Moonlight- 23. Kapitola

25. března 2014 v 20:43 |  Moonlight


23. Kapitola
Otočila jsem se a pohledem spočinula na tom nejhorším stvořením, které snad mohlo existovat. Chtělo se mi křičet, zvracet a zabíjet. A to všechno v jednom okamžiku.
" OO… Tohle jsem nečekal. Samotná dcera Petera. Jsem rád, že mám možnost tě poznat." Uchechtl se Temný anděl, který stál v čele celé skupiny. Zavrčela jsem a téměř nesrozumitelným hlasem řekla.
" Přestaň se přetvařovat. Jsi stejně odporný, jako všichni ostatní." Řekla jsem zhnuseně a probodávala ho pohledem.
" Tak pejsánek nám vystrkuje drápky jo?" Zasmál se, až mi z toho přejel mráz po zádech.
" Já ti dám pejsánka ty…" Otřepala jsem se a udělala jeden krok v před, ale něčí ruka mi v tom zabránila. Naštvaně jsem se otočila a spatřila Kate.
" Oni neví, jaký poklad tady je. Musíme něco hodně rychle vymyslet, aby se to nikdy nedozvěděli." Vyčetla jsem ji z myšlenek a slabounce přikývla. V mé hlavě to začala šrotovat, jako v nějakém hodně složitém stroji. Zabít je. Ale co když je nezvládneme všechny? Odlákat je. Ale to by se musel někdo obětovat. Nic s nimi nedělat. Ale to se dozví o Ree… Promýšlela jsem své nápady. Všechny byli k ničemu. Pak jsem ale na svém uchu ucítila slabounký vánek. Pootočila jsem hlavou a poslouchala slova, řinoucí se z Mattheových úst.
" Já je zdržím." Zašeptal. Začala jsem kroutit hlavou, ale on mě umlčel. " Ale ano." Řekl.
" Jsi blázen? Nedokážeš je udržet. A už vůbec ne sám!" zašeptala jsem.
" Ale on nebude sám." Řekli hlasy v mé hlavě a já střelila pohledem k Amy a Kate.
" Děláte si srandu?" naznačila jsem němě a ony se jen usmály.
" Můžete nám vysvětlit, co tady děláte? Anebo ještě lépe.. Vypadněte odsud!" vyrušil nás hrubý hlas patřící Temnému andělovi. Myslím, že se představil jako Lucien.. Lucius.. Už ani nevím.
" Víš co? Raději už buď z ticha! Tohle je naše území! Patří nám. Monlightu. To vy tady nemáte co dělat!" Zakřičela z ničeho nic Amy. Zírala jsem na ni.
" Jak prosím?! Toto je naše místo! Zabrali jsme si ho. A vůbec.. Proč by něco takového, jako tohle území, mělo patřit tak nedůležité a nižší rase jako jste vy?" téměř ty slova vyplivnul a mně se udělalo špatně.
" Co si to dovoluješ, ty jeden debilní, temný, opeřený parchante!" podívala jsem se, kdo vykřikl tahle slova a byla jsem dost překvapená, když jsem zjistila, že je to opět Amy. Co to dělá? Nechápala jsem.
" Tak a dost! Mám toho tak akorát dost! Ty podělanej čokle! Tohle si ke mně dovolovat nebudeš!" zařval Temný anděl a rozběhl se směrem k nám. Z jeho zad vyjel pár temně černých křídel a já na chvíli omráčeně zírala. Ale potom mi došlo, co je zač a zhnuseně jsem se otřepala. Chvíli jsem tam jen tak stála a sledovala, jak se každým úderem mého splašeného srdce přibližuje. A když už byl tak blízko, že jsem mohla vidět jednotlivá pírky, zastavil se. Zamračeně jsem se na něj podívala a poté se rozhlédla okolo sebe.
" Běž. Běž! Musíš ji probudit! Honem!" Křičel na mě Matthew a já zatřepala hlavou.
" Nenechám tě tady!" on se jen zasmál a řekl.
" Prosím. Jestli mě opravdu miluješ, běž dovnitř té jeskyně a probuď Ree. Může nás zachránit. Prosím. Udělej to." Po tváři se mi začaly klouzat slzy a zanechávali za sebou horké cestičky. Nedokázala jsem je zastavit. Nechtěla jsem ho tady nechat. Ani ho, ani Kate, ani Amy. Ale ani jsem ho nedokázala tahle zklamat. Vidět jeho prosebný výraz bylo, jako by trhali kus mého srdce. Nemohla jsem.. Nechtěla jsem ho nechat takhle trpět. A tak jsem se rychle rozběhla blíže k němu. Přitiskla své rty k jeho a zašeptala.
" Za chviličku jsem zpátky." S touhle větou jsem zaběhla do tmavé jeskyně.
Nějakou chvíli jsem ještě viděla světlo a obrysy postav. Vypadalo to, že se stále drží a Temní andělé nemohou překonat Ochranou bariéru. Ale po dalších pár metrech jsem jasné světlo ztratila z očí a všude okolo mě se rozprostírala jen tma. I s mým výborným zrakem ve tmě, jsem viděla velké houby. Každým krokem jsem zakopla o nějaký kámen, bouchla se do hlavy anebo upadla. Myslela jsem, že tady snad zemřu.
" Vzchop se!" Okřikla jsem sama sebe. Zavrtěla jsem hlavou a snažila se jít co nejrychleji, ale zároveň co nejopatrněji. Po několika vteřinách, které se mi zdály jako celá věčnost, jsem zahlédla záblesk světla. Moje srdce poskočilo radostí a já se rozběhla přímo k němu. Cestou jsem ještě několikrát upadla, ale vědomí, že se zřejmě blížím k cíly mě vedlo dál i přes bolest, která mi pulzovala v noze.
Konečně jsem doběhla na nějaké místo, ve kterém bylo alespoň trošku světla. Když jsem se pořádně rozkoukala okolo sebe zjistila jsem, že se nacházím v obrovské místnosti. Všude okolo mě byli vyryté nějaké ornamenty. Podlaha byla celá bílá, což jsem moc nechápala, protože zbytek jeskyně byl tmavý. Očima jsem zkoumala všechny ty nádherné obrazce a tvary táhnoucí se přes všechny kameny a skály. Jenže potom sem svým ohledem spočinula na obrovské železné krabici. Tedy, alespoň jsem si myslela, že je to krabice. Rozběhla jsem se přímo k ní a rukou pohladila víko Bylo kovové a velmi studené. Jako když sáhnete na led. Málem jsem prsty neodlepila. Zkoumavě jsem si to prohlížela a poté uviděla, že z boku se nachází nějaká kádinka. Vypadala, jako když rozbijete pohár a necháte si jen jeho vrch. Bez nožičky. Něco jako miska. Zadívala jsem se na onen předmět a nehápala, k čemu to slouží. Vlastně jsem ani neměla tušení, k čemu je celá ta kovová bedna.

Nějakou chvíli jsem krabici neustále obcházela a hledala jakékoliv znamení, ve kterém bych pochopila co to je. Ale nic. Měla jsem co dělat, abych udržela své nervy v pořádku. Venku jsou mí přátelé. Má láska. Zřejmě už mají jen zbytek sil a potom můžou… Ne! Nesmím na to myslet! Okřikla jsem sama sebe v duchu a dál hledala nějaké vodítko. Už jsem ztrácela všechnu naději, když jsem v rožku oné věci uviděla něco průhledného. Rychle jsem se nad to naklonila a začala si to prohlížet. Vždyť ono to je.. Zakroutila jsem hlavou nad vlastní blbostí a rychle setřela všechnu vrstvu prachu a ještě nějaké látky z víka bedna. A teprve teď mi došlo, že to není žádná krabice. Ani bedna. Tohle je totiž rakev!

Calla
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama