Nocturna creaturis- Anotace+ 1. Kapitola

23. ledna 2015 v 7:26 | Callia |  Nocturna creaturis
Ahojky. Ano, vidíte dobře. Ten nápad, který jsem měla v hlavě? Ano... Sepsala jsem ho. :D Bože... Co to semnou je?! Sakra! No... Doufám, že se vám to bude líbit, protože mě se ten nápad líbí. :) No uvidíme. :D
Jinak vím, že podle toho rozvrhu dneska nemělo nic přibýt, ale ona ta povídka měla teoreticky vyjít včera, ale protože jsme šli večer do divadla, tak už jsem to potom nezveřejnila, jelikož jsem neměla vymyšlený název a chtělo se mi spát. :D
No... To by bylo pro tyhle kecy všechno. Zítra by mělo vyjít Monthly darkness, pokdu se tedy dokopu k napsání kapitoly. :DDD

Více v celém článku.


Anotace
Kdybyste se mě nedávno zeptali na můj život, s úsměvem bych vám odpověděla, že je obyčejný. Samozřejmě by to byla lež.
Kdybyste se mě na to zeptali dnes, řekla bych vám úplně to stejné. A opět by to byla lež.
Nikdy jsem nebyla, nejsem a nebudu obyčejná. Jsem jiná. Mám tajemství. Celá moje rodina ho má. A do nedávna jsem si myslela, že jsme jediní, kteří nezapadají mezi lidské bytosti. No… Krutě jsem se spletla.
1. Kapitola
"Nox. No tak Nox!" zakřičela na mě matka. Spěšně jsem přeběhla naši novou zahradu a vrazila do kuchyně.
"Ano?" zeptala jsem se.
"Odnes si ty věci k sobě." Protočila jsem oči, popadla krabice a vydala se do svého nového pokoje. Zrovna jsme se přestěhovali. Ani nevím, jak se to tady jmenuje. Ne, že bychom před tím bydleli v obrovském městě, plném obchodů a kaváren a skvělých škol. Ne, to rozhodně ne. Vlastně jsme možná bydleli v ještě větším zapadákově, než je tenhle. Šlo ale o to, že já se nechtěla stěhovat. Měla jsem svůj domov ráda. Svítilo tam slunce, lesy nebyly zase tak hluboké, ale vždy se tam našel nějaký jelen nebo laň. Škola byla taktéž super. Nikdo si mě tam nevšímal a to mi naprosto vyhovovalo. Zatímco tady… Stačilo, abychom jen projeli městem a už byly všechny pohledy upřené na náš stříbrný Chevrolet. Potichu jsem zavrčela.
"Máš vybaleno?" ozval se ženský hlas z chodby. Pohlédla jsem na doposud zalepené krabice a ušklíbla se.
"Ještě ne," odpověděla jsem popravdě. Slyšela jsem, jak si matka potichu vzdychla.
"Tak až to doděláš, přijď za námi ven." Nepatrně jsem ztuhla. Za námi. To znamená, že otec se už vrátil z obhlídky. Na sucho jsem polkla a rychle si začala vybalovat všechny své věci. Ne, že bych se svého otce bála, jen je pro mě spíše vůdce než cokoliv jiného.
Po pár minutách jsem měla vše naskládáno ve skříních a tak jsem vyběhla ven.
"Ahoj," usmál se na mě Karys, můj starší bratr. Potom, co jsem se dozvěděla, že můj již dospělí bratr bude bydlet s námi, skákala jsem snad dva metry vysoko. Byl to jeden z mých nejoblíbenějších členů rodiny. Samozřejmě hned po babičce.
"Ahoj." Pevně jsem ho objala. Zářivě se na mě usmál.
"Tak co na to říkáš? Není to nejhorší, že?" Pokrčila jsem rameny a pohlédla zpátky na dům. Jeho stav nebyl zrovna nejlepší, ale byl pěkný. Béžová barva krásně kontrastovala s tmavými rámy oken. Střecha vypadala, že by potřebovala menší opravu, ale dalo se to překousnout. Navíc měl dům obrovskou zahradu, za což jsem byla nesmírně vděčná.
"Ale jo. Ujde to," odpověděla jsem nakonec a taktéž se na něj usmála. Najednou jsem na svém rameni ucítila ruku.
"Nox je mi to líto. Nikdo z nás nechtěl odejít," promluvil mi za zády hrubý hlas. Po zádech mi přejel mráz a já se otočila.
"Já vím, tati." Poslední slovo jsem sotva zašeptala. Bylo mi nepříjemné ho oslovovat tati, když to byl vůdce. Můj vůdce. Měla jsem spoustu otázek. Ta hlavní byla, proč jsme se vůbec museli přesunout. Ale věděla jsem, že konverzace na tohle téma je uzavřená. Odešli jsme. Konec tečka. A jak už jsem stačila zjistit, zřejmě mi nepřísluší vědět proč. V duchu jsem si zanadávala.
"Už ses byla podívat v lesích?" vytrhl mě z mých úvah bratrův hlas.
"Ne, ještě jsem neměla tu příležitost. Ale ráda bych to napravila." Karys přimhouřil oči a v další sekundě už sprintoval směrem k lesu. Začala jsem se smát a rozběhla se za ním. Bylo štěstí, že rodiče sehnali dům takhle blízko lesu. Alespoň jedno pozitivum.
Konečně jsem se cítila volná. Stála jsem uprostřed lesa, bok po boku s mým bratrem. Moje bílá srst se v paprscích slunce leskla a zlatavé oči prohledávali každý keř a strom. Hledali sebemenší známku života. Najednou jsem na svém čenichu ucítila něco vlhkého. Zavrčela jsem a prudce se otočila. Bratr mě provokativně pozoroval a když jsem na něj vycenila své tesáky, rozběhl se pryč. Mizera!
Rozběhla jsem se za ním. Možná byl o něco starší než já, ale rozhodně nebyl rychlejší. Za pár sekund jsem jej dohnala a skočila mu na záda. Pod mou tíhou se zhroutil do mechu a hravě zakňučel. Převtělila jsem se a stejně tak on.
"Jedna nula pro mě, bráško." Zazubil se na mě.
"Příště mě nedostaneš, to se vsaď." Protočila jsem oči a postavila se.
"Být tebou, tak nevsázím. Prohrál si už dost peněz," zasmála jsem se. Karys se na mě zamračil a taktéž se zvedl ze země. Oprášil si své černé rifle a ušklíbl se.
"Aby ti za chvilku nezačalo pršet do nosu." Praštila jsem jej do ramene. Svraštil obočí a promasíroval si uhozené místo. Věděla jsem, že ho to nemůže bolet. Možná to ani necítil a tak jsem se uchechtla.
"Chyběl jsi mi." Povytáhl koutky v úsměvu.
"Ty mě taky, Nox," otočil se a vydal se zpátky k domu. Chtěla jsem se vydat za ním, ale v poslední chvíli jsem si to rozmyslela. Ještě se tady porozhlédnu. Rozběhla jsem se hlouběji do lesa a přitom se proměnila. Z rukou se staly přední tlapy, blond vlasy zmizeli a místo toho mi celé tělo pokryla bílá srst. Ze světle modrých očí se stala zlatá. A z pomalé, nemotorné lidské chůze byl vlčí běh. Všechny smysly se mi zostřily. Sluch, zrak, čich. S úžasným pocitem jsem běžela porostem. Vyhýbala jsem se stromům a přeskakovala keře. Milovala jsem, když jsem mohla být ve vlčí kůži. Ta volnost se nedala s ničím srovnávat. Rozběhla jsem se ještě rychleji, ale o vteřinu na to jsem prudce zastavila. Přikrčila jsem se k zemi a hlasitě zavrčela. Tohle není dobré. Tohle není vůbec dobré. Pomalu jsem začala couvat zpátky. Ve vzduchu se vznášel velice podivný pach. Nikdy v životě jsem takový necítila, ale všechny moje smysly mi říkaly, ať uteču. Právě jsem totiž překročila hranici. Někdo tady už má svoje území. Sprintem jsem se vydala zpátky.
Po několika minutách jsem se octila na okraji lesa. Rychle jsem se převtělila zpátky do lidského těla a vydala se do domu. Rodiče seděli v našem novém obýváku a o něčem se spolu bavili. Ani jsem si neuvědomila, že nikde nevidím svého bratra.
"Mami? Tati?" šeptla jsem, stojíc ve dveřích.
"Ano?" promluvila matka a postavila se. Otec se na mě zamračil. Zřejmě jsem je vyrušila, při nějakém důležitém rozhovoru.
"Ehm… Já jen…" najednou jsem to nedokázala říct. Slova, jakoby se mi zasekla v krku.
"Tak co se stalo?" zeptala se ještě jednou. Zhluboka jsem se nadechla a odpověděla.
"Jen jsem chtěla říct, že jste vybrali skvělý dům. A ten les je úžasný." Vřele se na mě usmála.
"To slyším strašně ráda." Trochu nervózně se otočila na svého manžela a potom zpátky na mě "Nechceš si jít teď prohlédnout pořádně svůj pokoj?" Přikývla jsem a odešla.

Můj pokoj byl malý a naprosto obyčejný. Holé bílé stěny, jedno velké okno, hnědá skříň, stůl na psaní a nad ním zrcadlo. A uprostřed toho všeho malá postel. Ušklíbla jsem se a svalila se na ni. Nox, teď sis to pěkně podělala. Jestli přijde na to, že jsi lhala… Nechtěla jsem se obtěžovat myšlením na to, co by se mohlo stát a tak jsem jenzavřela oči. A tohle byl začátek všeho.
Callia
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kačíí Kačíí | Web | 23. ledna 2015 v 16:52 | Reagovat

Tak nějak jsem tušila, že to budou opět vlaci:333 Už jen ta anotace, se mi hodně líbila:) A příběh nezačíná vůbec špatně, moc se těším na další:)

2 Ella Monurová Ella Monurová | E-mail | Web | 23. ledna 2015 v 16:58 | Reagovat

Na to, že jsi to teda psala v "takových podmínkách" je to fakt super kapitola! :)
Fakt to vypadá dobře, tak jen doufám, že budeš rychle psát aby byla brzo další! :D :3

3 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 23. ledna 2015 v 21:15 | Reagovat

Náhodou, vůbec bych neřekla, že jsi měla nějak ztížené podmínky. Mně se to opravdu moc líbilo!
Vyvíjíš hlavní hrdince zajímavou osobnost. Fascinuje mě ten vztah mezi ní a otcem. Kdybych toto četla jako knihu, ani by mě nenapadlo, že to píše někdo, komu ještě ani nebylo osmnáct. zní to vážně profesionálně,  a přitom je v tom taková lehkost.
A mimo téma- mohla bych se zeptat, jaký smysl má vlastně ten název, jestli to není tajemství?
A ještě jedna věc- konečně jsem si přečetla Divergenci, na tvé doporučení. a musím říct, že i když se mi Smečka líbila o něco více, a příšerně mě štvala Tris, líbilo se mi to, takže ti moc děkuji!

4 Callia Callia | 24. ledna 2015 v 8:52 | Reagovat

[1]:  :3 Moc děkuju. :)

[2]:  Moc díky. :) A pokusím se další kapitolu napsat co nejdříve. :D

[3]:  Jeee.... :33 Tak to vážně strašlivě moc děkuji. :) A název určitě není tajemství. Je to latinsky (alespoň podle googlu) a znamená to Noční tvorové. Původně jsem to chtěla napsat angliky, ale hodně to připomínalo beautiful creatures tak jsem to nechala v latině. :) :D A je skvělé, že jsi přečetla Divergenci. :3 Mě osobně se taktéž smečka líbila víc, ale i Dvergence je super kniha. :) :3 Ještě jednou moc díky. :)

5 Abigail Abigail | Web | 24. ledna 2015 v 9:58 | Reagovat

Úžasná kapitola. Podle anotace mě o hned zaujalo =) Nox má vážně zajímavý vztah se svým otcem =) a taky mě zajímají ty hranice. Na tože jsi měla ztíženě podmínky, je to úžasná kapitola =) Moc se těším na další i na Moontly darkness

6 Callia Callia | 24. ledna 2015 v 10:45 | Reagovat

[5]:  Moc díky. :) A Monthly darkness se dneska pokusím sepsat a přidat to tady. :) :D

7 Simča Simča | Web | 25. ledna 2015 v 16:13 | Reagovat

Anotace úžasná, kapitola taky :D Hrozně moc mě tahle povídka zaujala...už se těším na pokračování :)

8 Callia Callia | 26. ledna 2015 v 9:08 | Reagovat

[7]:  Moc díky. :)

9 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 28. ledna 2015 v 20:33 | Reagovat

Zajímavé :) Těším se, jak to bude dál! :))

10 Callia Callia | 29. ledna 2015 v 15:51 | Reagovat

[9]:  Díky. :)

11 Ilía Ilía | E-mail | Web | 30. ledna 2015 v 13:09 | Reagovat

Jé, vlci. Vrr :D
Vlastně se mi to líbilo... trochu mi to připomíná... Smečku? O.o Asi. I když jsem to už strašně dlouho nečetla :D
Jsem zvědavá na ten vztah s jejím otcem. Je to takové zvláštní, když o něm říká, že je to její vůdce. Na chvíli jsem si připadala, jako v 50 odstínech kdovíčeho :D
Našla jsem tam pár chybiček, ale nechtělo se mi je zapisovat. Jen mě do očí praštilo tohle "promasíroval si uhozené místo". Místo toho uhozené bych asi použila nějaké jiné slovo. Teď to vypadá docela zvláštně :DDD

12 Callia Callia | 30. ledna 2015 v 14:02 | Reagovat

[11]:  :D Díky. :) Tu chybu určitě opravím a no... ten vztah bude takový... trochu složitější. :D Však uvidíš. A Smečku to možná připomíná díky těm vlkům, ale jinak doufám, že příběh bude odlišný. (Doufám v to) :D

13 Eliz Eliz | Web | 7. února 2015 v 15:18 | Reagovat

Už jenom ten název je super, takový tajemný, těším se na další díly :D

14 Vanessa Vanessa | 20. března 2015 v 14:46 | Reagovat

Vlky osobně mám velmi ráda a tak mi přišlo úžasné, že sis vybrala takové téma. Nox je krásné jméno. Je tak celé, nebo zdrobnělina? Vztah s otcem mi přišel zajímavý, v žádné knize i článku jsem nic podobného nenašla, krásná myšlenka. :-)

15 Callia Callia | 20. března 2015 v 18:16 | Reagovat

[13]: Díky. :)

[14]:  Moc díky. Já doufám, že ten vztah ještě trochu rozvinu a vy jej lépe pochopíte. :)

16 Yaraki Yaraki | Web | 31. března 2015 v 18:09 | Reagovat

Jsem opravdu moc ráda, že jsem objevila tvůj blog - už delší dobu sháním stránku, která se vyloženě zabývá povídkami, které jsou kdyby nic jiného alespoň "čitelné".... ty nejen, že píšeš dílovky, jsou navíc skvěle napsané. Jakože vážně, líbí se mi námět, provedení... no prostě všechno. Hned se pustím do dalšího čtění :)

17 Callia Callia | 31. března 2015 v 19:35 | Reagovat

[16]:  Tak to moc děkuju. Jsem ráda za každého nového čtenáře a taky jsem ráda, že se ti líbí moje povídky. :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama