Temné tajemství: Skrytý démon- 9. Kapitola

13. prosince 2014 v 11:30 | Callia |  Temné tajemství: skrytý démon
Ahojky. Tak jsem atdy s další kapitolou. A ano, dneska je to Temné tajemství. Nechci to nijak okecávat, takže jeiné, co řeknu je to, že tahle kapitola je... Tak trochu Ziki+Dessie :D
PS: UVažuji, jestli by jste chtěli takové ty týmy? (Jako např. Team Ziki, Team Axis atd.) Sice jsem to nikdy nedělala, ale přijde mi to jako docela dobrý nápad. :D Co vy na to?
V minulé kapitole: Zikiho napadlo jeho vlastní bratr, jen pro to, že něco vyzradil Dessie. Ona sama poté znovu použila své schopnosti. Avšak vědomě či nikoli?
Více v celém článku.


9. Kapitola
Jestli jsem si myslela, že to nejhorší mám za sebou, tak jsem se hluboce mýlila. V jednu hodinu jsem došla do jídelny. Všude bylo plno lidí a jak kdyby neměli nic jiného na práci, než mě pozorovat. Bylo to hrozně nepříjemné a já se neustále ošívala. Nebyla jsem si jistá, kde si vyzvednout jídlo a tak jsem prostě následovala dav. Stoupla jsem si do řady a čekala. Pohled jsem zabodla na své okopané staré boty a dělala, že na své kůži necítím ty desítky očí.
"Takže ty jsi Dessiena?" promluvil na mě neznámý hlas. Zamračeně jsem zvedla hlavu a spatřila vysokého kluka. Černé vlasy mě rozházené do všech stran. V hnědých očích mu pohrávaly jiskřičky pobavení a ústa měl skroucená v úšklebku. Co je tady k smíchu?
"Jo." Odpověděla jsem jednoslovně. Za oním klukem se utvořila menší mezera. Tak se sakra posuň!
"Děláš nám tady pořádný bordel, víš to?" pozvedla jsem jedno obočí.
"Cože?" protočil oči, a když se na mě opět podíval, jakoby říkal: To jsi vážně tak blbá?
"Ziki a Dexier. Dokud ses tady neobjevila, byli docela v pohodě. Nějaký hádky se sice uskutečnily, ale mluvili spolu." Otočil hlavou směrem do jídelny. Pohlédla jsem tím stejným směrem a uviděla Zikiho sedícího na jedné straně místnosti a jeho bratra na straně druhé. "Vidíš? A navíc jsi Nevědomá. To nám všechno komplikuje. Normálně bychom tě jenom zabili, ale protože nic nevíš, musíš zůstat na živu. A to tady všechny děsí." Vážně mi právě do očí řekl, že by mě normálně zabili?! Uvnitř mě jakoby někdo zažehnul plamen. Celým tělem mi projel nějaký elektrizující záblesk a já cítila, jak všechna ta energie postupuje mým tělem až ke konečkům prstů. Zaťala jsem ruce v pěst. Nevím proč, ale podvědomě jsem věděla, že kdybych dlaň nezavřela, stalo by se něco špatného. Falešně jsem se usmála.
"Díky za upřímnost. Mohl by ses teď posunout? Ráda bych dostala oběd." Mé ruce stále ještě pulzovaly. Cítila jsem každý úder svého srdce a tělo jakoby mi říkalo: Rozevři svou dlaň! Snažila jsem se tomu pocitu bránit, ale každou sekundou to bylo těžší.
"Tak hele, Akumo. To, jak mluvíš s Axisem nebo Zikim je mi úplně u prdele. Ale semnou takhle mluvit nebudeš." Chtěla jsem mu něco říct, ale mé tělo už se nedalo ovládat. Všechna ta síla jakoby se prorvala mezi mými prsty a já rozevřela dlaň. Vystřelilo z ní jakési oranžové světlo, které narazilo do onoho kluka, a ten odletěl několik metrů dozadu. Zrychleně jsem dýchala a snažila se myslet na něco pozitivního. Jenže v tu chvíli mi v hlavě zněly jen ty nejčernější myšlenky. A i když jsem si to nechtěla připustit, někde hluboko v sobě jsem neznámého chtěla zabít. Napřáhla jsem před sebe ruku. Ne… Já ji nenapřáhla. Ona to udělala sama. Zděšena svým vlastním chováním jsem začala křičet. A aniž jsem si to uvědomila, křičela jsem nahlas.
"Co se tady krucinál děje?!" zařval Axis přicházející do jídelny. Chtěla jsem otočit hlavou a prosit o pomoc, ale mé oči jakoby spalovaly černovlasého kluka, ležícího na zemi. Nehýbal se a já se bála, že se mi ho podařilo usmrtit.
"Dessie?" zašeptal tichý hlas jen kousek od mého ucha. Prudce jsem se otočila a otevřela ústa. Chtěla jsem něco říct, ale mé vlastní tělo jakoby převzalo kontrolu. Rty mi zase přitisklo k sobě a Axise, stojícího přede mnou udeřilo silným proudem zlatavého světla. O pár kroků se posunul, ale neodletěl jako neznámý. Cítila jsem, jak se uvnitř mě hromadí vztek a síla. Chtěla jsem jej udeřit znovu a znovu a znovu, dokud by nepadl na zem. Ne! Tohle já nechci! Přestaň! Křičela jsem v duchu, ale mé tělo neposlouchalo. Začalo se nebezpečně blížit Axisovi. Vnímala jsem, co se děje, ale nemohla s tím nic udělat. Jako bych byla jen nepotřebná součást něčeho většího. Něčeho silnějšího. Očima jsem Axise prosila, aby uhnul, ale on stál na místě. Jakmile jsem byla pár kroků od něj, vyšvihla se má ruka nahoru a rty se zkroutili v úšklebku. A v tu chvíli jsem ucítila obrovskou bolest v zadní části hlavy. Hlasitě jsem vykřikla a poté se v černočerné tmě zhroutila k zemi.
Otevřela jsem oči a uviděla bledě modrý strop. Mírně jsem se zamračila a posadila se. Zkoumala jsem místnost okolo sebe. Nacházela se zde vysoká dřevěná skříň, vedle které byla menší komoda. Naproti vyselo kruhové zrcadlo a pod ním stolek z židlí. Já sama ležela na dosti pohodlné posteli a v zorném poli jsem měla zavřené dveře. Neohrabaně jsem vylezla z postele a s mírnou bolestí hlavy se doplahočila ke dveřím. Vzala jsem za kliku a zamčeno. Cože? Zkusila jsem to ještě jednou. Opět nic. Dveře byly stále zavřené. Otočila jsem se čelem do pokoje a poté se vydala směrem k oknu. Vyhlédla jsem ven a spatřila ono výcvikové centrum. Nacházela se tam spousta lidí a všichni nějak cvičili. Jedni bojovali, jiní stříleli, někteří se rozcvičovali. Bylo zvláštní je takhle pozorovat. Podepřela jsem si bradu a nějakou chvíli jen tak koukala dolů, když se na mě z ničeho nic jeden z trénujících podíval. A v tu chvíli se mi všechno vrátilo. Zděšeně jsem vykřikla, přibouchla okno a sesunula se k zemi. Co jsem to proboha udělala? Po tváři se mi začaly kutálet slzy. Za tohle mě zabijí. Určitě.
Nevím, jak dlouho jsem na té zemi seděla, ale rozhodně to bylo dost dlouho n to, aby mi ztuhl zadek. Dlaněmi jsem si otřela vlhké tváře a nemotorně se zvedla. Bylo to právě v čas, protože v ten okamžik kdosi rozrazil dveře a rychlím krokem se vydal přímo ke mně. Čekala jsem, že mě udeří. Čekala jsem, že začne řvát, ale rozhodně jsem nečekala, že mě obejme. Nechápavě jsem vykulila oči a mé obočí vylétlo vzhůru.
"Jsi v pořádku?" zeptal se Ziki, teď už pár kroků přede mnou. Očima zkoumal mé tělo a nakonec se zastavil u mých očí. Mlčky jsem přikývla.
"Měl jsem takový strach. Byla jsi pryč tři dny. Myslel jsem…" zavrtěl hlavou a potom se usmál. "Ale vždyť je to jedno. Hlavně, že ses probudila." Chtěl mě znovu obejmout, ale já uhnula.
"Ziki, já… Nechtěla jsem nikomu ublížit. Nevím, co se stalo. Jakoby se nemohla ovládat. Vůbec jsem neměla kontrolu nad tím, co dělám! Je mi to strašně líto. Myslela jsem, že jsem toho kluka zabila!" znovu jsem začala vzlykat. Připadala jsem si hloupá. Jako malá holka. Ziki se na mě smutně zadíval.
"Nemáš se za co omlouvat. Všichni víme, jak to chodí, když je někdo Nevědomý. Ještě nedokážeš ovládat své síly. A dokud se to nenaučíš, je možné, že ony budou ovládat tebe."
"Teď už jsou tvoje schopnosti odblokované. Můžeš je používat, ale taky mohou ony používat tebe. To mi řekl Axis. Už to chápu." Šeptla jsem.
"Axis je ten nejlepší, kterého si mohla dostat. Naučí tě, jak tohle všechno ovládat. Věř mi." Řekl Ziki. Chtěla jsem se na něj usmát, ale poté mi něco došlo.
"A co ten kluk? Ten, kterého jsem…" nedokončila jsem větu, protože moje mysl nedokázala najít vhodné slovo pro to, co jsem udělala.

"Eric? Je v pohodě. Sice trochu potlučený, ale zvládne to." Na chvíli se odmlčel a poté dodal. "Navíc je to strašný debil. Myslí si, že je ten nejlepší. Bylo na čase, aby mu někdo ukázal, jak moc se mýlí." Zasmála jsem se a Ziki se přidal. V tu chvíli jsem měla pocit, že přeci jen není všechno ztraceno.

A ano, já vím, že je ta kapitola zase krátká. Hold... U mě čekejte převážně krátké kapitoly. :D
Callia
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 13. prosince 2014 v 13:44 | Reagovat

Myslím, že u této kapitoly ani nevadilo, že je kratší.
Já jsem ráda, že to Eric nakonec přežil.
Opravdu se ti to povedlo, byla to asi jedna z tvých nejlepších kapitol. místy jsem i přestávala věřit, že je tvá.
Opravdu žasnu nad tvou fantazií a talentem.
Jinak, s těmi teamy- byla bych nadšená!
Opravdu krása a jen tak dále!

2 Callia Callia | 13. prosince 2014 v 16:59 | Reagovat

[1]:  Moc a moc děkuji. Tvoje komentáře mě vždycky strašně potěší. :) :3

3 Abigail Abigail | Web | 14. prosince 2014 v 11:33 | Reagovat

Myslím, že to vážně nevadilo, že je to krátké =) byla to úžasná kapitola, už jsem se bála, že se stane něco horšího =) Ty teamy by byli fajn =) Už se nemůžu dočkat další kapitoly

4 Ella Monurová Ella Monurová | E-mail | Web | 14. prosince 2014 v 19:16 | Reagovat

To je hustý..kdy bude další?
Vůbec nevadí, že je kratší, myslím, že kdybys jí udělala delší, že by to bylo moc dlouhý.. Je to vážně moc pěkný, to by se třeba mě v životě napsat nepovedlo! Prostě Wow! :)

5 Callia Callia | 15. prosince 2014 v 15:38 | Reagovat

[3]:  Moc díky. :)

[4]:  Pokusím se to sepsat co nejdříve, ale před tím přibudou ještě jiné povídky. :D A jinak moc děkuji. :) A nemyslím si, že to bylo až tak dobré. Určitě by jsi něco takového také dokázala napsat. :)

6 Jess Jess | 16. prosince 2014 v 16:54 | Reagovat

Jezuuuus! :( Chudák jak byla zmatená a toho dementa Erica mi vůbec nebylo líto. Působí na mě takovým negativním dojmem, že by mi bylo i jedno kdyby umřel.. :D Ziki je božííí! :33 Jinak kapitola byla i na svou délku úžasná a strašně se ti povedla.  :33 Už se nemůžu dočkat na další! :3
K týmům..
YES!YES!YES!YES!YES! :DDDDDD :3333333
Prosím! :D :33

7 Callia Callia | 18. prosince 2014 v 17:32 | Reagovat

[6]:  Hele! Erica mi neurážej! :D Ne.. choval se jako debil, ale já ho mám ráda. :3 A jinak moc díky. :)

8 Jess Jess | 18. prosince 2014 v 23:22 | Reagovat

No je pravda, že nemám soudit knihu podle obalu, takže ho nebudu, soudit podle toho jak se zachoval a třeba nakonec bude i hodnej? :D Choval no. :DD
Nemáš za co! :3

9 Eliza Eliza | Web | 22. prosince 2014 v 10:55 | Reagovat

Ani mě nějak nevadila kratší kapitola ;) Bylo tu dost dobrých momentů, příjemně se mi čteš :D Musela jsem si teda osvěžit paměť, už je to chvíle, co jsem četla předchozí díly, ale jinak, super, dej rychle další :)

10 Callia Callia | 22. prosince 2014 v 18:27 | Reagovat

[9]:  Moc díky. :) Pokusím se další kapitolu sepsat co možná nejdříve. .)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama