Otrokyně měsíce- 20. Kapitola

8. června 2014 v 19:33 | Callia |  Otrokyně měsíce
Ahojky. Nebudu se nijak rozepisovat, protože moje nálada je pěkně v pr*eli takže... Užijte si kapitolu. Je skvělá.
PS: Znáte ten pocit, když se usmíváte na celé kolo, skvělá nálada (až na spálená záda a nohy) a potom se vrátíte tam, kde by jste se měli cítit bezpečně... myslím, že se tomu říká "domov" a všechno se zesere? Není to trochu ironické, že u úplně cizích lidí se cítím lépe než tady?
Více v celém článku.

20. kapitola
Odtrhla jsem se od něj až ve chvíli, kdy jsem se potřebovala nadechnout. Začala jsem panikařit. Byl to můj první polibek! Adam mě políbil a líbilo se mi to. Sakra, sakra, sakra!
Tiše jsem zaklela, když se ke mně znova sklonil a políbil mě znova. Když jsem ucítila jeho jazyk ve svých ústech, na chvíli jsem ztuhla, všechno bylo pryč. Cítila jsem se lehká, jako bych nic nevážila, až na to, že jsem nemohla dýchat, Ovšem to byla v tomto případě jen malá drobnost. Pochvíli jsem se opět odtrhla, ale už jsem se nenechala políbit. Jemně se pousmál a zadíval se mi do očí.
"Víš… vždyť mě ani neznáš. Ted-a…"zakoktala jsem se. " však víš…líbat holku, kterou ani nezná-š." prohrábla jsem si vlasy a promnula si zátylek.
"Znám." Pronesl jen. Zčervenala jsem jako rajče a odskočila od něj. Byl to asi pud sebezáchovy, ale ještě nikdy jsem tohle nedělala a teď najednou, když se mi život obrátil vzhůru nohama, se tady líbám s klukem. Zatřásla jsem hlavou a vstala jsem z postele. Odšourala jsem se kolem Adama ke dveřím a prohodila první pravdu a výmluvu zároveň, která mě napadla.
"Půjdu si dát sprchu." A s tím jsem vyšla ze dveří. Styděla jsem se, že jsem ho tam nechala ve svém pokoji. Bolest hlavy se, ale opět začínala pomalu vracet a nebyl čas na to otálet. Ze všeho nejvíce, jsem teď chtěla spát. Došla jsem do koupelny a začala se svlékat. Když jsem pak pohlédla do zrcadla, znova se předchozí scéna vybavila. Jak všechno zmizelo, a byl jen Adam. Bylo to kouzelné a co víc, pomohlo mi to od bolesti, dokonce lépe než prášek nebo spánek. Pousmála jsem se a vlezla si do vany. Uchopila jsem do ruky sprchu a pustila vodu. Stékala mi po těle ale přesto, že obvykle mi to pomáhalo, dneska to bylo jinak. V hlavě mi tepalo a zase mi bylo špatně od žaludku. Doufala jsem alespoň v to, že se to zlepší v průběhu umývání, ale jakmile jsem se umyla a vypnula vodu, zase to tady bylo. Vlastně to nikdy nezmizelo. Už jen tři dny. Pomyslela jsem si a snažila jsem se tak udržet klidnou a optimistickou náladu. Právě, když jsem na sebe znova hleděla do zrcadla, jsem si uvědomila, že tohle nechci. Nechci zbytek života někomu podléhat, nechci být družkou vlka, který prý chce založit královskou smečku. Nechci být součástí tohoto světa. Kousla jsem se do rtu. Naneštěstí mi nebylo dáno žít normálně. Prohrábla jsem si vlasy a zadrhla se u navlhlých konečku, které mě nepustili dál. Vzpomněla jsem si na to, co říkal Lukas. 6e mám silnou auru. Vydávám silné vlny do světa. Je to jako GPS. Podle toho mě vlci snadno vycítí. Zaklela jsem, když jsem si uvědomila, že až se vrátím do školy, pokud vůbec, všechno se změní. Sáhla jsem po hřeben a začala jsem si pročesávat vlasy. A ještě jednu věc jsem si uvědomila, až se stanu vlkem, nebudu to moct říct mamce ani bratrovi. Budu v tom sama? Opět se mi vybavil náš polibek s Adamem a zčervenala jsem. Líbal zatraceně dobře. Sakra! Na co to myslím. Ale přesto může se to opakovat? Můžu s ním něco mít, i když není vlk? Co když ne? Ublíží mu Farien?
Zavrtěla jsem hlavou a zahnala ty myšlenky do pozadí. Ale přesto se vynořila jedna zásadní myšlenka. Zformovala se mi v hlavě sama, bez mého povolení.
Když se nepřidáš k Farienovi, zbaví se tě. Zemřeš, protože neuposlechneš.
Řeklo mé "svědomí".
Mám ještě naději, když mě k sobě vezme Lukas. Bude to v pořádku. Odpověděla jsem.
Hahahaha! Ozval se smích. Je to jen na tobě, jen, abys pak nelitovala.
Nebudu.
S tím slovem jsem uzavřela debatu se svým svědomím? Ani jsem nevěděla, jak to pojmenovat, ten podivný hlas v mé hlavě a oblékla jsem se.
Čert to vem, jak to bude. Musím čelit budoucnosti a zvládnout to, jinak bude po všem!
Pomyslela jsem si a vyšla s koupelny. Zamířila jsem do svého pokoje a pousmála jsem, když jsem na chodbě minula dveře od bratrova starého pokoje. Asi by na mě nebyl moc pyšný, kdybych se zmínila o tom, že jsem vlkodlak. V prvé řadě by mi asi vůbec nevěřil. Navíc, i když je spisovatel je dost velký realista, na to, aby mi uvěřil.

Tato kapitola: 20. Kapitola (Abigail)
Předchozí kapitola: 19. Kapitola (Callia)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Pítra Pítra | Web | 8. června 2014 v 20:22 | Reagovat

Wow!Na to,že to byla docela krátká kapitola se mi strašně líbila!
PS:Vůbec to není ironický :DMám to tak stejně -_- :)

2 Callia Callia | 8. června 2014 v 20:24 | Reagovat

[1]:  Děkuju i za Abigail. :D A no... Ono je to celkem dost na nic.. :/

3 Pítra Pítra | Web | 8. června 2014 v 20:25 | Reagovat

[2]: Nz :) Váš styl psaní je moc fajn a hodně čtivý :)
To je no,ale dá se to :)

4 Mayline Mayline | Web | 8. června 2014 v 20:30 | Reagovat

Je to bezva! :-) Taková trochu romantika, ale není to zlé :) Rozhodně se těším na další kapitolu :)

5 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 8. června 2014 v 21:24 | Reagovat

Neboj, nejsi jediná, pro koho domov není místo, kam se rád vrací...
Jinak, nádherná kapitola. Jsem momentálně trochu rozesmutnělá (no, znáš to- přílišné přeposlouchání dojemných skladeb...), takže mě tato kapitola nesmírně dojala a chce se mi plakat. Nepřeháním. Jasně tam byly znát ty překrásné emoce!
Jen tak dále! Abigail i ty!

6 Callia Callia | 9. června 2014 v 6:17 | Reagovat

[3]:  Ještě jednou díky. :)

[4]:  I za Abigail děkuji. :D

[5]:  Za Abigail i za sebe moc děkuji. :) :D

7 Eliza Eliza | Web | 9. června 2014 v 15:36 | Reagovat

Omlouváááám se, že jsem neoběhla dřív :/ Ale znáš to, konec roku...A ten pocit s domovem znám. S tím rozdílem, že mě občas připadá že nemám místo, kde bych chtěla být.
A kapitola, která začíná polibkem je dobrá kapitola xD Pusáááá byla supr :) Krásně popsaná :)Ale celá se mi líbila :) Takže Abigail, vážně dobrá práce a Calli, těším se na další tvojí kapču ;D

8 Callia Callia | 9. června 2014 v 16:05 | Reagovat

[7]:  V pohodě. :D Já taky celkem dlouho neobíhala. :D A jinak děkuji za Abigail a děkuji i za sebe. :DD

9 Kačíí Kačíí | Web | 9. června 2014 v 17:25 | Reagovat

Abigail to napsala moc hezky, moc se mi to líbilo... moc se těším na další :-)  :-)
To s tím domovem mám podobné, někdy se mi tam ani nechce.. :/

10 Callia Callia | 10. června 2014 v 6:02 | Reagovat

[9]:  Děkuji i za Abigail. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama