Monthly darkness- 5. Kapitola

23. května 2014 v 20:12 | Callia |  Monthly darkness
Ahojky. Tak jsem tady se slibovanou další kapitolou. Rozhodla jsem se pro Monthly darkness, tak doufám, že se Vám bude alespoň trochu líbit, protože já si ji nejsem moc jistá. Připadá mi, že se to moje psaní nějak zhoršuje či co.... No nevím... Počkám na vaše reakce. :D
PS: Co říkáte na design ve velkém? :D
V minulé kapitole: Siena to zvládla. Dostala se k Bojovníkům. Ale co bude dál?
Více v celém článku.


5. Kapitola
Udýchaně jsem se předklonila. Rukama jsem se opírala o kolena a snažila se rozběhnout svoje plíce.
"To tě tak zmohlo pár schodů?" posmíval se ironický hlas. Naštvaně jsem zvedla hlavu a pohlédla do těch velmi zvláštních očí.
"Děláš si ze mě prdel nebo co? Nic jsem ti neudělala, tak se do mě přestaň navážet!" křikla jsem na něj a zamračeně jej pozorovala. Úsměv na jeho tváři se ještě zvětšil.
"Ty umíš mluvit sprostě? Já myslel, že sestřička alfy sprostě nemluví." Tohle už mě opravdu dohřálo. Začala jsem na něj vrčet a můj vlk se dral na povrch. Ale to jsem nesměla dovolit. Ne v místnosti, kde bylo tolik lidí. Snažila jsem se co nejrychleji uklidnit. Ale bylo to těžké. Jeho oči se mi vysmívaly a při každém pohledu na jeho zvlněné rty se ve mně vzedmul obrovský vztek.
"Vy dva! Nechte si tu milostnou scénku na jindy! Ráda bych teď něco řekla." Otočila jsem se směrem k Susan, která vypadala netrpělivě. Chtěla jsem ji odseknout něco ve smyslu toho, že s tímhle imbecilem bych nikdy nechodila, ale její pohled mě umlčel.
"Začnu body. Plný počet bodů byl 40. Nikdo jej nezískal, ale jen o jeden jediný bod se nám na nejvyšší příčce umístil Kasrein." Všichni začali tleskat a tak jsem se přidala. Jenže jakmile jsem spatřila toho, komu tenhle potlesk patřil, přestala jsem. To jako vážně?! Opravdu?! Skvěle. Pomyslela jsem si ironicky.
"Za to na poslední příčce s pouhými 28 body se umístila Siena." Odmlčela se Susan a několik párů očí se stočilo ke mně. Jsem středem pozornosti v tom nejhorším slova smyslu. Co může být lepšího?
"To by bylo k bodům všechno. Teď bych vás ráda seznámila s vaším nastávajícím životem. Zde ve výcvikovém centru neboli Pevnosti, jak tomu my Bojovníci s oblibou říkáme, se nebudete učit jenom bojovat, ale také léčit, lovit, strážit. Také zde budete po další čtyři roky bydlet." Opět bylo chvíli ticho a potom s povzdechem pokračovala. "Celé tohle patro jsou pouze pokoje, takže vám zřejmě došlo, že jich je tady opravdu spousta. Ale protože vás je letos pouze dvacet, chtěla jsem, abyste se sblížili a začali se navzájem brát ne jenom jako kolegové ale jako velmi dobří kamarádi anebo jako rodina." Někteří se uchechtli. "Je mi jasné, že to zřejmě nevyjde úplně tak, jak si představuji, ale alespoň se o to pokuste. A když už jsem u toho… Pokoje jsou po dvou. Holky zvlášť kluci zvlášť. Kousek za mnou je na stěně nástěnka, kde je napsáno vaše jméno spolu s číslem pokoje." Potichu jsem vzdychla a loudavým krokem odcházela k nástěnce.
"A ještě jedna věc!" zakřičela za námi Susan. "Tím, že se máte sblížit nemyslím, abychom tady na konci roku měli dětskou školku. Jasný?" Všichni se začali smát a já se musela přidat. Ještě s úsměvem na tváři jsem papír s čísly pokoje našla. Siena Adireová- pokoj č. 9. Ani jsem se nenamáhala hledat tu druhou osobu. Všichni se mačkali a strkali do sebe, takže jsem odtamtud chtěla co nejrychleji vypadnout. Prodrala jsem se skrz tlačenici lidí a zamířila chodbou pryč.
Už to bylo snad deset minut, co jsem bloudila po chodbě. Všude byly pokoje s vysokými čísly. 56,57,58…. 72,73.. Ale 9 nikde. Naštvaně jsem zavrčela. Zrychlila jsem svůj krok a neustále hleděla na čísla dveří. Konečně se přede mnou objevila nějaká jiná chodba. Zabočila jsem do ní a hned první dveře byly označené číslem 1. Moje srdce poskočilo radostí a já se téměř rozběhla. 5,6,7,8…9!
"Konečně!" vykřikla jsem radostně a otevřela dveře svého nového pokoje. No… Možná ta radost byla předčasná.
"Eeeee….Hmm…Ehmm…" vydávala jsem zvuky, které šly těžko identifikovat. Ani já sama vlastně nevím, co to bylo. Prostě jsem jen mumlala, protože to, co jsem uviděla, bylo opravdu moc. Stěny svítily jasně růžovou barvou. Naproti dveřím bylo obrovské okno, ze kterého jsem viděla na jakousi zahradu plnou velmi zvláštních věcí. Různé zkroucené tyče, vysoké překážky, terče a spousta dalších věcí. Zakroutila jsem hlavou a váhavě udělala další krok. I přes boty jsem cítila, jak je světle růžový koberec měkký. Ze stropu vysela velká bílá světla, která zrovna nesvítila. Kousek od velkého okna stály dvě skříně a napravo ode mě byly další dveře. Předpokládala jsem, že vedou do koupelny. Po obou stranách pokoje se nacházely psací stoly a postele. A teprve teď jsem si uvědomila, že na jedné z nich někdo sedí. Byla to dívka s vlasy barvou ohně. Zelené oči ji jiskřili nadšením. Usmívala se od ucha k uchu, a když postřehla, že se na ni dívám, usmála se ještě více, i když jsem měla pocit, že už ji ta pusa musí prasknout.
"Ahoj!" vykřikla nadšeně a objala mě. Stála jsem na jednom místě a s pozvednutým obočím si ji prohlížela. O několik málo centimetrů jsem ji převyšovala.
"Eh.. Ahoj" odpověděla jsem trochu nejistě.
"Já jsem Riesel. A ty jsi Siena, že?" teď jsem pozvedla obě dvě obočí.
"Ano. Ale jak to.."
"To je jedno, jak to vím. Je super, že jsem s tebou na pokoji. Páni… Je to tady skvělé co? I naše věci už tady donesli." Nechápavě jsem se zamračila. Ještě před zkouškou jsem si měla sbalit věci. Teď už chápu proč. Odnesli je. Přímo z našeho domu. Ani jsem se s nimi nerozloučila. A bůh ví, kdy budu mít možnost podívat se domů. Stejně tě tady poslali oni. Třeba se ani rozloučit nechtěli. Našeptával mi vnitřní hlas, ale já jej rychle umlčela. Teprve teď mi došlo, že jsem neodpověděla na otázku.
"Bylo by to tady super, kdyby ty stěny neměli růžovou barvu." Riesel se začala hlasitě smát. Její smích mi byl příjemný. Vlastně… Celkově na mě působila přátelským dojmem.
"Ty nemáš ráda růžovou? Ani se ti nedivím.. Já ji taky nesnáším. Je to strašná barva. Vždycky když ji vidím, vybavím si nějaké blonďaté barbíny." Pohledem sklouznu ke svým delším blond vlasům. Riesel si toho zřejmě všimla, protože se začala okamžitě omlouvat.
"Ne že bys byla barbína ty! Ne všechny blondýny jsou blbé a namyšlené. Já… Promiň." Oči zabodla do země a já se zasmála.
"V pohodě. Vždyť se nic nestalo. Hele… Myslím, že bychom, jsme si měli vybalit. A potom…"
"Všichni nováčci budou přesně v 15:00 čekat ve výcvikové místnosti. Opakuji... Všichni nováčci budou v 15:00 čekat ve výcvikové místnosti," křičel nějak strojový hlas. Zmateně jsem kroutila hlavou a očima prohledávala stěny. Nakonec jsem nad dveřmi uviděla velký reproduktor.

"Máme jenom půl hodiny! To nestihnu!" vykřikla najednou moje spolubydlící a začala lítat po pokoji. Z tašek vytahovala oblečení, voňavky, make-up a nevím co všechno. Zatímco já jen pomalu přešla ke své posteli. Usedla jsem na hodně nepohodlnou matraci a pomalu vyndávala své věci. Když nepočítám notebook tak to opravdu bylo pouze oblečení. Po několika minutách jsem měla vybaleno, zatímco Riesel stále ještě vybalovala.

Callia
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 23. května 2014 v 21:40 | Reagovat

Design se mi tedy opravdu líbí, má to jakési kouzlo...
Příběh se mi hrozně líbil, opravdu. Máš sympatický styl psaní. Mohla bych se tu rozplývat hodiny a hodiny... tuto kapitolu bych možná ani nezvládla...jen tak dále!

2 Callia Callia | Web | 23. května 2014 v 22:06 | Reagovat

[1]:   Tak to moc děkuji. :) Jsem ráda. že se ti design i kapitola líbila. :) :D

3 bara bara | 24. května 2014 v 7:23 | Reagovat

super tesim se na dalsi povidka :-)

4 Callia Callia | Web | 24. května 2014 v 8:22 | Reagovat

[3]:  Díky. :)

5 Peťulik Peťulik | Web | 24. května 2014 v 15:22 | Reagovat

Wow !!! ^^ Opravdu super kapča! :) Nejvíc mě dostalo:Tím,že se máte zblížit nemyslím,aby jsme tady na konci roku měli,dětskou školku xDDD Já z toho nemůžu xD Těším se na další kapču ;)

6 Mayline Mayline | Web | 24. května 2014 v 19:10 | Reagovat

Super!!! :)
Mimochodem opravdu perfektní design! ;)

7 Callia Callia | Web | 24. května 2014 v 19:13 | Reagovat

[5]:  Díky. Jsem ráda, že tě to rozesmálo. :D

[6]:  Děkuji. :) :D

8 Ella Monurová Ella Monurová | E-mail | Web | 24. května 2014 v 20:16 | Reagovat

Design je krásný a dobrý.:3
A ta kapitola je taky krásná a dobrá!:3 Nechápu co ti na tom nesedí, je opravdu dobrá! :3 A ta věta s tou školkou mě taky rozesmála. :D
Těším se na další kapitolu :D :3

9 Callia Callia | Web | 24. května 2014 v 20:23 | Reagovat

[8]:  Díky a no.. Já sama nevím. Prostě mi připadá, že jsem kdysi psala jinak... :D

10 Abigail Abigail | Web | 25. května 2014 v 12:42 | Reagovat

Design je super =) A kapitolka je skvělá, myslím, že nepíšeš o nic hůř než předtím =)

11 Callia Callia | Web | 25. května 2014 v 14:03 | Reagovat

[10]:  Díky. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama