Jediná bez přání- 27. Kapitola

23. dubna 2014 v 0:01 |  Jediná bez přání
Ahojky. Tak já Vás vítám u další a POSLEDNÍ kapitoly Jediné bez přání. Já doufám, že jste tuhle povídku měli rádi, protože já osobně jsem se do ni zamilovala. I mě přijde strašně smutné, že už končí, ale hold... všechno jednou skončí. Já doufám, že se Vám bude tahle poslední kapitola líbit. Je krátká, ale to doufám nevadí. Jinak taky doufám, že mě nezabijete za ten konec, ale prostě.. tak krásně mě to napadlo a přijde mi to jako nečekaný konec takže.. :D Já doufám, že si kapitolu užijete.
PS: Ještě napíšu takový... jakoby Epilog k povídce. Bude z pohledu Reita. A bude to spíše ten Arrynin dopis. Však uvidíte. :)
PS2: Všímáte si hodně slova doufám? :DDD
PS3: Tahle kapitola je v jedné části dosti romantická.. a já nemám moc romantiku v lásce a zvláště pak její saní, takže se prosím nedivte, pokud to bude hodně velký kýč nebo to bude nějaké.. divné. :D Já sama s laáskou nemám žádné zkušenosti, takže.. :DD
Více v celém článku.


27. Kapitola
" Tak co se stalo?" zeptal se mě. Nervózně jsem si pohrávala s prsty a odmítala se mu podívat do očí.
" Já… On říkal, že já…" nedokážu to říct. Co když se semnou rozejde? Co když… mě nebude milovat?
" Co? Arryn, co ti řekl?" zhluboka jsem se nadechla a pohlédla do Reitových očí. Byly krásné. Modré s nádechem šedé a připomínaly mi pomněnky a zároveň nebe. Opravdu nádherné oči. Ale chyběla v nich ta jiskra života. Ta jiskra naděje, kterou tam až doposud měl. A když mu tohle řeknu, ztratí i ten poslední kousíček naděje. Ale na druhou stranu… musím mu to říct.
" Je mi to strašně líto. Tak neskutečně je mi to líto. Ale musím to říct. Už nechci lhát, Reite. Nechci. Stačilo, že jsem neřekla ostatním o své…" zmlkla jsem, protože jak jsem před chvílí zjistila, imunní nejsem. Takže jsem jim v podstatě nelhala! Došlo mi.
" Arryn, podívej se na mě. Ať už se stalo cokoliv, ať ti Frederic řekl cokoli, já tě neopustím, jasné?" chtěla jsem se zeptat, jak ví, že jsem přemýšlela nad tímhle, ale nakonec jsem jen mlčky přikývla.
" Dobře. Ten doktor… Frederic mi řekl, že imunní nejsem. Že vůči DRE nemůže být nikdo imunní. Že jsem zřejmě jenom nedostala tu látku do svého těla. Jinak bych byla stejná jako ostatní." Vychrlila jsem ze sebe rychle. O možném účinku vlkodlačího kousnutí jsem radši mlčela, protože to nebylo ničím potvrzené a já nepotřebovala další důvod, kvůli kterému by mě mohl Reit odmítnout.
" Ty bys nikdy nebyla stejná jako ostatní. Každý z nás je něčím výjimečný a ty obzvlášť. Miluji tě, Arryn. A to nic nezmění. Je mi jedno, jestli jsi nebo nejsi imunní. Nemiluji tě kvůli tomu, zda máš dar nebo ne. Miluji tě kvůli tomu, jaká jsi." Po tváři se mi skutálela slza.
" Já tě taky miluji." Zašeptala jsem. Snažila jsem se zadržet slzy, ale dařilo se mi to opravdu špatně. Reit ke mně přišel blíž, objal mně kolem ramen a políbil. Po celém těle se mi rozlilo příjemné teplo. Jako když pomaličku rozfoukáváte ohýnek a on se vám zvětšuje a zvětšuje. V břiše mi kroužila snad tisícovka motýlů a já si užívala ten nádherný pocit toho, že přes to přes všechno mě Reit miluje kvůli mně.
Ani nevím jak, ale společně jsme usnuli na posteli. Bylo příjemné cítit jeho blízkost vedle sebe a slyšet jeho klidný dech. Bylo to, jako by se nic nestalo. Jako by to byl normální kluk a já byla normální holka. Ale už od včerejšího večera jsem cítila, že to tak není. Pomalu jsem si setřela slzu z tváře a opatrně vylezla z postele. Ještě byla tma, ale já viděla dobře. Až moc dobře. Opatrně jsem si sesbírala oblečení a nasoukala se do něj. Když jsem včera byla mimo, museli mi oblečení nějak převléci. Nechápu, jak se jim to podařilo, ale udělali to. Po špičkách jsem přešla do Reitovi koupelny. Zavřela jsem za sebou dveře a zamknula. Když jsem měla jistotu, že Reit stále ještě spí, rozsvítila jsem světlo. Opláchla si obličej a zadívala se do zrcadla nad umyvadlem. Teď už jsem neviděla tu starou Arryn, která se dívala do zrcadla tenkrát v koupelně v táboře. Tu holku, která byla drzá protivná a hodně bojovná. Teď tady stála nová Arryn. Dospělejší, chytřejší a zamilovaná.
Z odrazu mě pozoroval na můj vkus až moc baculatý obličej. Sem tam se mi na tváři táhl šrám. Blond vlasy, které už byly dál než pod bradu. Pěkně vytvarované rty a modré oči. Zavřela jsem je a zhluboka se nadechla. Uvnitř těla jsem cítila jakési vibrace. Byli předzvěstí něčeho dalšího. A já už od včerejšího večera věděla, že to přijde. Cítila jsem to. Cítila jsem tu změnu. Otevřela jsem dveře a prohlížela si spícího Reita. Prohlížela jsem si jej možná naposledy. Tvář jsem měla vlhkou od slz a další a další ji ještě více vlhčily. Ale bylo mi to jedno. Užívala jsem si ten pohled na jeho zvedající se a klesající hrudník. Na jeho černé vlasy, které ve tmě nebyli vidět, ale já věděla, že tam jsou. A jeho zavřené oči, pod kterýma se skrývala ta nejkrásnější modrá, jakou člověk kdy viděl. Usmála jsem se a zavřela dveře koupelny. Znovu jsem zavřela své modré oči a nadechla se. Už jsem to cítila. Byl to tady. Ještě chvíli a všechno se změní. Jediné, co teď musím udělat je otevřít oči. A tak jsem to udělala… Otevřela oči.
Na kus papíru jsem naškrábala dopis. Rohy byli skrčené a zamokřené od slz. Ale šel přečíst a to bylo hlavní. Dopis jsem položila na noční stolek a s nelidskou lehkostí a obratností se vydala ke dveřím. Otočila jsem se na Reita. Teď už jsem rozeznávala jeho havraní vlasy ve tmě. Rozeznávala jsem jeho pach. Slyšela jsem každý úder jeho srdce.
" Miluji tě, Reite. A omlouvám se. Sbohem." S myšlenkou, že se ještě někdy shledáme jsem otevřela dveře do chodby a vyklouzla z pokoje ven. Bleskurychle jsem proběhla budovou a díky mým novým smyslům našla východ. Stála jsem venku, nade mnou se tyčila laboratoř, která měla být naše spása. Která byla naše naděje. Ale pro mě… Pro mě tahle naděje vyhasla.

S poslední uroněnou slzou jsem se naposledy otočila k budově. Ve světle z chodby se zaleskly mé zlaté oči. Rychle jsem se otočila a rozběhla do lesa. Do nového začátku. Nového života a možná i nové naděje. Naděje, že jednou naleznou lék a já se vrátím.


Teď by se mi opravdu, ale opravdu moc hodilo, kdyby jste mi napsali, jak se Vám kapitola a vlastně celá povídka líbila. Opravdu bych to chtěla vědět, protože.. mě prostě zajímá váš názor. A taky můžete napsat, zda Vás bavilo více tohle nebo Moonlight. Podle mě je Moonlight spíše taková... opravdu začátečnická povídka. :D
No nic.. Budu čekat na vše reakce. :)
Calla
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 23. dubna 2014 v 12:23 | Reagovat

Omlouvám se za pitomost, ale co vlastně znázorňovala a Arrynina změna barvy očí?
Tato kapitola se mi dost líbila, skoro jako všechny. Upřímně jsem si jí oblíbila více než Moonlight, více se mi líbí ten příběh.
Ale s těmi romantickými scénami jsi měla kapku pravdu- je to kýč. V břiše mi kroužila snad tisícovka motýlů... Neříkám, že to tak nemůže být, nevím, já jsem nikoho nikdy nepolíbila, tedy ano, ale nemilovala jsem ho. Ale ono se to takto píše v každé knize a už to vážně je hodně ohrané. Ale jinak se ti ta dojemná scéna vážně povedla.
Zkrátka- jsi úžasná! Jen tak dále a moc se těším na další tvé povídky!

2 Calla Calla | Web | 23. dubna 2014 v 14:29 | Reagovat

[1]:  Moc děkuji. A změna barvy očí znázorňovala to, že Arryn to kousnutí vlkodlaka proměnilo. :D A jinak s tou romantickou scénou.. já jsem ještě nikoho nepolíbila, takže to nemůžu napsat podle vlastních pocitů a tak jsem to napsala tak, jak jsem zvyklá to číst. :D Ale mě samotné to připadalo strašně ohrané. :DD

3 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 23. dubna 2014 v 19:17 | Reagovat

Děláš si srandu?! Já se za začátku na tu obrazovku tak culím, jako naprostý idiot, když si představím celou tu situaci a potom ten konec!! Jak, jak jsi mi to mohla udělat? Vždyť ti dva prostě musí být spolu. Jsou jak Romeo a Julie. (Jen doufám, že oba nezemřou takovou smrtí). Úplně jsi mi vyrazila dech. Tohle bylo opravdu, ale opravdu nečekané. A kapitola, vlastně celá povídka je dokonalá. Je mi jen smutno, že už končí! Byla to úžasná povídka! A už se těším na epilog :D

4 Calla Calla | Web | 23. dubna 2014 v 19:24 | Reagovat

[3]:  :D Ono to vlastně mělo skončit úplně jinak, ale potom mě napadl tenhle konec a připadala mi tak nečekaný, že jsem ho prostě musela napsat. :D A jinak ti moc děkuji. Jsem ráda, že se ti povídka líbila. A epilog by tady měl přibýt do konce týdne. :) :D

5 Abigail Abigail | Web | 23. dubna 2014 v 19:54 | Reagovat

Wow, já teda koukám, jak jsi to ukončila, je to pěkné a celá povídka se mi ohromě líbila=) A ten konec, byl dobrý i špatný zároveň jak to jenom říct, byl smutný, ale tak nějak mi k tomu seděl =) Jak už jsem říkala, píšeš dobře, takže si asi nemám na co stěžovat. Těším se na ten Epilog

6 Calla Calla | Web | 23. dubna 2014 v 20:07 | Reagovat

[5]:  Moc děkuji. Jsem ráda, že se povídka líbila. :)

7 Ami Ami | E-mail | Web | 24. dubna 2014 v 19:08 | Reagovat

Jéééžííííííš!
Sakra, Callo!
Já doufala, že budou spolu a potom tohle! Budu brečet! Fakt! To jsi nám nemohla udělat!
Těším se na Epilog!

8 Calla Calla | Web | 24. dubna 2014 v 19:45 | Reagovat

[7]: promiň.. :/ a jinak epilog by měl být asi o víkendu :D

9 Mayline Mayline | Web | 25. dubna 2014 v 9:53 | Reagovat

Proboha ne! :D Cos to udělala!!!! :( Takhle to nesmí skončit! :D :(
Béééééé :'( :D
Druhej díl, druhej díl! :D:D

10 Calla Calla | Web | 25. dubna 2014 v 14:09 | Reagovat

[9]:   Druhý díl bohužel neplánuju. :/

11 Ilía Ilía | E-mail | Web | 25. dubna 2014 v 21:41 | Reagovat

Ty sviňo! -_- Jak jsi to mohla takhle skončit?! Jak?! Nechápu tě! Najdu si tě! :P :D
Taky moc nejsem na romantiku, takže to nebyl úplně moc šálek kávy, ale ten konec to vynahradil. Stejně jsem na tebe ale pořád naštvaná! :D

12 Calla Calla | Web | 25. dubna 2014 v 21:47 | Reagovat

[11]:  :D Díky a.. promiň. :D Když mě se tam ten konec tak hodil! :D

13 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 26. dubna 2014 v 20:00 | Reagovat

JÁ BREČÍM!!!!!!! :-(  :-(  :-(
Jak to?? Jakto, že to skončilo zrovna takhle??! Nemůže přece jen tak odejít!! :O
(pohni s tím dodatkem O:) :-P :_D

14 Calla Calla | Web | 26. dubna 2014 v 20:31 | Reagovat

[13]:  Pokusím se to tady dát co nejdříve. Asi zítra nebo možná ještě dneska. Nevím.. :D

15 Scriptie Scriptie | Web | 27. dubna 2014 v 21:09 | Reagovat

Tak to bylo úžasné! Ty pocity, když se Arryn prohlížela v zrcadle! Celá kapitolka, povídka byla prostě skvělá! Ach, řekla bych, že je škoda, že to končí, ale to si nechám, až si přečtu i epilog. Takže už tam letím.
A opravdu jsem nečekala, že se Arryn skutečně stane vlkodlakem.
Taky je mi hrozně líto, že Reita opustila. Doufám, že až si přečtu epilog, tak se dozvím, že se nějak potkali!!

16 Calla Calla | Web | 27. dubna 2014 v 21:15 | Reagovat

[15]: No.. Uvidíš sama co bude v ekologu a jinak ti strašně moc děkuji jsem ráda že se povídka líbila :)

17 Violett Violett | Web | 30. dubna 2014 v 17:25 | Reagovat

Kdyby jsi viděla moji tvář, tak by sis myslela, že jsem blázen. Horší konec jsi udělat nemohla? :D Myslím to v dobrém a jen si dělám srandu. Moc pěkné, ale je mi líto Reita :( Chudáček maličký. Jinak mě napadlo, že bych tu mohl napsat shrnutí celé povídky...Ehm, takže. Povídku jsem četla od první kapitoly a popravdě mi přirostla k srdci, asi to bude tím, že to je jedna z prvních povídek, co jsem začala číst :) Děj byl úžasný a originální. Bylo to romantické, což miluji a konec nebyl aspoň jednou dobrý a to je ještě větší plus. Takže gratuluji - stvořila si skvělou povídku :D

18 Calla Calla | Web | 30. dubna 2014 v 20:27 | Reagovat

[17]:  Páni... Tak to ti moc děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama