Agniteris- 5. Kapitola

3. března 2015 v 14:49 | Callia |  Agniteris
Ahojky. Tak jsem tady s dašlí kapitlou Agniteris. :D Mám pocit, že tahle povídka začíná být vaše oblíbená, což mě strašně těší, protože je to povídka, která mě nějvíc baví psát. :) :3
Pokud mě sledujete na wattpadu, mohli jste si ji přečíst už včera, ale dala jsem ji tam až pozdě večer, takže... :D
No... Nechci to více okecávat, takže vám jenom popřeju, aby jste si užili kapitolu. :)
PS: POD TÍMHLE JE DALŠÍ KAPITOLA NOCTURNA CREATURIS I S NÁDHERNÝM NOVÝM OBRÁZKEM!!!
Více v celém článku.


5. Kapitola
Moje první reakce byl šok. V pokoji stály čtyři dívky a všechny na mě upíraly své zvědavé pohledy. Několik sekund jsem tam jen tak stála a potom jedna z nich začala pištět.
"Jo! Jo jo jo jo jo!" skákala a přitom se stále přibližovala směrem ke mně. Přimáčkla jsem se na dveře a zaraženě možná i trochu vyděšeně jsem ji pozorovala.
"Jsi u nás! Panebože to není možné!" objala mě a já ztuhla. Ruce jsem měla svěšené podél těla a pohledem jsem těkala na rudovlasou dívku, která teď stála jen pár centimetrů ode mě a na zbývající tři dívky, které se taktéž zářivě usmívaly.
"Wassie nech ji trochu vydechnout." Promluvila vysoká hnědovlasá dívka s nádherně zelenýma očima. Připomínali jarní trávu a když se na mě zadívala, měla jsem pocit, že mi vidí až do duše. Odvrátila jsem od ní pohled a raději se soustředila na pokoj. Byl poměrně velký. N stěnách jakoby se rozprostíralo jedno obrovské modré moře. Dolní část stěn zakrýval tmavý dřevěný obklad, který ladil s tmavými psacími stoly, umístěnými vedle pěti postelí. Přímo naproti dveřím se nacházelo obrovské okno, ze kterého byl nádherný výhled na zahradu, plnou laviček a květin a rozkvetlých keřů a uprostřed toho všeho se nacházela nádherná fontána. Když jsem se otočila doprava, viděla jsem bílé dveře, které jak jsem odhadovala vedly do koupelny. Zatímco na druhé straně pokoje stály vysoké bílo hnědé skříně i s šuplíky. Uznale jsem pokývla hlavou. Tohle byl opravdu luxus. Nečekala jsem ani z poloviny to, co jsem viděla. A jestli to takhle vypadá na každém pokoji… To tuhle školu vlastní milionář nebo co? A mají tady vůbec milionáře?
Z myšlenek mě vytrhlo čísi odkašlání.
"Ehm… Ahoj. Já jsem Wassie." Nastavovala ke mně ruku ona rudovlasá dívka, která mě ještě před chvílí objímala. Polkla jsem knedlík, který se mi utvořil v krku a pokřiveně se usmála.
"Alesia." Potřásla jsem si sní a její úsměv se ještě více rozšířil.
"Tohle je Lexia, Mandy a Taria." Postupně ukázala na zbývající dívky. Středně vysoká blondýna s kaštanově hnědýma očima byla Lexia. Vysoká hnědovláska se strašně zvláštníma zelenýma očima se jmenovala Mandy a malá na mikádo ostříhaná černovláska, s brýlemi posazenými na nose byla Taria.
"Ahoj," pronesla jsem teď už víc na hlas. Teprve teď jsem si uvědomila, že jsem stále ještě nalepená na dveřích, jako bych snad chtěla utéct někam pryč. Nervózně jsem od nich odstoupila a vydala se k jediné neobsazené posteli, která byla vedle obřího okna. Usadila jsem se na měkkou matraci a pohlédla k nočnímu stolku. Ležela před ním má cestovka. Takže tady ty věci vážně nějak dostali. Usmála jsem se a zavrtěla hlavou. Rozepnula jsem zip a začala si vybalovat věci. V jedné z bočních kapes jsem objevila mp3. V první chvíli jsem byla nadšená, ale potom jsem si uvědomila, že si nejsem vůbec jistá, zda tady není zakázaná. A tak jsem ji raději schovala úplně dozadu šuplíku.
"Takže ty ovládáš vodu, jo?" zeptala se mě Wassie a upírala na mě svůj zvědavý pohled. Vypadalo to, že má zřejmě hodně energie. Neustále se nějak pohybovala. Například teď seděla na posteli a neustále poskakovala nahoru a dolů.
"Já vlastně nevím." Odpověděla jsem popravdě. Všechny čtyři se zmateně zamračili.
"Jak to myslíš?" Zhluboka jsem se nadechla a snažila se přijít na nejlepší způsob, jak to vysvětlit.
"No… Já viděla tu barvu, která byla okolo mého srdce. Ale ještě nikdy jsem nepoužila své…" nedokázala jsem to vyslovit. Nedokázala jsem říct, že jsem ještě nikdy nepoužila své schopnosti. Už teď jsem si připadala jako naprostý magor. Čekala jsem, kdy se mi začnou spolubydlící smát a nechají mě odvézt na psychiatrii.
"Schopnosti. Svou moc. Můžeš to klidně říct." Přikývla jsem a usmála se na ně.
"Je to trochu… Musím si zvyknout." Pohodlněji jsem se opřela o stěnu a zadívala se na strop. Čistě bílá barva byla narušená jakýmisi tečkami. Nepoznala jsem, co to je. Zamračila jsem se a pohlédla zpět na holky.
"Já tomu stejně nemůžu uvěřit. První Common po pěti letech a zříš zrovna do naší skupiny. A ještě ke všemu tě dají k nám na pokoj!" nechápavě jsem na Wassie zírala.
"První Com… Cože?"
"Common. Obyčejný. Někdo z lidského světa." Chápavě jsem přikývla a potom si uvědomila ještě jednu věc.
"A to je to vážně taková sláva, že jsi mě hned v prvním okamžiku samou radostí málem uškrtila?" zasmála jsem se a ona mírně zčervenala.
"Za to se omlouvám. Ale já byla… ne jsem tak nadšená. Někteří venku dokonce uzavírali sázky o to, ke komu se přidáš."
"Cože? Vy jste se vsázeli o to, kam…" větu jsem ani nedořekla a už jsem vrtěla hlavou. Tohle bylo šílený. Všichni tady okolo mě byli šílení a já se k nim měla přidat. V mé hlavě se mísilo tolik pocitů, že jsem je za chvíli už ani nedokázala rozpoznat. Byl to snad vztek nebo smutek nebo radost a štěstí? Nebo všechno dohromady? Nevěděla jsem. V mé hlavě teď panoval naprostý zmatek a já věděla, že z tohohle se potřebuji vyspat. Ale ještě před tím jsem chtěla vědět jednu věc.
"Můžu na vás mít otázku?" všechny dychtivě přikývli, čekajíc, na co se zeptám.
"Pokud se to tady považuje za něco osobního nebo tak, tak odpovídat samozřejmě nemusíte." Na chvíli jsem se odmlčela a poté pokračovala. "Zajímalo mě, jaké máte dary. Profesorka Airová říkala, že každý nějaký má. Tak by mě zajímalo, jaké jsou ty vaše." Dívky se podívaly jedna na druhou a nakonec promluvila Mandy.
"Není to nic osobního, ale…no… Dospělých se na takovouhle otázku raději neptej. A ostatních, které neznáš… Raději taky ne. Je to něco jako nepsané pravidlo." Usmála se na mě a já chápavě přikývla. Už jsem si chtěla lehnout a říct jim, že se potřebuji prospat, ale Mandy znovu promluvila.
"Ale my ti to rády řekneme. Přeci jenom jsme teď kamarádky no ne? Budeme spolu bydlet, takže tohle je asi nejlepší způsob jakým se lépe poznat." V jejím hlase jsem slyšela úsměv ale i nervozitu. To mě překvapilo. Jako první však promluvila Wassie. Ta holka snad vypila krabici energeťáků nebo co.
"Já dokážu přijmout ale i vzít energii z ostatních. Ale pouze, když se někoho dotknu." V tu chvíli její tváře zrudly a ona se na mě omluvně podívala. "Neuvědomila jsem si to, když jsem tě objala. Byla jsem až moc šťastná, takže možná proto se teď cítíš tak unaveně." Mávla jsem nad tím rukou.
"To je v pohodě. Byla jsem bez energie už před tím." Pravdou bylo, že po tom objetí se mi opravdu chtělo spát mnohem více, ale nahlas jsem to neřekla.
"Já dokážu léčit pomocí vody." Obdivně jsem povytáhla obočí.
"To musí být užitečné." Řekla jsem Tarii a ta jen pokrčila rameny a nesměle se usmála. Nakonec jsem se otočila k Mandy. Čekala jsem, co řekne ona, ale jen mlčela.
"No a ty, Mandy?" promluvila jsem nakonec já. Smutně se na mě zadívala a potom šeptla.
"Dokážu přečíst lidskou duši. Vidím, jestli je člověk hluboko uvnitř dobrý nebo zlý." Omámeně jsem otevřela pusu a zírala na ni. Dívala jsem se přímo do jejích očí a věděla, že ve chvíli, kdy jsem vstoupila do pokoje si mě přečetla. Cítila jsem to. Měla jsem pocit, jako by se dívala přímo do mého nitro. Jakoby zkoumala mou duši. A přesně to taky dělala. Musela poznat, že nad tím přemýšlím, protože vyhrkla.
"Je mi to líto. Někdy… Někdy si ty lidi nechci přečíst. Nechci vědět, co se v nich ukrývá, ale neumím to ovládat. Omlouvám se." Viděla jsem, že se ji v očích zaleskly slzy. Zavrtěla jsem hlavou, promnula si spánky a potom položila otázku.
"A jaká jsem? Jakou mám duši, Mandy?" spolubydlící na mě pohlédla a v očích měla vepsaný pocit, který se těžko luštil.
"Velmi zvláštní. Patří k těm nejčistším, jaké jsem doposud viděla, ale zároveň… Jakoby tvé nitro, to opravdové, to které je ukryto nejhlouběji v tobě, bylo zahalené do mlhy. Jakoby se tvá duše nemohla rozhodnout, zda budeš patřit k temnotě nebo ke světlu."
"Já si myslím, že je jen na nás, co si vybereme. Jen na nás, jak se budeme chovat, jak ovlivníme svět a tím i sami sebe a svou duši. Podle mě nemáme žádný předem stanovený osud. Žádnou černou nebo bílou duši. Myslím si, že všichni okolo svého nitra máme mlhu a naše rozhodnutí zapříčiní to, jestli se přidáme k temnotě nebo ke světlu. A i kdyby náhodou nějaký osud existoval a všichni měli předem stanovené to, co je čeká a zda budou hodní nebo zlí… Pořád si myslím, že to můžeme změnit." Mandy se po tvářích kutálely slzy a mě to trochu vyděsilo. Řekla jsem snad něco, co ji nějak ublížilo?
"Co se děje?" zeptala jsem se roztřeseným hlasem.
"Nic já jen… Viděla jsem tolik duší… Prozkoumala tolik niter a spoustu z nich jen náhodou. Některé jsem ani zkoumat nechtěla. A všichni… Všichni máme jednu z těch dvou barev, Alesio. Buď to černou, nebo bílou. A já… Tak strašně bych si přála, aby si měla pravdu. Abychom všichni okolo svého nitra měli mlhu a my sami si určili náš osud. Ale bohužel tomu tak není." Zavrtěla jsem hlavou a ulehla do postele.
"Já prostě nevěřím tomu, že máme předem stanovený osud. Že se někdo prostě už narodí zlý anebo hodný. To je blbost." S těmito slovy jsem zavřela oči a propadla se do světa snů.

Tak co na to říkáte? :) Já doufám, že se vám kapitola líbila. :)
Callia
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 3. března 2015 v 21:08 | Reagovat

Hrozně mě zaujalo, když popisovaly své schopnosti. Myslím, že umět číst duši je spíše prokletí. Stejně jako to braní energie.
Ale vůbec, toto byla jedna z tvých nejpovedenějších kapitol, našla jsem v ní několik opravdu krásných popisů.
A všechny postavy jsou mi čím dál tím sympatičtější. Jen tak dále, píšeš opravdu úžasně, a máš můj obdiv!

2 Zoe Haak Zoe Haak | Web | 4. března 2015 v 18:55 | Reagovat

Ehm,.. jak to mám jen říct?
Callio? Kdy bude další díl? Prosíím?
Mandy se mi začíná líbit. Ale ne, nechtěla bych umět číst lidskou duši.
I tak, bylo to fantastické! :-D

3 Callia Callia | 4. března 2015 v 19:22 | Reagovat

[1]:  Souhlasím. Umět číst něčí duši... To musí být hrozné. Když si to teď tak vezmu, asi jsem Mandy zadělala skoro až na prokletí. :D A jinak moc moc díky. :)

[2]:  Pokusím se jej napsat co nejdříve. :) :D A jinak moc díky. :)

4 Ilía Ilía | E-mail | Web | 17. března 2015 v 10:41 | Reagovat

To braní energie mě dost zaujalo. A čtení duše, chudák holka, to musí být hrozné.
Tahle kapitola se ti vážně moc povedla, celkově bych ji řadila k nejchytlavějším. :)
Jen jsem se musela smát... a nevím čím to je, ale mně prostě připadá Alesia taková hrozně zvláštní. V jednu chvíli je to úplně normální puberťačka a v další je hrozně taková... okázalá :D Nevím, co si o ní mám myslet :D

5 Callia Callia | 17. března 2015 v 14:29 | Reagovat

[4]:  Moc moc díky. :D :) A Alesia je taková... řekla bych trochu nestálá, kvůli něčemu, co brzo pochopíš. :D Nechci ti nic prozrazovat, ale doufám, že až se to v povídce objeví, tak potom všechno pochopíš. :)

6 Ilía Ilía | E-mail | Web | 18. března 2015 v 9:58 | Reagovat

[5]: Dobře, v případě, že to není chyba, ale záměr, jsem vážně zvědavá, kvůli čemu taková je :)

7 Callia Callia | 18. března 2015 v 14:53 | Reagovat

[6]:  Já se teď bojím, že tě ten důvod zklame, ale zase na druhou stranu.. No však uvidíš. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama