Zamyšlení...

10. listopadu 2014 v 18:20 | Callia |  Deník
Ahojky. Tak jsem tady s dašlím článkem.
Nevím, zda vás něco napadlo po přečtení názvu, ale pokud ne, vůbec to nevadí.
Tento článek bude takovým vykecávacím, takže pokud o to nestojíte, nemáte na to náladu nebo prostě jste líní číst (jako já hodně často), tak to prostě přeskočte a počkejte na jiný článek. :) :D

PS: Karin, tenhle článek není myšlen nějak špatně. Nechci ti vyvracet názor na mě, nechci tě nijak přesvědčovat ani něco takového. Jen jsem to chtěla alespoň zkusit vysvětlit. A ještě jednou moc a moc díky za to, že chodíš na můj blog a máš ráda moje povídky. :) Ty píšeš také skvěle!

Více v celém článku.



Víte... Dneska jsem u jedné blogerky (Karin) narazila na zvláštní článek. (články) Byl o oblíbených blogerkách a blogách. No a jeden z nich byl napsán o mě.
S Karin se přes internet známe už asi dva roky? Možná víc, možná míň. Přesně to nevím. Psali jsme si i přes email a já osobně jsem si tuhle holku opravdu oblíbila. Přijde mi velmi milá, sympatická a navíc skvěle píše! Ale to není to, o čem jsem zde chtěla psát.
Jde o to, že v článku psala pochvalu, za což moc a moc a moc chci poděkovat. Jsem ráda, že se ti moje povídky líbí a celkově můj blog a (doufám) i má osoba.
Ale taky tam psala, že ji někdy zamrzí moje vyjadřování v článcích. Tím nemyslím v kapitolách nebo tak. Psala tam, že ji někdy připadá, jakoby to snad napsala jiná osoba.

A tak jsem se nad tím zamyslela a rozhodla se, že vám to zkusím vysvětlit.
Jen doufám, že jsem to správně pochopila. Že myslela např. to, co píši vždy nahoře před kapitolou. Nebo v deníčku atd.

Jde o to, že já patřím k těm lidem, kteří se alespoň v internetovém světě nepřetvařují. Ve skutečném životě? Cha! To je něco naprosto jiného... Abych byla upřímná, přetvařuji se docela často. (V životě) A to z jednoho prostého důvodu. Nechci, aby moje problémy, které zažívám nějak ovlivnili moje okolí. Moje přátele. A tak se usmívám, i když uvnitř pláču. Protože vím, že když se budu smát, budou se smát i ostatní. Ale to jsem zase odběhla.
Otázka je, proč naprosto jinak píši povídky, jinak básně a naprosto jinak deníček či takové to.. uvítání.

Začala bych povídkami. Jak jistě víte, moje povídky bývají fantasy. Jsou to nápady, které mě prostě napadnou a já je sepíši. To je všechno. Většinou se snažím do povídek nevkládat své emoce a pocity. Protože potom by se mohlo stát, že v jedné kapitole zemřou téměř všechny postavy a v ijné kapitole by se naopak ti přeživší vzali. :D To by asi vážně nebylo ono... Když píšu nějakou kapitolu, tak se snažím vžít do role postavy. Snažím se, jakoby to psala ona, ne já. Jakobych já ani neexistovala. Pro to taky pořád píši z pohledu hl. postavy. (Nepíši: Ona udělala tohle, ale napíši: Dělala jsem tohle...) Možná tohle je důvod, proč kapitoly bývají odlišné od... zbytku.

Další věc jsou básničky. Vím, že jich není mnoho, ale básničky jsou pravý opak povídek. Píši je jen a jen ze svých emocí. (Někdy sice splácám i něco, co nedává smysl, ale to jen málokdy) Píšu to co si myslím, to co cítím. Co nenávidím a miluji.

No a pak jsou tady deníčky a... uvítací věty? Nevím, jak to nazvat.
Jde o to, že když píšu nějaký deníček, většinou si vybíjím vztek. A bohužel pro mě a možná i pro vás, nedokážu si vztek vybít lépe než nadávkami. Vím, že je to poměrně ubohé, ale je to tak. Je to pravda, tak proč ji zakrývat? I když to většina lidí nesnáší. Tím myslím sprostá slova. Omlouvám se za to. Zkoušela jsem se toho zbavit, ale stejně do toho znovu a zovu zklouzávám. Vždycky si stanovým cíl a nakonec na něj stějne nedosáhnu...

A nakonec jsou zde ty úvodní věty. Tam také občas napíši nějaká sprostá slova. Je to hlavně z důvodu toho, že ten článek zřejmě bývá deníčkem. A pokud ne, tak to znamená, že jsem měla opravdu, ale opravdu den na nic. Pak jsou tady i jiné věci. Nejen sprostá slova. Když se podívám na ty věty na začátku a potom třeba.. na tenhle článek! Opravdu to vypadá, jako by to psal jiný člověk. Podle mého názoru je to pro to, že nahoře používám smajlíky. :D Opravdu často. Pak také... Na začátku článku se snažím vyjadřovat... Vesele. A i když to bude znít divně a budu si protiřečit, tak nahoře v článku se občas přetvařuji. Napíši usměvavého smajlíka a přitom se cítím strašně. Ale proč vás zatěžovat, když jde např. jen o kapitolu? Chci pouze uvézt své dílo. Chci, by jste hodnotili onen příběh, ne to, jak se cítím. Proto taky na začátek článku píši takovým... Dětským stylem, řekla bych? :D

To je asi tak všechno vysvětlení, které vám mohu dát. Pokud máte otázky, nechápete něco, nebo se vám něco z tohohle nezdá, napište. :)
Jo a ještě jedna věc... Aby to nebylo tak pochmurné. Konečně jsem vymyslela onen děj nové povídky, takže v nejbližší době očekávejte anotaci! :D :)
Callia
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 10. listopadu 2014 v 18:40 | Reagovat

Já se v životě taky často přetvařuji, i když je pravda že občas i na blogu. Nebudu dávat najevo špatnou náladu, protože ta je příliš nakažlivá a já nerada takhle lidi nakazím :-/ Jinak dobrý článek, i když trochu depresivní. Podle mě se každý přetvařuje a každý musí mít místo, kde tu masku odloží. A pro tebe je tohle místo blog, kde si můžeš psát, v rámci možností, co chceš. :-)

2 Camille Camille | Web | 10. listopadu 2014 v 19:33 | Reagovat

Přetvařování.. Děláme to všichni. Někdo málokdy a pro někoho je to zase denní chléb. Když jsem naštvaná tak taky sprostě nadávám :D Vadí mi to, ale jak jsi napsala, nejde se toho zbavit :/

3 Tina Tina | Web | 10. listopadu 2014 v 19:52 | Reagovat

Podle mě je to zajímavý článek. Každý se v životě přetvařuje, a jestli někdo říká, že je vždycky pravdomluvný atd. tak, lže. Každý se chová v určité situaci jinak, a ne vždy je nutné dávat až příliš najevo svůj názor. Souhlasíms Ilon-Ká, že musí mít každý své místo, kde masku odloží ;-)

4 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 10. listopadu 2014 v 21:20 | Reagovat

Musím říct, že jsem byla překvapená, když jsem si všimla, že jsi na to zareagovala. A moc děkuji!
Callio, já jsem tě tím článkem opravdu nechtěla nějak ranit, vážně ne! Psala jsem jen vše, co se mi mihlo myslí. Teď, když toto čtu, je mi to hrozně líto. Jestli chceš, já ten článek smažu, nebo alespoň tu určitou pasáž.
Já chápu tvé důvody. Vždyť i do článku jsem napsala, že se alespoň nepřetvařuješ. Ano, myslela jsem předmluvy ke kapitolám a deníčky, například.
V tom článku jsem to asi špatně vyjádřila, ale chtěla jsem tím říct, že mě to někdy trochu překvapí. A že jakožto staromilka trochu zastaralých výrazů mám radši tvůj styl vyjadřování v příbězích, to je vše. Rozhodně ale nic neměň, nebo nedělej jinou blbost!
Opravdu mě to mrzí. Nechtěla jsem, aby ses tím nějak trápila. Vážně ne. Tímto trochu mamutím komentářem se ti zároveň i omlouvám, a doufám, že jsi mě trochu pochopila, i když jsem nic moc nevysvětlila (:-))
Mimochodem i já často nasazuji masku, a přiznávám, že někdy i na blogu. V povídkách je to samozřejmé, jinak by se stalo to, co jsi popisovala v...počkat...sedmém odstavci :-). Ale občas se pustím do nějakého veselejšího článku, i když se zrovna necítím nejlépe, a tak podobně.
A v poslední řadě ti chci moc poděkovat za pochvalu.
Doufám, že se za ten článek vážně nezlobíš. Chtěla jsem být jen upřímná, a nemyslela jsem to zle.

5 promise-hope promise-hope | 11. listopadu 2014 v 8:02 | Reagovat

[1]:  Děkuji. A já si myslím, že každý člověk se v životě přetvařuje. Ono to vlastně ani jinak nejde. Pokud tedy nechceme ublížit svému okolí a pokud nechceme přenášet špatnou náladu. :)

[2]:  Přesně! :D Je to jako zlozvyk. Ale hodně blbý zlozvyk.

[3]:  Přesně tak. Každý má nějaké své místo a to moje je právě blog. :)

[4]:  Ne ne ne! :D Já to nebrala jako něco, čím by si chtěla ublížit nebo nějak kritizovat nebo něco takového. Jen mě ten tvůj článek donutil se zamyslet sama nad sebou. Abych ti pravdu řekla, já sama jsem pořádně nevěděla proč jinak píšu tohle a jinak zase tamhleto. Teď jsem to konečně pochopila a chtěla jsem, aby jste to věděli i vy. :) A ten článek rozhodně nemaž. Ani tu pasáž nic takového. Je to tvůj názor a navíc.. Nemůže být jen samá pochvala. :) A jinak nemáš zač. :) Píšeš opravdu suprově a tvé povídky jsou skvělé. :)

6 Ella Monurová Ella Monurová | E-mail | Web | 11. listopadu 2014 v 20:56 | Reagovat

S tou přetvářkou to znám. Před ostatními to nechávám v sobě, ale "vevnitř" mi není úplně nejlíp. Radši se usmívám a pomáhám ostatním s jejich problémy, nechci jim ukazovat ty svoje, i když o nich někdo ví, tak se o tom snažím spíš vtipkovat. A většinou se to povede.
Někdy si říkám, co kdybych na jeden den byla svá? Co kdybych řekla pár lidem svůj pravý názor na ně? Jak by na to ostatní zareagovali? - ještě jsem to nezkusila..
Chápu tě.

7 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 11. listopadu 2014 v 21:01 | Reagovat

[5]: Tak moc děkuji, že jsi mě pochopila, a vůbec kvůli tomu nevzniklo nějaké nedorozumění...

8 Callia Callia | Web | 12. listopadu 2014 v 15:02 | Reagovat

[6]:  Taky nad tím přemýšlím. Co kdybych prostě shodil masku a ukázala se všem taková, jaká jsem. Ale mám z toho strach. Mám strach, že by mě lidi odsoudili, protože bych přinesla problémy. A lidi nemají rádi problémy. :/

9 Eliz Eliz | Web | 12. listopadu 2014 v 15:51 | Reagovat

V něčem to máme stejně. Já se taky na blogu nepřetvařuju a podle toho vypadá většina deníkových zápisů, kdy se na někoho vztekám, jsem smutná, naštvaná atd. V reálném světě musím prostě nasadit nějakou masku, protože někteří lidé ode mě nejspíš očekávají, že budu milá a veselá pořád. Jenomže tohle já prostě někdy nedokážu. Když jsem smutná, chci to dát najevo, né to dusit v sobě. Bohužel to někteří lidé okolo mě nechápou. A proto je blog místem, kde můžu dát najevo své skutečné emoce a pocity (klidně i prostřednictvím povídek) :-)

10 Abigail Abigail | Web | 13. listopadu 2014 v 13:34 | Reagovat

s přetvářkou to znám velmi dobře. Chápu to. I když vím, že bych neměla někdy dělám věci jen tak bez rozmyslu. Třeba podám spolužačce klíče, ale nemyslím to zle, prostě to jen udělám, i když je podat nepotřebuje. No  nic z tohoto pryč.
Těším se na tu anotaci =)
Jinak své emoce, někdy ventiluji pomocí povídek, když vychází v podstatě ze mě a u jiných se od povídky snažím dostat, co nejdále, emocionálně, abych do děje třeba nezasadila svoji špatnou náladu.
Lidi nemají rádi problémy, ale taky mají rádi, když problémy ostatních nemusí řešit. (Kdybych byla mimo, tak mě omluv, protože jsem trošku mimo, poslední dobou pořád) A taky mám ráda tvé povídky.

11 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 14. listopadu 2014 v 0:25 | Reagovat

Rozumím ti, máme to stejně- Povídky naprostý souhlas, dělám to samé, snažím se vžít do postavy a řešit problémy, které zrovna trápí ji, a ne to, že mě právě v tu chvíli chytne melancholie a mrzí mě kde co. V básničkách jak kdy, některé jsou naprosto smyšlené, jiné jsou čistě z mých pocitů, ale ty bývají zmatené a pro čtenáře nepochopitelné, protože v nich jsou symboly, které pochopím jen já, nebo které si čtenář nemůže spojit, když nezná souvislosti. bez vypisování se skrz básničky bych to ale asi fakt nedala...
Jinak se těším na tu anotaci. :)

12 Abbie Abbie | Web | 14. listopadu 2014 v 13:20 | Reagovat

Přetvářka... Dělají to skoro všichni, ale zdá se mi to celkem jako něco hloupého. Když máš problém, popovídej si o tom s osobou, která ti je velmi blízká a můžeš od ní čekat pomoc. Ale na druhou stranu člověk tím nechce zatěžovat ostatní a šůřit špatnou náladu a kazit den. Ano, taky to dělám.
U povídej jsem si toho ani moc nevšimla. Sice jsem jich u tebe zatím četla málo, ale vždy jsem tak zažraná do děje, že mi inutá všechno ostatní. Dokonce i pravopisné chyby. Je to někdy vidět třeba u mě v povídkách xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama