Adapťák- Když vám jeden člověk změní život

19. září 2014 v 21:24 | Callia |  Deník
Ahojky. Tak jsem tady s dalším článkem. Jak už říká název, je to popis našeho adapťáu, který byl tento týden: od úterý do pátku.

Ještě než se začnu vypisovat z mých šílených pocitů, chci vám říct, že jsem chtěla vytvořit video. Bylo by tam pár krátkých záběrů z městečka a ke konci by tam byl i můj intr. Bohužel mě to napadlo až dneska a tak jsem v městečku všechno točila až na poslední chvíli a to hlavní jsem nenatočila. Takže žádný video, bohužel. Ale dám vám tam pár obrázků z googlu. :DDD

Ty odstavce v celém článku jsem rozdělila takovými podnadpisky. :) :D Co je důležitý a co méně :D
A teď už se dáme do deníku. :)



Popisy ne moc důležitých dnů!
Začala bych asi tím, kde že jsme to vůbec byli. Náš adapťák se odehrával ve westernovém městečku Boskovice.Já osobně jsem tam už jednou byla a to s mamkou, takže jsem věděla jak to tam vypadá a docela dost jsem se těšila. A že jsem měla proč! Ale nebudu přeskakovat...
V pondělí jsme šli normálně do školy a v úterý o půl 9 se vyjíždělo od Janáčkova divadla. Jeli jsme autobusem. A bohužel jsme nejeli jen mi 1. AK (knihovníci) ale i dvě třídy z obchodky (A a B). My knihovníci jsme se rozdělili na dvě skupiny (učitelka nám to řekla) a to na skupiny, v jakých jsme rozděleni v němčině a angličtině. Jedna skupina jela jedním autobusem a druhá tím druhým. No... Tak jsme si tak vlezli do již zplněného autobusu (zaplněný byl obchodkou) a první co jsem slyšela bylo: knihovníci... kam jedete?! A pak posměšky typu: máte někdo Pottera? Chci Pottera! (Naštěstí jsem na to byla připravená, jelikož je naše spolubydlící na intru z obchodky, tak nám říkala, co se o nás povídá. Myslím o naší třídě. Jinak naše spolubydlící je vážně bezvadná. :) To je ale vedlejší.

Odjeli jsme tedy do Westernového městečka, chvilku nám tam něco povídali (o ubytování, programu, stravě atd. Samozřemě se to neobešlo od tupých keců obchodkářů Jak já je nemám ráda!) potom jsme se ubytovali (ve skvělých... opravdu naprosto bombastických chatkách! Tedy... Alespoň mě osobně se hodně líbily. My byli po 5, ale když jste prošli kuchyní, dostali jste se do jakoby druhé chatky kde bylo dalších 5 lidí. Všichni jsme byly holky a knihovnice. :D) no a potom byl oběd. Po obědě se hrála jakási hra, kdy jste museli hledat různé obrázky po celém tom městečku a vždycky si zapsali písmeno, které u obrázku bylo. (Prej kvůi tomu, abychom lépe poznali, kde co ve městečku je atd. Moc mě ta hra nebavila a bolely mě z toho nohy) Potom večer nám (myslím) pouštěli film Western story, který se tam natáčel a potom byla diskotéka (na které jsem nezůstala, protože tam byla jenom obchodka a já a ještě dvě holky z AK -_-) :D

Další den, středa, byl už o hodně, hodně, hodně, hodně lepší! :D Dělali jsme mnohem více aktivity. Ráno začalo rozcvičkou (žádná trapárna. Žádné dřepy ani nic takového. Tohle byla rozvička, kterou vedl člověk, který má dvě vysoké školy a je fitlektor.. něco takovýho) a potom jsme měli aktivity. Naše třída se ještě rozdělila na tři skupiny, z toho jedna byla vždycky u zlatokopa (povídání, možn rýžování: nedostala jsem se tam) druhá u kovboje (zkoušeli jsme si házet s lasem, bič atd.) a třetí u Radka- indiána (tak jsme si zkoušeli takovou tu fukačku, ze kteréstříeli indiáni otrávené střely). A právě v tom okamžiku, když jsem já a skupina, ve které jsem byla, přišli k Radkovi jsem zjistila jednu úžasnou věc. Tenhle člověk je naprosto senzační.

Informace mohou být změnami. A změna je život ne?
Všichni jsme si dostříleli (dofoukali) a měli jsme ještě čas. A tak jsme si sedli a Radek nám začal povídat. (Mimochodem... To on dělal rozvčiku a má dvě vysoké školy. :) O moci kruhu, o tom, že se zajímal o Hitlera, že musel znát spoustu těch symbolů, že příroda je zapletená ve všem, jak a co indini znali, o Jing a Jang atd. Naprosto senzační věci, kterými si získal mou plnou pozornost a když jsme museli odejít, vůbec ale vůbec se mi nechtělo. Po obědě jsme šli do lanového centra (nebo to možná nebylo po obědě, nejsem si jistá) a pak jsme si ještě vyzkoušela střelbu z luku, hod tomahawkem a nakonec hod oštěpem. (Luk je božíííííí!!!) :3


No a přišel čtvrtek. Pro mě asi nejlepší a zároveň nejhorší den ze všech. Ráno jsme šli do Boskovic. (Do normálního města) Radek- jelikož byl vedoucím naší skupiny 1.AK šel snámi a celou cestu si s námi povídal. A já jsem zase poslouhala a poslouchala, protože on mluvil tak zajímavě a hlavně říkal tak zajímavé věci, že ono to nešlo neposlouchat. Po Boskovicích jsme došli na oběd a potom vyrazili na nějakou přehradu (a dovnitř té přehrady) A potom přišla ta nejvíce oblíbená část. Beseda. Totiž... Ve středu jsme se měli zapsat pod nějaký papír (vybrat si odpolední aktivitu) a já se zapsala na besedu s Radkem- něco o šamanech, indiánech atd. A musím říct, že to bylo to nelepší, co jsme ve svém životě slyšela. A teď už vám možná došlo, kdo že je to ten člověk, který mi změnil život.

Možná to zní hloupě, ale to co říkal, dávalo tak obrovský smysl, až mi to přišlo divné. To, že si nevážíme vlastního těla. To, že každý musíme žít SVŮJ život, ne život ostatních. Že nejdříve musíme najít sami sebe a až potom se zabývat ostatními. Že když můžeme, máme energii brát z přírody, ne z ostatních lidí. Ne ji ze sebe sypat. Tolik a mnohem mnohem více věcí jsem se dozvěděla. A ano, musím říct, že všemu co řekl věřím. A ano, rozhodla jsem se, že změním svůj život. To, jak se chovám. To, co dělám. To, co říkám. Všechno. Protože teď už vím, že to jde! Že můžu. Můžu to změnit. Jediné co musím, je chtít. :)

Doplněk.
Jo a ještě jedna věc, na kterou jsem zapomněla. Nejhorší den ze všech to byl pro to, že já jsem v některých věcech strašně přecitlivělý člověk. A to převážně v loučení a odjezdech. Takže jsem na večeři a celkově večer strašně brečela. Šlo o to, že jsem věděla, že v pátek odjíždíme. Že opustím to úžasné místo. Že už se tam asi nikdy nevrátím na víc, než na jeden den. (Kdybych tam třeba šla na výlet nebo tak) Ale hlavně... Že už neuslyším žádné povzbuzující povídání, žádné rady, žádná mota a citáty. Nic. Prostě nic. Všechno to skončí jedním hloupým odjezdem. A tomi přišlo strašně líto, takže jsem brečela. :D (Mám ale v plánu jít tam na brigádu, protože mě fascinují ty lidi tam, to že nosí kostými, to místo, prostě všechno. Ale to je ještě poměrně daleko.)

No a pak už zbyl jenom pátek (dnešek). Ráno byla snídaně, potom procházka do Arboreta a ještě k nějakému divadlu (nic nehráli, jsen nám to chtěli ukázat, kde že to vlastně je) potom oběd a nakone domů. (U mě tedy ještě na intr a potom do vlaku a až potom domů)

Ukončení.
Takže tohle byl můj adapťák. :) Pokud jde o vztahy, myslím si že budeme skvělá třída, protože mi všichni lidé připadají naprosto skvělý (Až na pampelišku- aneb Jardu... Je tak strašně ukecanej a docela i otravnej, že i Radek mu promlouval do duše a snažil se ho nějak srovnat. Ale i tak si myslím, že může být v pohodě) Jediný co mě ve vztahu naštavlo, bylo chování obchodky. Pokud tam někdo jste, tak se vám omlouvám, ale větší idioty jsem prostě neviděla. :D Neustálé narážky na nás knihovníky, neustálé dementní kecy (jak k programu, tak k tomu, když někdo mluvil atd.) Prostě hrůza. Jsem opravdu ráda, že nikoho takového nemáme ve třídě. :) :D

Tímhle bych tento článek ukočnila. Já doufám, že se vám alespoň trochu líbil. :) A nezapoměňte, že změnit se můžete kdykoliv. A nikdy se nenechte ovlivnit tím, co bylo nebo co bude. Důležité je teď a tady. :)
Callia

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tina Tina | Web | 21. září 2014 v 12:01 | Reagovat

My jsme ani adapťák neměli, což mě mrzí :( Ale vypadá to, že jsi si to tam užila :D

2 Callia Callia | Web | 21. září 2014 v 12:25 | Reagovat

[1]:  Jo to teda užila. :) :D A je to škoda, protože to byl vážně skvělý zážitek. :)

3 Ella Monurová Ella Monurová | E-mail | Web | 21. září 2014 v 16:05 | Reagovat

Tam jsem taky byla, akorát ne na adapťáku :D Je skvělé, že sis to tam užila:)

4 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 21. září 2014 v 17:14 | Reagovat

Já jsem na adapťák nejela a ani toho nelituji. Ale je super, že sis to užila. :-)

5 Abigail Abigail | Web | 22. září 2014 v 15:16 | Reagovat

wow...tak to musel být teda úžasný adapťák, akorát ti z obchodky si to posrali...promiň.... je fajn že sis to užila =)

6 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 22. září 2014 v 17:05 | Reagovat

Páni, jak já ti závidím, zvláště to s Radkem. Indiánská kultura je impozantní, a mám pocit, že my jí ani nemůžeme pořádně pochopit.
Vážně, z toho článku jde vidět, že sis to opravdu užila. My jsme měli adapťák (v šesté třídě) ve vojenském stylu, ale moc jsem si to neužila, jelikož jsme spolu my děti moc nevycházeli. Jsem ráda, že ty jsi to měla jiné.
Úplně jsi mě navnadila, abych to město co nejrychleji navštívila. Kdyby to tak šlo:-)

7 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 22. září 2014 v 17:26 | Reagovat

Páni. :D Tak to je boží. My jsme byli jen v obyčejné chatě se sjezdovkou -_-
Vážně zajímavý článek, škoda, že jsem si toho Radka nemohla poslechnout taky :D

8 Adelaide R. Adelaide R. | 22. září 2014 v 21:11 | Reagovat

Úžásný článek :D můj adapťák byl trochu jiný :D ale to je na dlouhé povídání :D mohu jen říct, že se tam nedalo jíst :D Ale měli jsme luxusní ubytování.
A s tamtou obchodkou nemám co dočinění o.o Já jedu EOA :D Trošku kousek :D od tvé školy.
P.S.: Tenhle článek musím vnutit své sestřence. Je blázen do Indiánů :D

9 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 8. října 2014 v 7:35 | Reagovat

Zajímavý článek :D My jsme měli adapťák v primě, po nástupu na gympl :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama