Moonlight- 16. Kapitola

25. března 2014 v 20:37 |  Moonlight


16. Kapitola
" Au! Do háje! To ten portál musíš vyvolat přímo uprostřed lesa? Já lesy nesnáším. Všude je samé křoví a.."
" A stromy? Sakra Amy co bys čekala? Je to les! A ano musím to vyvolat přímo tady." Usmála se Kate a rozpřáhla okolo sebe ruce. Stály na mýtině uprostřed lesa. Zde byla energie nejsilnější. Amy si jenom odfrkla a řekla.
" Promiň Kate. Vážím si tvých schopností a vlastně všeho ale. Mohla bys ten portál už vytvořit? Začíná se už stmívat a navíc… je to tady plné hmyzu!" poslední slovo vypískla a Kate se jenom zasmála. Najednou uslyšela nějaký šramot. Znělo to, jako by je někdo sledoval. Zakroutila hlavou a pomyslela si. To je blbost. Nikdo o nás neví. Zase jsi jenom paranoidní. Protočila panenky a začala pomalu kroužit rukama. Při tom odříkávala formuli, která vytvoří portál. Po pár minutách se před nimi vytvořil jakýsi kruh vznášející se ve vzduchu. Amy vydechla v úžasu a Kate jen potichu řekla.
" Tak pojď. Vypadneme z téhle zatracené země a vrátíme se tam, kam patříme. Do Moonlightu." Zašeptala a vkročila do portálu. Amy se na ten zázračný kruh dívala v úžasu a pomalu ale jistě šla vstříc novému životu. Novému dobrodružství.
Jakmile obě dvě prošli portálem, Kate ho uzavřela.
" Konečně doma!" Zaradovala se Amy a Kate se zasmála. Obě se rozhlédly okolo sebe a ztuhly. Tohle není to, co si pamatovaly. Stromy jsou jiné… Zničené. Pohlédly na sebe a s nechápavým pohledem Kate řekla.
" Jo… Je to tady jiné. Jako by tady převládala temná energie…" Zavrtěla hlavou a dořekla. " No teď už je to jenom na Susan…" Když to vyslovila nahlas hrdlo se ji stáhlo a ona zkameněla. Někde hluboko uvnitř ji hlodala myšlenka, že to Susan nezvládne. Že se ji to nepovede. Ale Amy k ní přistoupila a položila ji ruku na rameno. Potichu řekla.
" Neboj se. Ona to zvládne vždyť je to budoucí Alfa!" Vykřikla a zasmála se. Kate se jenom ušklíbla a společně pokračovali v chůzi až na kraj lesa. Obě dvě pohlédly vzhůru na ten obrovský hrad. Ani nevěděli, do jakého okna se mají dívat. A tak radši trochu ustoupily a čekali. Čekali a vlastně obě dvě tajně doufali, že to Susan zvládne. Protože jinak.. Jinak by bylo všechno ztraceno.
---
Probudila jsem se na tvrdé dřevěné podlaze. Všechno mě bolelo. A tak jsem se postavila a trochu jsem se protáhla. Bolest se zmírnila a bylo to v pohodě. Teda skoro. Hlavou mi probleskla vzpomínka na zničenou krajinu a vypálené lesy. Musela jsem zatřást hlavou a popojít k oknu. Nechtěla jsem, aby to byla pravda. Čekala jsem, že to všechno byl jenom sen. Jenže omyl. Byla to hrozná skutečnost, ale je to tak. Zakryla jsem si rukou ústa a odstoupila od okna. Začala jsem mírně panikařit, ale potom jsem se uklidnila.
" Musíš se uklidnit!" Zanadávala jsem si pro sebe a znovu přešla k oknu. Očima jsem klouzala po nejbližším lese a snažila se zahlédnout nějakou postavu. Nakonec jsem je uviděla. Stály za velkým stromem. Nevím, co to byl za strom. V poznávání stromů jsem fakt na nic. Protočila jsem oči a podívala se dolů do lesa. Chtěla jsem Amy i Kate zamávat ale věděla jsem, že by mně stejně neviděli. A tak jsem se otočila a vydala se z pokoje pryč.
" Susan konečně! Kde jsi tak dlouho byla?" Vyhrkl na mě otec sotva mě spatřil. Ani jsem nestačila cokoliv odpovědět a už mě odváděl do své pracovny.
" Tati co to děláš? Proč jdeme do tvé pracovny? Stalo se něco?" Nechápala jsem, co blázní. Do otcovy pracovny nikdo nesměl. Ani já, ani matka nikdo tam ještě v životě nebyl. Některé bytosti si povídají, že tam ukrývá poklad a někteří si myslí, že tam má nějaké strašlivé tajemství. Podle mě to jsou všechno bláboly a výmysly. Z mých úvah mě vytrhl otec.
" Susan. Musíš pochopit, že Moonlight už není to, co býval. Už to není ta dobrá země, ve které vládne mír a klid. Teď je tady válka. Boj na život a na smrt. Žádné kamarádičkování. Upíři i Magijci už pronikly do naší země. Začínají pomalu, ale jistě zabíjet všechno živé Padlí andělé se drží stranou a jako obvykle nezasahují. Bohužel si myslím, že v nynější situaci je to jenom na škodu. A bohužel Temnota se nezastaví před ničím…"Chvíli se odmlčel a já na něj se strachem v očích hleděla. Nevěděla jsem, co čekat. Neměla jsem nejmenší tušení, co z mého otce vypadne. Najednou se mi v mysli vytasila vzpomínka. Stála jsem na chodbě a mluvila s Nickem. Tenkrát jsem ho viděla po hodně dlouhé době. Byla jsem naštvaná a on mi řekl. " Proroctví o konci našeho světa je pravdivé!" Pamatuji si na moji reakci. Nevěřila jsem mu, ale někde uvnitř mě jsem věděla, že je velká pravděpodobnost, že nelže. Moje vzpomínka zmizela a já se vrátila zpátky do reality. Stály jsme před dveřmi otcovi pracovny a já se musela zhluboka nadechnout. Nakonec jsem řekla.
" Co jsi chtěl říct tati? Řekni to. Já to ustojím." Falešně jsem se usmála a v duchu se podporovala. Otec přikývl a řekl.
" Máš pravdu. Stejně by ses pravdu dozvěděla. Dřív nebo později. Ale.. Pojď dovnitř. Tady to řešit nebudeme." Otočil klíčem v zámku od své pracovny a vzal za kliku. Zmáčkl ji a dveře se otevřely. Zvědavostí a zároveň i strachem jsem se začala klepat. Otec pomalu otevíral dveře a nakonec vešel dovnitř. Já šla těsně za ním. Nevím, co jsem čekala, ale byla jsem mírně zklamaná. Byla to obyčejná bílá místnost s hnědým kobercem na podlaze a velkými okny. Uprostřed stál stůl a na něm horda papírů, počítač a fotku mně a mámi. Usmála jsem se a zavřela za sebou dveře. Posadila jsem se na jedno z křesel stojícího u stolu a otec si sedl naproti mně.
" Takže Susan. Slyšela jsi už o Proroctví?" Zeptal se mě zvědavě otec, ale v jeho hlase zněla mírná panika. Nervózně jsem se ošila a potichu odpověděla.
" Ano…" Čekala jsem na otcovu reakci. Ale nic neudělal jen pokračoval dál.
" Myslel jsem si to. Víš Susan.. Jsi chytrá dívka. Velmi chytrá. Ale neznáš pravdu. Alespoň ne celou." Smutně se na mně podíval a já se pokusila usmát.
" Tati. Trochu mě děsíš. Co se děje? Jestli jde o tu válku tak…" Otec mě umlčel svým pohledem.
" Poslouchej mě!" Zakřičel a já mírně nadskočila. Lekla jsem se a otec to poznal.
" Promiň Susan. Je to hrozně těžké. Prostě jenom poslouchej. V poslední době se válka začala velmi zhoršovat. Temnota vyhrává a my už jsme na pokraji sil. Padlí andělé nám nemíní pomoci a nikdo jiný tady s námi není. A je jen jedna možnost. Jedna naděje, která nám možná dokáže zařídit vítězství. Ale musíš se dozvědět pravdu." Chtěla jsem se zeptat jakou pravdu, ale potom jsem si uvědomila, co mi otec říkal. Že mám mlčet. A tak jsem opět zavřela pusu a poslouchala.
" Takže.. Určitě jsi už slyšela o princezně Ree. Všichni o ní slyšeli. Tak tahle princezna opravdu žila. Vlastně. Žije. Stále ještě žije. Celá legenda je pravdivá. Jenže kus legendy se vymazal. Byl zapomenut. Nikdo si na něj už nepamatuje a nikdo ho neříká. Jenže tenhle zapomenutý kus je velmi, ale velmi důležitý. Vlastně je nejdůležitější v celé legendě. A já ho mám tady." Jakmile to dořekl, otevřel jeden šuplík ve stole a vytáhl kus papíru. Papír byl zřejmě hodně starý a téměř žlutý. Nechápavě jsem nakrčila obočí a nakukovala přes stůl. Otec si však stoupl a začal číst. "Nejméně před 1000 lety žili král s královnou. Oba byli Alfy a oba dva Měsíční vlkové. Také měli dceru. Byla to princezna Ree. Také byla měsíční vlk. Jenže velice zvláštní. V přeměněné podobě měla podobu šedého vlka. Jenže to nebylo všechno. Jako jediný Měsíční vlk v celé historii světa dokázala ovládat všechny čtyři živly. Oheň, vodu zemi a vzduch. Jenže její život netrval moc dlouho. Přišla válka a její rodiče věděli, že zemřou. Proto ji zavedli k magijce která ji uvrhla do věčného spánku. Jediné co ji dokáže znovu probudit je další hrozná válka." Můj otec dočetl a já seděla bez výrazu. Tuhle legendu jsem slyšela nejméně tisíckrát a znám ji nazpaměť. Jenže můj otec pokračoval.
" Tohle všechno jistě znáš. Jenže tady je další pokračování legendy. Poslouchej. Říká se, že princezna Ree nebyla sama. Že prý se jednou králi zachtělo a zašel si mezi služebné. Zamiloval se do jedné z nich a měl s ní dítě. Prý to byla holčička. Údajně se měla jmenovat Nimiew a dokázala ovládat dva živly. Vodu a vzduch. Údajně to způsobilo to, že její matka byla nečisté krve. Jinak by dokázala ovládat všechny čtyři živly. Ale jinak má podobu téměř stejnou jako princezna Ree. Tedy v přeměněné podobě. Co se ale s její údajnou sestrou stalo, nikdo netuší. Ale všichni vědí jedno. Pokud někdo bude chtít probudit princeznu Ree nedokáže to. Pouze její sestra má nějakou naději na úspěch." Byla jsem naprosto zmatená a nic jsem nechápala. Nebo jsem tomu spíš odmítala uvěřit. Nechtěla jsem, aby to co si myslím byla pravda. To prostě není možné.
" Chápeš to Susan? Rozumíš tomu, co ta legenda vypráví?" Pokývala jsem hlavou. Byla jsem strašně zmatená. Potichu jsem zašeptala otázku.
" Tati já. Jsem… Nechápu to. Promiň. Vím, že jsem tě asi zklamala, ale já tomu nerozumím." Po tvářích se mi začali koulet slzy a nechávaly za sebou horké cestičky.
" Susan… musíš pravdu zjistit sama. Ale já ti pomůžu. Susan není tvé pravé jméno. Uvažuj, jak vypadáš, když se proměníš. Přemýšlej a přijdeš na to. A až si to uvědomíš, musíš vědět ještě něco." Otec zmlkl a v mé hlavě to začalo šrotovat. Představila jsem si sama sebe jako vlka. Neviděla jsem nic zvláštního až na to že jsem…
" TO NE!!!" Vykřikla jsem nahlas a okamžitě jsem si stoupla. Začala jsem strašlivě brečet a křičet. Nevěděla jsem jak se uklidnit. " Tohle není pravda! Řekni, že to není pravda! Vždyť už je to více jak 1000 let! To.. Není to možné! Ty lžeš!" Zakřičela jsem a všechny papíry vylétly do vzduchu. Se strachem jsem se na ně podívala a pak zpět na otce. " Tati řekni něco. Prosím…" Poslední slovo jsem zašeptala a sklátila se zpátky na křeslo.

" Susan… Musíš tu pravdu přijmout. Musíš. Jinak to nejde. Pro mě i pro matku jsi byla vždycky naše zlatíčko. I když to tak někdy nevypadalo. Ale už nastal čas, abys znala pravdu. I když je sebevíce krutá. Musíš Moonlight zachránit. Jelikož už sis pravdu uvědomila, tak tu větu můžu vyslovit. Susan… Ty jsi…

Calla
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama