Otrokyně měsíce- 17. Kapitola

6. dubna 2014 v 6:00 |  Otrokyně měsíce
Ahojky. Tak jsem tady s dalším článkem. Dneska je to další kapitola Otrokyně měsíce. A jelikož si myslím, že si předcházející kapitolu nikdo nepamatuje, tak ZDE je odkaz. Jinak.. Užijte si čtení. :D
PS: UŽ JSEM PŘIDALA DALŠÍ KAPITOLU JEDINÉ BEZ PŘÁNÍ. JE POD TÍMTO ČLÁNKEM. :)


17. Kapitola
Nervózně jsem pochodovala po pokoji. Už půl hodiny jsem byla sama doma. Adam nikde. Každou vteřinu jsem se dívala na hodiny. Na dveře. Do okna. Na hodiny… Na dveře… Do okna…
Konečně jsem uslyšela dunivý zvuk bouchání. Leknutím jsem nadskočila a váhavým krokem se vydala ke dveřím. Nedočkavost se téměř vytratila, ale za to nervozita ji vystřídala na plné čáře. Co když se mu nebudu líbit? Co když něco pokazím? V hlavě mi pobíhaly tisíce myšlenek a já je nebyla schopná srovnat. Konečně jsem se došourala ke dveřím, ve kterých stál Adam. A byl sám.
" Ahoj." Pozdravila jsem a usmála se.
" Ahoj." Odpověděl trochu mrzutě. Zamračila jsem se na něj a zeptala se.
" Co se stalo?"
" To je jedno. Lukas přijde tak za deset minut." Mlčky jsem přikývla a ukázala ke kuchyni.
" Sedni si." Řekla jsem a sama se posadila na jednu ze židlí. Nějakou dobu bylo ticho, ale nakonec jsem jej prolomila já.
" Tak ještě jednou. Co se stalo?"
" Lukas se stal." Šeptl naštvaným hlasem. Svraštila jsem obočí a nechápavě si jej prohlížela.
" Cože?" mávl rukou na znamení, že to mám nechat být. Chtěla jsem něco namítnou, ale v tu chvíli někdo zaklepal na dveře. Nadskočila jsem a pohlédla na Adama. Ten jen ztuhl na židli a očima se zabodával do zavřených dveří. Došla jsem k nim a pomalu je otevřela. Stál za nimi poměrně vysoký, blonďatý muž ve středním věku. Obličej mu pokrývalo strniště a tmavě hnědé oči si mě prohlíželi od hlavy až k patě.
" Nazdar. Já jsem Lukas." Napřáhl svou ruku a já ji opatrně přijala.
" Jaine."
" Já vím. Adam mi o tobě něco říkal." Očima vklouzl dovnitř domu a zastavil se na Adamovi. Já si teprve teď uvědomila, že pořád stojí venku. Rychle jsem uhnula ze dveří a nechala jej projít dovnitř. Nevěděla jsem co říkat nebo co dělat, a tak jsem se řekla snad největší blbost, která mě napadla.
" Dáte si něco?" Lukas se zasmál a zavrtěl hlavou.
" Ne, děkuji. Ono… Když jsi vlkodlak, tvůj jídelníček je trochu jiný." Pokud jsem až doteď vypadala v pohodě, tak po téhle větě musela má maska totálně zkolabovat.
" Přestaň klábosit a přejdi k věci." Promluvil Adam stojící teď vedle mě. Ani jsem nepostřehla, že vstal ze židle. Lukas si ho změřil tvrdým pohledem a poté se obrátil zpátky na mě.
" Dobře. Jaine, zřejmě už víš, jak se věci mají. Co jsem z Adamova vyprávění pochopil, bylo, že se ti pokusil vysvětlit vše, co šlo. Ale proč jsem tady já. Adam říkal, že bys chtěla do mé smečky, je to tak?" mlčky jsem přikývla, mačkajíc si lem trička. Z Lukase čišel takový respekt, jaký jsem u nikoho jiného ještě neviděla.
" Rád tě ve své smečce přivítám. Tak, jako každého nového vlkodlaka, ale přeci jenom je zde jeden malý problém. Určitě víš, že je tady i druhá smečka. A ta tě nenechá jen tak jít. Chtějí tě mít pro sebe. Ze začátku jsem to nechápal a nijak to neřešil, jenže teď… Když tady stojím a cítím to… tu energii. Je to úžasné a strašné zároveň." Teď jsem byla zmatenější ještě více.
" Energii?" vysoukala jsem ze sebe konečně nějaké slovo.
" Ano. Energii. Má ji každý vlkodlak. Funguje jako takové hledací zařízení. Většina vlkodlaků ji využívá pouze v nebezpečí, aby je našel někdo druhý ze smečky. Ale nový vlkodlaci ji neumí kontrolovat, a tak ji šíří všude okolo sebe. Ale ty… Máš ji tak obrovskou, že jsem ji cítil už na cestě k tomuto domu. Je to opravdu zvláštní. Ani se Farienovi nedivím, že tě tak moc chce do své smečky." Nevěděla jsem co říct, a tak jsem řekla to jediné, co mě v danou chvíli napadlo.
" Ale já nechci jít k němu. Chci jít k vám." Lukas se znovu zasmál. Jeho hlas mi nebyl nijak příjemný, ale pro Adama to bylo zřejmě naprosté mučení. Neustále sebou trhal a mračil se. Jako by snad Lukas někoho zabil.

" To chápu. A můžeš přijít do mé smečky. Ale jsou tady tři pravidla. První pravidlo: Podstoupit a udělat zkoušky přijetí. Druhé pravidlo: Být věrná jen a jen své smečce. Žádné bratříčkování s Farienovou smečkou. A nakonec třetí a poslední pravidlo: Nahlásit a najít toho, kdo tě proměnil." Po tomhle posledním pravidle jako by se mi zbortil celý život. Jsem pěkně v…

Předchozí kapitola: Abigail
Tato kapitola: Calla
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Rexxanna Rexxanna | Web | 6. dubna 2014 v 12:39 | Reagovat

Tak to je naprosto úžasné... rychle další kapču... :D takhle to utnout... No toto... :D je to boží :D

2 Calla Calla | Web | 6. dubna 2014 v 13:29 | Reagovat

[1]:  :D Moc díky. A další kapitolu píše Abigail, tak jsem na ni sama strašně zvědavá. :3 :D

3 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 6. dubna 2014 v 14:08 | Reagovat

Tato kapitola byla poměrně krátká a navíc mám pocit, že ty dokážeš psát i lépe, tudíž to hodnotím jako tvou průměrnou kapitolu.
Ale vlastně byla úžasná, ne že ne. Netvrdím, že byla špatná, jen prostě dle mého názoru máš na víc. Ale zaujala mě myšlenka a moc se těším na další...

4 Kačíí Kačíí | Web | 6. dubna 2014 v 14:25 | Reagovat

Naštěstí si pamatuju předešlou kapitolu, tahle je stejně tak skvělá, povedla se :-)  :-)  :-)

5 Calla Calla | Web | 6. dubna 2014 v 15:37 | Reagovat

[3]:  Jasně. Já to beru. :) Uznávám, že dokážu psát i lépe. :) :D

[4]:  Díky. :)

6 Violett Violett | Web | 9. dubna 2014 v 17:33 | Reagovat

Úžasné :) Jsem moc ráda, že jsem si pro změnu početla něco o vlkodlacích :D

7 Calla Calla | Web | 9. dubna 2014 v 18:39 | Reagovat

[6]:  Díky :)

8 bara bara | 23. dubna 2014 v 13:29 | Reagovat

super tesim se na dalsi :-)

9 Calla Calla | Web | 23. dubna 2014 v 14:25 | Reagovat

[8]:  Díky. :) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama