Agniteris- 4. Kapitola

22. února 2015 v 16:30 | Callia |  Agniteris
Ahojky. Tak jsem tady s dašlí kapitolou. :)
Ano, vím, že to mělo být Monthly darkness nebo Nocturna creaturis ale já prostě měla náladu na napsání Agniteris. :D Doufám, že to moc nevadí. :)
No... Nechci to více okecávat, takže vám jenom popřeju, aby jste si kapitolu užili. :)
Více v celém článku.


4. Kapitola
Nevěřícně jsem se okolo sebe rozhlížela. Vážně jsem tady zůstala sama. Jak je to sakra možné?! Pohledem jsem vyhledala Darllena a doufala, že mi dokáže nějak odpovědět. Ale on jen pokrčil rameny. Protočila jsem oči. Skvělé. Ani on to neví.
"Pojď sem," pokynula mi rukou profesorka Airová a já s vytřeštěnýma očima popošla několik kroků k ní. Prohlédla si mě od shora dolů. Na chvíli se pozastavila na mém odhaleném ramenu a potom zavrtěla hlavou.
"Jak jste si jistě všimli, tady slečna Mightová je jediná která se nezařadila do žádné skupiny. Všichni jste taky zřejmě pochopili, že pochází z lidského světa." Pár studentů se uchechtlo, ale v tu chvíli mi to byl úplně jedno. Jak sakra ví moje příjmení? "Ale hlavní věc, kterou jsem vám tady chtěla vysvětlit je to, že tohle není žádný ojedinělý případ. Magicamů, kteří by vyrůstali v lidském světě je opravdu málo. Několik let po sobě tady dokonce nebyl žádný nový student tohoto původu." Několik lidí si mě zkoumavě prohlíželo. Cítila jsem se jako zvíře v ZOO. Neschopná cokoliv udělat, jakkoliv zabránit tomu, aby se na mě koukali a tak jsem se alespoň snažila dívat kamkoli, jen ne na obličeje mých nových spolužáků. "Doufám, že i přes to slečnu Mightovou přijmete mezi sebe. A teď vás poprosím, abyste se odebrali do svých nových pokojů." Studenti se začali pomalu vytrácet z místnosti, až jsem tam nakonec zůstala jen já a profesorka Airová.
"Slečno Mightová, vím, že to teď bude znít naprosto bláznivě, ale potřebuji vědět, do jaké skupiny vás zařadit." Vytrhla jsem se z přemýšlení a nevěřícně koukala na profesorku.
"Prosím?" zeptala jsem se tichým vysokým hlesem, který jakoby ani nepatřil mě.
"Slyšela jste. Já vím, že to musí být hrozně těžké a nedokážete si ani představit, jak to udělat. Ale věřte mi. Je to jednoduché," usmála se na mě. Tohle bylo poprvé, kdy její obličej nepřipomínal jednu obrovskou staženou vrásku. Vlastně v tuhle chvíli vypadala, jako milá ženská.
"Ale já… Nevím, co dělat," koktala jsem.
"Víte. Uvnitř sebe to víte, Alesio. Stačí, když zavřete oči, zhluboka se nadechnete a pozorně se zadíváte do svého nitra." Udělala jsem, co mi řekla. Zavřela jsem oči, nadechla se a nic. Ruce se mi třásly a měla jsem pocit, že moje nohy za chvíli vypoví službu a já sebou seknu.
"Musíte se víc soustředit. Podívejte se ke svému srdci. Představte si, že v celém vašem těle je temnota. Jen černo. Nic víc. A uprostřed toho všeho se nachází vaše tlukoucí srdce. A okolo něj jakoby zářila jedna barva. Jakoby vaše srdce chránila před temnotou zbytku vašeho těla." Její hlas byl tak uklidňující. Znovu jsem zavřela své oči a měla pocit, jako když pomalu upadám do spánku. Snažila jsem se uvolnit a na nic nemyslet. Představila jsem si, jak se pomalu nořím hlouběji a hlouběji do svého těla. A potom jsem to opravdu uviděla. Zářivě modrou barvu, která tvořila jakousi mlhu, obestupující mé srdce. Leknutím a zároveň překvapením jsem otevřela oči. Zrychleně jsem dýchala a nevěřícně vrtěla hlavou.
"Ta… Ta barva! Byla tam! Byla okolo mého srdce. Ale jak… Jak jsem to vůbec mohla vidět?" zmatenost, natčení, překvapení, štěstí ale i smutek. Všechny tyhle emoce se teď mísily uvnitř mě. K tomu všemu jsem měla v hlavě obrovský zmatek a spoustu otázek. A potřebovala jsem znát alespoň pár odpovědí.
"Uklidni se. Je to v pořádku. Upadla jsi do takzvaného stavu poznání. To nastane tehdy, když se člověk naprosto uvolní a vstoupí dovnitř svého těla. Normální lidé tohohle nejsou schopni, avšak magicamové ano." Stále jsem byla zmatená, ale cítila jsem se lépe. Nevěděla jsem co říct, a tak jsem jen stála a dívala se do hnědých očí profesorky.
"Takže… Jakou barvu jsi tam viděla?" Odtrhla jsem od ní svůj zrak a zhluboka se nadechla.
"Modrou." Profesorka se na mě zářivě usmála.
"To znamená, že budeš patřit do skupiny Aquam. Čili vlastníš schopnost vody." Pozvedla jsem jedno obočí. Voda? Musela jsem přiznat, že pokud bych si mohla vybrat, byla by to právě voda. Už od malička jsem ji milovala. Potápění a plavání a léto. To bylo moje. Podívala jsem se na profesorku. Vypadal to, že čeká, až něco řeknu. Odkašlala jsem si a pravila.
"To je… Skvělé." Při posledním slovu jsem se trochu zadrhla a na tváři se mi usadil úsměv, který spíše připomínal škleb.
"Uvidíš, že jakmile si jednou vyzkoušíš kouzlo, budeš to chtít dělat pořád. Je to naprosto úžasné. I když se ti to teď zdá možná naprosto nemožné." Teď už jsem se vážně zasmála.
"Máte pravdu. Zdá se mi to naprosto nemožné a mám strach. Nevím co dělat, co očekávat, s kým mluvit. Ale zároveň cítím, jako bych…" co jsem vlastně cítila? Nedokázala jsem to pojmenovat. Jakoby mě to tady zahřívalo. Jakoby moje srdce teprve teď začalo pořádně tlouct. Jako bych se až tady začala cítit…
"Jako by si tady patřila, že?" dopověděla za mě větu profesorka a já se usmála. Přikývla jsem. Jako bych se až tady začala cítit opravdu doma.
"To je tím, že tady opravdu patříš, Alesio. Jsi magicamca a ovládáš vodu. Nechci tě už více zdržovat. Určitě jsi unavená. Ale přeci jen by si měla vědět ještě jednu věc." Už žádná překvapení! Prosím! Potichu jsem vzdychla. "Každý z nás má nějaký dar. Jak jsem si stačila všimnout, tvůj nový přítel je čtenář," zavrtěla hlavou a na tváři se jí usadil úsměv. "Určitě ti už stačil povědět, jaký dar mám já, že?" jen jsem přikývla. "No… V průběhu studia poznáš, že dar tady má opravdu každý. To znamená, že i ty. Jen jej teprve musíš objevit." Zavřela jsem oči a promnula si spánky. Takže musím objevit svůj dar, nalézt své schopnosti, zjistit, kdo zabil mé rodiče a proč to udělal, dozvědět se pravdu o tom, proč jsem byla vychována mimo tenhle svět a do toho všeho se začlenit mezi mé nové spolužáky a nebýt považována za většího podivína, než za kterého mě tady všichni očividně považují. Myslím, že sebevražda by to všechno vyřešila. Ušklíbla jsem se nad tou představou.
"Myslím, že by si už vážně měla jít, Alesio. Odpočiň si a nech si všechno projít hlavou. Uvidíš, že zítra to už bude lepší." Mlčky jsem přikývla a odebrala se ke dveřím. Ale po pár krocích jsem se zastavila a otočila se.
"Mám ještě jednu otázku. Jak to, že znáte mé jméno?"
"Posledních pět let se tady neobjevil nikdo z lidského světa. Myslíš si snad, že by si unikla pozornosti?" Chápavě jsem přikývla. Na jazyk se mi drala ještě další otázka, ale spolkla jsem ji. Teď není vhodná doba. Zeptám se na to později. S touhle myšlenkou jsem vyšla z Polední síně a začala stoupat po schodech nahoru.
Konečně jsem se dostala do druhého patra. Moje srdce bilo jako splašené a já sotva popadala dech. Tyhle schody jsou zabijáci!
"Mightová, jestli si nebudeš kontrolovat svoje myšlenky, počurám se tady smíchy," řekl pobaveným hlasem Darllen, který postával v chodbě mezi pokoji. Zamračeně jsem se na něj podívala a pomalým krokem se vydala k tabuli, která byla na začátku chodby. Bylo na ní připíchnuto několik papírů s našimi jmény a čísly pokoje. Našla jsem se u čísla 19. Nechápala jsem, jak mohli vědět, do kterého pokoje mě dát, když neznaly mé schopnosti, ale tohle byla jedna z věcí, která mě nijak netrápila. V hlavě jsem totiž měla mnohem větší a důležitější otázky.
"Co tady děláš? A vůbec, proč mi pořád lezeš do hlavy?" Musela jsem uznat, že mě to začínalo štvát. Jsou to moje myšlenky sakra! Co kdyby slyšel něco, co slyšet neměl?
"Tak promiň. Ale říkal jsem ti, že to neumím ovládat. Snažím se, ale… Nejde to. I proto jsem tady." Protočila jsem oči a snažila se protáhnout okolo něj. Když mě Darllen chytil za paži, leknutím jsem nadskočila.
"Sakra! Tohle nedělej!" Zasmál se.
"Promiň. Jen jsem ti chtěl něco ukázat." Stáhla jsem obočí a zmateně si jej prohlížela.
"Koukni. Když se postavíš doprostřed chodby a zadíváš se na dveře pokojů, nevidíš něco zvláštního?" V prvním okamžiku jsem mu chtěla odseknout, že ne a pokračovat v chůzi, ale poté jsem si toho opravdu všimla. V přední části chodby čili nejblíže ke schodům měly dveře světle modrou barvu. Za nimi byly světle zelné dveře poté čistě bílé a nakonec červené.
"Takže i pokoje jsou řazeny podle skupin?" Darllen přikývl. Nečekala jsem, že by chtěl říct ještě něco jiného a tak jsem se znovu rozešla ke dveřím svého nového pokoje.
"Počkej!" Zastavila jsem se a otočila se na něj.
"Co je?"
"Co si měla na mysli tím, že bych mohl slyšet něco, co bych slyšet neměl?" Touhle větou mě opravdu naštval. To je vážně tak zabedněný nebo to jenom hraje?! Zavrtěla jsem hlavou. Například to, že jestli okamžitě nevypadneš z mojí hlavy, tak tě nakopnu někam, kde se ti to opravdu nebude líbit! A ne, nezajímá mě, že to nedokážeš ovládat! Zaměř se na nějakou jinou mysl a tu moji nech na pokoji! Věděla jsem, že mojí myšlenku slyšel, protože mu úsměv zmizel ze rtů a přimhouřenýma očima se na mě díval.
Konečně jsem stála před dveřmi s číslem 19. Byla jsem neuvěřitelně vyklepaná. Vlastně ani nevím, čeho jsem se bála nejvíce, protože v tu chvíli jsem se bála naprosto všeho. Párkrát jsem se zhluboka nadechla a potom konečně otevřela.


Tak co na to říkáte? :D :)
Callia
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 23. února 2015 v 11:42 | Reagovat

Tato kapitola se mi upřímně opravdu líbila. Hrozně barvitě jsi popsala to, jak se nořila do svého nitra, skvěle se to četlo.
Všimla jsem si jen jedné věci, na kterou bych tě asi raději upozornila. Týká se to těchto vět:  zmatenost, nadšení, překvapení, štěstí, ale i smutek. Všechny tyhle emoce se teď mísily uvnitř mě. K tomu všemu jsem měla v hlavě obrovský zmatek a spoustu otázek.
Vlastně jsi dvakrát napsala, že je zmatená. Ale chápu, že ses asi přehlédla, to se stává. Přesto  mě to trochu odvedlo od kouzla příběhu.
Vím, že má dneska asi trochu rýpavou náladu, ale zdá se mi to, nebo ses ze začátku jako by rozepisovala? zdá se mi totiž, že konec se ti povedl mnohem více. Tedy, i začátek je skvělý, ale ten konec je prostě ještě lepší.
Ale začíná se to zajímavě vyvíjet. Oblíbila jsem si Darllena, i když je příšerně otravný. jen tak dále!

2 Ilía Ilía | E-mail | Web | 23. února 2015 v 13:04 | Reagovat

Darllen se mi docela líbí. Hrozně mi někoho připomíná.
Jen bych tě chtěla na něco upozornit. Prosím, neber to jako rýpání, píšeš fakt skvěle, jen mě tohle konkrétně dost ruší od celého příběhu. Hodně je to vidět třeba v této větě: "Sakra! Tohle nedělej!" zasmál se.
Z kontextu je jasně patrné, že ONA řekla to sakra a ON se zasmál, ale takhle to působí, že on zanadával a nakonec se i zasmál. A to prostě vzhledem k okolním souvislostem nedává smysl. Spíš by to myslím mělo být takhle: "Sakra! Tohle nedělej!" Zasmál se.
Viděla jsem to i na víc místech, ale tady mě to bilo do očí nejvíc. Pokud to tak ale má být, tak se omlouvám, asi jsem to prostě nepochopila :)
Ale abych jenom nekritizovala, strašně se mi líbilo tvoje popisování, jak se nořila do sebe. Myslím, že to taky vyzkouším :D ;) Měla jsem z toho takový krásně poetický pocit.

A u téhle věty - "Uvidíš, že jakmile si jednou vyzkoušíš kouzlo, budeš to chtít dělat pořád. Je to naprosto úžasné. I když se ti to teď zdá možná naprosto nemožné." - jsem chytla záchvat smíchu. Jako by vypadla z 50 odstínů šedi. :D (Jo, taky jsem to četla, nesuďte mě :D)

3 Callia Callia | 23. února 2015 v 13:26 | Reagovat

[1]:  Moc díky. :) Tu větu napíšu nějak smysluplněji, aby se to tam neopakovalo. A no... S tím popisováním je to dost možné. Ono... Já někdy nechápu sama sebe. :D Popisování opravdu nemám ráda, ale někdy hold sama dost popisuju a to se asi stalo i v tomhle případě. :D Ale jak jsi sama napsala, ke konci už to bylo spíše o rozhovorech a popisování tam bylo málo. Jaký to má důvod? Sama nevím. :D

[2]:  Moc díky za upozornění. Já si to většinou ani neuvědomuju, že něco takového napíšu. Navíc mám celkově s přímou řečí docela velký problém. Nikdy pořádně nevím, kam dát malé nebo velké písmeno. :D Takže díky za upozornění. :) A jinak ti taky děkuju za přečtení a za to, že se ti kapitola líbila. :D A neodsuzuju tě. Já sice 50 odstínů šedi nečetla, protože to tak trochu víc není můj styl, ale tak... někomu se to líbí. :D

4 Eliza Eliza | Web | 25. února 2015 v 12:52 | Reagovat

Zatím jsem na povídku jenom tak nakoukla, abych věděla, jestli se do ní pustím, ale vypadá dost slibně a i když jsem moc nevěděla, o co go, logicky, tak se mi to líbilo a určitě si jí přečtu celou a budu netrpělivě čekat na další kapitoly ;)

5 Ilía Ilía | E-mail | Web | 27. února 2015 v 13:01 | Reagovat

[3]: Přímá řeč je zlo, ale ještě větší problém mi dělají čárky. FUJ!!! :DDD
Já to nejdřív ani nechtěla číst a řekla jsem si, že se kouknu na film a ty dvě hodiny přetrpím. Jenže mě to nějak zaujalo a chtěla jsem nakonec vědět, co na té knížce všichni mají. Jako, takhle to řeknu. Když se přehlídne ten jednoduchej styl a každá druhá stránka zasvěcená porno scénám, tak se to docela dá. :D

6 Abigail Abigail | 27. února 2015 v 19:38 | Reagovat

Úžasná kapitola, chyb jsem si nevšimla =) Netrpělivě čekám na další kapitolu =)

7 Callia Callia | 28. února 2015 v 14:15 | Reagovat

[4]:  Tak to jsem ráda, že se ti tahle kapitola líbila. :) A jsem ráda, že se pustíš do jejího čtení. :)

[5]:  Čárky jsou taky peklo!!! :D Ty snad vymyslel samotný Satan. :D

[6]:  Moc díky. :) Pokusím se ji přidat co nejdříve. :)

8 Jess Jess | 1. března 2015 v 17:08 | Reagovat

Oh my gosh! :D Ten konec! :3 :D
Já musím mít další kapitolu nebo zešílím!! :33 Hrozně se těším na to jaké bude mít spolubydlící a jak se to vlastně celé bude vyvíjet! :33
Z Darllena totálně nemůžu a je naprosto boží! :33 :D To se musí uznat. :3 Jinak z mého slintání nad kapčou musí být jasné že se mi neskutečně líbila! :D Takže jen tak dál, protože jsem velmi nedočkavý človíček! :D
A jinak máš úžasný desing! :33 Moje reakce byla takováhle: O_O Je vážně nádherný! :3 :D

9 Kačíí Kačíí | Web | 3. března 2015 v 12:37 | Reagovat

Nádherná kapitola! Tahle povídka je moje nejoblíbenější na tvém blogu, totálně miluju čaroděje, v tvým případě Magicamy:D Já kdybych si mohla vybrat tak bych si vzala vodu nebo ohen:D Prostě tyhle dvě jsou nejlepší, ale ona si vlastněvybrat nemohla:D jsem zvědavá na její schopnost:D Darlenn je prostě božíí, ale trošičku mi začíná lízt na nervy, vypadá to jak kdyby jí všude hledal a vtíral se:DD No kapitola skončila dost napínavě, jsem zvědavá na další kapitolku!:)

10 Callia Callia | 3. března 2015 v 14:45 | Reagovat

[8]:  Dneska přidám další kapitolu. :D Na wattpadu byla už včera, ale potom už jsem ji nestihla zveřejnit. :D A jinak strašně moc děkuju. :33

[9]:  Moc moc díky. No... Já osobně mám Darlenna taky docela ráda, ale v mých představách je to prostě strašný... s prominutím debil. :D Ale později se změní. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama