Otrokyně měsíce- 18. Kapitola

25. dubna 2014 v 19:11 | Calla |  Otrokyně měsíce
Ahojky. Tak jsem tady s dalším článkem. Já vám říkala, že Vás teď budu zásobovat, protože je po přijímačkách! :DD No.. Tuhle kapitolu psala Abigail a je DOKONALÁ! Lidi.. MUsíte ji začít kuceávat společně semnou aby se pokusila vydat knihu, protože její psaní je úžasný! :D Však sami uvidíte. :D No.. Nechci Vás více zdržovat od toho kráného díla takže.. hurá do čtení!
PS: Na epilog se jdu právě vrhnout, takže ho zítra nebo pozítří očekávejte na blogu. :) :D
Více v celém článku.


18.kapitola
Ztrápeně jsem si povzdechla. Chtělo se mi křičet. Adam stál teď těsně za mnou, cítila jsem jeho vůni. Jsem v maléru. Pomyslela jsem si a otočila se k Adamovi. V jeho očích se značilo pochopení. Celou dobu to věděl, tak proč mi to neřekl. Polila mě vlna vzteku a hned na to beznadějě, vlka, který mě proměnil rozhodně do tří dnů nenajdu. Tiše jsem prošla kolem Adama a posadila se na postel. Po celou dobu jsem na sobě cítila Lucasův pohled. Věděla jsem, že třetí možnost rozhodně do své proměny nedokážu splnit. Navíc mi hlavou vrtala moje GPS energie, o které se Lucas zmínil. Položila jsem si hlavu do dlaní. Slzy se mi tlačili do očí, takže přece jen skončím ve Farienově smečce. Tiše jsem vzlykla. Neměla jsem se ke slovu. V pokoji bylo nepříjemné ticho. Vstala jsem a dala se do kroku. Přešla jsem celou místnost a zastavila jsem se před Lucasem. Zadívala jsem se mu do očí.
Otevřela jsem pusu, abych mu řekla pravdu, ale místo toho mi po tváři stekla slza. Znova jsem vzlykla.
"Třetí pravidlo nejsem schopná splnit." Pronesla jsem ochraptěle a znova vzlykla. Lukasovi se očích zrcadlila nechápavost. Zadíval se na Adama. Ten jen zavrtěl hlavou. Znova jsem vzlykla a podlomili se mi kolena.
"Omlouvám se, ale já…" teď už mi po tvářích tekly i slzy. Hrotila jsem se. Moje sebevědomí se vytrácelo. Bylo mi to jedno.
"…nevím…" polkla jsem další vzlyk "…kdo mě proměnil. Do teď jsem ani netušila, že něco takového existuje. Omlouvám se." Olízla jsem si rty a zvedla se ze země. Jsem zbabělec, ale potřebuju se vybrečet a pak začít rozumně uvažovat.
"Jak je to možné? "vzhlédnu. Lucas má nevěřícný výraz. Je jasné, že mi nedokáže uvěřit. Udělala jsem krok vpřed a prudce Lucase odstrčila z cesty. Vyběhla jsem z pokoje a zamířila do koupelny, kde jsem se zamkla a svezla zády ke dveřím, k zemi. Přitáhla jsem si kolena k sobě a schovala si hlavu do dlaní. Až teprve teď jsem dala průchod své beznaději. Nevím, jak dlouho jsem seděla v koupelně a vzlykala, konečně jsem se odhodlala jít a postavit Lucasovi čelem, říct mu celou pravdu o tom, co se mi stalo. Ať už mi bude věřit nebo ne, pokud mě nepřijmou do smečky, skončím mrtvá, protože k Farienovi se nikdy dobrovolně nepřidám. Vstala jsem a pustila jsem si proud vody, trochu jsem si ji nechala natéct do rukou a opláchla si obličej. Utřela jsem si ho do ručníku a zadívala jsem se do zrcadla, ze kterého na mě zírala, zlomená a bezmocná troska. Prohrábla jsem si rozcuchané vlasy a povzdechla jsem si. Potom jsem se vydala k sobě do pokoje.
***
"Takže vlka, který tě pokousal, neznáš? " zeptal se Lukas už podruhé. Jakmile jsem jim o všem řekla, hlavně Lukasovi, vypadal překvapeně. Bylo na něm patrně, že mi nevěří. Vzdychla jsem a znova mu dopověděla na nesmyslnou otázku. Pomalu mě to začínalo štvát. Zprvu jsem jeho reakce chápala, ale v průběhu mého vyprávění se mě pomalu zmocňoval třas. Měla jsem pocit, že jestli si okamžitě nesednu, tak se mi podlomí kolena. Vzdychla jsem a sledovala Lukasovi pohyby. Procházel se po mém pokoji sem a tam a cosi si mumlal. Z jeho chování jsem získávala dojem, že je to pitomec, ačkoli tomu tak samozřejmě nebylo.
Adam se po celou dobu zdál klidný a na cosi soustředěný. Nevěděla jsem proč, ale připadalo mi, jako bych tu byla jediná, kdo má strach. Lukas měl vztek, Adam se naopak dokonale ovládal, za to mě se nálady měnily podle chuti mých hormonu. Nakonec jsem to nevydržela a posadila jsem se na zem do tureckého sedu, i když postel mě lákala více, nedokázala bych v ní zůstat klidná. Kdybych tak dokázala i něco jiného, než sedět a čekat. Chtěla jsem pomoct. Měla jsem pocit bezmoci. Můj život je teď v Lukasových rukách. To jsem věděla, ale pořád zůstávala otázka, co je zač. Nechá mě umřít, nebo mě přijme do smečky i přes to, že neznám totožnost, toho, kdo mě pokousal?
Nakonec se Lukas zastavil a jeho pohled ulpěl na mě. Vzhlédla jsem a hned ucukla pohledem, jeho pohled pálil. Byla z něj cítit, jasná autorita a síla. Nebýt mé tvrdohlavosti, poklekla bych před ním a vzývala ho jako boha. Cítila jsem, jak se mi vlasy svezly do obličeje, když jsem sklonila hlavu.
"Vzhledem k tomu, že tě musel proměnit, někdo na volné noze, to znamená, že si tě později najde." Když Lukas promluvil, jeho hlas zněl tiše a přesto zřetelně.
"To znamená, že než tě přijmeme do smečky, po tvé proměně, přijde. V den úplňku. Čili tvé první proměny."
"Jak si tím můžeš být tak jistý? "zeptal se Adam podezíravě. Oba se teď měřili pohledy, jako dva samci, kteří se ucházejí o družku. Skousla jsem ret.
"Protože, možná vím, kdo ji kousl." Odpověděl věcně. V jeho hlase nebyla stopa po strachu nebo obavě. Zachvěla jsem se a zdvihla hlavu. Jeho pohled se setkal s tím mým.
"Takže za tři dny." pronesla jsem do ticha, které se mezi námi utvořilo.
"Určitě dříve." řekl.
"Jak to víš? "zeptala jsem se. Netušila jsem, co tím myslí. Proč by mě měl hledat dříve, než se proměním?
"Nejspíše už tě teď hledá, jde o to, že ty jsi…" zarazil se, vypadalo to jako by se na chvíli přenesl úplně někam jinam. Rázem začmuchal do vzduchu a zavrčel. Něco se děje. Blesklo mi hlavou. Hned jsem byla na nohou.
"Co jsem?" i Adam teď zpozorněl. Zadívala jsem se z jednoho na druhého.
"…zvláštní typ. Ten, kdo tě přeměnil, musel mít velice silnou povahu. Žije sám a zakládá smečku. Alespoň to si já myslím. Ten, kdo tě přeměnil, si tě vybral za družku. Chce spolu s tebou založit novou smečku. Zdá se, že je to královský vlk."
"Cože? " vyhrkla jsem bez přemýšlení a vzápětí jsem ucítila slabou vůni máty a vanilky. Vdechla jsem ji a zase vydechla.
"Královský vlk? " pronesl Adam tázavě, zdá se, že ani on netušil, o čem to Lukas mluví.
"Královský vlk, který se rozhodl založit smečku." Pronesl Lukas, zdálo se, že nás vůbec nevnímá. Znova začmuchal a vůně máty a vanilky zvýrazněla. Potom dvakrát zavrčel a vrhl se k oknu.

Než jsem se nadála, Adam otevíral okno a Lukas, který se změnil do podoby hnědočerného vlka, vyskakoval ven.

No neříkala jsem, že je to bomba? :D
Calla

Předchozí kapitola: Calla (17.Kapitola)
Tato kapitola: Abigail (18. Kapitola)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mayline Mayline | Web | 25. dubna 2014 v 21:03 | Reagovat

Píše fakt hodně dobře..:) Měla by to zkusit. A mě napadá, že jsem podobnou povídku někde viděla, ale je to straaašně dávno..a měla tuším stejný název...a nebo možná ne? :D

2 Calla Calla | Web | 25. dubna 2014 v 21:36 | Reagovat

[1]:  Souhlas. A jinak.. vlkodlaci jsou hodně oblíbené a známé téma, takže je určitě možné že podobnou povídku jsi někde četla. :) :D

3 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 27. dubna 2014 v 19:37 | Reagovat

Abigail i ty jste prostě úžasné. S tou knihou souhlasím, ale to samé bys měla udělat i ty, vážně.
Tato kapitola byla sice dějově poněkud nudná, ale zato tam byla spousta emocí. Abigail mě dojala tak, jak se mi většinou stává jen u mých vlastních příběhů. Prostě nádhera...

4 Calla Calla | Web | 27. dubna 2014 v 20:50 | Reagovat

[3]: Souhlasím. Byla to úžasná kapitola. :)

5 Pet'ulik Pet'ulik | Web | 7. května 2014 v 20:54 | Reagovat

Píše úžasně!!!Rozhodně by to měla zkusit :) Každičké slovo jsem doslova HLTALA!Už se těším na další kapitolu.

6 Calla Calla | Web | 7. května 2014 v 22:13 | Reagovat

[5]: měla by být co nejdříve :)

7 Violett Violett | Web | 2. září 2014 v 15:24 | Reagovat

Po dlouhé době zase čtu něčí povídky. Co říct, že? Mám se přiznat? Vůbec nemám zdání, co bylo v předešlé kapitole, ale vážně...kapitola je úžasná ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama