Moonlight- 25. Kapitola

25. března 2014 v 20:45 |  Moonlight


25. Kapitola
" Takže skutečně existujete." šeptla Kate a Ree se zasmála.
" Už to tak vypadá" řekla. Já jsem pohlédla na své kamarádky seznamující se s princeznou a koutky úst se mi povytáhly v úsměvu.
" Mám otázku. Tohle to kouzlo, nebo co se to stalo, jsi udělala ty?" vyhrkl z ničeho nic Matthew. Jako první mě překvapil tón hlasu, jakým mluvil. A pak taky, že ji tykal. Jo, dobře. Chápu, že vypadá jen o pár let straší než my, ale ve skutečnosti ji je přes tisíc let! Sice jsem ji taky tykala, ale je to má sestra. Tedy.. Alespoň si myslím, že je to moje sestra. Začala jsem nad tím přemýšlet, ale Reein hlas mě vytrhl ze zamyšlení.
" Ano, já. Opravdu jsem se o vás bála. To, co Susan říkala, bylo tak smutné a bylo v tom tolik bolesti a strachu, že jsem se začala bát společně sní. Musela jsem něco udělat. A tak jsem vytvořila bariéru okolo jeskyně. Pro to jste vy zůstali uvězněni uvnitř a oni venku." ukázala prstem na Temné anděle, kteří se neustále a beznadějně snažily dostat k nám.
" Tím chcete říct, že se nedostaneme ven?" zeptala se panicky Amy a rozešla se směrem k nepřátelům. Chtěla jsem na ni křiknout, ať tam nechodí, ale už bylo pozdě. Stála pár metrů od jednoho Temného anděla, ale nemohla se dostat dál. Jako by ji něco drželo a ona se nemohla posunout kupředu. Z ničeho nic zakřičela.
" Nejde to! Nikam se odsud nedostaneme!" zakroutila jsem hlavou a svůj pohled upřela zpět na Ree.
" Dostaneme se pryč, že ano?" má sestra jen pokrčila rameny a řekla.
" Nevím. Jsem slabší než dřív. Navíc... Pokud bariéru zruším, co budeme dělat s nimi?" ani jsem se neohlédla, na koho ukazuje. Potichu jsem vzdychla a zašeptala.
" Ale pokusíš se o to, že jo?" dívala jsem se ji upřeně do očí a viděla, že má strach. Nevěřila si. Ale zrovna v té chvíli se tady nemohla složit. Byla to naše poslední naděje a my jsme ji potřebovali.
" Jestli to nedokážeš, jsme ztraceni. Ale nejen my. Celý Moonlight. Musíš zničit bariéru a odrazit útok Temných andělů. My ti pomůžeme, ale nejsem silní jako ty. Vlastně mám magickou moc jenom já." uslyšela jsem Matthewa. Pootočila jsem hlavou směrem k němu a poté mi něco došlo.
" Tak počkat! Já mám taky moc. Myslím, že otec říkal něco o vodě a větru. Není to sice moc, ale pomůže to! Prosím Ree... Ty to zvládneš. Jen si musíš trochu věřit." řekla jsem směrem k princezně a ta přikývla.
" Dobře. Pokusím se o to. Ale co když to nevyjde? Co když se vyčerpám a žádná moc mi nezbude? Co pak?" zeptala se trochu hystericky a já se na ni smutně zadívala.
" Odpověď znáš Ree. Ale nesmíme myslet takhle pesimisticky. Vzchop se a zachraň svět." zasmála jsem se a na ramenu ucítila něčí ruku. Vedle mě stála Amy a také Kate. Matthew stál o kousek dál. Prohlédla jsem si ho od hlavy k patě a něco mi na něm nesedělo. Zamračila jsem se a pohlédla mu do obličeje. V jeho očích chyběla ta jiskřička. To světlo, které tam vždy bylo. Jako by se propadal hlouběji a hlouběji do smutku a nedůvěry. Vyklouzla jsem z pod rukou svých kamarádek a rozběhla se k němu.
" Matthew, podívej se na mě. Spolu to zvládneme. Všechno bude dobré. Nesmíme ztratit naději." Věděla jsem, že to vůbec nemusí být pravda. Může se to všechno tak pěkně podělat, jako ještě nikdy. Ale co můžeme dělat? Nic. Pohlédla jsem mu do jeho modrých očí a vykouzlila úsměv.
" Susan víš, že to není pravda. Přes tisíc let spala. Nebo byla mrtvá, nebo co se to s ní dělo. A ty si myslíš, že zvládne porazit… kolik? Deset Temných andělů?" ironicky se zasmál a s toho tónu mi přejel mráz po zádech. V tu chvíli jsem jej nepoznávala. Byl to jiný člověk. Ale já nechtěla, aby se změnil.
" Poslouchej mě. Vím, že se to nemusí podařit, jasný?! Vím to. Ale chci věřit, že to dokážeme. Matthew.. To ty jsi mě zbavil Nicka. Zachránil si tím život na jen mě, ale i Kate a Amy. To ty jsi nás chránil a vedl k Ree. Bez tebe bychom tady nebyli. Tak se prosím nevzdávej." konečně se pravdivě zasmál a s úšklebkem řekl.
" A co mi dáš za to, že budu věřit úplně cizí holce, která byla několik tisíc let téměř mrtvá?" zasmála jsem se společně s ním.
" Co tohle?" Vtiskla jsem mu dlouhý polibek a on mi jej oplatil. Chvíli jsme tam jen tak stály a líbali se. Jenže potom jsem uslyšela ono.
" Ehm… Měly bychom jít zachraňovat svět. Muchlovat se můžete později." Řekla Amy a já se odtrhla od Matthewa. Naštvaně jsem se na ni podívala a chvíli ji probodávala pohledem. Ona jen zvedla ruce a zasmála se. Zakroutila jsem hlavou a zeptala se.
" Jste všichni připraveni? Musíme princezně pomoct. Alespoň trochu." Pronesla jsem a ostatní přikývli. Chtěla jsem už začít, ale hlas Ree mě zastavil.
" Fajn. Udělám to. Pokusím se je zneškodnit. Ale varuji vás předem. Jsem slabší než kdysi. Jo a.. Neříkejte mi princezno. A přestaňte mi vykat. Je to hrozné. Připadám si, jako bych byla stará." Ušklíbla se a já se zasmála. Vždyť má přes tisíc let. Pomyslela jsem si.
" Takže jdeme na to? Všichni se připravte. Jakmile zmizí bariéra, zřejmě budeme čelit dost velkému útoku. Všichni půjdou proti nám. Snažte se spíše vyhýbat střelám než útočit. Stejně budou mít okolo sebe nějaké kouzlo, přes které se nedostaneme. Hlavní je, aby jste všichni zůstali naživu a doufám, že i nezraněni. Jasný?" pohlédla jsem na všechny a oni souhlasně kývli. Zhluboka jsem se nadechla.
" Teď!" vykřikla jsem a viděla, jak se Ree soustředí. Zatínala ruce v pěst a oči měla zavřené. Po pár sekundách je otevřela a tichoučkým hlasem pronesla.

" Hotovo."

Calla
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama