Jediná bez přání- 26. Kapitola

22. dubna 2014 v 15:07 |  Jediná bez přání
Ahojky. Tak jsem tady s dašlí kapitoou Jediné bez přání. Je to 26. kapitola a já to vydím, že je to předposlední kapitola této povídky. :D Takže zítra tady přibyde úplně poslední.. No nebudu to tady více okecávat. Jen se chci zeptat: Kdo z vás dělal dneska přijímačky? Já jo. A budu je dělat ještě zítra v Olomouci. (Dneska v Brně) :D
PS: Dneska, jak jsme se vraceli z Brna, tak jsme jeli přes Libavou (vojenský prostor) a viděla jsem dva tanky a garud vojáků :3333 To vás sice nezajímá, ale já to musel anapsat, protože to bylo tak.. hustý! :D
Více v celém článku.


26. Kapitola
Probudila jsem se v bílé místnosti. Vedle mě pípal nějaký přístroj. Ruku jsem měla obvázanou a ze žíly se táhla hadička. Pod hlavou a vlastně celý tělem jsem cítila příjemně měkkou postel. Počkat… Cože? Prudce jsem se posadila, až se mi zatmělo před očima. Jakmile jsem černotu trochu rozmrkala, rozhlédla jsem se okolo sebe pořádně. Nemocniční pokoj… to jako fakt?
" Arryn!" vykřikl radostný hlas. Leknutím jsem nadskočila. Otočila jsem hlavou a všimla si stojícího Reita.
" Reite? Jak ses…" svůj zrak jsem upřela na zavřené dveře.
" Byl jsem tady na křesle." Ukázal a já se usmála.
" Nevšimla jsem si tě." Zasmál se a přešel k mé posteli. Opatrně, jako bych se snad mohla rozpadnout mi zastrčil vlasy za ucho a políbil. Byl to jemný polibek. Sotva se dotkl mých rtů, ale i přes to se celé mé tělo rozklepal, jako když mě políbil úplně poprvé.
" Kde to vůbec jsem?" zeptala jsem se. Reit se mírně pousmál.
" Ve výzkumné laboratoři. Přesněji v jejím nemocničním oddělení." Přikývla jsem na znamení toho, že mu rozumím.
" A co ostatní? Jsou v pořádku?" Reit mlčky přikývl.
" Mají lék?" vypadlo ze mě najednou. Nepochopila jsem, že jsem se zeptala tak najednou, ale když už jsem to udělala, nešlo to vzít zpátky. Reitův úsměv pohasl. Zadíval se na mě svýma modrýma očima a já si všimla, že vypadají… mrtvé. Bez života… Bez naděje.
" Oni…" nedořekl větu, jelikož se otevřely dveře a do místnosti vešel nějaký muž. Na sobě měl bílé kalhoty, tmavě modré tričko a bílý plášť. Tipovala jsem mu tak 40. Na tváři mu rašilo strniště a téměř černé oči si mě zvědavě prohlíželi.
" Nemáme." Řekl prostě a popošel mým směrem.
" Jak to? Vždyť tohle všechno jste začali vy! Jak to, že nemáte protilátku?!" křičela jsem na něj, ale on byl v klidu. Zmáčkl několik tlačítek na monitoru přístroje, který se se zapípáním vypnul.
" Měla byste zůstat v klidu. Ztratila jste opravdu hodně krve." Jestli mi to nevysvětlíte, budete to vy, kdo ztratí hodně krve! Křičela jsem v duchu.
" Hodláte mi to říct nebo ne?" zeptala jsem se nakonec. Doktor… alespoň jsem si myslela, že je to doktor jen pokrčil rameny.
" Dobře. Vymysleli jsme látku DRE jako takový dar pro lidstvo. Jako něco, co nám všem ulehčí život. Ale jak se DRE více a více vylepšovalo, tak stoupalo i nebezpečí zneužití. A nakonec se stalo to, že látku ukradli teroristé. Začalo bombardování a vraždění. A od té doby to jede z kopce. Lidé propadly šílenství. Braly si DRE a vymýšleli všelijaká monstra…" chtěl pokračovat, ale já ho zvednutou rukou zadržela.
" Já to všechno vím. Ale chci vědět, proč nemáte žádný lék." Lékař zakroutil hlavou a zasmál se.
" Copak to nechápeš? DRE měl být lék. Měl to být lék pro celé lidstvo. Jak chceš vyléčit někoho, kdo vlastně vůbec není nemocný? Někoho, kdo v sobě má lék?" s otevřenou pusou jsem na něj zírala. Co to tady sakra mele?!
" Takže to znamená, že není žádná naděje?" v očích jsem cítila slzy, ale já nechtěla brečet. A tak jsem je zatlačila zpátky, i když to bylo docela těžké.
" Naděje je vždycky. A možná se někdy v budoucnu lék najde, zrovna teď jej nemáme." S touhle větou se otočil na Reita a řekl.
" Mohl bys odejít?"
" Proč?" zamračil se na něj Reit a těkal očima mezi mnou a jím.
" Prostě… odejdi." Řekl vyšším hlasem a rázně ukázal na dveře. Reit tam ještě pár vteřin postával, ale nakonec přešel ke dveřím, otevřel je a vyšel ven.
" Proč jste ho vyhodil?" nechápala jsem.
" Protože tohle by slyšet neměl. Alespoň ne ode mě." Začínala jsem se bát. Opravdu. Po hodně dlouhé době jsem se bála tak, že údery srdce by nespočítal ani ten nejrychlejší počtář. Ale tentokrát to byl jiný strach. Nebála jsem se o sebe nebo o svůj život. Bála jsem se o Reita. O Klerisu. O Dasera. O Traie. A i přes naši hádku jsem se bála o Freisu.
" Co se stalo?" vykoktala jsem. Doktor si potichu vzdychl a začal pochodovat po místnosti.
" Nevím, jak mám začít."
" Prostě běžet rovnou k věci." Doporučila jsem mu a on přikývl.
" Fajn. Určitě víš, co se ti stalo, že?" přikývla jsem. " No a.. Ok. Nebudu to okecávat. Každý člověk, který v sobě má DRE si může něco přát a jeho přání se vyplní. A jde tady o to, že jsou dva základní druhy vlkodlaků. Jeden z nich je prostě jen vraždící stroj a ten druhý je trochu více inteligentní a jak to říct… vylepšený. To znamená, že když tě kousne, po nějakém čase se taktéž proměníš. Víš, co to znamená?" už jsem chtěla zavrtět hlavou, ale potom mi to došlo
" Ne! Ani to nevyslovujte! Tohle není možné! Já jsem vůči DRE imunní." Vyhrkla jsem, ale doktor zavrtěl hlavou.
" Nejsi, Arryn. Nikdo vůči DRE není imunní. Bylo navrženo tak, aby proti němu nikdo nikdy nebyl imunní." Teď jsem to nechápala ještě více.
" Ale už tolikrát jsem si něco přála a nesplnilo se to. Tak jak je to možné?"doktor si promnul čelo a unaveně se na mě podíval.
" DRE je látka, kterou si musíš nejprve vzít. Ať už v prášku, nebo v jehle, nebo v kapkách. Musíš ji nějak dostat do těla. A ty jsi ji zřejmě nedostala. Nebo sis vzala takovou trošičku, že ti to za pár dní vyprchalo. A během těch pár dní se DRE ani nestačilo plně rozfungovat.Takže sis vlastně nemohla nic přát. Chápeš?" neodpověděla jsem. Seděla jsem na posteli a zírala na muže v bílém. Celý můj život byl lež. Já jsem si lhala. Lhala jsem i všem ostatním. Nutila jsem ji svou pravdu, která ale pravdou nebyla.
" Arryn, jsi v pořádku?" zeptal se. V tu chvíli jsem vybuchla. Byla jsem jako sopka, která chrlí lávu. Jenže já místo lávy chrlila slova.
" Děláte si prdel?! Jestli jsem v pořádku? Nejsem v pořádku! A nikdy nebudu! Práv jste mi oznámil, že vůbec nejsem imunní, z čehož vyplívá, že jsem celý svůj život všem lhala z čehož vyplívá, že mě zřejmě opustí celá moje skupina, protože jak jsem se nedávno dozvěděla, šli semnou jen pro to, že věřili, že jsem imunní. Ale aby toho nebylo málo. Včera mě pokousal vlkodlak a vy mi tvrdíte, že se do něj možná proměním. Ne, opravdu nejsem v pořádku!" nasupeně jsem vstala z postele a rázně napochodovala ke dveřím.
" Kam jdeš?" zeptal se mě.
" Najít Reita a říct mu pravdu." Naštvaně jsem za sebou zabouchla dveře a rozběhla se skrz chodbu.
Byla to opravdu velká budova. Nejméně hodinu jsem běhala… nebo se spíše pokoušela o běh a nenarazila na žádného člověka. Ani monstrum. Prostě na nic. Jako by tahle budova vůbec nepatřila do světa tam venku.
" Arryn?" zaslechla jsem konečně onen známý hlas. Po tváři se mi rozlil úsměv a já se Reitovi vrhla kolem krku.
" Konečně! Všude jsem tě hledala."
" Co se stalo?" zeptal se ustaraně a já zavrtěla hlavou.
" Máš nějaký pokoj nebo něco?" přikývl a ukázal prstem na otevřené dveře. " A mohli bychom jít dovnitř?"

" Jasně." Propletl si semnou prsty a společně jsme vešli do jeho pokoje. Reit za sebou zavřel dveře a já se usadila na jeho posteli. A teď přichází hodina pravdy.

Tak co říkáte na kapitolu? Já doufám, že jste to pochopily, protože se mi to zdá trochu chaotické. Tak kdybyb něco nebylo jasné, napište do koemntářů. :) :D
Calla
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mayline Mayline | Web | 22. dubna 2014 v 18:12 | Reagovat

Poslední? :D OH NO! :D To mi nemůžeš udělat! :D :) Je to hrozně super námět..:D :( Něco tak originálního asi nikdy nevymyslím :D :(

2 Calla Calla | Web | 22. dubna 2014 v 18:57 | Reagovat

[1]:  :D Ale určitě vymyslíš. :D A jinak moc díky. :) :D

3 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 22. dubna 2014 v 20:08 | Reagovat

Wow...To je hodně zajímavý. Vůbec se ji nedivím, že je tak naštvaná. Taky bych asi byla, kdyby se na mě vyhrnulo tolik informací a ještě k tomu všechny špatné. Musí se cítit děsně naštvaně, ale podle mě i smutně. Tohle je k ní tak nespravedlivý. Ona je člověk, co by si tu imunitu zasloužil a ono toto... Achjo.. Těším se na další kapitolu, protože by mě zajímalo jak všichni budou reagovat. Budou naštvaní, nebo ji pomůžou? Kdo ví.. snad jen ty :D A jinak, jak to může být předposlední kapitola?! To nám nemůžeš udělat! Proč..?! Já chci ještě a ještě... :D

4 Scriptie Scriptie | Web | 22. dubna 2014 v 20:09 | Reagovat

OOOOOOOOOOOOoohhhhhhhhhh........
Tak... Mám hodně zamixované pocity. Na jednu stranu jsem se toho za jednu jedinou kapitolu dověděla strašně moc. Dále je mi líto Arryn, že pravděpodobně bude vlkodlak a že není imunní, jak si vždycky myslela. A vůbec jí nezávidím, že teď musí jít a všem říct, že vlastně imunní vůbec není!
Ježiš, tys mi zase popletla hlavu. -.- A ještě jsi mi docela přitížila, když's řekla, že tahle kapitola je předposlední. Taková škoda. Doufám, že máš v plánu to pokračování. :-)

5 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 22. dubna 2014 v 20:17 | Reagovat

Páni. Souhlasím s Mayline naprosto, to zaprvé.
Zadruhé- byla to prostě naprosto úžasná kapitola. Jako od profesionální spisovatelky, opravdu. Nikdy bych neřekla, že ti je patnáct, opravdu.
zatřetí- moc se mi líbil ten lehký romantický nádech. Když já píši romantické scény, buď jsou příliš kýčovité, nebo na nich ta romantika absolutně není vidět, ale tobě se povedla najít zlatá střední cesta. Zasloužíš si můj nesmírný obdiv.
Začtvrté- nastal nádherný zvrat. Toto jsem tedy nečekala ani v nejmenším, tím pádem jsi mě příjemně překvapila.
Zapáté- jsem nesmírně zvědavá na poslední kapitolu i tvé další povídky. Hodně štěstí!

6 Calla Calla | Web | 22. dubna 2014 v 20:28 | Reagovat

[3]:  Moc děkuji. :) A no.. všechno jednou skončí. :D

[4]:  Já jsem si myslela, že tahle kapitola bude taková trochu zmatenější. :D Ale i přes to jsem ráda, že se ti líbila. A pokračování.. Asi tě zklamu, ale nakonec jsem se rozhodla ho neudělat, protože mám i jiné povídky do kterých bych se chtěla pustit.. Ale bude ještě takový.. jakoby Epilog :)

[5]:  Moc moc děkuji. Jsem ráda, že se ti kapitola líbila. :)

7 Abigail Abigail | Web | 22. dubna 2014 v 20:36 | Reagovat

Už se těším na tu poslední =) pěkná kapitolka =)

8 Calla Calla | Web | 22. dubna 2014 v 20:38 | Reagovat

[7]:  Díky. :)

9 Scriptie Scriptie | Web | 22. dubna 2014 v 21:02 | Reagovat

Hehehe. Callo, prosím, nezabíjej mě. :-D Ale nominovala jsem tě na tzv. TAG neboli Liebster blog award... :-D
Pamatuj, že tě mám ráda! xD

10 Calla Calla | Web | 22. dubna 2014 v 21:06 | Reagovat

[9]:  :DD To jako vážně?! :D Tak to abych se do toho dala, že? :DDD

11 Mayline Mayline | Web | 22. dubna 2014 v 21:07 | Reagovat

Já a vymyslet? :D Možná jo, ale nikdy nic nedopíšu :D

12 Scriptie Scriptie | Web | 22. dubna 2014 v 21:19 | Reagovat

[10]: Jo jo, to bys měla. :-D

13 Calla Calla | Web | 22. dubna 2014 v 21:20 | Reagovat

[12]: Přednastaveno na pátek. BEZ nominací. :DDD Jen odpovědi. :D

14 Terezka Terezka | E-mail | Web | 22. dubna 2014 v 22:27 | Reagovat

Pěkné. :-)

15 bara bara | 23. dubna 2014 v 13:26 | Reagovat

super tesim se na dalsi :-)

16 Calla Calla | Web | 23. dubna 2014 v 14:29 | Reagovat

[14]:

[15]:   Děkuji. :) :D

17 Ilía Ilía | E-mail | Web | 25. dubna 2014 v 21:17 | Reagovat

Předposlední?! -_- Děláš si ze mě srandu?!
Hej jsem trochu... zmatená :D Nejspíš zhltnu tu poslední kapitolu, aby věděla na čem jsem, protože teď naprosto nevím, co si mám myslet o Arryn o vlkodlacích, DRE a všem tady tomto :D

18 Calla Calla | Web | 25. dubna 2014 v 21:34 | Reagovat

[17]:  No jo.. Bohužel. :/ A jinak.. pokud něco nepochopíš nebo budeš zmatená, stačí napsat do komentáře. Pokusím se to vysvětlit. :)

19 Violett Violett | Web | 30. dubna 2014 v 17:17 | Reagovat

Chudáček maličká :( :D Určitě se to zlepší...nějak :D Moc zajímavá kapitolka (y)

20 Calla Calla | Web | 30. dubna 2014 v 20:26 | Reagovat

[19]:  Díky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama