Moonlight- 7. Kapitola

25. března 2014 v 20:29 |  Moonlight


7. Kapitola
"Tak se všichni uklidníme a posadíme se!" zavelel učitel Blohim.
"Takže třído tohle je nový student a váš nový spolužák Nick Dargnl." Bože je mi totálně blbě. Chci osud co nejrychleji vypadnout. Všechno tohle se mi honilo v hlavě, ale já jen tupě zírala před sebe a byla jako přikovaná k židli. Ani jsem se nemusela rozhlížet po třídě abych poznala že všechny holky visí pohledem na něm. Ale co mě nejvíc dostalo, byla Amy. Otočila jsem se na ni a chtěla něco říct ale..
"Amy!" vykřikla jsem ji potichu do ucha.
"Co blbneš? Co je?!" nechápala Amy.
"Proč se na něj takhle díváš?" hned po tom co jsem tu větu vyslovila mi došlo jak hloupě ti zní. Jasně je krásný…Má tmavé oči, černé vlasy, vypracované tělo je vysoký atd. Prostě úplný model a tak trochu úplný debil.
"Ehmm…Susan." vytrhla mě z úvah Amy.
"Hm…" odpověděla jsem nelogicky.
"Ptala jsem se, jestli se ti Nick líbí?" Amy to šeptala a já nechápala proč. Podívala jsem s k tabuli kde pan Blohim už dávno něco zapisoval. Nicka jsem neviděla. Ani jsem ho vidět nemusela, protože na svých zádech jsem ctila jeho pohled. Byl zamilovaný a zároveň nenávistný. Jak já toho kluka nesnáším.
"Ne nelíbí Amy!" zařvala jsem možná trochu víc, než jsem měla. Pár lidí ve třídě se na mě otočilo, ale nějak zvlášť se mi nevěnovali.
"Co tě žere Susan? Vždyť je krásný a určitě bude i chytrý." Musela jsem se tomu ironicky zasmát.
"Já teda vážně nechápu co ti dneska je. Jenom kvůli tomu že tě Matthew políbil se hned nemusíš zhnusovat nad každým klukem." Amy se zřejmě dost urazila, protože se otočila a zírala ven z okna. Na zádech jsem ucítila ještě větší, silnější pohled od Nicka. Byl nechápaví, zhnusený ale hlavně byla v něm nenávist. Dost velká nenávist. Ale já si toho nevšímala. Zbytek hodiny jsme proseděli v naprostém tichu, a když konečně zazvonilo Amy si sbalila svoje věci dřív, než jsem stihla něco říct.
Vyšla jsem ze třídy a byla jsem naštvaná. Naštvaná na sebe, na Nicka ale zároveň i na Amy protože mi nedala možnost promluvit. Zrovna jsem si brala nějaké učebnice ze skříňky, když Amy prošla kolem mě.
"Amy můžu s tebou mluvit?" zeptala jsem se mile.
"Promiň. Spěchám na hodinu." Odsekla mi Amy a dala se k odchodu.
"Počkej!" zdůraznila jsem to a překvapilo mě jakou sílu má můj hlas. Amy se okamžitě zastavila a otočila se. Dala oči vzhůru a řekla
"Tak co chceš?"
"Chci si jenom promluvit Amy."
"Promluvit? O čem?!" dělala že nechápe ale já věděla že to chápe. Až moc dobře.
"Hele já nevím, co se přesně tu hodinu stalo, ale nechci, aby si kvůli tomu na mě byla naštvaná jasné?"
"Jo." Viděla i cítila jsem, že se Amy ulevilo. Ona by asi nebyla schopná udělat první krok zato já jo.
"Už se na mě nezlob."
"Já se nezlobím. Vlastně ani nevím, proč jsem byla naštvaná. Kvůli blbému klukovi, kterého vlastně ani neznám." Zachichotala se Amy ale já se ani nepohnula. Nic.
"Susan co se děje?"
"No…On to není jen tak nějaký cizí kluk."
"Cože? Jak to myslíš?" teď se Amy tvářila hodně zmateně.
"Pamatuješ si, jak jsem ti vyprávěla o tom Nickovi? O tom padlém andělovi co se přidal na stranu temna?"
"No jo pamatuju." Podívala jsem se na ni s pravdou v očích a ona to pochopila.
"Chceš říct, že tenhle Nick je.." Musela jsem ji vložit ruku na ústa, aby to nevyslovila na hlas.
"Jo tohle tím chci říct. Ale Amy nesmíš to nikomu vyžvanit jasný?"
"To je jasný Susan." Ulevilo se mi, když jenom na chvilku
"Páni ty jsi sním chodila? Tak to si měla štěstí. Chci říct.."
"Já vím, jak to myslíš, ale víš co? Už se o tom nebudeme bavit jo?"

"Jako by se to nikdy nestalo." Odpřísáhla Amy a já se konečně zasmála. Asi mám vážně nějaké prokletí, protože pokaždé když mi něco vyjde, musí se to taky hned zkazit.

Calla
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama