Moonlight- 26. Kapitola

25. března 2014 v 20:46 |  Moonlight


26. Kapitola
Nečekala jsem, než si Temní andělé uvědomí, co se děje. Zhluboka jsem se nadechla a představila si, jak v ruce svírám vodovou kouli. Když jsem otevřela oči, opravdu tam byla. Nevěřícně jsem na ni zírala. Já dokážu kouzlit! Pomyslela jsem si šťastně a chtělo se mi začít skákat radostí. Ale místo toho jsem se jen naštvaně zadívala na nepřátele a vyslala kouli obrovskou silou směrem k nim. Trefila jsem jednoho muže, který se sesunul k zemi a přestal se hýbat. Tak počkat. On je mrtví? Po jedné ráně? Cože? Zakroutila jsem hlavou a s vytřeštěnýma očima pohlédla na své přátele. Matthew jen pokrčil rameny na znamení, že nemá tušení a vyslal nějakou energii směrem od nás. Pár Temných andělů padlo na kolena, ale znovu se postavilo. Když jsem hlavou pootočila do strany, zahlédla jsem Amy i Kate. Ale už to nebyli mladé dívky, nýbrž velcí, silní vlci. Obě dvě vrčely a snažili se spíše vyhýbat střelám, než útočit. Přesně jak jsem řekla.
Věděla jsem, že jestli to bude probíhat tímhle tempem, tak prohrajeme. Každou minutou byli blíž a blíž a my jsme ztráceli sílu. Já sama jsem po několika střelách cítila, jak slábnu.
" Ree! Musíš je zkusit zneškodnit. Všechny!" křikla jsem a pohlédla na svou údajnou sestru. V jejích očích se zračil strach a ona začala kroutit hlavou.
" Já to nezvládnu!" zakřičela mi v odpověď. Smutně jsem se na ni usmála a řekla.
" Zvládneš to. Jsi nejmocnější Měsíční vlk v celé historii Moonlightu." V mé řeči mě zastavila hořící koule, letící proti mé hlavě. Rychle jsem se sklonila a koule skončila ve stěně jeskyně. S prudkým vydechnutím jsem se postavila a pokračovala. " Jestli to nedokážeš ty, tak už nikdo. Prosím, alespoň se o to pokus ano?" chvíli byla potichu a nic neříkala. Zdálo se, jako by byla úplně mimo. Pak ale otočila obličej směrem ke mně a pronesla.
" Tak dobře. Zkusím to." Bylo to, jako by tu větu jen šeptala sama pro sebe. Usmála jsem se a zrakem znovu spočinula na těch odporných stvořeních z Temnoty. Se zavrčením, které se mi dralo z úst jsem přešla blíže k Matthewovi a šeptla.
" Ree to zvládne. Stačí, když je ještě nějakou chvíli zaměstnáme." Ani nevím, proč jsem mu to řekla, ale rozesmálo ho to. Usmála jsem se a otočila k sestře. Viděla jsem, jak se princezna začíná soustředit. Vzduch okolo ní jako by najednou zmodral a začal se třepotat. Chvíli jsem omámeně koukala, ale potom mě prudká bolest vytrhla ze snění. Se zaskučením jsem dopadla na tvrdý kámen a nechápavě si prohlížela své tělo. Vypadalo to, že mi nic není, ale poté jsem se zadívala na svou ruku. Tedy… Spíše na své rameno. Stékaly mi z něj prameny horké, rudé krve. Cítila jsem v něm pulzovat své zrychlené srdce a každý pohyb, který jsem udělala, bylo jako přisypat sůl do otevřené rány. Zatnula jsem zuby a stoupla si. Při tom jednom pohybu mi před očima začaly běhat černé mžitky a moje tělo, jako by chtělo spát. Ale to jsem nemohla dovolit. Žádný spánek! Žádný spánek! Žádný spánek… Neustále jsem si to opakovala v hlavě a snažila se udržet vzhůru.
" Susan! Co ti je?!" zakřičel Matthew a rozběhl se směrem ke mně. Trochu vrávoravě jsem se k němu otočila a s úsměvem řekla.
" Jsem v pohodě. Tohle se zahojí. Raději bychom se ale měli zajímat o Ree. Nedokáže kouzlit a zároveň se chránit." Když jsem pohlédla do těch jeho krásných modrých očí, neviděla jsem nic víc než strach a nejistotu. Pohladila jsem ho po obličeji a šeptla.
" Opravdu jsem v pořádku. Běž ochránit princeznu. Dojdu za tebou." Sotva patrně přikývl a rozběhl se směrem k ní. Chvíli tam jen stál a odrážel útoky Temných andělů. Já se mezitím snažila došourat svým slimáčím tempem k nim. A když už jsem byla konečně blízko u nich, spatřila jsem další ohnivou kouli, blížící se k mému tělu. Stihla jsem jenom vytřeštit oči. Čekala jsem prudký náraz a palčivou bolest. Ale nic z toho se nestalo. Koule zmizela a já zůstala celá. Vděčně jsem se na Matthewa usmála, ale ten jen zmateně zavrtěl hlavou.
" Tohle jsem neudělal já." Pootočila jsem hlavou k Ree a ta se teď usmívala na celé kolo Dokonce to vypadalo, jako by snad chtěla začít skákat několik metrů vysoko. Zamračila jsem se a pohledem sklouzla ke svým nepřátelům. Ale nikdo tam nebyl. Nechápavě a v šoku jsem začala pročesávat okolí, ale nikde jsem nikoho neviděla. A poté jsem se zaměřila na zem. Na tu zelenou trávu, která teď byla pokrytá černým a šedým prachem a sem tam se vznášelo černé pírko. S otevřenou pusou jsem vydechla.
"Ty jsi je… spálila?" Ree přikývla a začala se nahlas smát.
" Celkem dobrý ne? Jsou z podsvětí a tam je oheň pořád. Tak proč nezemřít tímhle stylem?" moc jsem nechápala, že ji to přijde tak vtipné, ale taky jsem nechala své koutky úst povytáhnout v úsměvu.
" To znamená, že jsme vyhráli? Porazili jsme je?" zeptala se Amy, která se už nacházela v lidském těle. Vedle ní stála Kate, která se usmívala tím svým nic neříkajícím úsměvem.
" Ano." To jediné, prosté slovo, které Ree zašeptala mě dovedlo k tomu, že jsem začal křičet jako šílená. Do očí se mi natlačily slzy a já je nechala padat volným pádem k zemi. My jsme vyhráli! A nikdo nezemřel! Nikdo se nezranil a.. Najednou jsem si to uvědomila. Moje rameno. Rychle jsem se na něj podívala a spatřila hnusnou ránu, ze které stále ještě unikala krev, i když teď už pomaleji. Udělalo se mi trochu špatně a tak jsem se zadívala jinde.
" Susan, co se ti to proboha stalo?" uslyšela jsem za sebou Katein hlas. Mávla jsem druhou rukou, ale vystřelila mi do těla bolest. A tak jsem ji zase stáhla a řekla.
" To bude v pohodě. Nic to není." Věděla jsem, že mi nevěří, protože se postavila přede mě a s rukama v bok pronesla.
" Aha. Takže to nic není, říkáš? V tom případě ti vůbec nebude vadit, když udělám tohle." Mírně mě bouchla do břicha a já zavrčela.
" Promiň." Šeptl a poté dodala. " Ale příště mi nelži. Oni tě trefily že?" zeptala se starostlivě a já přikývla.
" Hlavně že si máme dávat pozor! Kruci!" zaslechla jsem za svými zády hlas Matthewa a trochu naštvaně křikla.
" Máme oslavovat, ne se tady zabývat něčím takovým, jako moje rameno. Zachránily jsme celý Moonlight! Jenom my! Jsme borci!" Po tom, co jsem vyslovila to poslední slovo mi došlo, jak hrozně to zní. A tak se všichni začali nekontrolovatelně smát a já společně s nimi. Při každém nádechu mě uhodila bolest, ale snažila jsem si toho nevšímat. Jen jsem tam tak stála a smála se společně s ostatními. Byl to nádherný pocit, který kazilo jenom mé zraněné rameno.
" Ale co bude teď? Je po všem. Co budeme dělat?" zeptala se náhle Ree. Všichni jsme se na ni podívali a nikdo se neměl k odpovědi. Nakonec jsem promluvila já.
" Já nevím Ree. Stalo se toho moc. Utekla jsem z domu, pohádala se z otcem, zabili jsme mého bývalého a taky celou gardu Temných andělů, vysvobodily údajně neexistující princeznu a spolčili se s Magijcem. Opravdu nemám tušení, co dál." Když jsem vyslovila všechny ty věci, které se udály, poskočilo mi srdce. Hodně z toho, bylo špatné. Vzpomínka na onu chvíli mě ještě teď bolela, ale na druhou stranu to bylo nádherné dobrodružství, které jsem mohla prožít s těmi nejbližšími.
Když jsem tenkrát nastoupila na lidskou školu a ve dveřích svého pokoje viděla onoho kluka, má první myšlenka byla " To si ze mě musíte dělat srandu."
Teď, když se na něj podívám, říkám si " Úžasnějšího člověka na světě nenajdete."
Problémy, hádky, bitvy a všechno špatné, co jsme na naší cestě zažily mi otevřelo oči.
Nemůžeme změnit svůj původ nebo svou rodinu. Ale můžeme změnit svůj osud.
Jmenuji se Susan Woldenfová. Ale mé pravé jméno je Nimiew. V knize Osudu jsem měla napsáno, že se nikdy nedozvím pravdu. Ale já to změnila. Teď jsou ony řádky zaškrtány a místo nich se objevují slova:

Pravda, kterou jsem se dozvěděla, mě poznamenala na celý život. Ale díky ní jsem dovedla pořádně otevřít oči a pochopit, že svět není jenom černý a bílý, a že i největší nepřátelé se mohou stát přáteli.

Calla
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama