Jediná bez přání- 23. Kapitola

4. dubna 2014 v 19:45 |  Jediná bez přání
Ahojky. Tak jsem tady s další kapitlou Jediné bez přání. Jak už jsem několikrát říkala, teď bude přibývat jenom JbP, protože se blíží ke konci a já ji tady chci dát celou bez toho, aby se Vám do toho letla nějaká jiná povídka. :D Jinak k této kapitole..
Pokusila jsem se vráti ke staré Arryn. Alespoń trochu. Je jasné, že nebude úplně stejná jako na začátku povídky, protože každý se mění, ale alespoň trochu jsem se pokusial navráti její starý.. humor? Ironii? :D
No však posuďte sami.
Více v celém článku. Jak jinak. :D


23. Kapitola
" Ahoj." Chytila jsem Miu za rameno a otočila si ji svým směrem.
" Nazdar. Dlouho jsme si nepovídali co?" zasmála se a já společně s ní.
" Můžu mít otázku?" začala jsem opatrně. Mlčky přikývla zkoumajíc si můj obličej. " Takže..ehm.. Asi sis všimla, že Reit je trochu podobný Darienovi.." nestihla jsem říct nic víc, protože mě přerušilo její uchechtnutí.
" Trochu? Vždyť on by klidně mohl být jeho dvojče!" na sucho jsem polknula.
"No.. On je to jeho bratr." Vysoukala jsem ze sebe. Chvíli bylo ticho a mě to mohlo zabít. Nechtěla jsem se hádat se svou nejlepší kamarádkou. Opravdu nechtěla. Ale z výrazu její tváře jsem vyčetla, že se to bez toho neobejde.
"Cože?!" zakřičela, až jsem leknutím nadskočila.
" Ale on není jako Darien! Není takový! Je to úplná opak. Je milí a…" skočila mi do řeči.
" Tohle sis myslela i o tom prolhaném parchantovi a jak si skončila? No?!"
" Darien byl největší omyl mého života! Reit takový není!"
" A jak to můžeš vědět? Jak dlouho se znáte hm..?! Měsíc?! Bože, Arryn! Já myslela, že z tohohle jsi venku! Myslela jsem si, že už žádní kluci nebudou!" v očích měla slzy a tím pádem se mi objevily taky. Potlačila jsem je a vyrovnaným hlasem řekla.
" Já Reita miluju. A vím, že on je ten pravý. Nemusí se ti to líbit. Ale chtěla jsem, abys to věděla. Žádné tajnosti, žádné lži vzpomínáš?" sarkasticky jsem se ušklíbla a otočila se k ní zády. Vydala jsem se zpět k Reitovi, který mě objal a snažil se utěšit. Pokračovali jsme v chůzi a já celou cestu zabodávala svůj pohled do Miiných zad. Čekala jsem, že se otočí, ale ona nic.
" Mohly bychom jít rychleji? Nechci…" kývla jsem směrem k Mii. Mlčky přikývl a oba dva jsme zrychlili svůj krok. Jakmile jsme míjeli mou kamarádku, uchopila Reita za paži a zastavila jej. Z hrůzou jsem očekávala co udělá dál. Jak znám Miu, byla by schopná z něj vymlátit duši. V naší staré skupině byla téměř nejsilnější členkou. A to je holka!
" Tak mě hezky poslouchej, chlapečku." Ušklíbla se a pokračovala. " Jestli Arryn zkřivíš jediný vlásek na hlavě anebo uděláš něco, co se ji nebude líbit, přijdu za tebou a rozbiju ti ten tvůj ksicht, že nikdo na tomhle ubohém světě nepozná, že jsi někdy byl podobný Darienovi. Je ti to jasné?" přikývl a Mia jej pustila. Přátelsky se usmála a potom mě objala.
" Mrzí mě to. Nechtěla jsem se hádat. Já… Jen o tebe mám strach, Arryn. Nic víc." Omlouvala se.
" V pohodě. Mě je to taky líto. Vidíme se po tak dlouhé době a hned se začneme hádat. To je pěkně na nic." Řekla jsem sklesle.
" To není na nic. To je přímo na…" obě dvě jsme se začali smát. Reit vypadal, že vůbec nechápe,proč se smějeme, ale očividně se mu ulevilo, že jsme se usmířili. Ach jo. Jak já ho miluju!
" Hej! Vy tam vzadu! Pojďte sem!" zakřičela Freisa. Všichni tři jsme se rozeběhli ke zbytku skupiny.
" Co je?" vypravil ze sebe udýchaně Reit. Klerisa mlčky ukázala před sebe. Stáli jsme na vysokém kopci a pod námi se rozprostíralo město. Bylo poměrně velké. Všude vysoké budovy, ale i malé domky. Většina z nich byla rozbitá. Ale to jediné, na co se upíral můj zrak a zřejmě i zraky všech ostatních byl obří modrý nápis na nejvyšší budově:

DRE

pro lepší budoucnost

Jsme v Yasentě. Ale více než to mě teď zajímal onen blikající nápis. Pro lepší budoucnost. Jak to tam může jen tak být? Jak vůbec mohli někdy něco takového vyrobit a napsat? Nechápavě jsem vrtěla hlavou a ironicky se šklebila.
" Vidíte to co já?" zeptala se Klerisa.
" Ne. Všichni jsme slepí."
" Nemusíš být hned hnusná!" ohradila se na mě. Protočila jsem oči a nijak to nekomentovala. Všichni jsme zírali před sebe.
" Takže… Co teď?" vypadlo ze mě nakonec.
" No coby? Jdeme tam! Třeba to je všechno pravda a mají lék!" radoval se Trai.
" První musíme zjistit, jestli tam vůbec někdo přežil. Až potom můžeme přemýšlet nad tím, jestli vůbec nějaký lék je." Řekl Daser.
" Optimista každým coulem!" zasmála jsem se.
" Ale teď vážně. Jak se tam chcete asi tak dostat?" zeptala se Mia.
" Já bych tam prostě šel, zabil všechno, co by na nás zaútočilo, a dostal se do oné budovy." Pronesl prostě Trai.
" No jasně. A mezitím si vystřílíš všechen zásobník, budeš zasažen všemožnými kouzly a nakonec stejně zemřeš. To je vítečný nápad!" nic na to neřekl a tak jsem přišla z vlastním nápadem. " Co kdybychom si zahráli na ptáky?" usmála jsem se a všichni se na mě nechápavě dívali. Potichu jsem vzdychla.
" Ale no tak. Podívejte se na ty střechy. Všechny domy jsou blízko u sebe a stejně vysoké. Stačí, když vylezeme na jednu ze střech a potom to přeskáčeme co nejblíže k té laboratoři či co to tam má být. Až to dál nepůjde, tak teprve tehdy seskočíme na ulici. Co říkáte?"
" Ty jsi génius." Šeptl Reit a vtiskl mi krásný polibek. Po těle se mi rozlilo hřejivé teplo a já si to užívala vteřinu po vteřině. A potom přišlo to strašné odkašlání. Teplo zmizelo a s ním i Reitovy rty přitisknuté na těch mých.
" Vím, že se strašně milujete, ale nechávejte si to někde do soukromí." Řekla Freisa.
" Nežárli." Odpověděla jsem ze srandy.
" A máš to ségra!" smál se Trai. Freisa protočila panenka a odstoupila o několik kroků do zadu.
" Takže… Tenhle dům je nejblíže." Ukázala jsem na zelený barák s rozbitými okny a vylomenými dveřmi. " Rychle seběhneme tenhle kopec a po hromosvodu vyšplháme nahoru. Všichni chápete?" zeptala jsem se, a jakmile jednohlasně přikývli, rozběhla jsem se dolů. Několikrát jsem škobrtla nohou o nohu, ale nijak mi to neubralo na rychlosti. Za pár vteřin jsem stála před zelenou stěnou domu a zhluboka dýchala.
" Lezu!" křičela jsem svrchu střechy. Jako jediná jsem už byla nahoře. Ostatní se snažili vyšplhat po hromosvodu, ale nijak extra jim to nešlo.
" Ještě jednou to na mě zařveš a přísahám, že zapomenu na to, že jsi moje nejlepší kamarádka!" rozčilovala se Mia a já se jen zasmála.
" No jo, jenže to bys potom zabila možná jediného člověka na planetě, který je imunní." Ano. Po hodně dlouhé době jsem si dokázala udělat srandu ze svého "daru". Přítomnost Mii všechno změnila. Změnila i mě. Musím uznat, že příroda to má velmi zvláštně zařízené. Jeden člověk odejde, uvolní místo v srdci a zanechá bolestivou ránu. A hned na to se objeví jiný člověk, který ono místo zaplní a přelepí jako náplast. Když jsem se nad tím tak zamyslela, Chris mi opravdu chybí. Každou noc nedokážu usnout. Vidím obraz jeho zakrvácené nohy a slzy, které mu stékaly po tváři. Byl úžasným přítelem. Jenže bohužel pro něj… jen přítelem. Zatřepala jsem hlavou a vyhnala tak tyto myšlenky. Na střeše teď už stála Mia a zrychleně dýchala. Za pár minut tam byli všichni.
Skákali jsme přes všechny střechy. Byli od sebe různě daleko a různě vysoko. Ale nikdy to nebylo tak, že bychom to nezvládli. Konečně jsme se dostali na poslední střechu. Před námi už zbýval jen jeden dům a potom jsme se museli vrhnout na ulici. Teď jsme všichni stály vedle sebe a pozorovali zbývající dům.
" Jste připraveni? Půjdu první dobře?" mlčky přikývli. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Na tváři se mi usadil úsměv a já se rozeběhla k okraji střechy. Čím blíže jsem běžela k díře, která mě dělila od sousedního domu, tím více mi zrychlovalo srdce a tím pomaleji se pohybovaly nohy. Už zbývalo jen pár metrů. Tři… Dva… Jedna… Skok! Letěla jsem nad mezerou mezi domy. Už v tu chvíli jsem viděla, že tohle nezvládnu. Nedokážu doskočit až na druhou stranu. Sklopila jsem oči k zemi a potom je obrátila k obloze. V hlavě se mi objevila jedna jediná myšlenka.
Buď to budeš živý ptáček v kleci, nebo mrtvý na obloze.

Tak co na to říkáte? Líbila se Vám kapitola? :D
Calla
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 4. dubna 2014 v 20:22 | Reagovat

Na ten konec jsem zírala s otevřenými ústy. Jak tě napadly tak překrásné věty, zvláště ta poslední?
Nádherná kapitola. Ráda bych řekla, že se ti něco nepovedlo, ale lhala bych. I osobnost Arryn byla zkrátka úžasná. Prostě nádhera. Jen tak dál a smekám, protože něco takového prostě nedokážu...

2 Calla Calla | Web | 4. dubna 2014 v 20:27 | Reagovat

[1]:  Strašně moc ti děkuji. Vždycky mě potěší tvé komentáře.. a teď jsem se začala usmívat jako pako.. :D Moc díky. A já sama nevím.. prostě mi to skočí do hlavy a tak to napíšu.. :D :)

3 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 4. dubna 2014 v 20:59 | Reagovat

Wow... ten konec! Zase to musíš ukončit v nejnapínavější části co?:D No mě se víc líbí ta nová Arryn, protože tam jdou vidět všechny ty změny a vše, co se naučila. Jinak pěkně napsaný, akorát ti někdy někde chybí tečky :D Ale to je detail a už se těším na další kapitolu. Doufám, že neumře, jinak tě zastřelím!:D

4 Calla Calla | Web | 4. dubna 2014 v 21:24 | Reagovat

[3]:  :D Tak to moc díky. A no.. Mě se líbí obě dvě Arryn a je pravda, že ta nová Arryn je taková... více dospělá, řekla bych. :D A jinak na ty tečky se podívám a opravím je. :)

5 Violett Violett | Web | 5. dubna 2014 v 17:07 | Reagovat

Moc pěkné :) Líbí se mi to a k tomu nejsem už pozadu :D

6 Calla Calla | Web | 5. dubna 2014 v 17:53 | Reagovat

[5]:   Děkuji. :)

7 Scriptie Scriptie | Web | 6. dubna 2014 v 13:38 | Reagovat

Tak, jestli se rozplácne na zemi jak palačinka, dostaneš tak dlouhý komentář plný výčitek a vykřičníků, žes to ještě nezažila. Věř mi. ;D
Jinak, ovšemže se mi to líbilo. Vždyť to bylo krásný! :-D Hlavně ochranářská Mia. Začínám ji mít ráda. :3

8 Abigail Abigail | Web | 6. dubna 2014 v 13:52 | Reagovat

Krásná kapitolka =) těším se na další =)

9 Kačíí Kačíí | Web | 6. dubna 2014 v 14:27 | Reagovat

Nádherná kapitola... moc se mi líbí :-)  :-)  :-)

10 Calla Calla | Web | 6. dubna 2014 v 15:38 | Reagovat

[7]:  Tak tohle tvoje varování si budu pamatovat! :D A jinak díky. :) :D

[8]:  Díky. :)

[9]:  Děkuji. :) :D

11 Ami Ami | E-mail | Web | 6. dubna 2014 v 17:12 | Reagovat

Hustě!
Mia mu pěkně dala :D I když jenom vyhrožovala! Je to fakt dobrý a jsem zvědavá, jestli budou mít ten lék a tak!

12 Calla Calla | Web | 6. dubna 2014 v 17:27 | Reagovat

[11]:   Díky. :) :D

13 Ilía Ilía | E-mail | Web | 10. dubna 2014 v 9:21 | Reagovat

A zbyl z ní jen mastnej flek! :D
Jestli to takhle skončí, tak tě zabiju!!! :DDD Asi bych to nepřežila ve zdraví! Takže dělej přidat další kapitolu. Honem. Ať je tu co nejdřív! :DDD

14 Calla Calla | Web | 10. dubna 2014 v 16:47 | Reagovat

[13]:  Budu se snažit ji přidat co nejdříve.. :D

15 Pet'ulik Pet'ulik | Web | 8. května 2014 v 17:16 | Reagovat

Já nepřestávám zírat! :D Každičký slovo hltám a nedokážu se odtrhnout :) Mia je boží a ještě k tomu jak ochran'uje Arryn :D Jsi prostě NEJBÁJEČNĚJŠÍ Blogerka která píše NEUVĚŘITELNĚ napínavé PŘÍBĚHY!!! :) :D

16 Calla Calla | Web | 8. května 2014 v 18:11 | Reagovat

[15]:  Tak to moc moc děkuji. Jsem ráda, že se ti příběh líbí. :) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama