Monthly darkness- 4. Kapitola

8. května 2014 v 9:34 | Calla |  Monthly darkness
Ahojky. Tak jsem zde s dalším článkem. Dneska je to další kapitola Monthly darkness. Ale protože si myslím, že si předchozí kapitolu nepamatujete (protože už je to opravdu dlouhá doba co tady nějaká přibyla) tak ZDE máte odkaz.
Doufám, že se kapitola bude líbit, i když já osobně si myslím, že mohla být napsána lépe. Nevím... :D
V minulé kapitole: Siena bojoval s Magijcem. Podle její trenérky však byla průměrná, možná i něco méně. Po cestě zpátky potkala svého bratra, kterého opravdu nemá v oblibě. Ale co proti němu má Lukas?
Více v celém článku.



4. Kapitola
Ani nevím, jak dlouho to trvalo. Slunce už bylo vysoko na nebi a začínalo pořádně pálit. Jestli je takhle v lese, nechci vědět, jak je ve městě. Pomyslela jsem si a potichu vzdychla. Položila jsem se na záda a zírala na modrou oblohu. V té chvíli se z lesa vyřítil kluk. Brečel. A to dost na hlas. Se zavrčením jsem se vrátila do sedu a stočila svůj pohled směrem k němu. Bylo mi jasné, co se stalo. Nedal to. Jen jsem nechápala, co dělá tady.
" Jen jsem… Na chvilinku… jen vteřina…" šeptal si pro sebe a přitom neustále plakal.
" Georgi! Ty idiote! Nemůžeš mi jenom tak utéct! Sakra! Kdyby se to dozvěděla Susan, tak mě zabije!" křičel Lukas, vycházející zpoza stromů. Tak teď už to chápu. Pomyslela jsem si a nepatrně se ušklíbla.
" Omlouvám se." Šeptl George. Lukas zavrtěl hlavou a postavil jej na nohy.
" Je mi to líto, ale tady už být nemůžeš. Vrať se do města." Ukázal směrem za má záda. George se okolo sebe rozhlédl a s ještě větším pláčem běžel zpátky k městu.
" Z tohohle mi jednou vážně hrábne." Řekl Lukas a posadil se vedle mě.
" Ty už se tam nevracíš?" zeptala jsem se. Pohlédl na mě a s úlevným úsměvem odpověděl.
" Ne. Už byli všichni." Položil se na záda a rukou si zastínil oči. Rozhlédla jsem se okolo sebe. Nezdálo se mi, že by nás nějak rapidně ubylo.
" 24!" zakřičel ženský hlas. S trhnutím jsem otočila hlavou a zpozorovala Susan stojící nějaký kus od nás všech.
" Přesně 24 z vás udělalo zkoušku. Pět lidí to bohužel nezvládlo. Ale nebojte se. Pokud byste byli mezi těmi, kteří to nezvládli, neseděli byste tady." Usmála se na nás. Ze srdce mi spadl obrovský kámen. Co kámen… přímo balvan. Celou tu dobu jsem měla strach. Pokud bych to nezvládla… pokud bych vypadla…
" Ale bohužel je tady jedna nepříjemnost." Z přemýšlení mě opět vytrhl Susanin hlas. " Asi jste si všimli, že Bojovníků je vždy více než kohokoliv jiného. A právě kvůli tomuto se zavedlo nové pravidlo. Bojovníků může být pouze 20. Alespoň do doby, kdy bude poměr členů všech skupin vyvážený." Okolo mě se strhl obrovský poprask. Někteří křičeli, že to není fér. Jiní diskutovali mezi sebou. Ostatní jen seděli a nevěřícně zírali. A já… Já měla pocit, že uvnitř mého těla vyrostla obrovská skála, kterou s sebou nedokážu nosit.
" Ticho." Všichni mluvili dál. " Sklapněte!" zařvala hlasitěji Susan. Všechny hlavy se otočili jejím směrem. " Ještě jsem vám to ani nedopověděla a vy už šílíte." Nedopověděla? Cože?! " Každého z vás jsem ohodnotila. Za styl boje. Za rychlost nalezení. Za množství zranění a za chování k nepříteli. Musím uznat, že mnoho z vás mě mile překvapilo, ale někteří z vás velmi zklamali." V tu chvíli bych se vsadila, o co chcete, že se podívala na mě. " No… To je jedno. Hlavní je, že vaše body najdete ve výcvikovém centru. Pokud budete označeni červenou barvou, jste mezi čtyřmi, kteří vypadli. Pokud budete napsáni černou, zvládli jste to." Pokynula nám rukou na znamení, že můžeme jít. A tak jsme šli. Neměla jsem nejmenší tušení, kde se tahle budova nachází, a tak jsem jednoduše následovala ostatní.
Po asi čtvrt hodině jsme konečně dorazili do města. Procházeli jsme různými uličkami a lidé na nás zírali. Každý člověk, okolo kterého jsme prošli, zvedl svou hlavu a pořádně si nás prohlédl. Jako bychom byli nějaký živý exponát. Zhnuseně jsem se ušklíbla a svůj pohled zabodávala do země. Najednou jsem slyšela hlasitá nadechnutí. Zvedla jsem svou hlavu a…
" To je ono?" vypadlo ze mě. Přede mnou se tyčila vysoká budova. Otřískaná omítka ji dodávala na hororovém vzhledu a zaprášená okna jak by smet. Nevím, co jsem od toho očekávala, ale tuhle… starou a polorozpadlou budovu určitě ne.
" Jo. Tohle je ono. Copak… Není to pro tebe dost dobré, Adireová?" zeptal se povýšený hlas. Chviličku jsem hledala, komu onen hlas patří, až jsem ho nakonec našla. Vysoký kluk ležérně se opírající o stěnu budovy. Na tváři mu pohrával ironický úšklebek a černé vlasy měl roztřapené do všech směrů. Jeho oči… Mám pocit, že jsem takové nikdy v životě neviděla. Nedokážu určit, jakou měli barvu. Připomínaly mi noc, kdy obloha není ani černé ani modrá. Je… něco mezi tím. Rychle jsem svůj pohled odvrátila.
" Čekala jsem od toho víc." Odpověděla jsem pravdivě. Potichu si odfrkl a s úšklebkem vešel do dveří budovy. Všichni jej následovali a tak jsem dovnitř vešla i já.
Jako první mě upoutaly schody. Byly točité a vedly opravdu vysoko. Po mojí levé ruce se táhnula dlouhá chodba a na jejím konci byly jedny jediné dveře. Na druhé straně jsem zase viděla něco jako jídelnu. Tedy… Alespoň jsem předpokládala, že je to jídelna, protože tam všude byly stoly a židle. A nakonec můj pohled skončil přímo přede mnou. Tam, kde se všichni tlačili. Na tabuli.
" Jo!" zaradoval se někdo. Snažila jsem se co nejrychleji prodrat do předu, abych viděla své body. A když se mi to konečně povedlo…
" Tak od tebe jsem čekal něco mnohem většího." Ušklíbl se na mě onen kluk a já měla chuť mu jednu vrazit. Idiot namyšlený! Z tabule na mě křičelo mé jméno. Mé poslední postupující jméno. Byla jsem přesně na dvacátém místě. Za styl jsem získala jenom 6 bodů. Za rychlost 9. Za zranění 6 a za chování k nepříteli 7. Celkem 28 bodů. Úplně první v tabulce byl někdo jménem Kasrien. Získal 39 bodů.
" Poprosím vás o klid. Čtyři lidé, kteří se našli v tabulce pod červenou barvou, opusťte tuhle místnost." Rozkřikl se mužský hlas. A opravdu… Čtyři lidé… přesněji tři dívky a jeden chlapec pomalu odešli dveřmi. A zbylo nás tu jenom dvacet.
" Vy ostatní… Vítám vás ve výcvikovém centru pro Bojovníky. Zde se budete učit něco z léčitelství, něco z obrany, něco z lovu, ale hlavně… bojovat. Po schodech nahoru jsou pokoje, ve kterých ode dneška budete bydlet. Na levé straně, tou dlouhou chodbou je tréninková místnost a na druhou stranu je jídelna. Více vám v tuto chvíli neřeknu. Běžte nahoru a tam na vás bude čekat vaše trenérka." Stále jsem nevěděla, kdo to mluví, ale bylo mi to celkem jedno. Za chvíli jsme všichni začali vstoupat vzhůru.

No.. Nevím, nevím. :D Co na to říkáte?
Calla
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aeven Aeven | E-mail | Web | 8. května 2014 v 9:44 | Reagovat

Sice jsem nečetla předchozí díly, ale tenhle je pěkný a dobře se to čte. :) Je to zajímavé:)

2 Calla Calla | Web | 8. května 2014 v 9:58 | Reagovat

[1]:  Ono vůbec nevadí, že jsi předchozí díl nečetla, protože to na sebe nijak nenavazuje. Je to jakoby nový příběh. :D A jinak děkuji. :)

3 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 8. května 2014 v 13:11 | Reagovat

Inspirováno přijímačkami, či co? :-)
Ne,vážně. Měla jsi tam poměrně dost pravopisných chyb i kostrbatých slovních spojení (zkus si to po sobě nahlas přečíst, až-jestli to budeš opravovat), ale jinak se mi to líbilo. Opravdu.
Měla to jakousi atmosféru. Sice jsi napsala i lepší věci, protože mi tam trochu chybělo rozpitvávání hrdinčiných emocí, ale vůbec to nebylo špatné.
Tvůj styl psaní je hrozně příjemný, jak už jsem říkala. Jen ta dále!

4 Calla Calla | Web | 8. května 2014 v 13:44 | Reagovat

[3]:  Ou.. Zkusím si ty chyby najít a opravit je. :) A jinak ti za tenhle komentář moc děkuji. :) :D

5 Ella Monurová Ella Monurová | Web | 8. května 2014 v 17:19 | Reagovat

Asi bych si to měla přečíst :D Četla jsem jenom tuhle kapitolu, takže nevím ani tak o čem to je, ale líbí se mi to:) Podle mě se ti to povedlo:)Hezky to popisuješ:)

6 Eliza Eliza | Web | 8. května 2014 v 17:19 | Reagovat

Já jsem teda taky předchozí díl nečetla, takže se na tenhle vrhám tak nějak po hlavě, ale líbí se mi to :) Jak už bylo řečeno, dobře se to čte, taky díky tomu formátování myšlenek.
Těším se na další díl :) A půjdu si co nejdřív přečíst i ty předchozí :D

7 Mayline Mayline | Web | 8. května 2014 v 17:31 | Reagovat

Je to hezky čtivé, ale jak už tu bylo řečeno, pozor na pravopisné chyby...hodně to ubírá na kvalitě :)

8 Calla Calla | Web | 8. května 2014 v 18:13 | Reagovat

[5]:  :D Děkuji. :)

[6]:  Tak to jsem ráda, že se ti to líbí. Díky. :)

[7]:  Děkuji. A chyby... To je moje hodně bolestivé místo. :D

9 Pet'ulik Pet'ulik | Web | 8. května 2014 v 18:32 | Reagovat

Nemůžu se dočkat na další díl :33

10 Calla Calla | Web | 9. května 2014 v 5:37 | Reagovat

[9]:  No... Doufám, že se tady objeví co nejdříve. :)

11 Kačíí Kačíí | Web | 9. května 2014 v 13:57 | Reagovat

Nemohla být napsaná lépe, tohle je dokonalý, moc se těším na další :-)  :-)  :-)

12 Calla Calla | Web | 9. května 2014 v 15:03 | Reagovat

[11]:  Mohla být napsána lépe, ale i přes to ti děkuji. :) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama