Moonlight- 21. Kapitola

25. března 2014 v 20:41 |  Moonlight



21. Kapitola
" Už bychom vážně měli jít." Řekl nervózně Matthew a já nepřítomně přikývla.
" Máš pravdu. Myslím si, že pokud tady zůstaneme ještě chvíli, najdou nás. A potom to bude úplně v háji." Pronesla Amy a já se na ni zadívala. Vůbec se nechovala jako… no jako ona. Už to nebyla ta praštěná puberťačka, které vadilo, když si zlomila podpatek nebo zamotala vlasy do větví. Teď už se chovala hrozně dospěle. A já nevím, jestli jsem za to ráda nebo naopak.
" Dobře." Zašeptala jsem téměř neslyšným hlasem a postavila se na nohy. Otočila jsem hlavu směrem ke kamarádům a nepatrně se usmála. V hlavě mi vířilo snad milion myšlenek. Co když nás najdou? Co když my nenajdeme Ree? A co když Kate umře? Povzdychla jsem si a vydala se rychlím krokem k holkám a Matthewovi.
Šli jsme snad hodinu a konečně jsem spatřila něco jiného než hustý, černý les. Byla to vysoká skála, s obří jeskyní uprostřed. Táhla se několik metrů do výšky a i když nebyla zrovna nejblíže, vypadala jako dům pro nějakého. Ušklíbla jsem se nad představou obra, sedící ho si na jednom ze skalních převisů a požírajícího nějaké zvíře.
Moje nohy už mě bolely, ale nic jsem neřekla. Musela jsem šlapat dál a tak jsem to taky dělala. Šla jsem a šla jsem a najednou jsem uslyšela dost hlasitou ránu. Jako by něco spadlo na zem. Leknutím jsem nadskočila a očima začala pročesávat les. Po chvíli jsem spočinula na těle ležícím jen kousek ode mě. Ani jsem se nemusela rozbíhat. Pár velkými kroky jsem byla nad tělem Kate. Do očí mi vhrkly slzy a já je nedokázala zastavit.
" Tohle ne. Ne..ne..ne! Kate ty to zvládneš jasné? Budeš v pohodě!" Téměř jsem křičela ale Kate, která teď ležela na studené lesní cestičce se jenom chabě usmála.
" Susan ty neumíš lhát. Vždycky se začneš dívat stranou nebo červenat." Pokusila se zasmát, ale v záchvatu kašle se ji to nepodařilo. Po mé tváři se neustále kutálely velké slzy a já rychle křikla.
" Matthewe, pojď sem!" Rozeběhl se ke mně a se zasyčením si klekl. Podíval se mi do očí a jeho výraz říkal " Ty víš, že tohle už dobré nebude." Kývla jsem hlavou a zašeptala.
" Musíš ji nějak pomoc. Vyléčit ji. Jsi přece Magijec ne? Ona to zvládne. Že ano? Že to zvládneš Kate?" Svůj zrak jsem vrátila zpátky na Kate a čekala na její reakci. Místo toho se mi ale dostalo jen dalšího záchvatu kašle. A potom se její víčka zavřela. Omdlela. Viděla jsem, jak se její hrudník stále zvedá, ale už mnohem méně. Bylo mi ji strašně líto. Nevěděla jsem co dělat a tak jsem jen neustále naléhala na Matthewa.
" Musíš ji vyléčit. Alespoň trochu!"
" Nedokážu ji vyléčit. Nemám takovou moc ani sílu. Mrzí mě to." Zašeptal smutně a zabodl svůj pohled do země.
" Prostě.. Ji pomoc ano?" řekla jsem mu a stoupla si. Odvrátila jsem pohled od Kate i Matthewa a vydala se k naprosto ochromené Amy.
" Jsi v pohodě? Ona to dokáže překonat, uvidíš. Zase bude v pořádku." Utěšovala jsem ji. Objala jsem Amy jednou rukou, ale ona ji okamžitě setřásla.
" Nedělej to." Zamračila se na mě a její oči se leskly slanými slzami, které se snažila udržet.
" Co nemám dělat?" zeptala jsem se. Ona se jen falešně zasmála a řekla.
" Přestaň mě utěšovat a tvářit se, že všechno bude dobré. Nic nebude dobré. I kdyby ji ten tvůj Magijec dokázal vyléčit, bude mít následky na zbytek života. Ty to víš! Moc dobře to víš, a stejně se tváříš, že všechno bude v pořádku." Křičela na mě a já na ni zírala s otevřenou pusou. Když mě prvotní překvapení přešlo, začalo to ve mně vřít.
" Máš problém s tím, že je Magijec? Kdo nám ukazuje cestu k Ree? Kdo nás zachránil před Nickem? Kdo dokázal zničit kouzlo ostatních Magijců? Matthew! A jestli si myslíš, že ji nedokáže zachránit tak se mýlíš! Kate je silná a nevzdá to! Na rozdíl od tebe." Zakřičela jsem na ni a ona jen ještě více přimhouřila oči a řekla.
" Jak si tím můžeš být tak jistá co? Třeba nás vůbec nevede k Ree! Třeba nás chce zabít, stejně jako jeho příbuzní!" Zavrčela na mě. Tohle byla poslední kapka. Celý svůj život jsem doufala, že tenhle okamžik nenastane. Že nebudu muset udělat to, co alfy dělají. Ale ona mi nedala na výběr. Teprve teď jsem viděla, že nikdy Matthewovi nevěřila a ani věřit nebude. Ale co víc mě zklamalo, byla její nedůvěra v Kate. Ona nevěří, že to přežije. Pomyslela jsem si a naštvaným, téměř nesrozumitelným hlasem jsem řekla.
" Buď už zticha!" Zařvala jsem na ni a ona okamžitě spolkla všechna slova, která chtěla říct. " Myslela jsem, že po tom všem, co pro nás udělal už mu věříš. Ale ty ne. Stojíš si tvrdě za svým a posloucháš staré stereotypy. Je Magijec je zlý. Ale není to tak…" Chtěla jsem pokračovat, ale Amy mi skočila do řeči.
" Stereotypy? Děláš si sr."
" Řekla jsem ti, abys byla zticha ne?!" vykřikla jsem znovu a ona zmlkla. Bylo mi to nepříjemné. Nesnáším, když musím někomu rozkazovat nebo po někom křičet. A proto jsem uklidnila svůj hlas a už normálním tónem řekla.
" Amy já vím, že je těžké někomu věřit. Zvláště v téhle chvíli. Ale musíš pochopit, že se nám snaží pomoct. A Kate. Ona to zvládne. Je silná. Stačí jen, abychom v ni věřily. Jasný?" Moje koutky úst zacukaly v mírném úsměvu a Amy přikývla.
" Já to nezvládnu. Nemůžu se dívat na to, jak tady umírá. Nejde to! Známe se už dlouho. Je to moje nejlepší kamarádka. Nesnesu, jestli zemře!" Rozbrečela se a já si položila její hlavu na své rameno.
" Neumře. Neboj se." Zašeptala jsem a nechala ji, aby se vybrečela.
Po několika minutách neutichajícího pláče se Amy posadila a hlavu si opřela a o kmen stromu.
" Na chvíli si odpočinu ano?" zeptala se smutně a já přikývla. Otočila jsem se od ní a vydala se směrem k Matthewovi a Kate ležící stále na zemi.
" Jak je ji?" zeptala jsem se.
" Trochu jsem ji uzdravil, ale to, co ji nejvíce ohrožuje jsem nedokázal vyléčit. Na to nemám tolik síly." Jeho obličej byl plný obav a smutku. Připadalo mi, že všichni okolo mě umírali. Kate doslova.
" Teď se mi tady nesmíš sesypat. Prosím, Matthewe." Zašeptala jsem a políbila ho na jeho měkké rty. Na chvíli mi polibek opětoval, ale poté se odtáhl a řekl.
" Máš pravdu. Vstávej." Chytil mě za ruku a postavil mě. Rozešel se směrem k Amy a tu také vytáhl na nohy.
" Co to děláš? To tam Kate necháš jen tak ležet?!" zeptala jsem se naštvaně. Zamračeně se na mě podíval a s ostrostí v hlase pronesl.

" Neboj se. Ona to zvládne. My teď musíme zachránit víc než jen ji." Řekl chladným hlasem. Neustále jsem se ohlížela za své rameno a dívala se na nehybné, ale stále žijící tělo Kate. Každým krokem, který jsme ušli se mi vzdalovala. Každičký metr byl pro mě, jako nechávat kus mého srdce pohozený na zemi. A po pár minutách už jsem ji neviděla vůbec.

Calla
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama