Znovuzrození- 4. Kapitola

25. března 2014 v 21:00 |  Znovuzrození


4. Kapitola
Zamžourala jsem před sebe. Viděla jsem jen nezřetelné obrysy stromů a ještě nějaké postavy. Po pár vteřinách jsem viděla ostře. Přede mnou stál vysoký kluk. Mohlo mu být okolo 16. Možná víc. Nedokázala jsem to odhadnout. Skláněl se nad batohem a něco do něj ukládal. Jeho temně černé, skoro až tmavě modré vlasy se leskly ve světle slunce, které se teď už nacházelo přímo nad mou hlavou. Nepatrně jsem naklonila hlavu na stranu a ještě chvíli si ho prohlížela. Byl jen v krátkém triku a riflích. Neustále si rukou sahal k opasku kalhot. Bylo to zvláštní. Jako by byl z něčeho hrozně nervózní, nebo se dokonce bál. Ještě nějakou chvíli jsem jen potichu seděla, a potom jsem chtěla vstát. Jenže provaz, který se omotával okolo celého mého těla mi v tom zabránil. Zhnuseně jsem se ušklíbla. Jak to, že jsem si toho nevšimla?! Okřikla jsem sama sebe v duchu a vzdychla. Bylo to potichu, ale ten neznámí kluk to zřejmě slyšel. Prudce se otočil a přimhouřenýma očima se na mě zadívala. Kdybych mohla, ustoupila bych před jeho pohledem o několik kroků, ale neměla jsem jak. A tak jsem jen nehybně seděla a zírala na něj. Jeho oči měly barvu snad té nejtemnější modré, jakou si dokážete představit. Když jsem se do nich dívala delší dobu, jako bych se začínala topit v nekonečně hluboké studni. A když udělal krok směrem ke mně, měla jsem možnost vidět, že jsou i mírně fialové. Nikdy jsem takovou barvu očí neviděla. Ale zároveň jsem neviděla takový pohled. Byla to směsice strachu, nenávisti a ještě něčeho, co jsem nedokázala určit. Alespoň o pár milimetrů jsem se odsunula dozadu a vystrašeně na něj zírala.
" Tak ty už jsi vzhůru? Alespoň, že tak." Řekl si spíše pro sebe. Nechápavě jsem se na něj podívala, ale nebyla jsem schopná slova. Znovu si sáhl na svůj opasek, ale tentokrát z něj něco vytáhl. Zamžourala jsem směrem na jeho ruku a málem jsem vykřikla. Začala jsem prudce kývat hlavou na stranu a neustále potichu opakovala
"Ne.. Ne.. Prosím. Ne.." Málem jsem se rozbrečela. Neznámí teď už stál jen asi jeden metr přede mnou. Dýka, kterou držel v ruce se nebezpečně leskla. Byla celkem velká, až jsem se divila, jak se mu za ten pásek vešla. Nechápala jsem to. Ničemu z toho jsem nerozuměla. Moje srdce bilo jako splašené a já nedokázala uklidnit svůj dech.
" Copak je, Chwilio? Tohle jsi nečekala, že? Princátko se umí bránit, víš?!" vykřikl na mě s úšklebkem na tváři.
"Co.. Cože?" vysoukala jsem ze sebe. Naštvaně se na mě podíval a přehodil si dýku do druhé ruky. Ani jsem to nepostřehla a už stál pár centimetrů přede mnou. Svůj nůž mi tlačil ke krku a já se bála nadechnout. Po tváři mi stekla první slza a ty další už jsem nemohla zastavit.
" Proč tohle děláš? Já jsem ti nic neudělala!" vykřikla jsem, ale ten kluk se jenom zasmál.
" No to si ze mě děláš srandu! Ty brečíš? To je můj otec už takhle moc v koncích, že musel poslat tuhle." přeměřil si mě očima a zhnuseně dořekl větu. " tuhle… malou ubrečenou holku?! Panebože, kam tenhle svět spěje, to tedy nechápu." řekl si spíše pro sebe a já na něj vrhla jen nechápavý pohled.
" Prosím. Pusť mě. Nic jsem ti neudělala. Ani nevím, kdo je tvůj otec." Prosebně jsem se na něj zadívala a on na mě jen nevěřícně a zaraženě pohlédl. Potom se jeho tvář naprosto změnila. V jeho očích jsem viděla naprostou zlobu. Jen to. Nic víc. A potom jsem ucítila ostrou bolest na tváři. On mi dal facku?! On mi vážně jednu vrazil! Chtěla jsem si na svoje líčko sáhnout rukou, ale byla jsem přivázaná ke stromu. Tak jsem se na něj jen se strachem a znechucením zadívala. A poté jsem svůj pohled odvrátila.
" Jak si dovoluješ mi lhát a ještě ke všemu tykat?! Ty ani nikdo jiný z té tvojí podělané skupiny mi nebudete lhát a tykat! Je ti to jasné Chwilio?" zeptal se mě a přitlačil na svou dýku. Nemohla jsem téměř dýchat. Naprázdno jsem otevírala pusu a snažila se nadechnout. Ale vdechla jsem tak málo kyslíku, že jsem měla mžitky před očima. Všude okolo mě se začínala rozprostírat tma. Můj věznitel to zřejmě postřehl, protože mi dýku z krku sundal a stoupnul si. Úlevně jsem se nadechla a konečně ze sebe vysoukala pár slov.
" Já nejsem žádná Chwilio, nebo co jsi..jste to říkal. Ani nevím co to je." Vykoktala jsem ze sebe. Rychle jsem se v té větě opravila. Nehodlala jsem kvůli takové hlouposti přijít o život.
" Zase lžeš! Proč to vždycky děláte? Proč lžete? Stejně to poznám! Vím to. Nikdo jiný mě nehledá! Ale já už jsem Vám říkal, že se nehodlám vrátit. A jsem schopný za to položit jakoukoliv oběť. Jasný? Ať je sebevíce krutá. Takže mi znovu řekni, proč si prostě nedáte pokoj a nepřestanete mě pronásledovat? Hm…?!" Zakřičel na mě a já na své tváři opět ucítila horké slzy. Začala jsem nekontrolovatelně brečet a řvát. Já tady umřu! On mě zabije! Všechny tyhle myšlenky mi začaly proudit hlavou.
" Já nevím! Nevím! Nejsem žádná Chwilio, nemám ani nejmenší tušení kdo jsi ty a nevím, kdo nebo co tě sleduje! Chápeš? Nevím!!!" křičela jsem tak, že to museli slyšet i lidé vzdálení odsud několik set metrů. On jen zavrtěl hlavou a zadíval se mi do očí. Na chvíli svraštil čelo a potom si spíše pro sebe zašeptal.

" Co to ksakru dělám." Přistoupil o pár centimetrů blíž a dýku přiložil k mému pasu. Zavřela jsem oči a čekala na bolest. Ale místo bolesti přišlo příjemné osvobození. Provaz, který mě celou tu dobu svazoval, spadl na mé nohy a já byla volná. Na chvíli jsem zkameněla a čekala, co udělá. Ale on jen stál a měřil si mě zamračeným pohledem. Polkla jsem a tou nejvyšší rychlostí se pokusila rozběhnout pryč. Sice to moc dobře nešlo, ale snažila jsem se. Jenže po pár metrech jsem za sebou uslyšela praskání větviček. On mě sleduje. Došlo mi po pár minutách, ale to už bylo pozdě. Z ničeho nic se objevil přede mnou a já nedokázala zastavit. Narazila jsem do něj a on jen výhružně zasyčel. Chytil mě za ruku a přitáhl si mě blíž. Něco si pro sebe potichu zašeptal, ale nerozuměla jsem tomu. Pokusila jsem se mu podívat do očí, ale to už jsem zase viděla jen temnotu. Něčím mě praštil do hlavy. Tohle není normální. Dneska už podruhé! Moje poslední myšlenka těsně před tím, než jsem úplně odpadla.

Calla
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama