Moonlight- 9. Kapitola

25. března 2014 v 20:31 |  Moonlight

9. Kapitola
"Sakra!" vykřikla jsem, když jsem se probudila na nějakém lůžku. Sáhla jsem si na temeno hlavy a místo abych cítila sešitou kůži bylo tam…Nic. Jasně že nic. Vždyť jsem měsíční vlk. Je logické, že tam nic není. My vlci se strašně rychle hojíme.
Posadila jsem se na posteli a začala jsem se rozhlížet kolem. Čekala jsem, že uvidím samé bílé, sterilní stěny ale místo toho zde byli stěny namalovány oranžovou. Pouze strop byl, bílí. Nechápala jsem, kde to můžu být.
"Á. Naše šípková Růženka se už vzbudila. Tak to je dobře." Řekl nějaký hlas. Věděla jsem, že je někdo v místnosti ale nikoho jsem neviděla. Pak jsem koutkem oka zahlédla pohyb. Přímo naproti oknu. A najednou mi někdo zašeptal do ucha
"Měla byste zrychlit reflexy. Takhle byste byla už dávno mrtvá." Zasmál se ironicky ten cizí hlas. Rychle jsem se otočila a spatřila jsem tam stát…Kdo to ksakru je? Přede mnou se tyčil vysoký kluk. Mohl být mu tak stejně co mě 16 možná 17. Měl hnědé oči a světle hnědé vlasy. Na tváři se mu kroutil šibalský úsměv. Neměl moc vypracované tělo, ale určitě to byl měsíční vlk.
"Ehh… Kdo jsi?" zeptala jsem se neohrabaně.
"Já? Já jsem Ian."
"Aha. A můžu se zeptat, co tady děláš a kde to vůbec jsem?!" začínala jsem být naštvaná, protože nesnáším, když nevím co se semnou děje. A právě teď to nevím.
"Jste ve školní nemocnici pro…Trochu jiné lidi. A já tady na vás mám dávat pozor. Aby se k vám zase někdo nedostal."
"Takže zaprvé. Už nikdy.. Opakuji NIKDY nevyslovuj slova jako ,,Jiní lidé." Já nejsem člověk a nechci, aby mě tak někdo nazýval. Za druhé. Tady můžeš mluvit normálně, protože pokud jsem při tom nárazu do hlavy neztratila zrak tak vidím, že jsme tady jenom my. A za třetí.. Proč mi vykáš?!" řekla jsem mu tolik vět, že ani nevím, jestli je stačil všechny pochytit najednou.
"Promiňte. Já..nevěděl jsem, že takové oslovení nemáte ráda. Nikdo mi to neřekl." Ian se zatvářil smutně a podřízeně a já byla tak akorát zmatená.
"Tak počkat. Něco si ujasníme. Ty mi vykáš protože…" nechala jsem ho, aby větu dokončil za mně.I když jsem odpověď už dávno znala.
"Protože jste princezna. To ví každý. A navíc brzo budete vůdce vlastní smečky takže.." Cože? Jak to může vědět. Vždyť.. Nikomu jsem to ještě neřekla jedině, že by to řekli mí rodiče ale…Proč by to dělali?
"Stop. Vrať se zpátky. Říkal jsi vůdce vlastní smečky?"
"Ano paní." Sklopil zrak a díval se do podlahy.
"Neříkej mi tak. Jsem Susan."Podala jsem mu svou ruku a on ji přijal.
"Ian." Potřásl mi rukou ale sejně o kousek poodstoupil. Jako bych potřebovala tak velký prostor. Bože.
"Dobře. A teď když už si tykáme mi řekni kde jsi se dozvěděl že budu mít vlastní smečku?" Tohle bylo vážně divné. V 16 letech říkat někomu že mi může tykat je vážně praštěný. Ach jo. Já to asi v životě nikdy jednoduchý mít nebudu.
"Dostal jsem rozkazy, že vás.." káravě jsem se na něj podívala a on se hned opravil "že tě musím ochránit. A když jsem se zeptal proč řekli, že budeš mít smečku a ta smečka potřebuje vůdce a že nic víc mi říct nemůžou. Takže asi tak."
"No dobře ale kdo ti dal ty rozkazy?" začínala jsem být netrpělivá. Z Iana to lezlo jako z chlupaté deky.
"Tvoji rodiče."
"Cože?!" zařvala jsem. "Moji rodiče? Proč by moji rodiče chtěli, aby mně někdo ochraňoval?"
"Asi kvůli tomu útoku na tebe."
"Co to zase meleš? Jaký útok? Na mně nikdo neútočil."
"Ne? A co ta rozbitá stěna a tvoje zakrvácená hlava. Ještě řekni, že jsi zakopla a spadla sama ne?"
"To neříkám. Ale nebyl to žádný útok. To byl prostě jenom Ni…" rychle jsem se zastavila, abych náhodou neřekl víc, než chci. Tohle přece nemohl být útok. Nick se prostě jenom naštval to je celí. Anebo se pletu? Třeba to bylo všechno naplánované dopředu a Nick hledal jen nějakou záminku. Tak takhle to teda vážně nepůjde.
"Susan kdo tě do té stěny hodil?" zeptal se Ian a vytrhl mně tím z mých vlastních myšlenek.
"Cože?Já.. To je jedno. Hlavní je, že už jsem v pohodě ne?"
"Ne to teda není jedno. Hele Susan…Vím, že jsi říkala, že ti mám tykat a tak ale to nemění nic na tom, že jsi princezna, a takhle se k princezně chovat nesmí. Nemůžeš si prostě za někým takhle vysoce postaveným prostě přijít a hodit ho do stěny až si rozbije hlavu."
"Nedělej si s tím starosti jo? Já jsem v pohodě a ten kdo mi to udělal…S tím si to ještě pěkně vyřídím. A teď…Kdyby si mně omluvil už je mi dobře takže asi už půjdu." Pomalu jsem se začala zvedat z postele, ale hlas uvnitř mé hlavy mně okamžitě posadil zpátky.
"Co to.?" nechápala jsem, co to má znamenat.
"Susan odejdeš z té místnosti a stane se ti něco mnohem horšího než jen rozbitá hlava" vyhrožoval mi ten hlas v hlavě. Začínala jsem se bát, ale pak mi něco došlo.
"Tati?" zeptala jsem se. Samozřejmě ne nahlas. Ian by si myslel, že mi vážně přeskočilo. Už takhle se na mně díval co to dělám že jen tak sedím a koukám na prázdnou oranžovou stěnu.
"Ano Susan. Teď mně poslouchej. Neodejdeš z téhle místnosti dřív, než se tam s tvojí matkou dostaneme. Budeme tam každou chvíli. Do té doby tam prostě počkáš, rozumíš?"
"Ano tati." Odpověděla jsem pouze v myšlenkách a cítila, jak si můj otec staví zábrany, aby jeho myšlenky už nemohl nikdo číst. Ani já.
Vlastně jsem si ani neuvědomila, že svoje ochranné zdi v hlavě nemám postavené. Kdokoliv z rodiny si mohl přečíst moje myšlenky. Jen doufám, že nikdo takoví není.
Čekala jsem dlouho. Byla to skoro hodina kdy se mně Ian snažil nějak rozptýlit. Vůbec se mu to nedařilo. Já…Místo toho abych myslela na Nicka a na to co mi udělal jsem myslela na Matthewa. Co si asi musí říkat když mně s tak vážným zraněním neposlali do nemocnice? A jak jsem mohla jedním uklouznutím rozbít stěnu? Určitě mu to nezapadá do sebe. Jako by jeden dílek puzzle chyběl. Položila jsem si hlavu do dlaní a zavřela oči. Ian si asi myslel že pláču protože přišel a řekl
"Co se děje Susan?"
"Ale nic.. Jen.. To je jedno."
"Ne řekni mi to." Prosil mně Ian.
"Prostě.. Jsem tam nejhorší holka na světě."
"Cože?" začal se smát Ian
"Co je na tom směšného? Matthew nic o našem světě neví a já.. Nejsem schopná mu to říct vlastně ani nemůžu. A on se teď musí hrozně trápit." Jakmile jsem tu větu dořekla Ian propukl v obrovský smích. Nechápala jsem, proč se směje, ale musela jsem se přidat. Protože každý kdo ho slyšel se smát se prostě musel přidat. Bylo to, jako když vás někdo vtáhne do kolo kolo mlýnský. Prostě se nemžete odtrhnout.
Jakmile jsme se vyprostily ze záchvatu smíchu a Ian si utřel slzy odpověděl mi na moji otázku.
"Co je na tom směšného? Úplně všechno. Málem tě zabijí, tví rodiče, kteří opovrhují lidským světem tady kvůli tobě jedou na návštěvu,dají ti strážce aby k tobě nikdo nemohl a ty se bojíš o jednoho blbého obyčejného člověka. Tak to je vážně mazec."
"Není to blbý člověk. A už vůbec není obyčejný."
"Ne a čím se liší hm.." Už jsem mu chtěla odpovědět jak je chytrý a hezký atd. ale on jen rychle řekl větu.
"Ne neříkej mi to. Ještě se mi udělá blbě." Udělal, že blije a já po něm hodila to jediné, co jsem měla po ruce. Svojí botu. Ano je to trapné ale co jsem měla dělat? Neměl urážet mně a Matthewa. Naneštěstí se Ian skrčil a bota přistála ne někom jiném.
"Au! Co blbneš proboha?" vyštěkla na mně Amy která si třela rukou hlavu kam ji dopadla moje bota.
"Amy!" vykřikla jsem a běžela ji přivítat.
"Ahoj Susan." Objali jsme se a posadili se na postel.
"Ty si mi teda dala. Ta rána vypadala vážně hnusně. Samá krev." Amy se odvrátila a mně něco došlo.
"Amy…Nebyli s tím žádné problémy, že ne?" zeptala jsem se, ale Amy mně nepochopila "Myslím s tou..krví" Amy se zatvářila až překvapivě vážně a kývla hlavou na znamení ano.
"Co? A kdo.. Kdo to byl?" Amy se na mně smutně podívala a po tváři se jí začaly kutálet slzy. Vzala jsem její hlavu a položila si ji na rameno.
"Amy to bude dobrý. Co se stalo?"Amy zvedla hlavu a začala mi vyprávět co se stalo po tom co jsem omdlela.
"Když jsi omdlela tak jsi ještě chvíli ležela na chodbě. Tvoje krev…Byla od ní špinavá celá podlaha a nějaký kluk..nováček se prostě nedokázal ovládat." Amy vzlykla a pokračovala dál.
"Katy ho chtěla zastavit a tak ho od té krve odtrhla a on…" Amy se znovu rozbrečela. Pohladila jsem ji po vlasech a řekla, aby pokračovala dál.
"A on se na Katy naštval a strašně ji praštil. Ale nejhorší bylo že…" Teď už to Amy nedala. Rozbrečela se tak, jak jsem viděla brečet pouze malé děti. Vzlykala a bylo ji jedno jestli tam někdo je nebo ne.
"Amy, poslouchej mně. Teď si půjdeš lehnout k sobě do pokoje a odpočineš si. Jakmile přijedou mí rodiče přijdu za tebou jo?"
"Oni mají přijet tví rodiče? Jako.. Alfa?" Amy vytřeštila oči a já se jen usmála.
"Ano. Mají přijet Alfa, ale ty si půjdeš lehnout ano?"
"Dobře." Přikývla Amy a odebrala se k sobě do pokoje.
"Ty asi nevíš, co se stalo co?" podívala jsem se na Iana a ten sklopil zrak a neodpověděl.
"Iane? Ty to víš, že jo?" zkoumavě jsem se na něj zadívala a on sotva rozpoznatelně přikývl.
"Ty mačo. A to jsi mi to nemohl říct?!" rozkřikla jsem se na něj.
"Tak promiň. Nevěděl jsem, že je to tvoje kmoška.Myslel jsem si, že je to prostě jenom nějaký Měsíční vlk." Zrudl v obličeji a odvrátil se od mně pryč.
"A můžeš mi prosím říct, co že se vlastně stalo?"
"No jak už říkala ta Amy tak ten kluk se prostě neovládl a vrhl se po tvojí krvi. Ta Katy ho chtěla zastavit a tak ho odtrhla. Jenže on se ještě více naštval a vrhl se na ni." Začínala jsem tušit, co se stalo pak, ale chtěla jsem to slyšet se 100% jistotou.
"No a pak Katy praštil do hlavy. Ale přehnal to. Hodně to přehnal. Katy se zhroutila na podlaze a ještě se neprobrala z kómatu." Zalapala jsem po dechu a nevěděla, co mám dělat. Chtělo se mi brečet, ale nemohla jsem. Ne před Ianem. Před nikým. Nedokázala jsem ukázat svou slabost pře jakýmkoliv člověkem. Chtělo se mi křičet, ale to taky nešlo. Je to prostě hrozně těžký.
"Takže Katy…Ona.. Ještě se nevzbudila?" Ian jen přikývl.
"Ale vždyť…Vždyť máme zrychlenou regeneraci? Tak jak to že…" nemohla jsem to pochopit. Ale Ian měl odpověď.
"Díky té zrychlené regeneraci to Katy přežila. Bez ní by už byla dávno mrtvá." Smutně jsem se na něj podívala a další půl hodiny bylo ticho jako v hrobě.

Calla
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama