Agniteris- 8. Kapitola

21. března 2015 v 18:44 | Callia |  Agniteris
Ahojky. Tak jsem tady s dalším článkem. Tentokrát je to další kapitola Agniteris. Nebudu to více zdržovat a popřeju vám jen to, abyste si ji užili. :)
Více v celém článku.


8. Kapitola
Seděli jsme v jídelně. Zrovna jsme měli obědovou pauzu a tak jsme se všechny ládovaly vynikajícím kuřetem a rýží. Pohledem jsem sklouzla na talíře svých kamarádek a potom na ten svůj. Dojedla jsem první. Odsunula jsem od sebe talíř a začala se rozhlížet po místnosti. Bylo tady docela plno a já viděla, že se u okýnek začíná tvořit řada.
"Hele já to už půjdu raději odnést, dobře?" holky přikývly a tak jsem vstala a trochu rychlejším krokem se vydala k pultu, kam se odkládalo nádobí. Zrovna jsem pokládala talíř od polívky, když do mě někdo silně drcnul. Talíř mi vyletěl z ruky a já jej zachytila těsně před tím, než spadl na zem.
"Ale ale… Tady má někdo dobrý postřeh." Promluvil jízlivý hlas. Zamračila jsem se a spatřila nějakého kluka. Jeho blond vlasy mu padaly do zelených očí a převyšoval mě tak o hlavu. Upnutá bílá košile mu zvýrazňovala svaly na břiše a já si pomyslela, že tohle je teda něco. Potom jsem však pohlédla na barvu jeho sáčka a vše mi bylo jasné.
"Máš nějaký problém?" odsekla jsem a položila poslední špinavé nádobí na pult. Kluk jen naklonil hlavu na stranu a řekl.
"Doufal jsem, že ten nový Common půjde k nám. Ale jak se tak dívám…" pohrdavě si mě prohlídl "jsem rád, že jsi šla k Aquam. Někoho takového jsme v Ignisu nepotřebovali." Naštvaně jsem na něj pohlédla. Uvnitř mě jakoby někdo zažehl oheň, který se začínal postupně rozšiřovat.
"Pokud jsem ti tak odporná, prčo se vůbec obtěžuješ semnou mluvit?" Povytáhl jedno obočí a usmál se.
"Vadí ti to?" Zatnula jsem ruce v pěst a zhluboka se nadechla. Co se to sakra děje? Nikdy mě takhle nikdo nedokázal vytočit… Ale vždyť ani nic pořádného neřekl…
"Je mi to jedno." Odpověděla jsem jednoduše. Krátce nato jsem se otočila a vydala se zpět ke spolubydlícím. Už jsem byla v polovině cesty, když do mě znovu někdo narazil. Škobrtla jsem a rozplácla se na zem. Nade mnou se skláněl onen kluk a štěkavě se smál.
"Myslel jsem, že umíš alespoň chodit. Ale vidím, že ti nejde ani to." Opovržlivě se na mě zadíval a potom vyšel z jídelny. Jak jsem si stihla všimnout, vyšla za ním ještě parta kluků, kteří se stejně jako on nahlas smáli. Naštvaně jsem pěstí bouchla do země a poté se postavila.
"Jsi v pohodě?" zeptal se mě známý hlas. Prudce jsem se otočila a rozzuřeným pohledem sjela právě příchozího.
"Co ty tady děláš?!" zeptala jsem se možná více nahlas, než jsem chtěla. Darllen se na mě zamračil.
"Jsem tady na obědě, stejně jako ostatní. Viděl jsem, jak jsi spadla tak jsem…" zavrtěla jsem hlavou.
"Četl sis v mojí hlavě, že jo?" Nevím, proč jsem se tak chovala. Něco uvnitř mě prostě zuřilo a já zuřila spolu s tím.
"Cože? Ne, já…" Opět jsem mu skočila do řeči.
"Nelži! I teď musíš vědět, co si myslím, nemám pravdu?" Darllen se zatvářil zmateně.
"Moc dobře víš, že to nedokážu ovládat. Ale vážně se snažím, Alesio." S úšklebkem na tváři jsem okolo něj chtěla projít, ale on mě chytil za ruku a otočil směrem k němu.
"Proč se tak chováš? To tě tolik naštval Xarius?" probodla jsem ho pohledem.
"Budu ráda, když mě pustíš. Holky už ne mě čekají." Povolil svůj stisk a já se vydala k našemu stolu.
"Nemusíš si tu zlost vybíjet na mě! Já ti nic neudělal!" V tu chvíli jsem se chtěla otočit, rozběhnout se a dát mu jednu obrovskou facku. Vím, že jsem k tomu neměla sebemenší důvod, ale prostě jsem si chtěla vybít vztek. A on byl zrovna ve špatný čas na správném místě. Naštěstí jsem už znovu seděla spolu s kamarádkami a tak jsem k němu jen vyslala jednu myšlenku. Právě se mi přehrabuješ v hlavě! To je podle tebe nic?! Když procházel dveřmi z jídelny, viděla jsem v jeho obličeji bolestný výraz. A teprve když jsme z místnosti odcházeli my a začaly jsme stoupat po schodech nahoru, došlo mi, jak hnusně jsem se zachovala. Ale stále jsem nechápala proč.
Opět jsem seděla s Mandy ve třetí lavici. Před námi se posadili zbývající dvě spolubydlící a Wassie se opět posadila přes uličku vedle. Vypadalo to, že tohle už prostě budou naše místa. Dneska to měla být už poslední hodina. Prý abychom toho neměli hned první den hodně.
"Zdravím vás." Promluvil z ničeho nic mužský hlas. Leknutím jsem nadskočila a zmateně se rozhlížela po třídě. Vypadalo to, že nikdo neví, kdo to promluvil. A potom, když jsem se otočila zpátky k tabuli, stál tam docela pohledný, vysoký muž. Mohlo mu být okolo třiceti, v obličeji byl oholený a tmavě hnědé vlasy měl nakrátko ostříhané. Zářivě se na nás usmíval a při pohledu na něj jsem pozvedla koutky úst i já.
"Jsem profesor Wanpulway a budu vás vyučovat v Ovládání darů." Lexia se na mě z druhé lavice otočila, v očích vystrašený výraz. Usmála jsem se na ni a ústy naznačila: Neboj. Nevypadalo to, že by ji to nějak uklidnilo, ale úsměv mi oplatila a otočila se zpátky dopředu.
"Jako první bych chtěl začít rozřazením. Asi si říkáte, jak to chci udělat, když každý z vás má jedinečný dar? Moje odpověď zní, že jednoduše." Pohledem přelétl po třídě plné zmatených výrazů a pousmál se. "Každý z vás má sice originální dar ale zároveň je hodně podobný darům jiných lidí. Myslím si, že nejlepší bude, když si to názorně ukážeme. Byl bych opravdu rád, kdyby ke mně mohli přijít lidé, kteří díky svému daru dokážou léčit." Ve třídě se zvedla asi čtvrtina lidí. Vstala i Taria, která se pomalým a váhavým krokem došourala až ke zbytku lidí. Když všichni stáli okolo učitele, napočítala jsem, že jich tam bylo celkem deset.
"Vidíte? Každý z vás má jistě jedinečný dar, ale v podstatě mají všechny jeden účel. Vyléčit někoho nebo něco. A proto si vás chci rozřadit, abychom se pak lépe mohli věnovat výuce. Na tenhle předmět totiž nebudu sám. To bych ani nezvládl. Ale to jsem zase přeskočil dopředu. Teď jdeme na to rozřazení." Profesor se rozhlédl po třídě a poté řekl. "Ti, co dokážou manipulovat s energií, stoupněte si před tabuli." Z lavic se zvedla Wassie a ještě šest studentů. Hodila po mě roztržitým úsměvem a já se na ni taktéž zazubila. Alespoň někdo si tady udržel veselou náladu.
"Skvěle. A poslední takovou rozšířenější skupinou darů je ovládání chování zvířat. To znamená, že pokud vás nějaké zvíře poslouchá víc než jiné lidi, nebo mu dokážete poroučet nebo snad dokonce s ním mluvit… Prosím, stoupněte si zde." Ukázal prstem před sebe a opět k němu došlo několik lidí. Tentokrát jich bylo šest. Čekala jsem, že profesor znovu zvolá nějakou kategorii, ale on se k nám otočil zády a promluvil ke skupinkám, stojícím kousek vedle sebe. "Musím říct, že jsem z letošního ročníku nadšený. Teď bych vás poprosil, abyste se vydali na chodbu. Tam už na vás budou čekat tři profesoři, kteří si vás rozeberou. Tak šup šup!" popohnal studenty profesor a oni se všichni nahrnuli ke dveřím. Dívala jsem se za nimi, dokud poslední nezavřel dveře. Poté jsem se podívala na Mandy a Lexiu a zmateně se zamračila.
"Zbylo nás tady sedm. To mi přijde jako poměrně malé číslo, takže se vsadím, že máte nějaké unikátní dary, nemýlím-li se?" nervózně jsem pohlédla na Lexiu, která se celá třepala. Neustále podupávala nohou a proplétala si prsty. Profesor se na ni chvilku díval a poté řekl. "Anebo taky svůj dar ještě neznáte, že?" Spolubydlící sotva postřehnutelně kývla hlavou a já se k ní přidala. Jakoby si teprve teď učitel všiml, že jsem tady taky. Jeho oči se roztáhly, stejně jako úsměv. "No ne! Vás jsem si ani nevšiml! Vy musíte být jistě slečna Mightová." Mlčky jsem přikývla. "Vy svůj dar zřejmě ještě neznáte, že?"
"Ne." Odpověděla jsem prostě a ve svém hlase slyšela náznak podrážděnosti.
"To ovšem vůbec nevadí. Jste tady přeci od toho, abyste se jej pokusili nejen ovládnout ale i objevit." Na chvíli se odmlčel, jakoby uvažoval nad tím, jak pokračovat. Nakonec znovu promluvil. "Když už jsme u toho… Kdo tedy nezná svůj dar, přihlaste se." Ze zbývajících sedmi lidí se zvedly pouze dvě ruce. Má a Laxinina. Zatímco já se tvářil neutrálně a nijak zvlášť to nehrotila, Lexia vypadala, jako že každou chvíli omdlí. Dotkla jsem se jejího ramene a ona celá ztuhla.
"Uklidni se. Je to v pohodě."pokusila jsem se o uklidňující tón, ale nevypadalo to, že by to nějak zabralo.
"To je tak trapné! Říkala jsem doma, že to tady budou už všichni vědět! Říkala jsem to!" zavrtěla hlavou a pohled zavrtávala do lavice. Protočila jsem oči.
"Ty naděláš. Podívej se na mě! Já neumím použít ani svoje schopnosti!" Lexia na mě pohlédla.
"Ale ty jsi Common." Pokrčila jsem rameny.
"No a ty jsi… Nevím, jak je to zatracené slovo na m." kamarádka se konečně zasmála, což zřejmě překvapilo profesora, který zatím něco vykládal a já neměla nejmenší ponětí co.
"Slečny, děje se něco?" Zavrtěla jsem hlavou, zadržujíc úsměv, který se mi dral na tvář.
"Ne. Všechno v pohodě." Učitel se zatvářil zmateně a pobaveně zároveň, nakonec se však otočil zpátky ke studentům a pokračoval ve výkladu.
"Takže jak jsem říkal, vaše dary budou zřejmě ojedinělé. Možná se někdy stane, že narazíte na někoho, kdo bude mít podobný dar, ale myslím si, že se to stane jen zřídka kdy, pokud vůbec. A když už tu tak sedíme… Co kdybyste mi každý řekl, co to vlastně máte?" Otočila jsem se dozadu do třídy, kde seděli nějací čtyři kluci. Vypadalo to, že se navzájem dobře znají, jelikož po sobě hodili šibalským úsměvem a potom jeden po druhém spustili.
"Dokážu zmást teleporty." Pronesl pyšným hlasem černovlasý kluk se skobovým nosem. Profesor uznale kývl.
"Já umím zablokovat schopnosti ostatních." Vyučujícímu vyletělo obočí vzhůru.
"Vážně?" hnědovlasý kluk přikývl a vypadalo to, že je za obdiv učitele nesmírně rád.
"Já dokážu pohybovat předměty, aniž bych se jich dotkl."
"Telekineze." Konstatoval profesor a v jeho hlase už tolik obdivu nezaznělo. Spolužákovi po tváři přeběhl stín zklamání, ale nic neřekl. Nakonec se profesor otočil k poslednímu klukovi naší třídy.
"A ty?"
"Rozpoznám různá stvoření." Nejsem si jistá, zda se mi to zdálo nebo ne, ale učitel jakoby ztuhl. Chvíli se černovlasého kluka prohlížel a nakonec jakoby se vytrhl z nějakého transu. Otočil se k nám dívkám a zeptal se.
"A vy dámy?"
"Já svůj dar neznám a Lexia taky ne." Promluvila jsem i za kamarádku, která by toho zřejmě nebyla schopná, podle jejího neustálého nervózního podupávání a vděčného pohledu, který mi věnovala, když jsem promluvila i za ni. Profesor pokývl hlavou a stočil svůj pohled k Mandy. Teprve teď jsem si všimla, že celou tu dobu, co seděla vedle mě se nepohnula ani o píď. Jakoby ji někdo přilepil k židli. Vypadalo to, že ani nedýchá, ale po pár vteřinách zvedla svůj pohled od země a podívala se profesorovi přímo do očí.
"Já dokážu přečíst lidskou duši." Tentokrát opravdu ztuhl. Vytřeštěnýma očima si Mandy prohlížel, jakoby čekal, že vykřikne: Dělám si srandu! Ale ona jen dál seděla a svůj pohled už měla znovu zavrtaný do země.
"Opravdu?" promluvil po chvíli ticha. Kamarádka jen mlčky přikývla. Viděla jsem, jak se profesor nadechuje k další otázce, ale potom ústa zase zavřel a nic neřekl. Chvíli jen tak chodil sem a tam a nakonec se na nás ustaraně podíval.
"Za chvíli by mělo zvonit. Můžete odejít. A vy dvě…" ukázal na mě a Lexiu "zkuste popřemýšlet nad tím, jaký by mohl být váš dar. Nebo zkuste nějaké cvičení s energií. Mohlo by to pomoct." Přikývla jsem a poté jsme i s holkami odešli z učebny.


Doufám, že se vám kapitola líbila. A ano, Alesia se zde chová hrozně (při psaní jsem měla chuť ji jednu střelit), ale postupe času (pokusím se to udělat co nejdříve) se dozvíte důvod toho, proč se chovala (a ještě se chovat bude) tak hrozně. :D
Callia
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 22. března 2015 v 9:46 | Reagovat

Ano, chovala se příšerně, ale chápu, že pro to asi má nějaký důvod. Ale stejně jí mám nějakým způsobem ráda.
Každopádně, sice si myslím, že už jsem od tebe četla i lepší kapitoly, tato se mi také moc líbila. Má to skvělou atmosféru, a umíš všechno napsat tak uvěřitelně. Jen tak dále!

2 Callia Callia | 22. března 2015 v 10:33 | Reagovat

[1]:  Moc díky. :) A souhlasím s tebou.. Tahle kapitola i mě samotné připadal trochu slabší, ale doufám, že další budou už jenom lepší. :D :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama