Agniteris- 7. Kapitola

13. března 2015 v 15:00 | Callia |  Agniteris
Ahojky. Tak jsem tady s další kapitlou Agniteris. Nechci to nijak zvlášť okecávat, jen abyste věděli, tenhle článek je přednastavený. V tomhle okamžiku jsem zřejmě na cestě do Prahy. (Proč a co jsem tam dělala se dozvíte v článku, který vydám zřejmě v neděli) :)
No... Teď už si jenom užijte kapitolu. :D
Více v celém článku.


7. Kapitola
Ve třídě se nacházelo pouze pár studentů a tak jsme si s Mandy sedli do třetí lavice uprostřed. Lexia a Taria si sedli před nás a Wassie se posadila sama do vedlejší řady. Čím déle jsme tam seděli, čím více lidí přicházelo do třídy, tím více jsem byla nervózní. Tohle prostě nemůžu zvládnout! Nedokážu to! Srdce mi běželo na plné obrátky a žaludek mi dělal kotrmelce. Měla jsem pocit, že se každou chvílí pobleju.
"Jsi v pohodě?" zeptala se ustaraně spolusedící. Chvíli jsem zírala do prázdna a nakonec ji odpověděla.
"Nevím. Mandy, co když to nezvládnu? Co když se prostě… Nic nestane? Co když tu moc vážně nemám? Vždyť jsem ji nikdy ve svém životě nepoužila? Proč bych to měla dokázat teď?" vrtěla jsem hlavou a v očích mě štípaly slzy. Rychle jsem je potlačila a doufala, že si toho nikdo nevšiml. Už tak jsem byla ta, která pochází z lidského světa. Nechtěla jsem k tomu ještě dostat přezdívku: Ta, která nedokáže ovládat své schopnosti. Na svém ramenu jsem ucítila čísi ruku a to mě vytrhlo z myšlenek.
"Hele, to zvládneš. Dokážeš to. Já ti věřím." Usmála se Mandy a potom dodala. "A kdyby to náhodou nevyšlo… Což se určitě nestane, ale přeci jen… Kdyby, tak co? Garantuji ti, že v téhle skupině se ti nikdo smát nebude. Všichni víme, že nejsi odtud." No právě. Všichni to ví! Já nechci, aby o mně každý věděl. Vždycky jsem patřila mezi ten neviditelný typ holek. A najednou mám být středem pozornosti? Zavrtěla jsem hlavou a potichu vzdychla.
"Dobrý den, studenti." Promluvil hlas z druhého konce třídy. Leknutím jsem nadskočila a poté se otočila. Uličkou mezi lavicemi procházel přísně vyhlížející profesor. Při pohledu na něj se mi na srdci usadil obrovský kámen a hrdlo se mi stáhlo strachem. Tmavě hnědé oči byly přimhouřené a sledovaly každého z nás. Na obličeji měl vousy, které zakrývaly jeho tenké rty a svraštěné obočí spolu s černými vlasy přidávaly na dojmu, že tohle opravdu nebude nejhodnější učitel. Ladnou chůzí pokračoval až dopředu k tabuli a s každým jeho krokem moje srdce zrychlovalo. Snažila jsem se polknout knedlík, který se mi utvořil v krku, ale nešlo to. V duchu jsem si říkala, že třeba nebude tak zlý, jak se na první pohled zdá. Přeci jenom nemůžeme lidi soudit jen podle jejich vzhledu. Jenže když jsem na něj znovu pohlédla, všechny myšlenky jakoby se mi vypařily z hlavy a zůstala tam jenom jediná. Tak s tímhle učitelem se své schopnosti nikdy používat nenaučíš. Snažila jsem se tu zrádnou myšlenku vyhnat z hlavy a soustředila se na vyučujícího. Nějakou chvíli tam jenom mlčky postával a nakonec pronesl hrubým hlasem.
"Takže ještě jednou dobrý den. Mé jméno je profesor Svart a letos vás budu učit Ovládání schopností. Jistě vám nemusím říkat, co ovládáte. Je to zřejmé už podle toho, že jste v Aquam." Několik lidí se po sobě nervózně ohlídlo. Fajn. Nezní, jako že by nás nenáviděl. Třeba opravdu nebude zlý a přísný. Uklidňovala jsem sama sebe.
"Ještě než začneme s výukou, potřebuji, aby se přihlásili ti, kteří ještě nikdy nepoužili svou moc." Pohledem prolétl třídu a nakonec se zastavil na mé zvednuté ruce. Jediné ruce. "Vy musíte být slečna Mightová, že ano?" Mlčky jsem přikývla. "Dobrá. No… S vámi to bude trochu těžší. Co kdyby jste zamnou přišla po vyučování?" Vytřeštila jsem na něj oči a snažila se zklidnit svůj dech. Vypadalo to, že čeká na moji odpověď a tak jsem polknula knedlík v krku a třesoucím se hlasem jsem promluvila.
"Dobrá." Učitel přikývl a poté promluvil ke třídě.
"Vy ostatní… Chci zjistit, na jaké úrovni jste." Viděla jsem, že několik spolužáků se zatvářilo zmateně. Učitel zavrtěl hlavou a potom trochu otráveným hlasem pronesl.
"Úrovně schopností? Nikdy jste o tom neslyšeli?" Pár lidí zavrtělo hlavou a jak jsem si stačila všimnout, jedním z nich byla i Wassie. "Tak fajn. Alespoň už vím, čím začneme. Úrovní je celkem šest. Úroveň jedna je tady v podstatě jenom slečna Mightová. Ví o svých schopnostech, ví, kam patří, ale ještě je nikdy nepoužila. Úroveň číslo dvě je neplánované použití. To znamená, že jste již něco vyčarovali, ale přitom jste to nechtěli udělat. A teď nemyslím to, že jste se pokoušeli o vytvoření vody ve sklenici a ona se vám udělala kaluž u nohou. To ne. Myslím to tak, že jste šli například po ulici a z ničeho nic jste vyčarovali kapku vody. Nebo jste se rozčílili a okolo vás začalo pršet. Chápete?" Všichni včetně mě jsme přikývli.
"Skvělé. Pak je tady úroveň číslo tři. To už dokážete své schopnosti kontrolovat a snažíte se o vytvoření určitých věcí. Například, jak už jsem zmiňoval, naplnit pohár vodou. Pokud se vám to podaří, jste na úrovni číslo tři. Úroveň čtyři už je větší kontrola. Dokážete se svou mocí jak tvořit, tak útočit a bránit se. Úroveň číslo pět nastane tehdy, když vás vaše schopnosti poslouchají do posledního slova, do poslední myšlenky. Dokážete se svou mocí téměř cokoliv. A nakonec je tady úroveň šest. Téhle úrovně dosahují jen opravdu mocní dospělí magicamové. Pokud dosáhnete téhle úrovně, budete umět používat své schopnosti bez jakékoliv myšlenky. Bude to prostě součást vašeho já. Už si nebudete muset v hlavě říkat, co chcete, aby se stalo. Nebudete si to ani muset přestavovat. Bud to jako když chodíte, hýbete rukama nebo mrkáte… Taky si to dopředu neřeknete v hlavě. Prostě se to stane. Váš mozek vyšle signál tělu, aby udělalo tohle a tamto jen na základě toho, co potřebujete. A přesně to se stane s vaší mocí. Ale jak jsem říkal, magicamů, kteří dosáhli téhle úrovně je opravdu málo." Všichni v místnosti vypadali naprosto unešeně. Šeptali si o tom, jak musí být super, dosáhnout téhle úrovně. Já jediná měla nakrčené obočí a pohled jsem zavrtávala do lavice. Snažila jsem si urovnat myšlenky. Tenhle výklad… A hlavně reakce spolužáků mi v hlavě udělali ještě větší zmatek než předtím.
"Slečno Mightová, tváříte se zmateně. Nepochopila jste snad něco?" Opět jsem se strašně lekla. Srdce se mi hlasitě rozbušilo a já vystrašeně pohlédla do profesorových očí. Říct lidem v mém věku můj názor? Klidně. Sdělit ho učiteli? Nikdy! Vyučující si mě pozorně prohlížel, čekajíc na mou odpověď. Zhluboka jsem se nadechla, chytila své třesoucí se ruce a řekla.
"Já jen… Pokud by někdo dosáhl úrovně šest, neznamenalo by to, že už své schopnosti vlastně neovládá? Není to tak trochu… nebezpečné?" Profesor se zarazil. Díval se na mě s nepopsatelným pocitem ve tváři a nakonec pronesl hlasem, ze kterého mě zamrazilo v zádech.
"Přijde vám snad nebezpečné chodit, slečno? Nebo pohybovat rukama?" zavrtěla jsem hlavou. "Tak vidíte. Dosáhnout úrovně pět je ta největší pocta jaké se vám může dostat. Musíte být opravdu mocná." Jakoby snad chtěl dodat: Což vy rozhodně nejste. Místo toho se ale jen podíval na ostatní žáky a znovu promluvil. "Rád bych se tedy vrátil k mé původní otázce. Na jaké úrovni se nacházíte. Dvojky nechť zvednout ruce." K mému překvapení zvedla ruce asi polovina třídy. Čekala jsem, že se profesor zeptá na další úrovně, ale on se jen otočil k tabuli a něco na ni načmáral. Zamračila jsem se.

"Energie. Ta je základem všeho. Předtím, než začnete své schopnosti naplno používat, musíte se naučit ovládnout svou energii. Musíte umět vynaložit jen tolik síly, kolik jí je třeba. Pokud byste se snažili o vytvoření nějakého kouzla bez ovládnutí energie, mohlo by to skončit katastrofálně. Například místo jedné kapky vody byste mohli vytvořit obrovský slejvák. A proto se budeme za začátku zabývat právě energií." Ve třídě to tlumeně zahučelo. "Je mi jedno, že jste na úrovni tři. Vsadím se, že víc než polovina z vás to stejně dělá špatně. Budete se to učit od základu stejně jako všichni." Pohledem padl na Mandy, která se svezla na židli tak, že za lavicí nebyla téměř vidět. Nechápavě jsem se na ni podívala. Potom. Naznačila ústy a já přikývla. Zbytek hodiny byl čistě teoretický. Učitel nám vykládal o tom, jak správně nechat proudit naši energii a jak ji vycítit. Musím říct, že mě to docela zaujalo. Stejně jako tenhle svět. A i když jsem si to nechtěla přiznat, v hloubi duše jsem věděla, že tohle je to místo, kam opravdu patřím.

Doufám, že se vám kapitola líbila. :)
Callia


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 13. března 2015 v 16:50 | Reagovat

Páni. Zdá se mi to, nebo se stále lepšíš? Tato kapitola mi vyrazila dech. Popsala jsi všechno tak barvitě, že jsem na chvíli vážně seděla s nimi v lavici, a poslouchala ten výklad.
Stále si netroufnu odhadnout, o čem tento příběh bude, a o to více mě fascinuje.
Zkrátka a dobře, myslím, že to je jedna z nejlepších kapitol, co jsi kdy napsala, vůbec.
A ten učitel...hm, je to ten typ, který by mě přizabil po pěti minutách (jsem nesnesitelná studentka :-)). Jsem zvědavá, jak se s tím hlavní hrdinka této povídky vyrovná.

2 Jess Jess | 14. března 2015 v 9:51 | Reagovat

Přesně jak řekla reveriedreams! Nemám nic co bych ti vytkla. Kapitola je opravdu bombová a opravdu se mi také zdá, že se lepšíš čím dál víc! :)
Popis učitele mi připomněl tak trochu mého učitele na fyziku. :D Ale ten je děsivější :D

3 Callia Callia | 15. března 2015 v 17:59 | Reagovat

[1]:  Strašně moc a moc ti děkuju. :) :3 A no... Já doufám, že tě ta zápletka moc nezklame. Nepřijde mi totiž nijak zvlášť originální, ale tak... uvidíme. :D

[2]:  Taky ti strašně moc děkuju. :) :3 Jsem ráda, že se povídka líbí. :)

4 Ilía Ilía | E-mail | Web | 17. března 2015 v 12:31 | Reagovat

Takového učitele mají snad na každé škole :D
Jsem zvědavá jak se s tím hrdinka popere. Nejspíš jim všem vytře zrak. Moc se těším na další kapitolu :)

5 Callia Callia | 17. března 2015 v 14:23 | Reagovat

[4]:  Jsem ráda, že sis to přečetla a že se ti to líbilo. Moc díky. :) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama