Moonlight- 3. Kapitola

25. března 2014 v 20:22 |  Moonlight
Ahojky. Tak tady máte další kapitolu. Napsala bych tady toho víc, ale stěhuju téměř dva roky prác na starém blogu sem, takže.. asi chápete, že to není moc snadné.. :/
Více v celém článku.



3. KAPITOLA
Když jsem se konečně vymotala z té pitomé chodby, došla jsem do svého pokoje. Bylo asi půl 12 a tak jsem měla jít na oběd. Dobře. Na obědě jim to povím. Ne až večer. Ne až zítra. AHHHH…Já nevím kdy. Nadávala jsem si v hlavě.
"Susan?"
"Co je?!" vykřikla jsem trochu víc naštvaně, než jsem chtěla
"No víš. Jen jsem se chtěl zeptat, jestli jsi v pohodě?"
"Jo jsem. Já sem naprosto v pohodě. Vůbec nic mě nežere! Do prdele proč se tak blbě ptáš, když stejně víš, že mi něco je!!!" zařvala jsem na něj a v duchu jsem si říkala, že je to teda pěkný magor.
"No tak promiň, že jsem se zeptal."
"Bože já se s ní tady scvoknu." Zamumlal si pro sebe Matthew, ale já ho stejně slyšela, ale nic jsem radši neřekla. Jakmile uběhlo asi 10 minut toho, jak jsem uvažovala, odhodlala jsem se jít na oběd.
"Susan konečně" chytila mi Amy ruku a skoro mě strhla ke stolu.
"Kde si tak dlouho byla?"
"Já jsem jen…No to je vlastně jedno. Hlavní je že už jsem tady ne?" snažila jsem se, aby to vyznělo vesele, ale asi se mi to moc nepovedlo, protože Amy řekla:
"Susan co se děje?"
"Ale nic."odpověděla jsem.
"Řekni mi to. Prosím."
"Amy nic mi není dobře?" vyštěkla jsem na ni.
"Dobře. V klidu." Otočila se ke Cortney a Katy.
"Amy promiň." Omluvila jsem se.
"To nic." Řekla, ale ani se na mě nepodívala. Skvěle. Takže teď se ještě k tomu všemu pohádám s mojí nejlepší kámoškou. Krucinál! Kde mám do šesti dní sehnat smečku? Přemítala jsem si to všechno v hlavě. Když jsem poobědvala nebo spíš když jsem se přestala přehrabovat v jídle, vydala jsem se zpátky do pokoje. Matthew tam už byl. Seděl na posteli a s někým si volal. Vsadím se, že je to ta jeho nová holka.
"Tak jo. Měj se. Pa pa." Řekl Matthew a zavěsil telefon.
"Kvůli mně nemusíš zavěšovat telefony s tvojí holkou."řekla jsem mu.
"Cože?"
"Říkám, že kvůli mně nem…"
"Já jsem tě slyšel. Jenom nechápu, proč jsi řekla zrovna mojí holku. Já nemám holku." Tak teď jsem vyprskla smíchy.
"Aha. Takže to byl někdo jiný?"
"Jo."
"A můžu se zeptat kdo?" pořád jsem se řehtala.
"Klidně. Byla to moje matka. Stačí?"
"Aha. Tak to jo, ale stejně. Nevěřím ti, že nemáš holku."
"Jo a to jako proč?"zeptal se hlasem, který připomínal detektiva ze seriálu Grimm.(Mimochodem, ten seriál zbožňuji).
"No řekněme, že mám oči, abych něco viděla."
"Co? Susan o čem to tady meleš? Jaké oči?"
"Tak hele. Přestaň se tady přede mnou přetvařovat. Já jsem tě tenkrát v té chodbě viděla. Jasný? A nejsem blbá. Vím, že jsi to byl ty. Protože nikdo jiný na téhle škole nemá tak hezké blond vlasy a…"A kruci. Teď jsem se prořekla. Sakra. Sakra. Sakra. Podívala jsem se na Matthewa a ten na mě koukal jen s údivem. Zřejmě nechápal, co jsem řekla.
"Takže já mám hezký vlasy jo?" zasmál se. Já se mohla rozpadnout na maličkaté kousíčky. Vůbec nevím co říct.
"No. Já. Jo máš."usmála jsem se a určitě jsem byla červená jako rajče.
"Tak to jsem o sobě nevěděl."Zasmál se a já jsem se přidala. "Hele Susan. Já nevím, co jsi viděla, ale já holku nemám. Vážně." pověděl mi asi po minutách toho, jak jsme si povídali o tom, kdo z nás dvou má hezčí vlasy. Taková blbost. Ale já byla ráda za jakoukoliv větu, kterou mi řekl. Takže jsem byla schopná s ním mluvit o čemkoliv.
"Ale já tě viděla" řekla jsem nakonec.
"Můžeš mi alespoň říct kde?"
"Co kde?"
"No kde jsi mě viděla když… Ty víš co."
"No můžu. Bylo to…Vlastně ani nevím. Někde za holčičími záchodky tak asi tak minut jdeš chodbou a pak tam je taková odbočka. Teda aspoň myslím…" zamyslela jsem se a pak si v duchu řekla, že to tak asi bylo.
"Holly."
"Cože?"
"Říkám Holly. Ta holka, se kterou si mě viděla. To byla Holly. Je to ta největší poběhlice na škole. Spala už snad se všema klukama tady."
"I s tebou?" zeptala jsem se a pomalu, ale jistě jsem začínala žárlit. Vlastně ani nevím proč, ale Matthew byl tak krásný a ten jeho úsměv…Pomyšlení, že by byl s jinou než se mnou… Bože co si to myslím. Vždyť Matthew mě ani nechce.
"Ne se mnou ne."
"Co?" řekla jsem a zastyděla jsem se, protože jsem nevěděla, na co mi odpověděl.
"Říkám, že se mnou nespala. Kdybys na té chodbě byla ještě chvilku věděla bys, že jsem ji odstrčil a odešel pryč. Vlastně teď mě napadalo… Ale nic."
"Co si chtěl říct?"začínala jsem být zvědavá.
"Nic nic. Zase bys na mě byla hnusná a to já nechci."Usmál se na mě a já se málem rozplynula. Asi jsem se do něj zamilovala. Bože. To mi chybělo. Zamilovat se do člověka. To se nesmí stát. Člověk je pro mě K. O.
"Já bych na tebe nebyla hnusná." Na tebe nejde být hnusná. Řekla jsem si v duchu.
"No tak dobře. Víš, připadá mi, jako bys trochu žárlila."
"Já a žárlit? To nikdy."odpověděla jsem tvrdým hlasem, ale stejně to vyznělo jako by mluvila 8. letá holka.
"Tak proč ti to tak hodně vadilo?" zeptal se.
"Mě? Mně to nevadí." On snad umí číst myšlenky nebo co. Musela jsem se tomu zasmát.
"Ale vadí ti to. A neříkej, že ne."Začal se smát.
"No tak jo. Trochu mi to vadilo. Ale nežárlila jsem."
"Ne vůbec."řekl s ironií v hlase.
"Ty jsi ten nejhorší kluk vůbec, víš to?"začala jsem se smát a pak jsem ho praštila polštářem. "Au."zavřeštil a pak se začal ještě víc smát.
"Ale nedělej se. Vůbec tě to nebolelo."
"Máš pravdu, nebolelo." Chtěla jsem se zasmát, ale než jsem se mohla vůbec pořádně nadechnout, Matthew vzal polštář a praštil mě taky. V tu chvíli jsem zapomněla na všechny ty problémy se smečkou, s Amy, s mámou a vlastně se vším. Byli jsme tam jenom my dva a polštáře. Začala jsem se smát ještě víc. Když jsme byli asi v půlce polštářové bitvy, někdo zaklepal na dveře a otevřel. Okamžitě jsme toho nechali a podívali jsme se, kdo to je. Nějaký kluk. Neznala jsem ho, ale Matthew asi jo.
"Promiň, nechtěl jsem rušit jenom…" Prohlédl si nás očima a divně se ušklíbl. Ani se nedivím. Musíme vypadat.. Divně. Kluk a holka spolu v posteli, s rozcuchanými vlasy a rozházeným povlečením? Jo, to je dost divné.
"Ne to je v pohodě Eriku" řekl Matthew a pokynul Erikovi, aby vešel.
"Přišel jsem, abych ti oznámil, že ten zápas je zítra po škole." Řekl Erik
"Jo jasně. Můžu vás představit?
"Klidně." Odpověděla jsem
"Takže Susan tohle je Erik. Eriku tohle je Susan."
"Těší mě."potřásl mi rukou Erik.
"Mě taky" řekla jsem.
"Ty jsi kamarádka Katy že?"
"Jo proč?"
"No víš Susan. Tady Erik je její kluk." Pověděl mi Matthew.
"Aha. Tak to mi Katy neřekla."V duchu jsem na ni byla trochu naštvaná, ale pak mě to přešlo.
"No. Ona se celkem moc nesvěřuje o svém soukromí."
"Tak to chápu."zabručela jsem.
"No. Už dál nebudu rušit. Jenom… Doufám, že zítra přijdeš Matthew."
"Jasnačka."vypískl, až jsem se musela zasmát.
"Tak já už půjdu. Zatím ahoj."řekl Erik a zavřel dveře.
"Jaký zápas?"
"Ale. Taková tradice. Vždycky pět dní před dnem otevřených dveří se koná zápas. Něco jako box. Ale ne tak tvrdé. Rád tam chodím. Baví mě to."
"Ty tam zápasíš?" zajíkala jsem se. Pochybovala jsem, že by měl Matthew nějakou šanci proti Erikovi, protože Erik je Měsíční vlk. Jasně poznám to. To pozná každý.
"Ne jsi blázen?"řekl mi. "Proti němu"ukázal na dveře "Bych neměl šanci." Tak to máš pravdu. Pomyslela jsem si.
"Takže tam jdeš jenom jako divák?"
"Jo. Proč chceš jít taky?"
"Ne to fakt ne. Ale díky za nabídku." Odpověděla jsem mu a šla jsem si dovybavit všechny věci.
Jakmile jsem konečně měla dovybaveno, tak jsem nevěděla co dělat. Byla neděle. Zítra bude pondělí a já nevím, kdy mám o tom všem říct Amy a vůbec. Ani nevím jestli semnou vůbec mluví. Jasně nemůžu za to. I když vlastně můžu. Kdybych nebyla tak naštvaná nevyjela bych na ni a ona by teď semnou mluvila. Musím to s ní nějak urovnat. Jasně. Půjdu k ní do pokoje a omluvím se jí. Ale…Co jí řeknu? Že jsem byla naštvaná kvůli tomu, že mám vést smečku? No tak to asi nepůjde. Jsem dost unavená na to, abych něco ohledně smečky rozebírala s Amy. A vlastně s kýmkoliv. Takhle jsem v hlavě přemýšlela asi déle, než jsem měla v plánu. Po dlouhých úvahách jsem se koukla na budík. 7 večer. Bezva.
"Matthew?" otočila jsem se na něj.
"Hm…?"
"Jen, že… Jdu za Amy tak…"
"Jasně. Běž si, kam chceš." Už to byl zase ten starý nevrlý Matthew, ale možná proto jsem ho začínala milovat. Ne to ne! Nesmím se zamilovat do člověka. To se nesmí stát. NE!
Když jsem šla po chodbě směrem k Amy do pokoje, trvalo mi to celkem dlouho. Jednak proto, že bylo o jedno patro víš, ale taky proto, že jsem se loudala jak nejvíc to šlo. Na chodbě jsem potkala jenom pár lidí. Takže to bylo vcelku fajn.
Za chvíli sem už byla u Amyných dveří. Zaklepala jsem.
"Ano?"ozvalo se zpoza dveří.
"Amy. To jsem já. Můžu jít dovnitř."
"Jo mě je to jedno."odpověděla. Když jsem vešla dovnitř, Amy seděla na posteli a řekla bych, že si četla, ale nevím co.
"Amy já… Přišla sem se ti omluvit. Neměla jsem na tebe tak vyjet. Jen. Víš je toho na mě moc." "Susan to vůbec nevadí. Já ti vlastně už dávno odpustila. Asi bych taky nezvládala ten stálý stres."
"Teď jsi zněla jako moje matka." Zasmála jsem se, ale Amy mlčela. "Amy co se děje?"
"Víš. Za pár dní je den otevřených dveří a všem někdo přijde jenom mě…" Amy posmrkla a já si teprve v tu chvíli všimla, že má v očích slzy.
"Amy. Ty nemáš rodiče?"
"Ne mám rodiče ale. Když se dozvěděli, že jsem měsíční vlk, tak mě nějak přestali brát. Vlastně mě skoro vyhodily z domu. Nebýt mé babičky už bych tady asi nebyla."
"To je mi tak strašně líto." Pověděla jsem ji smutně.
"To nic. Víš, nějak už jsem se přes to dostala, ale vždycky když jsou takovéhle akce tak… Prostě se mi to všechno vrací."
"Můžu se tě na něco zeptat?" zeptala jsem se opatrně.
"Jasně."pokusila se usmát Amy.
"Tví rodiče to nevěděli? Myslím to, že jsi Měsíční vlk."
"Ne nevěděli. Mí rodiče jsou lidé. Jasně otec byl měsíční vlk, ale šel na výměnu." "Výměnu?!"vypískla jsem.
"Jo." Odpověděla se zájmem Amy. "Asi ti to připadá divné co? Ale on to udělal kvůli mé matce. Strašně ji miloval a tak prostě…"
"Dobře. Možná ji miloval ale… Nemůžu pochopit, jak někdo může jít na výměnu." Výměna je něco jako skoro smrt. Měsíční vlk nebo padlý anděl nebo kdokoliv s magického světa přijde za porlem(porl=rada) a tam proběhne výměna. Magické bytosti jsou odebrány všechny jeho schopnosti a stává se z něj obyčejný člověk. Výměna je to proto… Vlastně ani nevím proč se to tak jmenuje. Asi proto, že vyměňují svůj život. Nevím.
Chvíli jsem tam jen tak seděli a pak se mně Amy zeptala.
"Ale Susan ty jsi tady nepřišla, aby sis vyslechla můj příběh nebo ano?"
"Ne to máš pravdu. Přišla jsem se ti hlavně omluvit, ale chci se tě na něco zeptat. Je pravda, že Kate chodí s Erikem?"
"Jak to víš?" vyhrkla Amy.
"No… Erik přišel k nám do pokoje a cosi tam mluvil s Matthewem něco o nějakých zápasech nebo co a pak mi Matthew řekl, že chodí s Kate."
"Jo tak to je pravda." Ušklíbla se. "Hele nebuď naštvaná. Kate to nikomu neříká." usmála se Amy.
"No kdybych byla já jí, tak bych to říkala všem. Vždyť Erik je tak… Sexy." zasmála jsem se a udělala, že mi kypou sliny. Amy se rozesmála a já se k ní přidala.
"Hm… Amy já už asi budu muset jít tak…"
"Aah… Za tím tvým miláčkem co?" Zahihňala se.
"Co?"nechápala jsem.
"Ale nedělej se. Víš, že mluvím o Matthewovi. Každý vidí, jak se na něj díváš. Jako malé štěňátko na kost."
"Ha ha."řekla jsem, protože žádná lepší odpověď mě nenapadla.
"Hele. Mě je to jedno. Matthew je pěkný, takže jestli ho chceš, klidně ti ho nechám."
"Ty jsi vážně praštěná." Vyprskla jsem smíchy a pak jsme se tam dlouho smály. Jakmile bylo už po půl 9, musela jsem jít.
"Jo a Amy?"
"Hm…?"
"Zítra ti musím něco důležitého říct. Mohla bys sehnat i Kate?"
"Jasan. Však se zítra ještě domluvíme v hodině."
"Jasně."zavřela jsem dveře a odebrala se do svého pokoje.

Calla
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama