Moonlight- 4. Kapitola

25. března 2014 v 20:24 |  Moonlight
Ahojky. Tak tady je další kapitola. Tady u téhle už je to psaní takové.. lepší. :D
Více v celém článku.




4. Kapitola
Když jsem se ráno koukla na budík bylo teprve půl sedmé. A tak jsem se umyla, vyčistila zuby a oblékla se do černých riflí modrého trika a šedé blůzky. Celé mi to zabral dost času, takže když jsem odcházela o třičtvrtě na osm z pokoje ani jsem si nevšimla, že Matthew ještě spí. Ale pak asi v půlce cesty ze schodů jsem si na něj vzpomněla.
"Bože!"zanadávala jsem si pro sebe. Jak můžu zapomenout ho vzbudit?AAHH..
"Matthew vstávej!" vykřikla jsem v pokoji.
"Coo? Co, Kde? Kolik je hodin?"
"Bude osm, takže jestli si nepohneš, nestihneš snídani!" Ano. V neděli bývali snídaně obzvlášť dobré, a jak jsem zpozorovala u Matthewa on miluje všechno dobré jídlo. Ne Nykl tlustý byl…sexy. Ale jako každý kluk se prostě rád najedl.
"Susan?" oslovil mě Matthew v řadě na snídani
"Coje?" zeptala jsem se
"Dík že jsi mě vzbudila."
"Nemáš zač." usmála jsem se a odvrátila pohled aby neviděl jak se červenám.
"Hej Susan budeš sedět s námi?"zakřičela na mě Amy od stolu.
"Jasně." Odpověděla jsem a vydala se k jejich stolu. Hned co jsem se usadila zeptala jsem se:
" Amy mluvila jsi stou Kate?"
"Co?"
"O tom dnešku jak se máme sejít."
"Jo mluvila. Říkala, že není problém a mám ti vyřídit.. No ona ti to řekne sama u stolu." "Ok."zasmála jsem se, protože jsem tušila, co mi bude povídat.
Jakmile jsme došli ke stolu Kate spustila
"Susan promiň, že jsem ti neřekla o Erikovi. Já vím, že je padlí anděl a takové ale já se s tím nikomu nesvěřuji a nav.." "
Kate."ale ona pořád mluvila "Kate!"zvýšila jsem hlas a ona přestala mluvit. "Nemusíš mi to vysvětlovat. Mě je to vcelku jedno."
"AAhhh…Ty máš toho svého miláčka co?" zasmála se a podívala se směrem k nějakému stolu. Jasně. Ke stolu kde seděl Matthew.
"Matthew není můj miláček."odsekla jsem.
"Ale je. Každý tady vidí, jak se na něj koukáš."
"Jak se na něj koukám?"zeptala jsem se zvědavě.
"No tak víš jak. Prostě jako malé zamilované štěňátko."
"Běžte s těma štěňatama někde." Začala jsem se řehtat a holky se přidali. "Hele Kate takže přijdete s Cortney dneska?" zeptala jsem se hned po tom, co jsem se přestala smát.
"Jasně ale kdy a kde?"
"No to je právě to. Dneska v 7hodin na jižní zahradě."
"Ehh.. V sedm? To je trochu pozdě ne?" podívala se na mě tázavě Amy
"Já vím. Ale potřebuju…Prostě nechci aby nás někdo slyšel i když..ono to může být jedno. Prostě přijďte v sedm jo?"
"Jo."
"Jasně" odpověděli obě dvě s předstíraným nadšením.
Po obědě jsem se vydala k pokoji. Chtěla jsem si všechno promyslet. A tím všechno myslím to, jak to všechno povím holkám.
"Susan!" zavolal na mě někdo. Z toho hlasu mi naskočila husí kůže. Až moc dobře jsem věděla kdo to na mě volá. Věděla jsem, že je to skutečnost ale nechtěla jsem tomu uvěřit. Pomalu jsem se začala otáčet k člověku, který na mě zavolal. Když jsem konečně stála tváří tvář osobě která byla přede mnou nemohla jsem se pohnout. Byla jsem jak přikovaná k podlaze. "Ahoj Susan." Řekl tím svím povýšeným hlasem.
" Nicku." Jasně. Věděla jsem kdo to je. Byl to Nick Dargnl.Ten nejhorší kluk s jakým jsem kdy chodila. Ale tady nešlo jenom o to, že jsem sním chodila ale taky o to že on je Padlí anděl. Ale vlastně se spíše hodí říct, že je Temný anděl. Přidal se na stranu temna ale nikdo to neví. Teda kromě mě. Prostě je to celé zamotané. V tu chvíli kdy jsem se podívala do jeho temně hnědých očí se mi všechno vrátilo. Všechny ty vzpomínky všechna ta bolest. Všechno.
"Co tady děláš?!" řekla jsem hnusným naštvaným hlasem který, jakoby ani nepatřil mě.
"Já?"
"Ne asi. Kdo jiný. Vidíš tady ještě někoho?"
"Ne."odpověděl s nezájmem v hlase.
"Tak dobře. Ještě jednou. CO TADY DĚLÁŠ?!!"tentokrát jsem už byla vážně naštvaná. Nemohla jsem ho snést. Byl takový…Prostě jsem ho nesnášela.
"Ale Susan. Po tak dlouhé době jsme se potkali a ty hned vyšiluješ.Pojď se trochu projít a popovídat si."
"Já s tebou nikam nejdu. A už vůbec si nechci povídat."
"Pořád ta stará dobrá stydlivá a málo upovídaná Susan." Zasmál se a já zuřila. Chtěla jsem ho na místě roztrhat. Špičáky jsem měla zostřené a do hrdla se mi dralo zavrčení.
"Prostě mi řekni, co tady děláš?" Slyšela jsem svůj hlas. Skoro mi nešlo rozumět protože přes zostřené špičáky se dost těžko mluví ale každý kdo vyrůstal někde jinde než v lidském světě by mi rozuměl. Takže Nick taky.
"Ach Susan. Copak ti to ještě nedošlo? Myslel jsem si, že si chytřejší. Poslali mě sem. Protože na naších školách už ,,není bezpečno,," Při těchto dvou slovech ukázal ve vzduchu uvozovky.
"Proč ukazuješ uvozovky? Co si tím myslel?" Už jsem mluvila normálně, protože vím, že by stejně nemělo smysl ho tady na chodbě roztrhat na malé kousky.
"Ty to nevíš?" zeptal se mě s údivem
"Co nevím?" začínala jsem být netrpělivá "Ty nevíš proč tě sem poslali že ne?" pousmál se a mě došlo, jak málo toho asi vím.
"Hmm.. Ne? Hele než začneš něco vysvětlovat v pátek přijedou mí ro… prostě v pátek se to dozvím."
"A nechtěla by ses to dozvědět teď?" Ano. Přesně za tohle jsem ho milovala. Teda aspoň jsem si to myslela, že ho miluju. Teď je to pro mě jenom parchant, který každého využívá. Ale chtěla jsem znát pravdu. Už jenom kvůli tomu abych se dozvěděla, jestli by mi matka řekla celou pravdu nebo vůbec nějakou pravdu.
"Dobře. Tak mi to řekni. Ale jestli mi budeš lhát stejně jako tenkrát tak.."
"Susan. To byla minulost. Já jsem se změnil. Celý tenhle svět se změnil. Roztáhl paže a ukázal okolo sebe.
"Dobře dobře. Přejdi k věci. Proč nás všechny posílají tady? Mezi lidi?" udělala jsem menší úšklebek protože slovo ,,lidi,, se mi tak trochu hnusilo.
"Je to naprosto jednoduché. Všechno co se píše v proroctví o konci našeho světa je pravda." "COOO?!!!" zařvala jsem na něj.
"Ano Susan. Já tomu také nevěřil ale, když. Když mi zabily rodiče přímo před mýma očima uvěřil jsem.
"To jsem nevěděla. Je mi to líto.
"Ale nepovídej. Najednou je ti mě líto? Teď? A co když jsi mě opustila? To ti mě líto nebylo?" "Hele. Měla jsem k tomu své důvody jasný? Vlastně je ještě pořád mám."
"Dobře. Víš co.. Nemá cenu se s tebou o něčem bavit, když nejsi schopná nechat plavat dál minulost tak nemůžeš přijmout to co se děje a co teprve přijde. Stejně si někam šla ne? Tak tě už nebudu zdržovat."otočil se a začal odcházet pryč.
"Nicku!"zavolala jsem za ním, ale on už byl pryč. Skvěle takže ne jenom že musím najít smečku k tomu musím složit zkoušky dospělosti v šestnácti, ale ještě k tomu všemu se tady objeví padlí anděl, který se přidal k temné straně, jenže to nikdo neví a jen tak náhodou je to můj bývalí. To je skvělé. Další půl hodinu jsem si nadávala. Samozřejmě už jsem byla v pokoji. A pak jsem usnula.
Ano usínání začínalo být na denním pořádku, ale ještě nikdy jsem nebyla takhle vyčerpaná. Probudilo mě až jakési překřikování. Nejprve jsem si myslela, že je to Matthew ale pak mi došlo, že ten je na zápase. Takže mi nezbylo nic víc než otevřít oči a podívat se. Nikdo tady nebyl. Samozřejmě. Vycházelo to z vedlejšího pokoje. První jsem si řekla, že to nebudu řešit ale, jakmile jsem uslyšela řinkot rozbitého nádobí měla jsem toho dost. Jasně ještě nebylo ani šest ale i tak. Vydala jsem se ke dveřím vedle ale ještě než jsem zaklepala ze dveří vyšel nějaký kluk a nadával hůř než zedník. Nakoukla jsem do pokoje. To jsem si mohla myslet.
"Nicku?!" pozvedla jsem jedno obočí a tázavě jsem na něj pohlédla.
"Co tady děláš?" vyhrkl na mě
"Já? No chodím tady do školy. A bydlím hned vedle. Spíš bych se měla ptát, co tady děláš ty?" ukázala jsem na pokoj který vypadal jako po výbuchu bomby "A proč řvete přes celý areál?"
"Abych ti odpověděl. Já tady taky budu chodit, ale to si myslím, že už ti dávno došlo. A neřval jsem jen...nějak jsme se nepohodly smím novým spolubydlícím." Usmál se mnou projel záblesk, který ve mně dokázal vyvolat jen Nick.
"Tam ten?" ukázala jsem do chodby.
"Jo přesně. Jmenuje se Patric."
"Aha."ušklíbla jsem se. "A můžu se zeptat, proč jste se nepohodly?" V duchu jsem si říkala, že s Nickem není těžké se pohádat. Stačí nějaká prkotina a on se hned naštve.
"Ale…Taková blbost. Nechtěl, abych spal nahoře. No a já chtěl opak." prohrábl si vlasy a usmál se jako vítěz.
"Pane bože. Chudák. Vždyť je to obyčejný člověk. Co jsi mu řekl?"
"Hele. Co že ti tak najednou záleží na lidech? A vůbec. Odkdy ti záleží na mně? Vždyť ještě před chvíli jsi mě nenáviděla ne?"
"Víš co? Běž někam. A promiň, že se zabývám tím, jestli se tady někoho nesnažíš zabít!" při slově zabít jsem použila větší důraz, protože jsem sice nebyla v Nickově přítomnosti ani pět minut ale už jsem byla dost namíchnutá. Chtěla jsem odejít, ale Nick mě chytl za ruku.
"Pust mě!" chtěla jsem se mu vytrhnout, ale měl větší sílu než já.
"Susan promiň jo? Jen..prostě mi to nějak vylítlo z pusy nebo co."
"Mě to nezajímá Nicku. Nechci s tebou mít nic společného. Už ne." Podívala jsem se mu do očí, ve kterých byla zlost a zároveň smutek. V tu chvíli jsem doufala, že není pravda to, co si myslí. Ne to prostě není možné. Vždyť přece…Nemůže mě po tak dlouhé době milovat.. Anebo ano?
Nick mě pořád držel za ruku a tak jsem škubla silou a on mě pustil. Znovu jsem se na něj otočila a neřekla nic víc než
"Ty ses vážně vůbec nezměnil. Ani trochu." Zavrtěla jsem hlavou a odešla do vedlejších dveří mého pokoje. Ještě chvíli předtím co jsem vcházela do dveří uviděla jsem Nicka, jak se zamnou, dívá s rozhořčením v očích. On totiž nesnáší, když se mu někdo vzpírá.

V pokoji bylo hrozné ticho. Takové, že mi zněj, bylo až blbě. Ale i tak jsem seděla u okna a koukala ven. Nikdo tam nebyl. A já měla strašnou chuť vyběhnout ven a začít lítat po lese. Jasně že jako vlk jak jinak. Chtěla jsem už zase být volná. Ale nešlo to. Ne tady. Chtěla jsem se vrátit zpátky do Moonlightu. Chtěla. Ale nesměla jsem. Do té doby jsem si ani neuvědomila, že nejsem tam venku s Amy a Kate. Budou na mě naštvané, ale to jsem teďka neřešila. To nebylo důležité. Důležité bylo…Vlastně už ani nevím co je důležité. Jak se zdá tak Nick mě pořád ještě miluje a já nevím..jestli ho miluju taky anebo jestli už to všechno skončilo.

Calla
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama