Jediná bez přání- 7. Kapitola

26. března 2014 v 16:02 |  Jediná bez přání


7. Kapitola
Stála jsem pár kroků od skupinky lidí, ve které jsem rozeznala Reita. Chtěla jsem promluvit a dát najevo svou přítomnost, ale chvíli jsem byla potichu a poslouchala.
" Nemůžeme si být jistí, co udělá! Může nás ohrozit. Třeba nás i zabít. Já ji nevěřím!" křičel jeden tmavovlasý muž, které mu mohlo být okolo třiceti let.
" Ale já ji věřím! Za celou dobu se nepokusila sehnat nějakou zbraň. Ani neutekla." Promluvil Reit.
" Je tady jenom tři dny!" okřikl ho znovu onen muž. Reit se zamračil a pronesl.
" A za tři dny se toho dalo stihnout hodně, nemyslíš?" Pár lidí něco zašuškalo a já už tam nechtěla jen tak stát.
" Ahoj. Co řešíte?" zeptala jsem se jako by nic. Viděla jsem, jak někteří poskočily, když uslyšeli můj hlas.
" Zrovna jsme probírali, jestli…" pohledem se otočil ke mně nedokončil svou větu. Omámeně na mě zíral.
" Reite, jsi v pohodě?" zeptala jsem se a on jen zakroutil hlavou.
" Jo jsem. Jenom.. Vypadáš jinak." Řekl a já se usmála.
" Čistě." Zasmála jsem se a on si rukou prohrábl své černé vlasy.
" Chtěl jsem říct, že jsme probírali lov." Ozvalo se několik nesouhlasných hlasů, ale on je zvednutím ruky umlčel.
" Na co potřebujete jít na lov? Vždyť máte tolik zásob. Musí vám to vystačit snad na půl roku." Nechápala jsem, ale on zakroutil hlavou.
" Možná se to tak zdá, ale opak je pravdou. To, co je v hlavním domě, nevystačí ani na měsíc Arryn." Povytáhla jsem obočí a zůstala na něj omámeně zírat.
" Kolik vás tady je?"
" Čtyřicet." Řekl jako by nic a mně se málem zastavilo srdce. Čtyřicet. Je jich tady dvakrát víc, než bylo nás. To snad není možné!Pomyslela jsem si a potichu vzdychla.
" A to všichni bydlíte v těch třech domech tady? Vždyť se tam nemůžete vejít." Chvíli bylo ticho, jako by každý nad něčím uvažoval. Nakonec opět promluvil Reit.
" Vysvětlím ti to. Tady je jenom zásobovací tábor. V hlavním domě je všechno jídlo a nějaké pití. Vodu bereme ze studny na kopci. A ty tři zbývající domy jsou pro hlídku a vedoucí skupin. Zbytek skupiny bydlí poblíž v rodinných domech." Pronesl prostě a já vykulila oči.
" Jakých domech? Žádné jsem po cestě neviděla." Pár lidí se po sobě zmateně podívalo a poté někdo z nich promluvil.
" A kudy jsi přišla?" pokrčila jsem rameny a odpověděla.
" Šla jsem přes les a potom k té studni." Někteří pokývli hlavou, jako by mě chápali.
"Tak to, to vysvětluje. Ty domy jsou na druhé straně. Pro to jsi je neviděla."
" Aha. Tak teď už to chápu." Řekla jsem a poté zaslechla mužský hlas.
" Mám takový pocit, že teď už nemusíme řešit, jestli půjde nebo ne, když si ji všechno vykecal." Pár lidí se zamračilo, ale Reit vůdcovským hlasem pronesl.
" Máš pravdu Luku." Poté se otočil směrem ke mně a zeptal se.
" Chceš jít s námi na lov?" pár vteřin jsem omámeně stála a poté s úšklebkem řekla.
" Proč? Proč bych měla jít s vámi? Většina mě nesnáší nebo mě chtějí zabít. Nikdo mi nevěří a ty mě vezmeš sebou na lov?"
" Jestli nechceš, můžeš…" svým pohledem jsem ho umlčela.
" Půjdu. Jenom se tě ptám proč?" dívala jsem se mu do těch jeho krásných modrých očí a přála si, abych ho mohla políbit. Tolik mi chybí. Co to zase meleš? Tohle není Darien! Tak se vzchop! Okřikla jsem se v duchu.
" Protože já ti věřím." Vyplašil mě z myšlenek Reitův hlas. S úsměvem jsem se na něj zadívala a přikývla.
" Děláte si srandu?! Vy ji fakt berete sebou?!" ozval se chlapecký hlas. Poznala jsem, o koho se jedná.
" Aarone? Co tady děláš? Neměl bys být se svojí skupinou?" zeptal se Reit.
" Neměl bys být se svojí skupinou?" zopakoval po něm výsměšným hlasem a poté pokračoval. " A neměl bys ty chránit skupinu?! Chováš se jako naprostý idiot! Jakmile bude mít šanci, pláchne." Ukázal prstem na mě a já s nebojácně narovnala.
" Vypadni. Nemáš tady co dělat." Řekl nezaujatě Reit. Zřejmě to jeho bratra ještě více naštvalo, protože zařval.
" Ty si asi neuvědomuješ, jak velkému nebezpečí se vystavujete, že? Co když váš zradí? Budete úplně v háji. A všechno bude jenom tvoje vina!" jeho obličej rudl vzteky a já měla pocit, že kdyby mohl zabíjet pohledem, byli bychom teď všichni mrtví.
" Sklapni! Měl ses přidat k Lovecké anebo Hlídkové skupině. Ale ty jsi šel k ochráncům. Takže mi teď laskavě přestaň mluvit do toho, co můžu a nemůžu a dej si odchod!" teď už křičel i Reit.
" Ne jenom, že jsi asi úplně blbý. Dokonce trpíš i výpadkem paměti. Tak dovol, abych ti něco ujasnil, bráško. To ty jsi mě donutil jít k Ochráncům. Měl si tam být semnou pamatuješ? Jenže nakonec jsi tam nešel. A nechtěj, abych říkal, proč jsi tam nemohl. Moc dobře to víš. Ale jednou.. Jednou se to stejně všichni dozvědí." Poslední větu jako by spíše zašeptal pro sebe. Ale já ji stejně slyšela.
" To bys neudělal." Zavrčel Reit.
" Dovol, abych ti připomněl něco, co jsi kdysi sám řekl. V tomhle světě už nemůžeš věřit nikomu. Dokonce ani sám sobě." S úšklebkem se otočil a odkráčel od nás pryč.
" To je blbec." Pronesla potichu vysoká, blonďatá dívka a já se na ni usmála. Viděla jsem, že Reit je celý nesvůj. Bylo mi ho líto. Pak ale zatřepal hlavou a řekl.
" Tak jo. Divadlo skončilo a jde se na lov." Po téhle větě sebral svou zbraň, která mu celou dobu ležela u nohou, a vydal se směrem k lesu. Ale na úplně opačnou stranu, než jakou jsem přišla já. Zbytek skupiny si taktéž vytáhl své zbraně a vydali se za ním.
" Nemohla bych dostat zpět svůj batoh?" zeptala jsem se udýchaně, když jsem doběhl k Reitovi. Věděla jsem, že jeho nálada je na bodu mrazu, ale potřebovala jsem něco na ochranu. Nebo útok. Zašeptal mi v hlavě tichý hlas a já ho rychle zahnala.

"Jestli ti jde o tu pistol, kterou jsi v něm měla, tak tu nedostaneš. Promiň, ale pistole bereme jen tehdy, když jde opravdu do tuhého. Navíc ji má polovina z nás a to stačí. Ale dýku si klidně vezmi." Vytáhl si jeden z nožů, který měl schovaný za opaskem a podal mi jej. Vděčně jsem se na něj usmála, ale on mi úsměv neopětoval. A tak jsem jen zpomalila svůj krok a následovala ho hlouběji a hlouběji do lesa.

Calla
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama