Jediná bez přání- 5. Kapitola

17. února 2015 v 8:00 | Callia |  Jediná bez přání (přepis)
Tak jsem tady s další přepsanou kapitlou JbP. Ano, vím že už delší dobu to tady nevyšlo a omluvám se vám za to, ale hold... nějak jsem to nedala. :D
Více v celém článku.


5. Kapitola
"Tak tady budeš nějakou chvíli spát," ukázal Girend na postel zavalenou dekami.
"To jsou přikrývky? A matrace?" vyhrkla jsem nechápavě a rozběhla se směrem k lůžku. Bez rozmýšlení jsem do něj skočila a zachumlala se do měkkých pokrývek. Uslyšela jsem tiché zachichotání a vystrčila hlavu z tepla.
"Kdy jsi naposledy spala v opravdové posteli?" zeptal se mě a já pokrčila rameny.
"Nevím. Ještě když jsem byla s minulou skupinou. Takže to bude několik měsíců. Asi," odpověděla jsem a viděla, jak se změnil jeho výraz. Byl nedůvěřivý, ale zároveň lítostivý.
"Chci, abys něco věděla Arryn. Nevěřím ti jediné slovo, co jsi tam venku řekla. Určitě tě nevyhodili kvůli takové hlouposti. Tomu bys neuvěřila ani ty sama. Ale ostatní to zřejmě netuší. Věří ti. A já doufám, že je nezklameš." Zaraženě jsem na Girenda zírala. Ví to. Opravdu zná pravdu, ale nic s tím nehodlá dělat? Zatřepala jsem hlavou.
"Tak proč jste mě nezabili? Věděl jsi, že lžu. Mohl jsi jim to říct," zašeptala jsem. On se jen usmál.
"A co bych z toho měl? Usmrtil bych dalšího člověka z už tak hodně ohrožené rasy. A navíc jsem od přírody zvědavý. Zajímá mě, proč tě doopravdy vyhodily. A vím, že to jednou řekneš. Ať už dříve nebo později." S touhle větou prošel dveřmi a zabouchl je za sebou. Chvíli jsem poslouchala a slyšela zamykání zámku. Ani jsem se neobtěžovala jít zkusit kliku. Byla jsem tu zamknutá. Plácla jsem sebou zpátky na postel a zadívala se na strop. Byl zšedlý, na pár místech popraskaný, ale jinak se tvářil jako naprosto obyčejný. Stejně jako celý dům. Hlavou mi problesklo, že by snad mohlo být vše v pořádku. Že se svět zase zlepší a tenhle dům a strop a opravdová postel…Že to prostě bude naprosto normální. Naivko. Ušklíbla jsem se a převalila na břicho. Hlavu jsem zabořila do polštáře a po chvíli usnula.
"Vstávej. Už je ráno," zašeptal mi něčí hlas do ucha. Prudce jsem vyletěla do sedu a zmateně se rozhlížela okolo sebe. Můj pohled spočinul v jiskřivých modrých očích a poté slétl k přidrzlému úsměvu.
"Tobě taky dobré ráno," uculila jsem se a rukou si projela své zacuchané blond vlasy.
"Chtělo by to koupel co?" zasmál se Reit a já po něm střelila vyčítavým pohledem.
"To chceš říct, že vypadám hrozně?" zeptala jsem se na oko uraženě. On jen zvedl ruce v gestu, že se vzdává a odpověděl.
"Ne. To rozhodně ne, ale…" Místo, aby dopověděl svou větu, podal mi zrcátko, které celou dobu leželo na nočním stolku. Chtěla jsem se do něj podívat už včera, ale nenašla jsem odvahu. Dokázala jsem si představit sama sebe a to mi stačilo. Ale teď jsem měla svůj odraz přímo před sebou a div jsem se nezhroutila hrůzou. Vytřeštila jsem oči a pořádně se zadívala. Mé kratší blond vlasy byly mastné a zacuchané. Ve tváři jsem měla zaschlé, krvavé šrámy a okolo očí fialové kruhy z nevyspání. Odstrčila jsem Reitovu ruku společně se zrcátkem pryč.
"Nevěděla jsem, že vypadám… takhle." Ukázala jsem na sebe a on se zasmál.
"Pojď za mnou." řekl a odešel ze dveří. Rychle jsem se vydala za ním. Šli jsme okolo dvou menších domků, kterých jsem si prvně nevšimla. Z jednoho zrovna vycházela vysoká, tmavovlasá dívka. Zmateným pohledem si mě prohlížela, dokud jsem nezašla do nějaké budovy. Očima jsem klouzala po holých stěnách. Byli popraskané, ale celkem čisté. A poté se můj zrak zastavil na věci, kterou jsem neviděla opravdu, ale opravdu dlouho.
"To je sprcha?" zeptala jsem se dost tupě.
"A co jiného by to bylo. Jasně, že je to sprcha. Ale nefunguje, jestli tě zajímá tohle. Musíme brát vodu z bečky. Takže když ji pustíš, poteče jenom studená," odpověděl Reit na mou nevyřčenou otázku. Němě jsem přikývla a rozešla se směrem k oné zázračné věci.
"A teda… Můžu?" zeptala jsem se ještě jednou. On se jen zasmál a odešel pryč.
Vysoukala jsem se ze svých smradlavý, špinavých věcí. Moje rifle už byli celé otrhané a tričko propocené. V batohu jsem měla jen pár kusů oblečení. Kde mám vůbec svou tašku? Sakra! Jasně, že mi ji sebrali. Byla v ní pistole! Pleskla jsem se rukou do čela a smířila se s tím, že se po vykoupání zase navleču do starých věcí.
Konečně jsem byla vysvlečená a vešla pod sprchu. Nevím, co jsem v té chvíli čekala, ale jakmile jsem otočila kohoutkem a na mou holou kůži dopadly první kapky ledové vody, poskočila jsem. Otřepala jsem se zimou a po těle mi přeběhla husí kůže. Na tváři se mi rýsoval spokojený výraz a já opět zalezla pod proud studené vody. Ze začátku to bylo nepříjemné, ale později jsem si na to zvykla a užívala si to. Ten nádherný pocit čistoty. Bylo to opravdu okouzlující. Rukou jsem si projela vlasy a cítila, že už nejsou slepené a tolik zacuchané. Poté jsem si uvědomila, že nemám žádný šampon nebo mýdlo. Zamračila jsem se a rozhlédla se okolo sebe. Na malém okně jsem uviděla jakousi lahvičku. Vzala jsem si ji a pohlédla na obal. Nedokázala jsem přečíst nápis, ale zariskovala jsem. Na ruku jsem si vymáčkla pár kapek a ty potom vmasírovala do vlasů. Udělala se tam obří pěna, která nádherně voněla. Sice jsem měla takové podezření, že je to spíše mužská vůně, ale ani v nejmenším mi to nevadilo. Užívala jsem si ten slastný pocit čistoty.
Zrovna jsem se natahovala po svých špinavých věcech, když můj zrak upoutalo něco jiného. Vedle pohozených, neuskládaných věcí ležela ještě jedna hromádka. Byla krásně složená a čistá. Začala jsem se nekontrolovatelně smát. Tohle není normální! První mě chtějí zabít, potom mě drží jako vězně a teď mi dají čisté oblečení?!Nevěděla jsem, jestli se mám začít radovat, nebo za tím hledat nějakou past. Chvíli jsem si oblečení prohlížela a nakonec jej uchopila do ruky. Byla to károvaná košile na knoflíky a plátěné kalhoty. Oblékla jsem si to a usmála se.
"No teda!" vykřikl někdo. Leknutím jsem nadskočila a otočila se směrem k otevřeným dveřím. Stál v nich docela pěkný kluk. Měl světle blond vlasy, zelené oči a byl poměrně vysoký. Podle účesu a strniště na obličeji bych mu tipovala tak dvacet čtyři. Možná míň.
"Ty ses díval, jak se převlíkám?" vypadlo ze mě a on se zarazil.
"A měl bych vůbec co vidět?" zeptal se smíchem a já přimhouřila oči.
"Strašně vtipné. Chtěla bych vidět tebe," odsekla jsem trochu podrážděně. Jenže on potom udělal něco, co jsem vážně nečekala. Sundal si tričko a blýskl po mě úsměvem. Moje oči sklouzly k jeho odhalené hrudi. Nechtěla jsem se na něj dívat, ale musela jsem uznat, že mu to opravdu slušelo. Všiml si mého pohledu a uchechtl si.
"No… Řekl bych, že mám co ukázat." Protočila jsem oči a sebrala ze země své špinavé věci. Rozešla jsem se směrem k onomu neznámému klukovi a chtěla projít ven. Ale stále mi stál v cestě.
"Uhni. Potřebuji projít," řekla jsem bez obalu a snažila se okolo něj protlačit.
"A co takhle prosím?" zasmál se a já povytáhla jedno obočí.
"A co takhle se alespoň představit, když už vlezeš nějaké holce do sprchy?" oplatila jsem mu otázku a on se na oko urazil.
"Řeknu ti svoje jméno, až ty řekneš prosím." Zavrtěla jsem hlavou a s úšklebkem v obličeji se mu protáhla pod rukou.

"Já dokážu žít i bez tvého jména," zasmála jsem se a rychlým krokem se vydala ke skupince lidí, postávající u jednoho z domů.

Tak co na to říkáte? :)
Callia
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Brolika Brolika | 17. února 2015 v 14:20 | Reagovat

Nic moc... ;-)

2 Callia Callia | 17. února 2015 v 14:57 | Reagovat

[1]:  Díky za názor. :) Jen by mě zajímalo, co přesně se ti nelíbilo? Nápad, celkově povídka nebo styl psaní, chyby...? Ono by mi to docela dost pomohlo, kdybych věděla, v čem se zlepšit. :) :D

3 Simča Simča | Web | 17. února 2015 v 22:02 | Reagovat

To je dost dobrý :D Moc povedený...už se těším na pokračování :))

4 Luke Luke | Web | 18. února 2015 v 13:15 | Reagovat

Kapitola se mi líbí :) Girend se mi zdá takový... nevím. Nenávistný? :D Reit se zdá jako takové zlatíčko a hlavní hrdinka mi je zatím docela sympatická :D Já většinou nemám rád halvní hrdiny příběhů, ani těch mých a vždycky si nejvíc oblíbím nějakou zápornou nebo nezajímavou postavu :D Těším se na další přepsanou kapitolu!! :)

5 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 19. února 2015 v 19:26 | Reagovat

Povedený! :)

6 Ella Monurová Ella Monurová | E-mail | Web | 19. února 2015 v 19:40 | Reagovat

Jaký nic moc! To je kravina, je to vážně dobrý.. Píšeš fakt dobře *-*..Ten komentář "Nic moc" sem teda rozhodně nepatří! :)
Těším se na další! :3

7 Callia Callia | 19. února 2015 v 21:30 | Reagovat

[3]: Moc díky. :)

[4]: On Girend... On v podstatě není nenávistný. Spíše už je starší a zkušený a nevěří kde komu. :D Ale jinak je to hodná postava. Nebo jsem ji alespoň zamýšlela udělat, jako hodnou postavu. :D  A jinak moc díky. :)

[5]:  Děkuju. :)

[6]:  Jee tak to díky. :D :) Pokusím se přidat další kapitolu co nejdříve. :)

8 Abigail Abigail | Web | 20. února 2015 v 13:41 | Reagovat

Super kapitola=) Ta povídka mi pomalu začínala výrazně chybět =) Těším se na další přepsanou kapitolu =) Doufám, že bude, co nejdříve =)

9 Callia Callia | 21. února 2015 v 12:26 | Reagovat

[8]:  Moc děkuji. :) A pokusím se další kapitolu napsat co nejdříve. :)

10 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 21. února 2015 v 18:57 | Reagovat

Hrozně se mi to líbí, vážně. Náhodou, já mám Girenda docela ráda. Ostatní postavy jsou trošku...ukvapené. Ale Arryn mám stále mnohem raději. Každopádně, úžasná kapitola, vážně nemám výtku. Jen tak dále!

11 Callia Callia | 21. února 2015 v 19:01 | Reagovat

[10]:  Moc díky. :) A no... Ostatní postavy se asi zdají být ukvapené a některé opravdu jsou (např. Aaron), ale já bych je spíše popsala jako nedůvěřivé. Ale je pravda, že dělají hodně unáhlené závěry. :D

12 Eliz Eliz | Web | 23. února 2015 v 16:22 | Reagovat

Já už fakt nevím, co sem psát, abych se pořád neopakovala. Prostě další pěkná kapitolka :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama