Jediná bez přání- 20. Kapitola

26. března 2014 v 16:15 |  Jediná bez přání


20. Kapitola
Nemám tušení, jak dlouho jsme šli. Možná den. Možná dva. Zrovna jsme procházeli po prázdné silnice podél hustého lesa. Již několikrát jsem řekla, že bychom měli jít spíše lesem, ale nikdo mě neposlouchal. Ignoranti! Pomyslela jsem si již po několikáté.
" Ale vážně! Tady jsme všemu na očích. Oku… To je jedno." Řekla jsem naštvaně. Jediný kdo se uráčil odpovědět byl Reit.
" Ale v lese bude mnohem delší a namáhavější cesta. Navíc můžeme změnit směr a ztratit se." Potichu jsem si odfrkla. Jasně. Šli bychom podél silnice, ale ztratili bychom se. To dává smysl! Zadívala jsem se na něj pohledem To myslíš vážně? A on se zasmál.
" Hele, já za to nemůžu! Oni rozhodují taky." Ukázal směrem ke skupince lidí před námi. Vzdychla jsem a přikývla.
" Já vím." Popošla jsem k němu blíž a propletla si s ním prsty. Na tváři se mu objevil úsměv.
" Nedopustím, aby se ti něco stalo. Slibuji." Zašeptal.
" Sliby se musí plnit, Reite. Tak raději neslibuj." Odpověděla jsem tiše. Jeho výraz zesmutněl a jiskra v očích pohasla.
" Ale já chci. Chci věřit, že to zvládneme. Že přežijeme. A že dokážu ten slib dodržet." Bylo zvláštní sledovat tuhle část jeho já. Tu, která se odmítala vzdát, ať to bylo sebehorší.
" Běžte!" zařval z ničeho nic Daser. Leknutím jsem nadskočila a chvíli se rozhlížela okolo sebe. Všichni utíkali do lesa a já nechápala proč.
" Co se děje?!" zakřičela jsem, ale v tu chvíli mě Reit strhl na stranu. Táhl mě za sebou směrem k lesu.
" Co se stalo?" ptala jsem se pořád znovu, ale nikdo mi neodpovídal. Běželi jsme pořád dál a dál. Několik minut jsme nedělali nic jiného, než běželi. A potom jsme se konečně zastavili. Lapla jsem po dechu a mé plíce byli v jednom ohni.
" Ještě jednou. Co se krucinál stalo?!" vyslovila jsem mezi přestávkami na nádech.
" Nějaká čarodějnice. Byla na cestě. Měli jsme štěstí. Ony se bojí lesa. Není to celkem ironické? Ve všech pohádkách a hororech žijí právě v lese, ale ve skutečnosti se jich bojí." Zakroutil hlavou Daser. Přikývla jsem, teď už trochu klidnějším dechem.
Měla jsem divný pocit. Něco uvnitř mě bilo na poplach, ale já ne a ne přijít na to co.
" Setřásli jsme ji, že jo?" zeptala jsem se. Přikývli. Uklidni se. Jsi paranoidní. Všechno je už v pořádku uklidňoval mě vnitřní hlas. Promnula jsem si čelo.
" Všichni jste v pořádku?" Daser, Reit, Freisa, Trai, Klerisa… Všichni přikývli. V tu chvíli mi to došlo.
" Chris!" zařvala jsem zděšením. Nebyl tady! On tady nebyl! Všichni na mě vytřeštili oči a začali se rozhlížet okolo sebe.
" Vždyť běžel za mnou!" nechápala Klerisa.
" Musíme ho najít." Otočila jsem se a rozběhla se zpátky. Za svými zády jsem slyšela ostatní.
" Chrisi!" křičela jsem do prázdného lesa.
" Christophere!" volal jeho jméno někdo další. Vyhýbala jsem se stromům a nízkým větvím. Probíhala jsem i cestou, o které jsem věděla, že jsme ji nešli. Nikde nebyl. Neviděla jsem ho. Ve chvíli, kdy jsem už začínala zpomalovat a v očích jsem cítila slzy, jsem zaslechla hlas.
" Arryn?" zašeptal sotva slyšitelně. Moje srdce zřejmě jednou vynechalo a já se prudce otočila. Ležel za obrovským stromem. Kdyby nepromluvil, neviděla bych ho. Ale možná by to bylo lepší. Jeho noha už vlastně nebyla noha. Kalhoty byly roztržené a všude okolo se rozprostírala rudá krev. Chris byl položený na zemi a v obličeji neměl žádnou barvu. Kdyby tady stála nějaká stěna, byl by bělejší. Rychle jsem k němu přispěchala a křikla.
" Našla jsem ho! Tady!" ze všech směrů se ke mně nesly kroky zbytku skupiny.
" Co jsi proboha dělal?" kývla jsem směrem k jeho noze.
" To víš… Úplně normální den. Utíkal jsem před obrem a k zemi mě složila zasraná past na zvířata!" v jeho hlase byla zloba, strach a hlavně bolest. Chtělo se mi brečet, ale nemohla jsem. Ne před ním.
" To bude v pohodě. Zvládneš to." Konečně přiběhl zbytek skupiny. Zadívala jsem se na Traie. Chtěla jsem říct, aby odešel, ale Freisa to udělala za mě. Chytila ho za ramena a odvedla kousek od nás.
" Musíme to z té nohy sundat." Konstatoval Daser. Všichni se na něj otočili.
" Víš jak?" pokrčil rameny a přidřepl si vedle Chrise.
" Stačí, když to rozevřeme. Pokud zabereme všichni společně, mohlo by se to podařit." Všichni přikývli, ale Christopher se chraptivě zasmál. Byl to smích, ze kterého mi přeběhl mráz po zádech.
" To nemá cenu." Řekl.
" Co to meleš? Má to cenu! Nenecháme tě tady vykrvácet!" okřikla jsem ho, ale on jen zkřivil tvář do úšklebku.
" Je to k ničemu. Ta čarodějnice mě zasáhla." Zalapala jsem po dechu.
" Cože?" špitla jsem. V očích jsem cítila slzy a snažila se je udržet.
" Arryn, moc dobře si mě slyšela. Umřu." Kroutila jsem hlavou.
" Neumřeš."
" Víš, jediná věc, která mě na tomhle všem štve je to, že se nedostanu do Yasenty. Chtěl jsem vidět, jestli existuje naděje. Jestli jsi opravdu jenom ty imunní." Po tváři mu stekla slza. Nechtěla jsem, aby zemřel.
" Arryn… Byl jsem vůl. Nechápu, proč jsem říkal to, co jsem říkal. Vím, že jsi mi nikdy nedávala naděje. A omlouvám se. Je mi to líto."
" V pořádku." Bylo to jediné, co ze mě vypadlo. Chris se chtěl usmát, ale tvář se mu zkřivila bolestí. Po tváři mu stekla slza a poté jeho oči pohasly. Vyprchal z nich všechen život. A já… Nebrečela jsem. Neměla jsem co. Všechny slzy, jako by zamrzly na místě. Nekřičela jsem. Jen jsem potichu šeptala.

" Ne. Ne. Ne…" ze zadu mě někdo objal a postavil. Nespouštěla jsem oči z Christophera. Ne… Vlastně ne. Už to nebyl Chris. Tohle bylo pouze jeho tělo. Jeho mrtvé tělo.

Calla
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Scriptie Scriptie | Web | 2. dubna 2014 v 16:37 | Reagovat

To se si ze mě krucípísekhernajsmelement do prkýnka děláš srandu, ne? Řekni, že jo, prosím. Jaks mohla? Jak jsi ho mohla zabít?! Chrise!!! A zrovna mi byl tak sympatický (i když byl na Arryn hnusnej)! No jo, jako vždy. Zabijte oblíbenou postavu Scriptie, že!
Promiň. Nechtěla jsem na tebe být hnusná. Já jen... skoro jsem se rozbrečela. Jako fakt. Nekecám. Jen tak tak jsem to udržela.
A stejně to do tebe bylo hnusný. Ale chápu. Jednak je tam těžký život a nemůžou přežít všichni a jednak se musíme zbavit zamilovaného trojúhelníku. :-D No, já jdu na další kapču.

2 Calla Calla | Web | 2. dubna 2014 v 17:08 | Reagovat

[1]:  V pohodě takovou reakci jsem čekala xD A jinak máš pravdu s tím přežitím a milostný trojúhelník a jinak díky :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama