Monthly darkness- 1. Kapitola

25. března 2014 v 21:04 | Callia |  Monthly darkness


Monthly darkness
Svět je údajně rozdělen na dvě části…
Dobro a Zlo.
Světlo a Temnota.
Bílá a Černá.
Ale co když se vytratí světlo a místo něj vznikne temnota?
Co když se z bílé stane černá a z černé bílá?
A co když jsou pravý nepřátele mnohem blíže, než bychom všichni očekávali?
1. Kapitola
Susan
Už zase. Stojím uprostřed lesa, obklopená patnáctiletými puberťáky, kteří si o sobě myslí bůh ví co. Když si vzpomenu, že před pěti lety mi bylo tolik co jim, musím se usmát. Teď je mi dvacet. Ano. Už je to dlouhá doba, co jsme se vrátili společně se zachráněnou Ree. A abych vám pravdu řekla, vše se od té doby změnilo. Ree se stala vládkyní Moonlightu a mí rodiče odešli, jak s oblibou říkají, do důchodu. Ze začátku byli všichni nedůvěřivý a nechtěli Ree přijmout. Ale postupem času si zvykly. A mám pocit, že jsou dokonce spokojenější než před tím. Kdo by se divil. Téměř vše je jinak. Naše země se rozrostla. Za tu dobu, co je na trůně má sestra, se stal pouze jeden útok z Temné strany. Ale to není vše. Nikdo už nemusí skládat zkoušky dospělosti. Nemusíte si hledat smečku, pokud sami nechcete. Vše je vaše volba. Ale pro ty, kteří se přeci jen chtějí k někomu přidat, jsou tady čtyři skupiny. Lovci, Obránci, Bojovníci a Pečovatelé. Pravých smeček je v Moonlightu opravdu málo. Vlastně… Jsou pouze dvě. A jedna z nich je má. Slyšíte správně. Jak už jsem říkala, uběhla dlouhá doba. Ale abych vám přiblížila svou smečku.
Nemáme žádné speciální jméno. Jsme prostě Alfa smečka. Jsem v ní já, Amy, Kate, Riena, Lukas a Dien. Jsou to opravdu super lidi a já bych je za nic na světě nevyměnila. A potom je tady ještě jedna smečka. Ti mají speciální název. Říkají si Mois. Vlastně je to téměř klučičí smečka složená z šesti kluků a jedné holky. Joliany. Jména ostatních si nepamatuji. Pouze jejich vůdce. Kerise.
"Trenérko, jste v pořádku?" Tahle věta mě vytrhla z přemýšlení. Pohlédla jsem do tváře poměrně malého kluka s hnědými vlasy a zelenýma očima. Promnula jsem si oči a řekla.
"Jsem v pohodě. Asi bychom měli začít. Jdi si stoupnout zpátky do řady," ukázala jsem rukou na ostatní a on se zařadil. Zhluboka jsem se nadechla a s trochou otrávenosti v hlase pronesla.
"Já vás tady všechny vítám. Uprostřed lesa, jak jste si jistě všimli. Ještě než začnu s obvyklými informacemi, chci vám říct, že nikdo, opakuji nikdo mi neřekne trenérko, paní, slečno nebo jiným příšerným názvem. Pro všechny tady jsem prostě a jednoduše Susan. Je vám to jasné?" zeptala jsem se a odpovědí mi bylo jen pár zabručení. Protočila jsem oči a pokračovala dál. " Jako první vám chci vysvětlit, proč stojíme v lese. Je to jednoduché. Do skupiny nebude přijat nikdo, kdo nezvládne zkoušky. A zkoušky se musí konat v lese. A teď. Asi všichni víte, o co tady jde. Ale pro ty, kteří by to náhodou nevěděli, to řeknu. Všichni, kteří zde stojíte, se jistě chcete připojit k nějaké skupině. Máme zde čtyři. Lovce, Obránce, Bojovníky a Pečovatele. Lovci se učí především… Co jiného než lovit. Obránci se zase učí především obranu. Pečovatelé různé druhy rostlin a všeho možného, aby dokázali léčit. A nakonec jsou tady Bojovníci, kteří se učí téměř vše. A teď bych vás poprosila, abyste si stouply tam, kam byste chtěli jít. K mé levé ruce půjdou Lovci. K mé pravé ruce Obránci. Přede mě Pečovatelé a na zem se posadí bojovníci." Přesně jak jsem čekala. Každý rok je to stejné. Po větě posaďte se na zem se ozvalo několik protestujících hlasů.
"Máte s něčím problém?! Pokud chcete být Bojovníky a nezvládnete se posadit na podělanou zem, tak se laskavě zvedněte a vypadněte!" křikla jsem na ně a všichni si sedli. Přišlo mi to vtipné. Nerada jsem ze sebe dělala zlou. Ale jinak by mě žádný z nich nikdy neposlechl. Opět jsem nasadila vážný výraz a očima prolétla skupiny. Nejvíce jich bylo právě na studeném jehličí.
"Přesně jak jsem čekala. No dobře. Asi bych vám už měla představit vaše trenéry. Pojďte sem," pokynula jsem rukou a zpoza stromů se vynořili tři postavy. Musela jsem uznat, že jsou nádherní. Přestaň! Máš Matthewa! Okřikl mě můj vnitřní hlas a já zatřepala hlavou. Usmála jsem se na ně a poté promluvila.
"Tohle je Darek, Bristan a Frei," jednotlivě jsem na ně ukázala a oni se zářivě usmáli.
"Já budu trénovat a učit Lovce," řekl Bristan. Skupina několika dětí se zvedla a přešla k němu.
"Já budu mít Pečovatele," pronesl Frei jemně a jeho skupina k němu přešla.
"A já mám Obránce," dopověděl Darek a dalších několik lidí se přesunulo k němu. A teď už na zemi zbyla jen ta největší skupina.
"No a už nám zbyli jenom Bojovníci. A ty budu mít na starost já," pronesla jsem. V některých očích jsem viděla údiv. V jiných zmatek. Ale nejvíce převažovala nedůvěra nebo vztek. Když jsem se otočila, trenéři si odváděli své skupiny hlouběji do lesa. A za chvíli jsem tam zbyla jen já a mí svěřenci.

"Já bych se dala do práce." Nechápavě na mě koukaly a já s hlasitým povzdechnutím dodala. "Tak vstaňte!"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Simča Simča | Web | 30. prosince 2014 v 17:46 | Reagovat

Luxusní začátek... :D

2 Callia Callia | 31. prosince 2014 v 10:15 | Reagovat

[1]:  Díky. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama