Moonlight- 22. Kapitola

25. března 2014 v 20:42 |  Moonlight


22. Kapitola
" Jak si mohl?" Zeptala se Amy naštvaně. Seděli jsme před obrovskou jeskyní a všude okolo nás bylo hrobové ticho. Přeběhl mi z toho mráz po zádech a tak jsem se oklepala. Svým pohledem jsem zabloudila ke své kamarádce. A ta s neskrývanou zlostí zabodávala svůj pohled do Matthewových zad.
" Nedělej že mě neslyšíš Matthew. Jak jsi ji tam mohl nechat? Jsi zrádce! Věděla jsem to celou dobu. Nikdy jsi s námi nebyl, že? Nikdy.." Křičela Amy a já jen nechápavě vrtěla hlavou.
" Ale já ti říkám, že bude v pořádku! Chápeš? Nikdo se k ní nedostane. Tak přestaň hysterčit!" zařval na oplátku Matthew a já měla pocit, že se mi rozskočí hlava. Celou cestu se jenom hádaly a křičely, a když máte tak vyvinutý sluch jako já, není to nic příjemného. Dlaněmi jsem si zakryla obličej a snažila se nevnímat okolí. Jen svůj dech.
" No jistě! A jak si to asi tak udělal? Začaroval jsi ji mocným kouzlem, které ji ochrání pře vším zlým? Nerada ti to připomínám, ale tvoji příbuzní jsou silnější než ty!" Vyhrkla Amy. Pomalu jsem si sundala své ruce z obličeje a klidným hlasem řekla.
" Mohli byste toho nechat prosím? Kate je silná. Zvládne to. A navíc jsme za sebou určitě nechaly pach, takže nás snadno najde. A vsadím se, že Matthew ji nějak zabezpečil, je to tak?" pohlédla jsem na něj a on se nepatrně usmál a přikývl. " No vidíš Amy. Takže se prosím tě uklidni a přestaň křičet ano?" řekla jsem a odpovědí mi bylo jen tiché zavrčení. Protočila jsem oči a vydala se k Matthewovi.
" Díky." Zašeptal a já se usmála.
" Nemusíš mi děkovat. Já ti věřím. Určitě bys ji tam jen tak nenechal ležet.." Zkoumavě jsem se na něj zadívala a on vzdychl.
" Prostě jsem kolem ní vytvořil ochranou bariéru. Nikdo ji neuvidí. A až se probudí, najde nás. Přece jsme ji nemohli sebou vláčet. Teď, když už jsme tak blízko." Pohledem sklouzl na obrovskou jeskyni tyčící se před námi.
" A jsi si jistý, že je to tady? Vždyť by tady měli být nějací strážci ne? Nebo alespoň.. Prostě kdokoliv. Ale kromě nás tu nikoho nevidím." Řekla jsem a rozhlédla se okolo sebe. Všude bylo naprosté ticho. Sem tam z korun stromů vyletělo pár ptáků, někdy si Amy neuhlídala své myšlenky, ale jinak byl všude naprostý klid. Ale Matthew jen přesvědčeně přikývl.
" Jsem si tím jistý. Cítím tu strašně obrovskou magii. A s tím druhým problémem. Temná strana ani neví, že někdo jako princezna Ree vůbec existuje. Nemají nejmenší tušení, že je takhle blízko a už vůbec neví, jakou má moc. Jsou prostě hloupí." Zasmála jsem se a naklonila se k Matthewovi.
" Víš, že tě miluju, že jo?" položila jsem spíše řečnickou otázku, ale on na ni stejně odpověděl.
" Já tebe taky." Zašeptal a přitiskl své rty na mé. Byl to hřejivý pocit a já v té chvíli zapomněla na všechny problémy a starosti, které máme.
" Hej vy tam. Přestaňte se tady ocucávat a raději mi řekněte, co chcete dělat dál." Vyrušila nás Amy a já naštvaně zavrčela. Ta holka je v poslední době fakt k nevydržení. Pomyslela jsem si a pomalu se k ní otočila. Pokrčila jsem rameny a usmála se na Matthewa.
" No já myslel, že by jsem měli počkat na Kate. Měla by tam jít s námi ne?" řekl a já přikývla. Amy se na chvíli zamračila a pak také přikývla.
" Tak fajn. Takže počkáme. A jak dlouho si myslíš, že bude trvat, než se tady objeví?" zeptala se už trochu mileji a on odpověděl.
" Nemělo by to trvat dlouho. Počítám, že už teď je na cestě." Jeho modré oči už znovu nabrali tu nádhernou jiskřičku naděje a odvahy, kterou jsem už dlouho neviděla. Zahřálo mě to po celém těle a já nedokázala ovládnout svůj obličej. Začala jsem se naplno usmívat a pohledem zkoumala Mattheovo tělo. Byl nádherný. Blond vlasy, modré oči, vypracované tělo a plný odvahy. Prostě krása.
" Co se děje?" zasmál se.
" Ale nic. Jen obdivuju tvojí krásu." Zasmála jsem se a on si ke mně přisedl.
" Jsi divná víš to?" řekl a já se ušklíbla.
" Já bych neřekla divná, spíš jenom jiná." Chvíli jsme tam jenom tak seděli a zírali jeden na druhého. Vůbec to nebylo to trapné ticho, které někdy nastává. Tohle bylo příjemné. Celou tu dobu jsem se usmívala a nechtěla myslet na nic jiného, než na mě a na něj. Najednou jsem uslyšela křupnutí větviček. Rychle jsem si stoupla stejně jako Amy a Matthew. Očima jsem pročesávala les, který už naštěstí nebyl tak hustý jako před tím. Několik okamžiků se nic nedělo, ale potom se z poza stromů vynořil hnědý vlk. Popošel pár kroků k nám, ale to jsem se už usmívala na celé kolo. Rychle jsem se rozeběhla k onomu hnědému vlkovi, ale než jsem doběhla, stála tam místo něj Kate. Okamžitě jsem ji objala, div jsem ji neumačkala.
" Hej, hej. Dusíš mě Susan." Zakašlala a já ji pustila.
" Promiň. " omluvila jsem se a ona se ušklíbla.
" Za co se omlouváš? Za to, že jste mě tam nechali? Mohli jste počkat!" naštvala se a já se smutně zadívala do země.
" My jsme…" chtěla jsem ji to vysvětlit, ale v její náruči se objevila Amy.
" Já jsem se tak bála! Tohle už nesmíš nikdy udělat jasný? Nikdy už mě takhle nestraš!" vynadala ji na oko á Kate se zasmála.
" Rozkaz pane." Zasalutovala a já se začala společně s nimi smát. Obě dívky na mě pohlédly a z jejich očí jsem jim vyčetla otázku.
" My jsme museli jít. Matthew okolo tebe vykouzlil ochranou bariéru, takže ti nic nehrozilo. A my jsme se museli přesvědčit, jestli tohle je to místo." Vysvětlila jsem a zpozorovala, jak se Kate změnil výraz. Už nebyl naštvaný a nechápavý ale vystřídala jej zvědavost.
" A je tohle to místo?" zeptala se s nadějí v hlase. Němě jsem přikývla a uslyšela, jak její srdce zrychlilo nadšením.
" A na co tady ještě čekáte? Proč jste nešli dovnitř? Já se tam musím podívat! Tak pojďte ne?" křikla nadšeně a já se spolu s Matthewem zasmála.
" Kate v klidu. Nikdo tady není. Nemáme kam spěchat." Usmála jsem se, ale můj smích mi zamrzl na rtech.

" To je zvláštní. Já nevěděl, že jsem Nikdo. Já myslel, že se jmenuji Lucius." Zasmál se tvrdý hlas a několik dalších ho napodobilo.

Calla
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama