Monthly darkness- 2. Kapitola

25. března 2014 v 21:05 | Callia |  Monthly darkness
V minulé kapitole: Napsáno z pohledu Susan. Uvedení do světa a děje. Upřesnění času a postav.



2. Kapitola
Siena
"Jako první půjde Siena Adireová." Nesnáším své příjmení! Nenávidím ho! Všude první. Já nechci být první! Sakra! Naštvaně jsem na svou novou trenérku pohlédla a snažila se ji propálit pohledem. Ještě nějakou chvíli jsem tam stála a odmítala se pohnout.
"Siena Adireová!" křikla trenérka a já neochotně zvedla ruku.
"Tady," šeptla jsem.
"Pojď semnou." Pomalým krokem jsem se za ni vydala. Zbytek skupiny jsme nechali za zády. Čím déle jsme šli, tím více v lese jsme se nacházeli. Za pár minut jsme byli někde… Vlastně nevím kde. Nikdy jsem v téhle části lesa nebyla.
"Fajn. Jsme tady," pronesla a já se zatvářila zmateně.
"Ale vždyť tady nic není," řekla jsem a trenérka se na mě otočila.
"A ty stromy jsou co? To je vzduch?" zeptala se a protočila oči. Ušklíbla jsem se a nic neříkala.
"V rychlosti ti vysvětlím, co budeš muset udělat. Hned po vyslechnutí úkolu se můžeš odvolat. Což znamená, že úkol plnit nebudeš, ale také nebudeš přijata k Bojovníkům. Pokud úkol kvůli čemukoliv nesplníš, nebudeš přijata. Pokud budeš jakkoliv podvádět, nebudeš přijata. Je ti to jasné?" Němě jsem přikývla a ona pokračovala dál.
"Tvůj úkol je jednoduchý. Musíš v co nejkratším čase vystopovat nepřítele. Jakmile jej najdeš, utkáš se s ním. Ale musíš bojovat pouze jako člověk. Ne vlk." Čekala jsem, jestli něco řekne dál, ale mlčela.
"A to je všechno trenérko?" zeptala jsem se a uviděla, jak se ji v očích objevil vztek.
"Kolikrát mám opakovat, že nejsem žádná trenérka. Jsem Susan. Vždyť to není zase tak těžké jméno ne?"
"Omlouvám se, Susan," sklopila jsem oči k zemi a ona potichu vzdychla.
"A abych ti odpověděla. Ano. To je všechno. Budu ti stopovat čas. Jsi připravená?" V hlavě mi křičel hlas. No jasně, že nejsem! Nikdy připravená nebudu. Já nechtěla jít k Bojovníkům! Nechtěla jsem do žádné skupiny! Ale místo toho jsem řekla.
"Ano. Jsem připravená." Susan o kousek poodstoupila a řekla.
"Proměň se." Potichu jsem vzdychla a snažila se zklidnit svůj dech. Po chvíli jsem cítila, jak se všechny mé kosti v těle zmenšují. Jak se země přibližuje k mé hlavě a jak nabírám sílu. Viděla jsem mnohem lépe, cítila mnohem lépe a slyšela taktéž mnohem lépe. Už jsem nebyla člověk, ale vlk. Spíše… Měsíční vlk. Ani jsem se nemusela dívat na svou barvu srsti. Pamatuji si ji. Je černá. Někteří říkají, že temnější než noc. Mé oči jsou zlaté. Ale postavou patřím spíše k menším. Ani jako člověk, ani jako vlk nejsem nijak vysoká ani nijak silná.
"Začínám počítat. 5…" Z myšlenek mě vytrhne trenérčin hlas. " 4…" tohle nezvládnu! "3…"proč jen jsem tady lezla! " 2…" tohle ne. Já to nedám! Nedám to! " 1… Běž!" zakřičela a já se rozběhla hluboko do lesa. Neměla jsem nejmenší tušení, kam běžím. Musela jsem se uklidnit. Trochu jsem zpomalila a nadechla se. Všude tady byla vůně lesa. Bylo to příjemné. Ale potom mě něco udeřilo do nosu. Pach, který sem nepatřil. To musí být ono! Ten nepřítel! Radovala jsem se v duchu a plnou rychlostí se rozběhla za neznámým pachem. Kličkovala jsem mezi stromy, přeskakovala pařezy. A po několika minutách jsem stála na mýtině.
Byla kruhovitého tvaru a přímo uprostřed stál… někdo. Byl to muž, ale já neměla nejmenší tušení kdo to je. Věděla jsem, že se musím proměnit, ale nechtěla jsem. Všechno uvnitř mě volalo, ať zůstanu proměněná. Ale já nemohla. S obrovskou neochotou jsem se proměnila zpět na člověka a obezřetně si jej prohlížela. Měl světlé, blond vlasy a krásné modré oči. Výškou mě přesahoval asi o dvě hlavy. Přešla jsem o kousek blíže. Cítila jsem okolo něj magii. A ta sem nepatří. Odhrnula jsem rty a odhalila tak své zostřené zuby. Nedokázala jsem u něj stát ani o sekundu déle. Odběhla jsem o několik metrů dál a přemýšlela, co mám dělat. A pak se z ničeho nic zpoza stromu objevila Susan. Cože? Nechápala jsem.
"Musím říct, že máš hodně dobrý čas," pronesla jako by nic. Nechápavě jsem na ni zírala a ona se plácla do čela.
"Já zapomněla. Asi bych vás měla představit. Tohle je Matthew. Je to Magijec. A taky můj přítel. Nebo kluk. Nebo jak tomu chceš říkat. A tohle je Siena Adireová," zazubila se na mě, ale já jen omámeně stála. Po městě kolovaly zprávy o tom, že zde žije někdo z Temné strany, ale já jim nevěřila. A teď tady mám živý důkaz. Na sucho jsem polknula. Onen kluk se usmál.
"Abys věděla co dál. Jak už jsem ti předtím říkala, musíš se tady s Matthewem utkat v souboji. Ale i ten má svá pravidla. Na souboj máte tři minuty. V tomhle časovém rozmezí se musíš udržet na nohou. Pokud omdlíš, a stačí i na sekundu, budeš vyřazena za nesplněný úkol. Pokud bude déle jak patnáct vteřin nebojovat, jsi vyřazena. A pokud se proměníš, jsi taktéž vyřazena. Je to jasné?" Přikývla jsem. Matthew přešel o několik kroků blíže ke středu mýtiny. Udělala jsem to samé. Teď jsme od sebe stály sotva dva metry. Zrychleně jsem dýchala. Mé srdce bylo jako o závod. Dlaně jsem měla zpocené. Nebudu ho mlátit. Jen obrana. Budu se jen bránit. Žádné údery. Stačí vydržet jen tři minuty. To zvládnu. Opakovala jsem si v duchu pořád dokola. A poté jsem zaslechla hlas.


"Začněte za tři, dva, jedna TEĎ!" vykřikla a než jsem stihla cokoliv udělat, ležela jsem na zemi.
Calla
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama