Jediná bez přání- Epilog

26. dubna 2014 v 21:19 | Calla |  Jediná bez přání
Ahojky. Tak jsem tady se sliboavným epilogem. Já se Vám vážně omlouvám, že to skončilo tak, jak to skončilo (ta předchozí a poslední kapitola) ale prostě.. to tam tak krásně sedělo! A já si navíc myslím, že k téhle povídce by se takový ten nádherný happyend ani nehodil. :D No.. nebudu to více zdržovat. Užijte si úplně poslední věc spojenou s Jedinou bez přání. A já vám ještě jednou všem moc a moc děkuji, že jste tuhle povídku četli a líbila se vám. :)
Více v celém článku.


Epilog
Ranní slunce mi zasvítilo do očí. Se zamručením jsem se převalil a rukou nehmatal prázdné místo vedle mě. S leknutím jsem se posadil a zíral na odhrnutou peřinu a volnou povinnu postele. Věděl jsem, že tohle není vůbec dobré. Že Arryn se nepotuluje někde v budově. Věděl jsem to. Ne… vlastně nevěděl. Já to cítil. Ale i přes to jsem vstal a začal prohledávat pokoj. Šel jsem do koupelny, vykoukl na chodbu a dokonce jsem i hledal její oblečení, které by značilo, že tady stále ještě je. Ale vypadalo to, jako by Arryn ani neexistovala. Žádná stopa. Prostě nic. Zničeně jsem dosedl zpátky na postel, hlavu dlaních. Potichu jsem vzdychl, snažíc se potlačit slzy, drápající se mi do očí. A v tom jsem to uviděl. Kus papíru položeného na nočním stolku. Zamračeně jsem na onu věc pohlédl. Pomalu vstal a uchopil jej do třepoucí se ruky. Bylo to její písmo. Byl to její dopis. Dopis na rozloučenou.
Ahoj Reite.
Pokud si tohle čteš, jsem už někde hodně daleko. Je mi to strašně líto, ale… Když tě ten doktor požádal, abys odešel, měl pro to důvod. Tam venku… když mě napadli… byl to vlkodlak. A kousl mě. Ten doktor říkal, že je tady možnost proměny. Že to všechno závisí na tom člověku, který mě kousl. A bohužel… Už tehdy na té střeše jsem věděla, že se něco změnilo. Něco ve mně. Štěstí už pomalu docházelo a tímhle mi dávalo najevo, co se děje. Ale já nevnímala. Brala jsem to jenom jako další náhodu. Náhoda, že jsem zrovna já skákala jako první. Náhoda, že zrovna mě chytila ta příšera v lese. A náhoda, že zrovna mě pokousal vlkodlak. Jenže potom jsem si uvědomila, že v tomhle světě náhody neexistují. Všechno je předurčeno. Vše se stalo tak, jak to napsal Osud. A i když se mi to nelíbí, nedokážu to změnit. Je mi to strašně líto, Reite. Strašně moc. Věřila jsem… Věřila jsem, že ty jsi moje pravá láska. Že spolu zestárneme a přes všechny překážky tohoto světa spolu budeme až do smrti. No… Nevěděla jsem, že moje "smrt" přijde takhle brzo. Vím, že si teď zřejmě říkáš, že to nebylo vůbec nutné. Že jsem odcházet nemusela. Že by se to nějak vyřešilo. Ale věř mi, že nevyřešilo. Změnila jsem se. A teď nemyslím jen to, že se ze mě stal vlkodlak. Myslím to… Ale vždyť ty to víš, nebo ne? Dospěla jsem. Změnila názory. Zamilovala se. Do tebe. Tento svět… tento život mě změnil. Změnila mě tahle skupina a změnil jsi mě ty. Ukázal jsi mi, že i v těch nejhorších situacích se musím usmívat. Užívat si každou sekundu života, a že tady vždy bude někdo, kdo mě miluje. Když jsem se dozvěděla, že není žádný lék, pomyslela jsem si, že automaticky není žádná naděje. Žádné světlo uprostřed temnoty. Ale potom jsem si vzpomněla na tebe. To ty jsi má naděje. Naděje, že jednou najdou lék. Naděje, že už nikdo nebude trpět. A naděje, že se k tobě vrátím. Možná nebudu úplně stejná… Možná budu hodně odlišná, ale vrátím se. Do té doby… Miluj mě. Vzpomínej na mě. Usmívej se tak, jako bych stála přímo vedle tebe. Jako bych tě držela za ruce nebo tě objímala. Užívej si života, protože i když je tenhle svět celý zkažený, ty nejsi. Nikdo ze skupiny není. Jste čistí. Je mi opravdu líto, že sebe u do slova čistí započítat nemohu. Ale i přes to… Miluji tě, Reite. Vždy jsem tě milovala a vždy milovat budu. Prosím… počkej na mě.
PS: Řekni všem ze skupiny, že jsem je měla opravdu ráda. Všichni mi nahradili rodinu a budou mi neskutečně chybět. A prosím… řekni Freise, že je mi líto co se stalo. A taky ji vyřiď… ne… vyřiď to všem. Řekni jim, že nejsem imunní. A nikdy jsem nebyla, jen jsem to nevěděla. Vysvětli jim, že jsem akorát nedostala dávku DRE. Toť vše. A také se jim za mně omluv. Je mi líto, že všichni riskovali své život za ten můj. Nezasloužím si to…
PS2: Nechtěla jsem odejít a nic ti nenechat. Vím, že je to asi dost praštěné, ale já mám ráda netradiční věci. Nevěděla jsem, co ti tady nechat a tak… v šuplíku máš moji dýku. Opravdu dlouho byla mojí jedinou zbraní a nespočetněkrát mi zachránila život. Možná ho jednou zachrání i tobě. A Reite… Neber tu dýku jako vzpomínky… nebo představy toho, jak jsem bojovala nebo budu bojovat o život. Ber to jako vzpomínky na chvíli, kdy jsme byli spolu, a tahle dýka nemusela být použita. Kdy ležela za mým opaskem a já byla v bezpečí i bez ní. Protože jsem byla s tebou…
S láskou a nadějí v srdci…
Tvá,Arryn.

Dočetl jsem dopis a nedokázal udržet své slzy. Brečel jsem jako malé dítě. A i když každý říká, že chlapi nepláčí, já si myslím opak. Jen silný muž dokáže projevit emoce natolik, že brečí. S neutichajícím záplavem slz jsem otevřel dveře a seběhl schody. Věděl jsem, že zbytek skupiny již bude v obří společenské místnosti. Slyšel jsem jejich tlumené hlasy. A tak… když jsem tam přišel, všichni se ke mně seběhli a ptaly se, co se stalo. A já se zmohl jen na zvednutí dopisu. Z ruky mi ho vzal Daser a všichni si jej začali číst. Vím, že je určený pro mě, ale já nebyl schopný slova. A oni si zasloužili to vědět. Vždyť to Arryn i napsala.. Ať se to dozví. A tak.. se to dozvěděli.

Seděli jsme na pohovce. Ostatní se neustále překřikovali anebo brečeli. Neustále padaly ty stejné věty. Jak to mohla udělat? Proč to udělala? Mohli jsme to vyřešit! Ale já jen seděl a zíral na podlahu. Zkoumal každý škrábanec, každý suk ve dřevě. Jako by to bylo to jediném, na čem záleželo. A v hlavě jsem měl tolik myšlenek.. Tak strašně moc myšlenek.. Ale jedna z nich křičela ze všech nejvíce. Já ti věřím, Arryn. Dokážeš to. Unikneš svému osudu, jako jsi to už udělala tolikrát před tím. Vždy tě budu milovat. Vždy…

Já doufám, že epilog nezklamal. :) :D
Calla
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lexi Invicta Van der Spark Lexi Invicta Van der Spark | E-mail | Web | 27. dubna 2014 v 1:54 | Reagovat

Epilóg? ??? To som toho riadne zmeškala! :D Najvyšší čas, aby som sa opäť pustila do čítania... :-)

Chcela by som ti tiež oznámiť, že sa sa vraciam a pozastavenie na blogu sa ruší :-)

2 Calla Calla | Web | 27. dubna 2014 v 9:24 | Reagovat

[1]:  Ok. Beru na vědomí. :) :D

3 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 27. dubna 2014 v 19:33 | Reagovat

To byla krása. Ten konec byl možná smutný, ale zároveň je v něm naděje. Neměla jsem daleko ke slzám, opravdu. i přes pár pravopisných chyb, kterých ses dopustila, jsem pouze zírala s otevřenými ústy. Popsat skutečnou lásku takto nekýčovitě? To dokáže málokdo a říkala jsem si, jestli jsi to opravdu psala ty.
Jen tak dále. Opravdu se lepšíš. Mám tvé povídky strašně ráda.

4 Calla Calla | Web | 27. dubna 2014 v 19:36 | Reagovat

[3]:  Tak to ti moc a moc děkuji. Ty chyby se pokusím najít a opravit. A ještě jednou díky. :)

5 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 27. dubna 2014 v 20:35 | Reagovat

Nezklamal, vůbec..! Bylo to tak emotivní, tak smutný. Úplně se mi chtělo brečet, jak to bylo dokonale napsaný. Smutný, ale přesto i šťasný? Nebo spíš nadějný. Je tam vidět naděje. A chudák Reit. Je mi ho hrozně líto.
Byla to úžasná povídka. Jedna z mála, co jsem dočetla od začátku do konce. Jedna z mála, co mě uchvátila natolik, že jsem ji vydržela číst. Děkuji, že jsi ji psala! :-)

6 Calla Calla | Web | 27. dubna 2014 v 20:49 | Reagovat

[5]:  Děkuji ti za pochvalu a taky ti děkuji že jsi povídku četla :)

7 Scriptie Scriptie | Web | 27. dubna 2014 v 21:15 | Reagovat

Jak by mě to mohlo zklamat. Vždyť to bylo tak krásně, smutné a procítěné. Arryn po sobě zanechala nádherný dopis, jenž dává naději na lepší zítřky. Hlavně pro Reita. Že jednoho dne nebude sám a nebude se muset užírat vzpomínkami na ně. Na sebe a Arryn.
Celá povídka byla prostě bombastická. Já už ani nevím, co říct. Možná by stálo za zmínku, že jsem se u čtení dopisu málem rozbrečela... :')

8 Calla Calla | Web | 27. dubna 2014 v 21:17 | Reagovat

[7]:  Strašně moc ti děkuji. Jsem opravdu ráda že se ti povídka i epilog líbil :)

9 Abigail Abigail | Web | 28. dubna 2014 v 21:08 | Reagovat

Ne nezklamal, akorát, je tam pár hrubek, ale četlo se to dobře a páni ten dopis =)  Byla to nádherná povídka =) Dokonce mě to i trochu rozbrečelo =) Vážně nádherný konec =)

10 Calla Calla | Web | 28. dubna 2014 v 21:17 | Reagovat

[9]:  Děkuji. A chyby si jdu opravit. :)

11 Eamane Eamane | Web | 28. dubna 2014 v 23:02 | Reagovat

Moc pěkný blog :)

12 Calla Calla | Web | 29. dubna 2014 v 6:18 | Reagovat

[11]:  Děkuji. :) :D

13 Violett Violett | Web | 30. dubna 2014 v 17:30 | Reagovat

Shrnutí jsem už napsala, takže se zmůžu jen na páni :D

14 Ami Ami | E-mail | Web | 30. dubna 2014 v 18:52 | Reagovat

Ježiš!!!
Já budu brečet! Už mám fakt slzy na krajíčku!
Je to strašně dojemný! A...to jsi mi prostě nemohla udělat atd. (viz. poslední kapitola)!
Jinak je to krásný!

15 Calla Calla | Web | 30. dubna 2014 v 20:29 | Reagovat

[13]:  Ještě jednou děkuji :)

[14]:  Asi to bude znít divně le jsem ráda že to v tobě vyvolalo nějaké emoce :D a jinak ti moc děkuji :)

16 Ilía Ilía | E-mail | Web | 4. května 2014 v 9:14 | Reagovat

Budu brečet! Jop! Určitě.
To bylo úžasný. Naprosto dokonalý. Mám pocit, že tohle byla ta nejlepší kapitola povídky. Doopravdy nádherné ukončení.
.... Tím se ale nic nemění. Pořád jsem na tebe za ten konec naštvaná!!! :-D

17 Calla Calla | Web | 4. května 2014 v 9:30 | Reagovat

[16]:  Děkuji ti. :D

18 Pet'ulik Pet'ulik | Web | 8. května 2014 v 18:03 | Reagovat

To snad NE :( Prosím řekněte mi někdo,že se mi to jen ZDÁ!!!Chudák Reit a Arryn!Vlastně i celá skupina a Mia :(.Škoda,že nenapíšeš pokračování,ale hold jednou to skončit musí :( Jinak u tvých příběhů vím,že se NIKDY nudit nebudu :)Jsi ÚŽASNÁ!

19 Calla Calla | Web | 8. května 2014 v 18:14 | Reagovat

[18]:  Moc moc ti děkuji. Strašně mě tvůj komentář potěšil. :)

20 D. D. | 4. ledna 2015 v 2:04 | Reagovat

To. Je. Boží!
Nevydržela jsem čekat na předělání celé povídky, ale shltla jsem to za jediný večer a stálo to za to. Na začátku jsem nemohla dostat z hlavy myšlenku, jestli už na takovýhle žánr nejsem trošku stará, ale během pár kapitol toto přesvědčeni absolutně pominulo a bez dechu jsem se pročetla až k uslzenému konci. Škoda jen těch pravopisných chyb, jinak je to parádní počteníčko :)

21 Callia Callia | 4. ledna 2015 v 10:51 | Reagovat

[20]:  Jee.. :33 Moc díky. :) Já vím, že ony předělané kapitoly přibývají pomalu, ale snažím se psát i ostatní povídky. :D A právě kvůli těm chybám a někdy i nepřesnostech v ději jsem to začala přepisovat. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama