Jediná bez přání- 24. Kapitola

12. dubna 2014 v 13:04 |  Jediná bez přání
Ahojky. Tak po hodně dlouhé době jsem zase tady. Já vím, že je to vážně doba co jsem něco přidala a nebo něco komentovala, ale 22. a 23. dělám přijmačky takže toho moc nestíhám. V pondělí (nebo ve středu, jak kdy) a taky ve čtvrtek mám přípravky, v úterý ještě k tomu odpoledka, takže mi v podstatě zbývá volný jenom pátek. :D Ale teď (po tomhle víkendu) už budou poslední přípravky (na které zřejmě nepůjdu, protože si zřejmě pojedu viřizovat občanku) a potom jsou Velikonoční prázdniny a potom.. Přimačky! Jak já se... těším i netěším. :D No.. Nechci to nějak více okecávat. Užijte si kapitolu. :)
Více v celém článku.


24. Kapitola
S výkřikem jsem se chytila okraje střechy. Jednou rukou jsem se držela pevně, ale druhá mi podklouzla. Leknutím jsem znovu vykřikla. Teď už jsem se držela jenom jednou rukou a ta mi pomalu sklouzávala dolů.
" Arryn! Drž se!" křičely vzdálené hlasy, z nichž nejpronikavější patřil Reitovi.
" Dostaneme se k tobě! Jen vydrž!" potom jsem uslyšela rychle se vzdalující kroky. Co to..? Oni mě tu nechali?! To si ze mě děláte srandu?! Moje srdce se rozběhlo na plné obrátky a já se pokusila vytáhnout svou druhou ruku zpět na okraj střechy. Po několika nepovedených pokusech jsem to dokázala. Alespoň něco. Pomyslela jsem si v duchu a snažila se nemyslet na stupňující se bolest v ramenou.
" Ssssssssežeru těě… sssssslyšíšš?!" zasyčel neznámý hlas. Vytřeštila jsem oči a podívala se pod sebe. Stál tam vysoký… Ani nevím, co to bylo. Nějaký mutant, připomínající obrovského hada. Jeho rudý jazyk neustále vystřeloval do vzduchu a na jeho obličeji bylo znát pobavení. Zřejmě si náramně užíval to, že tady visím.
" Do prdele." Ulevila jsem si potichu a zkusila se přitáhnout na střechu. Ale to jsem neměla dělat. Mé, už tak hodně oslabené ruce, odmítaly cokoliv udělat, takže jsem si jen spotřebovala energii a cítila, že pokud tady zůstanu o minutu déle, skončím v tlamě toho nechutného tvora.
" Pusssssť ssssseeee…." Syčel neustále a přitom se hladově usmíval. Odvrátila jsem od něj pohled a se slzami v očích hleděla na oblohu. Ruce mi začaly ochabovat. Prsty sklouzávaly a já klesala níž a níž. Teď už jsem se držela jen prsty. Ničím jiný. Já tady neumřu! Neumřu! Křičela jsem v duchu.
" Pohněte si jinak tady chcípnu!" zařvala jsem do vzduchu. V tu chvíli se na druhém konci střechy objevily nějaké postavy. Rychle se ke mně blížili a já v jedné z postav rozeznala Miu. Po tváři se mi rozlil úsměv, ale společně s ním se mi uvolnil jeden z prstů.
" Arryn! Dej mi ruku!" pobízela mě Mia, která doběhla jako první. Mlčky jsem přikývla. Věděla jsem, že pokud mě nechytí, je po mně. Ale to by bylo, i kdybych tady zůstala vyset. A tak jsem se pustila a rychle se chytila se Miiné ruky. Teď jsem celou svou váhou vysela na mé nejlepší kamarádce a na její tváři bylo znát, že by se ji opravdu hodila pomoc.
" Lidi! No tak!" křičela. Za sekundu se tu objevil zbytek skupiny a pomáhaly Mie mě vytáhnout. Konečně jsem ležela na střeše a rychle dýchala.
" Už…nikdy..neskáču…na…střechy…" řekla jsem meze hlubokými nádechy.
" Jsi v pořádku?" zeptal s Reit a natáhl před sebe ruku. Chytila jsem se ji a s jeho pomocí se postavila na nohy.
" Jo. V pohodě. Jen mě neskutečně bolí ruce. A co vy? Jak jste se tady vůbec dostali?" Reit pohlédl na ostatní ze skupiny. A potom se otočil zase ke mně.
" Šli jsme přes ulici a potom vyšli na střechu domem." Povytáhla jsem obočí a zadívala se na každého ve skupině. Jako poslední se mi v pohledu objevil Daser. A v tom okamžiku jsem vytřeštila oči tak, jak jsem ani nevěděla, že dokážu. Od hlavy až k patě byl potřísněn rudou krví. V ruce držel pistol. A jediné co udělal, bylo, že pokrčil rameny.
" Co si proboha dělal?" zeptala jsem se nechápavě.
" Špatný trefa. Mířil jsem mu na hlavu, ale pohnul se. Schytal to přímo do tepny na krku." Zavrtěla jsem hlavou.
" Budeš se muset umýt." Přikývl, ale hned na to se zarazil.
" A kde se asi tak chceš umýt?"
" V jednom z domů." Daser se falešně zasmál.
" Jasně. A mezitím tě zabijí nějaká monstra. Ani náhodou. To raději půjdu celý od krve." Zavrtěla jsem hlavou a řekla.
" Tak hele. Stejně byla tohle poslední střecha. Teď už musíme jít po ulici. A navíc… Pochybuji, že by nás přijali s otevřenou náručí, když by si tam přišel celý od krve." Protočil oči a potichu vzdychl.
" To nás možná nepřijmou i tak. Ale když jinak nedáš... Půjdu první." Otočil se k otevřenému poklopu a rychle vklouzl dovnitř. Za ním zmizeli všichni ostatní až na mě a Reita.
" Měl jsem o tebe neskutečný strach." Objal mě a potom mi vtiskl polibek. Moje tělo se jakoby nabilo elektřinou a všude se rozlilo příjemné teplo. Když se ode mě odtáhl, naplno jsem se usmála.
" Omlouvám se. Už se to nikdy nestane."
" Slibuješ?" chvíli jsem se mu dívala do úžasných modrých očí a nakonec přikývla.
" Tak pojďte!" křikla na nás Klerisa, stojící v díře na střechu. Oba dva jsme slezli dolů do domu. Věděla jsem, že ten pohled bude hnusný, ale to, co jsem viděla, předčilo všechna má očekávání. Na stěně byla rozstříknutá krev. Podlahu zakrývalo tělo nějakého mutanta s plazí kůží a hlavou. Jeho krk byl rozstřelený, takže to vypadalo, že žádný nemá. Všude okolo byli krvavé šlápoty a na stěnách drápance.
" Tak tomu říkám někoho pořádně zabít." Zasmála jsem se.
" To víš. Zabil ho mistr." Pronesl Daser a všichni jsme se začali smát.
" No.. Mistře… Alespoň jsi mohl dávat větší pozor a tolik se nezašpinit."
" Vždyť už jsem říkal, že se ten blbec pohnul!"
" Tak to je jasný, že nezůstane stát, když se ho snažíš zastřelit." Smála jsem se a přitom chodila po patře a hledala koupelnu. Konečně jsem ji našla. Byli to úplně poslední dveře v dlouhé chodbě. Stála jsem tam a rozhlížela se. Zrcadlo, vana, sprchový kout, umyvadlo a nad ním několik poliček s léky. Pozorně jsem si prohlédla jejich nápisy. Spousta z nich byla na předpis. A několik jich také působilo proti bolesti. Všechno jsem si nacpala do batohu. Ten jsem si znovu přehodila přes ramena a křikla.
" Tady je ta koupelna!" o chvíli později se ve dveřích objevil Daser.
" Nemám náhradní oblečení." Řekl a já převrátila oči.
" Děláš si srandu?!" zeptala jsem se mírně podrážděně. Je tady nejstarší, ale někdy se chová jako malé děcko!
" Nedělám. Zapomněl jsem na to. V tom všem spěchu a chaosu jsem…" zvedla jsem ruku a on ztichl.
" Nějaké ti najdeme." Otočila jsem se a vyšla z koupelny ven. Jakmile jsem zavřela dveře, ozvala se puštěná sprcha.
Zrovna jsem prohledávala šuplíky v jednom z pokojů, když se za mými zády ozvaly kroky. Strnula jsem a pomalu se otočila.
" Co děláš?" zeptala se mě Freisa. Podle tónu jejího hlasu jsem poznala, že mě z něčeho podezírá. Ta holka mě prostě nemá ráda!
" Hledám náhradní oblečení pro Dasera. Můžeš mi klidně pomoct, jestli chceš." Ušklíbla se, a aniž by se otočila, zavřela dveře.
" To tak. Jen si ho najdi pěkně sama." Přestala jsem prohrabávat skříň a pohlédla na ni.
" Co máš za problém?" zeptala jsem naštvaně.
" Ty jsi můj problém. Ty a ta tvoje podělaná imunita!" v tu chvíli se mi zastavilo srdce. Několik bouchnutí mi vynechalo, a když znovu naskočilo, běželo tak rychle, že jsem měla pocit, že mi každou chvíli vyskočí z hrudi.
" Co..cože?"
" Copak si myslíš, že Chris byl jediný, kdo tomu tvému bývalému uvěřil? Slyšeli ho všichni. Všichni, Arryn. Ale jen někteří z nás tomu uvěřili."
" Tak proto jste tady? Vy to všichni víte?" zeptala jsem se teď už normálním hlasem.
" Jasně, že to všichni víme. Víš… Čekala jsem, kdy se rozhoupeš a řekneš nám to. Ale ty nic. Mlčela jsi, jako by to byla úplně normální věc! Jako bychom pro tebe neriskovaly svoje vlastní životy!" křičela na mě.
" Já nikoho nenutila, aby zamnou chodil! Rozhodli jste se sami!" oplatila jsem ji zvýšený hlas. Mlčky se na mě dívala. V obličeji měla zmatek. Tolik pocitů najednou, že jsem nevěděla, který z nich je nejsilnější.
" Není to fér." Šeptla.
" Já si to nevybrala. Nikdo z nás si tenhle život nevybral, Freiso." Odpověděla jsem. Po tváři se ji skutálela slza.
" Já nechci, aby kdokoliv umřel. Stačilo, že Chris…" zakroutila hlavou a setřela slzy. Zhluboka se nadechla a nasadila neutrální výraz.
" Nikdo neumře. To ti slibuji." Zašeptala jsem. Koutky úst ji zacukaly v ironickém úšklebku.
"Myslím, že tamty kalhoty a triko mu budou dobré." Kývla směrem k otevřené skříni. Poté se obrátila a vyšla z pokoje. Nějakou chvíli jsem tam jen tak stála a zírala do prázdné chodby. Nakonec jsem sebrala ono oblečení a vydala se zpět ke koupelně.
" Hodím ti ty věci!" rukou jsem pootevřela dveře a vhodila dovnitř triko, kalhoty a nějaké spodky, které byli uložené v jednom šuplíku. Zdá se to hodně nechutné, ale i spodní prádlo se musí občas vyměnit, a když nemáte to svoje…
" Větší triko nebylo?" zeptal se Daser.
" Ne nebylo! A pohni sebou." Odstoupila jsem ode dveří, a když vyšel z koupelny, málem jsem sebou sekla. Snažila jsem se udržet kamenný výraz, ale opravdu to nešlo. Nakonec jsem to už nevydržela a vyprskla smíchy. Kalhoty mu jakž takž seděly, ale černé triko mu bylo malé. Vykukovalo mu krásně vypracované břicho a celkově to vypadalo, že má na sobě spíše tílko než tričko. Vypadal tak strašně komicky.
" Myslím si, že tohle mi nebude." Pronesl a zvedl ruce. Tričko se mu vysunulo nahoru a odhalilo tak "vánočku" Na co sakra myslíš?! Okřikl mě můj vnitřní hlas. Zasmála jsem se.
" Taky bych řekla. No.. Budeme muset najít něco jiného." Seběhla jsem po schodech dolů s Daserem v zádech. Jakmile jsme vstoupili do místnosti, kde byl zbytek skupiny, ozval se hlasitý smích. Pohledem jsem vyhledala Freisu a uklidnilo mě, že i ona se pousmála.
" Co to máš na sobě?" zeptala se Klerisa.
" Ha ha. Moc vtipný. Co kdybyste mi raději našli něco většího?" řekl a přitom otevřel nějakou komodu. Začala se v ní přehrabovat, ale jak jsem už zdálky postřehla, zrovna tahle skříňka patřila ženě.
" Tohle by ti nebylo?" Trai držel v ruce šedé triko s růžovým nápisem. Velikostí by to odpovídalo mužskému triku, ale vzhledově to vypadalo spíše na ženské. Ale to Daserovi očividně nijak nevadilo. Rychle se vysoukal z malého trička a oblékl si ono šedé. Bylo trochu menší, ale alespoň mu zakrývalo celé břicho a ramena.
" Jo. To by šlo." Sklonil pohled k růžovému nápisu a pokrčil rameny.
" Jsi v tom strašně sexy!" zazubila se na něj Klerisa. Jen potřásl hlavou a řekl.

" Měli bychom jít. Blíží se večer a já bych opravdu nerad bloudil ve tmě po ulici." Všichni jsme přikývli. Postupně jsme vyšli z hlavních dveří. Seběhli pár schodů na verandě a vydali se vstříc pravdě.

No.. Nevím. Tahle kapitola se mi moc nelíbila. Co Vám? :D
PS: Jediná bez přání se blíží svém konci! Počítám, že ještě tak 2-3 kapitoly! :D
Calla
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 12. dubna 2014 v 18:08 | Reagovat

Co? To už bude konec? To bude první povídka, kterou jsem četla od začátku do konce! :D
Mně se líbila! Reit je takovej roztomilej, když je zamilovanej! :3

2 Calla Calla | Web | 12. dubna 2014 v 18:35 | Reagovat

[1]:  No.. Bohužel. :D A jinak děkuji a jsem ráda, že tě povídka zřejmě baví, když jsi ji četla od začátku :D

3 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 12. dubna 2014 v 20:31 | Reagovat

Náhodou je to dobrá kapitola. Je super, že ji zachránili a tak. A to s tím tričkem bylo super. Úplně jsem se u toho křenila, když jsem si to představila :D Už se těším na další kapču. Nemůžu uvěřit, že už bude konec :-(

4 Calla Calla | Web | 12. dubna 2014 v 20:32 | Reagovat

[3]:  Tak to jsem ráda, že tě to pobavilo a že se ti kapitola líbila. :) :D A jinak.. mě se s tím taky bude těžko loučit. :D

5 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 13. dubna 2014 v 17:32 | Reagovat

No, podle mě jsi už napsala i lepší kapitoly, myslím obsahově, ale něco se v této změnilo. Já nevím. Nezačala jsi nějak měnit stylistiku, nebo tak něco? Tato kapitola je prostě nějak na pohled jiná, lepší než předcházející. Ale možná je to jen tím, že je o něco delší, nebo se mi to zdá.
Každopádně, nejvíce se mi líbil začátek. Jsem ráda, že jí zachránili, protože také nemuseli. Koneckonců, polovina z nich jí přece nenávidí, ne?
Jen tak dál!

6 Calla Calla | Web | 13. dubna 2014 v 17:37 | Reagovat

[5]:  Díky. :) A tahle kapitola byla delší než obvykle bývají a stylistiku.. Já ti ani nevím. :D Nepoznám to. Přijde mi, že píši pořád stejně, ale je možné, že čím déle píši, tak tím se i mění ten styl.. je to možné. :D Ale doufám, že pokud se ten můj styl psaní změnil, že ne k horšímu.. ?

7 Ilía Ilía | E-mail | Web | 14. dubna 2014 v 14:56 | Reagovat

To triko!!! :DDD Tohle mi nedělej!
A jeho vánočka taky pobavila :DDD
Škoda, že chybí jen tak málo do konce. Nemůžeš to ještě trochu protáhnout? Nebo napsat druhý díl. Tu povídku jsem si oblíbila. :)

8 Calla Calla | Web | 14. dubna 2014 v 16:06 | Reagovat

[7]:  :D Jsem ráda, že tě to pobavilo. A... Možná se to pokusím protáhnout, ale nevím nevím.. :D

9 Ilía Ilía | 14. dubna 2014 v 16:23 | Reagovat

[8]: ANO!!! Prosíím :DDD

10 Katerííína Katerííína | Web | 15. dubna 2014 v 12:17 | Reagovat

boží! ;)

11 Calla Calla | Web | 15. dubna 2014 v 16:24 | Reagovat

[10]:  Díky. :) :D

12 Scriptie Scriptie | Web | 15. dubna 2014 v 18:36 | Reagovat

Máš neuvěřitelné štěstí. Myslím to smrtelně vážně. Extra dlouhý komentář, pokud by se Arryn rozprskla na zemi (nebo by ji sežrala ta obluda) vy tě neminul. Ale tohle je fajn!
Opravdu. Hrozně se mi to moc líbilo. :) Hlavně Daser a jeho maličké triko.

13 Calla Calla | Web | 15. dubna 2014 v 18:42 | Reagovat

[12]:  Tak to jsem sama za sebe ráda, že jsem to napsala tak, jak jsem to napsala. :D A jinak děkuji. :) :D

14 Abigail Abigail | Web | 15. dubna 2014 v 19:29 | Reagovat

Už se těším na konec a na další kapitol =) A mě se ta kapitola líbila, je to po dlouhé době, co zase něco čtu. a ty píšeš dobře =)

15 adelaidebooks adelaidebooks | 15. dubna 2014 v 20:02 | Reagovat

Já mám tenhle příběh ráda :D a budu obyčejná a dělat LIKE, LIKE a zase jeden LIKE :D
P.S.: Už nikdy si nechci nic přát :D tenhle svět mě děsí :D Dobře, stejně si budu v duchu představovat svůj krásný svět s upíry :D

16 Calla Calla | Web | 15. dubna 2014 v 20:24 | Reagovat

[14]:  Moc děkuji. :)

[15]:  :DD Tak to moc díky. :D

17 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 16. dubna 2014 v 20:17 | Reagovat

Už jen 2-3 kapi?? O_O  ???
Wt*? Ne ne ne ne!!!!!!!! :D
Já chci Reita, Arryn, Dasera... xD
Navíc ta akce na začátku byla tak úžasně popsaná :333333333
Tak aspoň udělej nějakou cca 5 dílnou "fanfikci"/dodatek!! :D O:)

18 Calla Calla | Web | 16. dubna 2014 v 20:20 | Reagovat

[17]:  A víš, že to není vůbec špatný nápad? Normálně si mě teď navnadila na nějaký malý... dodatek :D No.. ještě uvidím. :) :D Jinak jsem ráda, že se ti JbP líbí :) :D

19 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 16. dubna 2014 v 20:45 | Reagovat

[18]: SUPER!!!!!
Because i'm happy!! :D xD

20 Kačíí Kačíí | Web | 18. dubna 2014 v 15:53 | Reagovat

Já nechci konec..!! To nemůžeš :-D  :-D  :-D Úžasná kapitola :-)  :-) Taky dělám přijímačky :/ To zase dopadne :-D  :-D

21 Calla Calla | Web | 18. dubna 2014 v 16:43 | Reagovat

[20]: Děkuji. A na příjmačky se trochu těším a trochu netěším. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama