Temné tajemství: Skrytý démon- 8. Kapitola

7. listopadu 2014 v 20:21 | Callia |  Temné tajemství: skrytý démon
Ahojky.Tak jsem tady zase. Jak jsem slíbila, je tady další kapitola Temného tajemství. Taky už mám přepsanou anotaci a prolog k Jediné bez přání. No... Přepsanou.. Téměř nic jsem tam nezměnila. :D Takže moc přepsaná není, ale to nevadí. :)
Nechci to nijak zvlášť okecávat, ale ještě jednu věc vám přeci jen napíši.

Asi mě zastřelíte, nebo to možná udělám sama, ale v hlavě se mi zase rodí jeden nápad na povídku. Já vím, já vím, že teď nejsem moc aktivní, ale za to může ta pitomá škola a taky intr, kde se mi nechce nic děla.t Ale i tak... POřád mám nějaké nápady a teď se mi jeden rodí v hlavě... Uvidím, zda ho zrealizuji nebo ne. :D
Ale napište mi, zda by ste uvítali něco nového? Novou povídku?
Ale teď už.. Užijte si kapitolu. :)
V minulé kapitole: Axis kamsi zmizel a tak Dessie zůstala se Zikim. Ten ji vysvětlil vše o Piere a trochu i o ni samotné.



8. Kapitola
Rukou jsem si zakryla ústa, abych nevykřikla nahlas. Ziki ležel na zemi, nos celý od krve a nad ním se tyčil neznámý kluk. Jeho vlasy zářily. Jakoby se až snažily vzbudit dojem svatozáře. Hnědé oči propalovaly pohledem každý centimetr Zikiho těla a svalnaté ruce byly zaťaté v pěst.
"Co máš sakra za problém, Dexiere?!" křičel Ziki, zatímco se zvedal ze země.
"Já? Co mám já za problém?!" opětoval křik Dexier. "Já nevím kdo tady té…" na chviličku se odmlčel a prohlédl si mě znechuceným pohledem. "démonské čubce vykládá všechno o naší minulosti!" Ziki se celý napjal. Jeho nos stále ještě krvácel, ale vypadalo to, že ho to nijak nebolí. Vlastně vypadal, jako by se vůbec nic nedělo. Zatímco já se třásla strachy.
"Uklidni se. Neřekl jsem nic, co by nás nějak ohrozilo nebo co by proti nám mohla použít." Řekl naprosto klidným hlasem.
"Ach tak. Takže nic, co by mohla použít? A co třeba Axis a Piere hm? Chceš mi snad tvrdit, že jsi ji neřekl o Piere?" Ziki na sekundu zabloudil pohledem ke mně a poté opět nasadil kamenný výraz.
"Řekl." Odpověděl jednoduše. Dexiere zavrtěl hlavou a poté si odplivl.
"Ty jsi tak nehorázný debil. Nechápu, jak můžeš být můj bratr." S těmito slovy se otočil a odběhl pryč. Ohromeně jsem stála na místě, zírajíc na zkrvaveného Zikiho.
"Jsi v pořádku?" šeptla jsem sotva slyšitelně. Znovu si rukou otřel nos a přikývl.
"V pohodě. Za chvíli to přestane téct." Chvíli byl zticha a poté dodal. "Asi bych měl jít." Aniž jsem se stihla zeptat, co mám dělat já, Ziki proběhl mezi stromy a já jej ztratila z dohledu.
Skvělý! Naprosto úžasný! Takže oni si všichni odejdou a nechají mě tady. Uprostřed lesa! A co mám teď asi tak dělat?! Nadávala jsem v duchu, zatímco jsem se pomalým krokem loudala směrem, o kterém jsem si myslela, že je ten správný.
Po deseti minutách chůze jsem stále ještě neviděla konec lesa. Pomalu ale jistě jsem začínala propadat panice. Jsem unesená a pro rodiče mrtvá. Zřejmě nejsem člověk a mám moc. Ohnivou, pokud jsem to správně pochopila. A teď jsem ještě ke všemu ztracená v tomhle podělaném lese! Nic lepšího jsem si nemohla přát! Naštvaně jsem kopnula do hlíny, která pár centimetrů odletěla a poté se vznítila v plamenech. Vyděšeně jsem uskočila stranou. Se strachem ale i údivem v očích jsem pozorovala tančící plameny. Čím déle jsem tam stála, tím méně a méně hořely a tím více a více odcházel můj vztek. Nakonec tam zůstalo pouze černé spálené místo. Váhavým krokem jsem přistoupila blíž a poklekla. Přejela jsem nad oním místem rukou a cítila, jak z něj sálá teplo. Takže se mi to nezdálo.
"Měla by sis dávat pozor." Promluvil ke mně hlas. Vyskočila jsem na nohy a otočila se.
"Axisi." Zašeptala jsem.
"Teď už jsou tvoje schopnosti odblokované. Můžeš je používat." Pohledem sklouzl k oné černé hlíně a dodal " ale taky mohou ony používat tebe."
"Cože?" nechápala jsem, ale on jen zavrtěl hlavou.
"Slyšel jsem, co udělal Ziki. Nebylo to správné."
"Ale.." zvednul ruku a umlčel mě.
"Pro dnešek si toho slyšela už dost nemyslíš? Běž do svého pokoje a trochu si odpočiň. V jednu bude oběd. Sejdeme se v jídelně." Už se chtěl otočit k odchodu, ale já jej zadržela.
"Já ale nevím kudy." Řekla jsem jednoduše a Axis se začal naplno smát.

"Pořád rovně. Nezahýbej prostě jenom běž. Je to ani ne minuta chůze."mlčky jsem přikývla a vydala se rovnou za nosem.

Callia
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Abigail Abigail | Web | 8. listopadu 2014 v 17:15 | Reagovat

Určitě bych uvítala něco nového =) a kapitola je krátká, ale stačí to =) Je pěkná =) těším se na další =)

2 Jess Jess | 8. listopadu 2014 v 18:16 | Reagovat

Sice je kapitola krátka, ale to mi vůbec nevadí! :) :3 Chudák Ziki a dostal mě konec jak se tam Axis směje :DDD :) Prostě super! :3 Budu se těšit na další! :)

3 Tina Tina | Web | 8. listopadu 2014 v 19:13 | Reagovat

No, vadit mi nebude, když začneš s novou povídkou :D....jen budu ráda. A tahle kapitolka se povedla, takže honem další :D

4 Callia Callia | Web | 9. listopadu 2014 v 9:31 | Reagovat

[1]:  Moc díky. :) Jsem ráda, že se ti líbila. :)

[2]:  Tak to jsem ráda, že tě to pobavilo. :D A jinak díky. :)

[3]:  Tak to je dobře, protože už mám v hlavě nápad, jen ho nějak dobře sepsat. :D A jinak díky. :)

5 Ami Ami | E-mail | Web | 9. listopadu 2014 v 17:17 | Reagovat

Krátká kapitolka, chci další!
Tahle je taková odlehčující, ale stejně se ti moooc povedla!

6 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 9. listopadu 2014 v 18:04 | Reagovat

Nová povídka? Tak to gratuluji a byla bych moc ráda, kdybys jí přispívala!
Jediné, co mi na této kapitole trochu vadilo, byla její délka. Ale každá také nemusí mít pět stran, že?
Nicméně, bylo tak napětí, akce, a jsem moc zvědavá, jak to bude pokračovat.
Tato povídka od tebe patří k mým neoblíbenějším, a nemůžu se dočkat pokračování.
Jen tak dále!

7 Ilía Ilía | E-mail | Web | 9. listopadu 2014 v 19:04 | Reagovat

Nová povídka mi ani v nejmenším nevadí.
A čím dál víc shipuju Zikiho a Dess :D
No, a potom mi ten poslední dialog Dess a Axise přijde, jako když posílá matka svoje dítě za trest do pokoje... ale to je spíš můj problém :D

8 Callia Callia | Web | 10. listopadu 2014 v 18:25 | Reagovat

[5]:  Moc děkuj. :)

[6]:  Abych ti pravdu řekla, dokud jsem to nepřidala na blog, ani jsem si neuvědomila, že je tak krátká. :D Ale jinak moc děkuji. :)

[7]:  :D Vážně? Něco ti prozradím... Já ještě sama nejsem rozhodnutá, s kým Dessie skončí. Třeba nakonec bude sama? :D

9 Adelaide R. Adelaide R. | 11. listopadu 2014 v 18:44 | Reagovat

Nová povídka? Určitě jsem na ni zvědavá :-D
Tahle kapitola, ačkoliv byla krátká, seděla jsem a tupě zírala na konec textu, než mi došlo, že už nic dál asi nevyčaruji :D :D Tohle bylo užasné a určitě se mi vyplatilo čekat :D

10 Callia Callia | Web | 12. listopadu 2014 v 15:00 | Reagovat

[9]:  Moc díky. :) :D

11 Ilía Ilía | E-mail | Web | 1. prosince 2014 v 17:07 | Reagovat

[8]: SAMA?!?! CO?!?! Are you fucking kidding me?! :DDD To neee!!! Ziki team! Já normálně na teamy nehraju, ale prostě... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama