Agniteris- 3. Kapitola

5. února 2015 v 17:24 | Callia |  Agniteris
Ahojky. Tak jsem tady s další kapitolou. :) Ano, já vím, že tay měla být už včera, ale jaksi jsme neměla náladu na psaní. Taky se omlouvám, že jsem v pondělí nepřidala kapitolu Temného tajemství, podle toho rozvrhu, co jsem si dělala, ale hold ho tak moc nedodržuju. :D Ono to je spíš takové... No, když dostanu chuť psát, tak většinou nevím, co by to mělo být, takže ten rozvrh mi s tím tak trochu pomáhá. :)
Ale... Já doufám, že se vám tahle kapitola bude líbit, protože její psaní jsem si docela užívala. Tahle povídka mě prostě začíná bavit! :D
A pokud vám to připomíná Harryho Pottera, tak je to tím, že je to inspirováno Harry Potterem. Na začátku jsem to psala. :D
Ale teď už nechci zdržovat. Pusťte se do toho. :)
PS: Všichni asi moc dobře víte, že jména si většinou vymýšlím a nebo překládám různá slova a z toho jsou potom jména. Jen jsem chtěla, abyste to věděli, protože... Řekněme, že někdy vám to jméno může říct, jaká postava je, ještě před tím, než se to dozvíte z příběhu. :) (A to neplatí pouze o téhle povídce!)

PS2: NAPIŠTE MI DO KOMENTÁŘŮ, JESTLI JSTE V NĚKTERÉM Z MÝCH PŘÍBĚHŮ HLEDALI PŘEKLAD JMÉNA NĚJAKÉHO HRDINY ČI HRDINKY. DOCELA BY MĚ ZAJÍMALO, JESTLI TO NĚKOHO NAPADLO. :D (JAKO PŘELOŽIT SI TO)
Více v celém článku.


3. Kapitola
Stáli jsme před obrovskou starou budovou. Byla tak dlouhá, že jsem málem nedohlédla na její druhý konec. Vysoká byla asi pět pater a masivní dřevěné dveře mě a všechny ostatní studenty udržovaly venku. Nervózně jsem si přešlápla z nohy na nohu. Tohle není škola. To je jak nějaký obrovský zámek! Jen s trochu šedou a oprýskanou omítkou.
"Nádhera co?" zašeptala Retiera. Mlčky jsem přikývla a dál si prohlížela tu krásu. Vitrážovými okny ven prosvítalo světlo a házelo na trávu barevné odrazy. Když jsem se pozorněji zadívala, zjistila jsem, že se co dvacet oken barvy mění. V prvních dvaceti byly vitráže do zelené barvy, potom do modré, bílo šedé a nakonec červené. Vypadalo to opravdu nádherně a já nad tím dokázala jen tiše vzdychat.
"Tohle musí být sen." šeptla jsem. Teleportka se zasmála a objala mě okolo ramen.
"Není, Alesio. Tohle je skutečnost. A já ti teď slibuji, že tady prožiješ ty nejkrásnější čtyři roky tvého života." políbila mě na čelo a poté se ode mě odtáhla.
"Ty mě tady necháváš samotnou?" vypískla jsem. Nevím, proč mě ta představa tak vyděsila. Možná za to mohli ti lidé okolo mě. Připadalo mi, jako kdyby si mě každý z nich prohlížel. Navíc vypadali tak nadšeně a radostně. Jakoby všichni věděli, do čeho jdou. Já to nevěděla. Nevěděla jsem vlastně vůbec nic.
"Nebudeš sama. Najdeš si jistě spoustu přátel. Možná i nějakého toho kluka." Ušklíbla jsem se. "Ale hlavně najdeš sama sebe. Objevíš své schopnosti a naučíš se je ovládat. Bude to skvělé, uvidíš." Myslela to upřímně. Viděla jsem to v jejích očích a cítila v jejím úsměvu. Tak proč se tak strašně bojím?
"Budeš tady chodit? Navštěvovat mě?" Smutně se usmála a zavrtěla hlavou.
"Je mi to líto, ale do Agniteris nesmí nikdo, kromě učitelů a studentů. Ale až budete mít volno, tak se mi ozvi. Někde se sejdeme." Zamračila jsem se.
"Ale jak…" její zvonivý smích mě umlčel.
"Vždycky zapomenu, že opravdu nic nevíš. Tak hele. Teď mě pozorně poslouchej. Kdykoli se semnou budeš potřebovat spojit. Ať půjde o sebevětší problém, nebo si budeš chtít jenom s někým pokecat anebo prostě budeš chtít na chvíli vypadnou z pokoje nebo ze školy, vezmi kus papíru, napiš na něj mé jméno a vzkaz a potom jej zahrab do země." Zřejmě jsem se tvářila opravdu hodně nechápavě, protože Retiera se na mě znovu usmála. Tentokrát ještě v širším úsměvu, až jsem se bála, aby ji to nebolelo. "Dívej se pozorně. Právě uvidíš svoje úplně první kouzlo v tomhle světě." Nadšeně jsem povytáhla obočí a sledovala svou novou nejlepší kamarádku. Vlastně ne… Ona pro mě byla spíš něco jako matka. I když trochu mladá. Kolik jí vlastně je? Z těchto nesmyslných úvah mě vytrhlo něco velmi zvláštního. Jakoby do mě někdo udeřil pěstí. Přerývavě jsem se nadechla a o krok klopýtla dozadu. Zmateně jsem se rozhlížela okolo sebe, ale všichni stáli několik metrů od nás. Pohlédla jsem na Retieru, která se soustředila na jedno místo v trávě. Pohlédla jsem tam taky, ale neviděla nic zajímavého. Nepatrně jsem se zamračila a chtěla se ji zeptat, co tam vidí, když tu najednou se ze země začala zvedat nádherná bílá květina. Omámeně jsem vzdychla.
"To je krása." Klekla jsem si na kolena a ke květině přičichla. Voněla opravdu krásně. Jako ráno jarního dne, kdy se louky třpytí pod kapkami rosy a slunce vás příjemně zahřívá na tvářích, ale i přes to se musíte zakrývat před chladným větříkem. Vlastně jsem nevěděla, co přesně je to za rostlinu.
"To je Rožec," promluvil mi za zády neznámý klučičí hlas. Leknutím jsem nadskočila a otočila se. Přede mnou stál vysoký kluk. Jeho zlatavé vlasy byly ostříhány na ježka a modré oči si mě pobaveně prohlížely. Ve tváři mu pohrával úsměv, který se snažil zamaskovat. Co je tady sakra k smíchu?
"Správně." Moje srdce zase jednou vynechalo. Do háje! Jestli se tohle bude dít často, asi sebou za chvilku seknu. Pohlédla jsem na Retieru, která teď stála vedle mě.
"Jmenuji se Darllen." Teleportka se zářivě usmála.
"Na chvíli nás omluv." Darllen se zasmál a zavrtěl hlavou. Zamračila jsem se. Čemu se pořád směje? Retiera mě odvedla o pár kroků dál a poté mě objala.
"Podívej… Já už budu muset jít. Vypadá to, že všichni žáci už jsou tady a určitě si pro vás za chvíli někdo přijde. A no…" rozhlédla se okolo a já udělala to samé. Už tady nebyl skoro nikdo dospělí. Jen posledních pár rodičů se loučilo se svými dětmi. "Prostě budu muset běžet. Ještě jednou ti přeju všechno nejlepší do nového školního roku. Bude to tady bezvadné, uvidíš sama. Najdeš si přátele a ovládneš schopnosti. A já na tebe budu čekat, dokud nedostanete prázdniny. Ale kdyby něco, víš jak se mi ozvat." Ušklíbla jsem se.
"Jo. Zakopat papír do země." Zasmála se a znovu mě objala.
"Jsi skvělá, Alesio." Teprve teď jsem si uvědomila, že mě v očích štípou slzy. Rychle jsem je zatlačila zpátky a doufala, že si toho nevšimla. Retiera už byla několik kroků ode mě, když se zastavila a otočila. "A ještě jedna věc. Ten kluk…" šlehla pohledem k mému novému známému a šibalsky se usmála "Je to čtenář." Povytáhla jsem jedno obočí.
"Jak to myslíš, čte…" ale ona už byla pryč. Několikrát jsem zamrkala a rozhlédla se okolo sebe. Ale Retiera už tady nebyla. Zavrtěla jsem hlavou a vydala se zpátky k hlavním dveřím budovy.
"Tak co? Těšíš se?" Už zase! Prudce jsem se otočila a naštvaně si Darllena prohlížela. Za chvilku to semnou sekne. Ještě jednou mě někdo takhle vyleká a je po mně.
"Za to může ten stres. A taky ta nedočkavost a zvědavost. To přejde." Chvíli jsem si jej prohlížela od hlavy až k patě. Byl opravdu pěkný. A když jsem se zadívala na jeho vlasy, nemohla jsem se rozhodnout, jestli jsou zlatavé anebo je to spíše karamelová s odlesky.
"Z obojího trochu. Záleží na světle." Do prdele! Co to sakra je?! To my snad čte myšlenky?! Uchechtl se. A mě to došlo.
"Čtenář. Jako že… Čteš lidem myšlenky?" Přikývl. Chtěla jsem něco říct, ale nevěděla jsem co. Došly my slova. Najednou se obrovské dřevěné dveře otevřely a v nich stála malá žena. Mohla mít něco okolo padesáti, šedé vlasy měla sepnuté v drdolu a oblečená byla jak jinak než celá v černém. Sukně ji sahal až po kotníky, div si na ni nešlapala. Přes ramena měla přehozený plášť a celkově připomínala nějakou čarodějnici z dětských pohádek. Až na to, že neměla bradavice na nose a její obličej vypadal jako obličeje ostatních žen v jejím věku. Z ničeho nic se Darllen začal dusit smíchem. Snažil se jej potlačit, ale moc mu to nešlo. Po tvářích se mu začaly koulet slzy a já na něj jen nechápavě zírala.
"Co je?" šeptla jsem skrz zaťaté zuby.
"Vážně si řekla, že nemá bradavice jako čarodějnice z dětských pohádek?" Viděla jsem, jak moc se snaží svůj smích potlačovat, ale jakoby se neustále vracel k nějaké hrozně vtipné scéně.
"No a? Vždyť je to pravda! Podívej se na to oblečení!" Pohlédl směrem ke dveřím a potom směrem ke mně.
"Na její oblečení? To se spíš podívej ty na to svoje. Nemáš pocit, že tady tak trochu nezapadáš?" Rozhlédla jsem se okolo sebe a zjistila, že má pravdu. Většina studentů na sobě měla tmavé oblečení, dívky sukně a haleny zatímco kluci černé kalhoty a mikiny. A já? Světle modré tričko na jedno rameno a černé rifle. No… Alespoň, že ty rifle jsou tmavé. Pokřiveně jsem se usmála.
"Pořád nechápu, proč ses tak smál," řekla jsem, teď už vcházejíc do budovy. Stará dáma nám pokynula, abychom ji následovali a my poslechli.
"Tohle je profesorka Airová. Je to nejuznávanější magicamka široko daleko. Ovládá vzduch a má dar. Dokáže si propůjčit moc někoho jiného. Takže v podstatě dokáže ovládat všechny čtyři živly." Cítila jsem, jak mi rudnou tváře.
"To jsem nevěděla," šeptla jsem.
"To je jasné. Ty nevíš nic. Vlastně si to moc nedokážu představit. Musí to být strašně matoucí." Přikývla jsem. Ani nevíš jak.
"Tak tohle je polední síň." Okolo nás se rozezvučel silný hlas profesorky, která teď stála uprostřed obrovské místnosti. Po obou stranách byla okna, kterými šlo vidět na jakousi zahradu, plnou laviček a fontán a květin. Na druhé straně jsem mohla vidět les a jakousi chatu. Když jsem svůj pohled odtrhla od výhledu a znovu si pořádně prozkoumala místnost, zjistila jsem, že mi to připomíná jídelnu, akorát místo jednotlivých stolů tady byl jeden dlouhý. "Je to taková obrovská společenská místnost. Víc vám k tomu asi neřeknu." Byla jsem poměrně překvapená. Společenská místnost? Ale vždyť tady není ani televize, ani počítače. Nic. Slyšela jsem, jak se vedle mě Darllen uchechtl.
"Mohl by ses mi přestat hrabat v hlavě?! Je to docela nepříjemné."
"Tak promiň, ale neumím to ovládat. To proto jsem přišel na tuhle školu, víš? Abych se to naučil." Protočila jsem oči. Chtěla jsem jen v tichosti pokračovat v chůzi za profesorkou, ale zvědavost mi nedala.
"Co je na tom vtipného? Normálně ve společenských místnostech bývají televize a počítače." Zavrtěl hlavou.
"V lidském světě možná. Ale tady… Zjistíš, že tady je za zábavu považováno úplně něco jiného." Naklonila jsem hlavu na stranu a pozorně si jej prohlížela.
"Co vůbec ovládáš ty? A máš taky nějaký dar?" Vypadalo, že ho moje otázky zaskočily a já si na chvíli pomyslela, jestli to tady není něco neslušného. Chápete. Jako když se starší ženy zeptáte, kolik ji je nebo kolik váží. To se prostě nedělá. Není to slušné. Ale když se na mě po chvíli Darllen usmál, ulevilo se mi.
"Já ovládám zemi. A čtení myšlenek je můj dar. Takže ne, myšlenky nečtou všichni." Tak teď jsem si oddychla ještě více.
Konečně jsme se zastavili. Ta škola byla tak obrovská, že jsem po čtvrt hodině ztratila pojem o tom, v jakém jsem patře nebo na jaké strašně se nacházím a prostě jsem jen chodila a poslouchala jak se co jmenuje. Stejně jsem si zapamatovala je pár věcí. V přízemí se nachází polední síň, jídelna a vchod do zahrady. V prvním patře jsou učebny pro první a druhé ročníky. Také jsou tam menší odpočinkové místnosti, knihovna a jedna velká místnost na odpolední učení. To, kdybychom jsme se prý nechtěli učit na pokoji. V druhém patře byly naše pokoje. Co mě velmi překvapilo, bylo to, že jsme si to patro vůbec neprošli, jen jsme stoupaly dál po schodišti. V patře třetím se nacházely učebny pro třetí a čtvrtý ročník a v patře čtvrtém byly jejich pokoje. Do posledního patra jsme se podívat nešly, jelikož se tam nacházeli pokoje a kanceláře učitelů. Nyní jsme však stály v přízemí, v polední síni.

"Je čas na rozřazení do skupin." Vytrhla jsem se z přemýšlení a pohlédla do tváře profesorky Airové. Všechny žáky si měřila přísným pohledem a když spočinula na mě, na čele se jí udělala ještě větší vráska. Polkla jsem knedlík v krku a stočila svůj na ošoupané tenisky. "Ti co znají své schopnosti, prosím, nechť se seřadí pod příslušnou barvu vlajky." Teprve teď jsem si všimla, že na druhé straně místnosti jsou na zdi přidělané malé vlaječky. Modrá, zelená, bílá a červená. Pozorovala jsem studenty, kteří se postupně řadili pod jednotlivé barvy a co mě opravdu překvapilo, bylo to, že jejich počet se zdál téměř vyvážený. Bylo to zvláštní a já se rozhlédla okolo sebe, abych zjistila, kdo všechno se ještě nezařadil. A čekal mě obrovský šok. Stála jsem tady jenom já.

Tak co vy na to? :D
Callia
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 6. února 2015 v 7:13 | Reagovat

No, zkoušela jsem si ta jména přeložit. Alesi by rumunsky mělo znamenat´"zvolená", a "retie" holandsky "vzácný". Nebo to má jiný výklad? Protože "reti" zároveň znamená "zřídka", nebo také "síť" :-) U Darllena jsem na to nějak nedokázala přijít.

Ale nyní  k příběhu. Měla bych jen jedinou výtku. Harryho Pottera mi to nepřipomíná, má to o dost jinou atmosféru, ale někdy se ti plete shoda přísludku s podmětem. Například se píše "došlA mi slova", ne "došlY mi slova". A je tam toho více.

Ale příběh jako takový se mi moc zamlouvá. Obdivuji tě, jak dokážeš čtenáře vtáhnout do děje tak, že moc nevnímá svět kolem sebe. Takže až dneska dostanu pětku z písemky z matematiky, je to tvá vina :-)

Jsem napnutá, jak to bude pokračovat. Jen tak dále, píšeš totiž úžasně!

2 Callia Callia | 6. února 2015 v 7:32 | Reagovat

[1]: Moc moc moc děkuji. :) Na ty chyby se podívám. Ono...v tomhle jsem fakt hrozná. :D A s těmi jmény ti můžu říct, že Alesi je správně. Reti jsem překládala jako zřídka (nebo klidně i vzácná, ale spíše zřídka) no a Darllen... Můžu ti říct, že když si přeložíš celé tohle slovo, tak se ti něco přeloží. :D A jinak ještě jednou moc děkuji. :)

3 Callia Callia | 6. února 2015 v 8:12 | Reagovat

[2]:  Tak teď jsem se koukla na ty chyby a já je prostě nevidím. :/ Tu tvou jsem si opravila, ale ty ostatní... Neříkám, že tam nejsou, protože tam určitě jsou, ale prostě je nedokážu najít! :D

4 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 6. února 2015 v 15:04 | Reagovat

Mně to ale vážně nic nenašlo:-) Nechápu, kde je chyba.

K těm chybám- omlouvám se, měla jsem pocit, že jich tam je více, ale asi jsem byla jen unavená. Opravdu ti dlužím omluvu, zrovna já bych ti jedinou chybu vytýkat neměla...

5 Callia Callia | 6. února 2015 v 17:36 | Reagovat

[4]:  Vážně ne? :D No tak ono to je jedno. To slovo v překladu z velštiny znamená číst (nebo čtenář) A s tou chybou to vůbec neřeš. :) Možná, že jich tam je opravdu víc, jen je prostě nevidím. V gramatice a celkově v mluvnici jsem strašná. :D

6 Kačíí Kačíí | Web | 6. února 2015 v 20:05 | Reagovat

Vedela sem ze to podle rozvrhu nebudes dodrzovat, protoze to nikdo:D
Kapitola je krasna, ten Darlenn se mi zacina dost zamlouvat:33
Necekala jsem ze tam zustane stat jenom sama:D
Tesim se na dalsi:)

7 Callia Callia | 6. února 2015 v 20:40 | Reagovat

[6]:  Ale tak naděje na to, že bych to snad mohla dodržet byla. :D A jinak moc díky. :) Jsem ráda, že se ti povídka líbí. :)

8 Tina Tina | Web | 6. února 2015 v 22:04 | Reagovat

Kapitola byla super :D No, budu upřímná, překlad byl už u prvního komentáře, tak jsem to nehledala..originální vymýšlet jména takto :D A co se týče Darllena se mi líbí, i když jako není snad nic horšího než pěknej kluk, co čte myšlenky :D xD Celé se mi to líbí..je tam pěkná atmosféra prostředí celkově, takže..jupí, pokračuj :D

9 Abigail Abigail | Web | 10. února 2015 v 18:28 | Reagovat

Super kapitola. Akorát myslí, že je tam jedna chyba, které jsem si určitě všimla...teda jestli je to chyba.
To my snad čte myšlenky?! myslím, že by tam u slova mi mělo být měkké i. Ale nevadí, těším se na další kapitolku =)

10 Jess Jess | 11. února 2015 v 19:10 | Reagovat

OMG! :D Já nevím co k tomu napsat! :D Originální, úžasný, dech beroucí, nádherný? :D Prostě je to skvělý! :33 Popravdě k přečtení kapitolky jsem se dostala až teď a vůbec jsem netušila, že ta jména mohou něco znamenat! :D Jsem blbá. :D Darllen.. Oh lala! :D Můj detektor na kluky mi říká, že se mezi nima něco stane! :DD Ale taky by mě štvalo, kdyby mi sexy kluk mohl číst myšlenky, kdybych zrovna slintala nad tím jak je božskej! :D :D :D Harryho Pottera mi povídka skoro vůbec nepřipomíná a ta jména jsou vážně vychytaná a originální. :-)
Ježiš za pár chybek tě přeci neukamenuju! :D :D :D Jinak se mockrát těším na pokračování a omlouvám se že jsem tu dlouho nebyla, důvod jsem už přidala na blog.

11 Ilía Ilía | E-mail | Web | 21. února 2015 v 14:45 | Reagovat

Nikdy mě naneapadlo, přeložit si ty jména, ale to, co znamená Darllen se mi líbí :D Ten kluk se mi líbí. :3 :D

Omlouvám se, že jsem tu tak dlouho nebyla. Budu se snažit zase obíhat :)

12 Callia Callia | 22. února 2015 v 16:35 | Reagovat

[8]:  Moc díky. :)

[9]:  Jo! Máš pravdu. My s tvrdým y. Moc díky za upozornění. :D Bože... To je hrubka! :D Teď jsem se plácla do čela, protože... No bože. :D A jinak díky. :)

[10]:  Moc díky. :D :) Jsem ráda, že se ti povídka líbí. :)

[11]:  V pohodě. :) A jinak díky. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama