Agniteris- 9. Kapitola

30. března 2015 v 21:26 | Callia |  Agniteris
Ahojky. :) Tak jsem tady s další kapitolou Agniteris. Nechci nijak zvlášť zdrřovat, takže vám jenom popřeju, abyste si užili kapitolu. :)
Více v celém článku.


9. Kapitola
Procházeli jsme dlouhou chodbou až k téměř posledním dveřím. Po hodině Ovládání darů jsme se s holkami opět sešli na chodbě. Zřejmě je tohle jediná hodina, kdy je naše třída nějak rozdělena. Jak jsem ale bohužel zjistila, následující předmět byl Stvoření a rostliny. Něco jako přírodověda. Což by mi samo o sobě tolik nevadilo, ale podle toho, co říkaly holky, máme to zase spojené se skupinou Ignis.
Otevřela jsem dveře a vešla do prostorné místnosti. Na bočních stěnách byla velká okna a nad tabulí se nacházelo jedno okno vitrážové. Bylo opravdu krásné. Sluneční paprsky pronikaly barvami sklíček a házely odlesky na všechny lavice. Musela jsem se nad tím usmát. Automaticky jsem přešla ke třetí lavici a chtěla se posadit, ale Mandy mě chytila za paži a trhla semnou. Zamračeně jsem se na ni podívala.
"Co blázníš?"
"To okno tady není jen tak pro okrasu. Podívej se pořádně na ty barvy." Znovu jsem se zadívala na okno a poté na lavice. A vteřinu na to mi to docvaklo. Na lavicích, které se nacházely na levé straně svítilo převážně červené světlo, zatímco lavice vpravo byly osvětlovány modrou. Řada uprostřed měla barvy promíchané.
"Wow. To je… To je hodně chytrý!" řekla jsem obdivným tónem a spolu s Mandy se usadila do řady vpravo. Před nás se opět posadili Lexia a Taria a Wassie se tentokrát usadila za nás.
"Přijde mi to divné. Tahle škola prosazuje, že se mají skupiny mísit. Že se máme bavit každý s každým, bez ohledu na to, odkud dotyčný je. A potom přijdeš do téhle třídy a…" Lexia zavrtěla hlavou a rozpřáhla okolo sebe ruce.
"Jenže tuhle místnost si speciálně prosadil učitel tohohle předmětu." Povytáhla jsem jedno obočí a zvědavě pohlédla na Tariu.
"Ale proč?" Pokrčila rameny.
"Nemá rád, když se v jeho hodinách stane nějaký konflikt. Vlastně to přímo nesnáší." Přikývla jsem, jenže potom mi hlavou proletěla jedna myšlenka. A ještě než jsem si to stihla uvědomit, položila jsem tu otázku nahlas.
"Jak to víš?" Taria se na mě nervózně usmála.
"No… Vždycky jsem se o tuhle školu zajímala. Četla jsem o ní snad všechny knížky a navíc mám dva starší bratry. Ti mi vždycky všechno vyprávěli." Uvědomila jsem si, že o svých nových kamarádkách téměř nic nevím. V myšlenkách jsem se vrátila domů. Nebo spíše do budovy, které jsem kdysi říkala domov. Věděla jsem, že je to jen pár dní, kdy jsem nebyla v lidském světě, ale mě to připadalo jako věčnost. Jakoby můj starý život vůbec nebyl. Jakoby to byl jenom nějaký sen, který se pomalu vytrácí. A rodiče? Vlastně to ani nebyli mí rodiče, ale i přes to… Přes to všechno, jak se ke mně chovali… To oni byli ti, kteří mě vychovávali. Oni a nikdo jiný. A teď ani neví, co se semnou stalo. Neví, jestli se někdy vrátím nebo ne. Třeba ani nepostřehli, že jsi pryč. Nikdy se o tebe nezajímali. Zašeptal tichý hlas v mé hlavě a mě se do očí nahrnuly slzy. Byla to pravda. Možná, že si toho ani nevšimli. A pokud ano… Vsadím se, že to bylo kvůli tomu, že matka neměla na koho křičet. Zavrtěla jsem hlavou a rukou se protřela oči.
"Jsi v pohodě?" zeptala se starostlivě Mandy. Mlčky jsem přikývla a pokusila se o úsměv.
"Holky dneska si musíme udělat pořádný seznamovací večer." Všechny čtyři se na mě zaraženě otočili a já se zasmála. Chtěla jsem jim to trochu přiblížit, ale do třídy zrovna vstoupil učitel. Byl to muž ve středním věku, který byl vysoký asi jako já. Měl hnědé vlasy, které sem tam narušovaly šediny, ve tváři měl neoholené strniště a modrošedýma očima si prohlížel třídu. Jakmile se postavil před tabuli, chvíli mlčel a nakonec se usmál.
"Vidím, že jste všichni pochopili, kam se usadit. Skvěle!" Povytáhla jsem obočí a musela se také usmát. Působil na mě velmi příjemným dojmem.
"Dnes je váš první den a já doufám, že se vám tady zatím líbí. Že jste se spřátelili a nevytvořili si žádné nepřátele." Pohledem přelétl skupinu Ignis a poté zabloudil i k nám. "A jelikož zde učím již několik let, vím, že žáci jsou první den hodně roztěkaní. Proto bych začal něčím jednodušším. Co vy nato?" Ze třídy se ozvalo souhlasné zamručení a jeho usměv se roztáhl ještě více. "Dobře. Právě jsem si uvědomil, že jsem se vám ještě nepředstavil! Jsem profesor Kalierus a budu vás učit Stvoření a rostliny. A dneska… jak už jsem řekl, bych začal něčím jednodušším. A to měniči." Otočil se k tabuli a velký na ni napsal slovo MĚNIČI.
"Mnoho z vás si jistě říká, že tohle není to nejjednodušší, ale já mám opačný názor. Navíc jsem slyšel, že jsou mezi vámi i takový, kteří ještě neznají svůj dar. A jak se říká, nic není nemožné že?" Přívětivě se na nás usmál, jenže poté se zamračil a zvláštně potočil rukou. Zamračeně jsem ten pohyb pozorovala. Chvilku na to jsem leknutím nadskočila. Někdo z druhé strany třídy vykřikl. Otočila jsem se a spatřila toho namyšleného blonďáka, který měl teď vlasy celé mokré.
"Jak se jmenujete?" zeptal se profesor jakoby nic. Kluk se na něj podíval s přimhouřenýma očima a skrz zaťaté zuby řekl.
"Xarius." Učitel přikývl a přešel pár kroků blíž k jeho lavici.
"Tak tedy… Xariusi. Víš, proč jsem nechal tuhle třídu rozdělit podle skupin? Bylo to z toho důvodu, že jsem nechtěla žádné konflikty. Samozřejmě jsem věděla, že se najdou taková… individua jako jsi ty, která se budou posmívat a urážet a dělat vše proto, aby to dopadlo nějak špatně. Jen jsem neočekával, že to nastane takhle brzy. Takže bych tě rád upozornil, že pokud se ještě jednou budeš v mé hodině někomu posmívat za to, jaké má či nemá schopnosti, tuhle třídu okamžitě opustíš. A věř mi, že to bud mnohem horší než mokrá hlava." Xarius se uraženě zadíval na lavici a učitel opět přešel k tabuli.
"A tohle platí pro všechny! Své problémy si řešte kdekoli jinde, ale ne v mé hodině! Ale abychom konečně přešli k onomu tématu dnešní výuky. Ví někdo něco o Měničích?" vzhůru se nejistě zvedlo několik rukou, z nichž ta nejjistější byla Tariina. Profesor ji vyvolal.
"Měnič je člověk, který se dokáže proměnit na jedno určité zvíře. Může to být opravdu cokoli, kromě vlka."
"Správně. A ví někdo, proč to nemůže být zrovna vlk?" tentokrát se zvedly pouze tři ruce a jednou z nich opět byla Taria. Ovšem tentokrát profesor vyvolal nějakou plavovlasou dívku, sedící úplně v zadu.
"Je to kvůli tomu, že existují vlkodlaci. Tím pádem je vlk, jakožto zvíře již zabraný." Učitel se usmál a přikývl.
"Hodně jednoduše řečeno, ale ano. Vlk je jakoby už zabrán. To znamená, že můžeme nalézt opravdu téměř všechny druhy měničů, kromě vlka. Pokud si ale myslíte, že je jich hodně, tak se šeredně mýlíte. Tohle je jeden z darů, který je opravdu ojedinělý a objevuje se jen zřídka kdy. Na světě je… troufám si říct, pouze několik desítek lidí s touhle schopností." Na chvíli se odmlčel, jakoby čekal, až tuhle informaci vstřebáme a nakonec pokračoval "Měniči mají své schopnosti jako kdokoli jiný, ale už nemají dar. To jsem řekl špatně… Spíše bych to měl formulovat takto. Jejich darem je proměna, ale nic víc. A ví někdo, jak se dá měnič poznat?" čekala jsem, že se zvedne ruka přede mnou, ale nestalo se tak. Vlastně se nepřihlásil nikdo.
"Měnič se dá poznat jedním jediným způsobem." Profesor se odmlčel a poté na nás pohlédl. "Vy jste třída super pamětí nebo co? To si nikdo z vás nedělá poznámky?" Teď mi došlo, proč ve svém výkladu dělal pauzy. Zahanbeně jsem se ohnula do své tašky pro papír a propisku a viděla jsem, že tak udělali téměř všichni až na pár výjimek. Učitel zavrtěl hlavou a pokračoval. "Takže jak už jsem říkal. Dají se poznat jedním způsobem a to podle takzvaného znamení. Je to znaménko, které vlastní každý měnič a má tvar zvířete, ve které se dotyčný proměňuje. Někdy je těžké určit, čemu se podobá. Zvláště, pokud se měnič ještě nikdy neproměnil. V tu dobu bývají znaménka nejasná a vypadají jako znaménko kohokoliv jiného. Ovšem po proměně se změní a tvar zvířete je již naprosto jasný." Opět se na chvíli odmlčel a já si zuřivě zapisovala všechno, co profesor řekl. Mluvil na mě příliš rychle, a když jsem se podívala na svůj škrabopis, který jsem měla problém přečíst i já sama a na úhledné písmo mé spolusedící, zavrtěla jsem hlavou a rozhodla se, že si poznámky později opíšu od Mandy. Alespoň to po sobě přečtu. Z tohohle bych se stejně nic nenaučila. Pohledem jsem sklouzla ke kusu papíru a zašklebila se.
"Teď bych vám rád pověděl, jak vypadají taková stádia proměny měniče. Věk, ve kterém se člověk promění je individuální, ale nejčastěji je to právě ve vašem věku. Patnáct, šestnáct let. První proměna vždy přichází s úplňkem. Nikdo neví proč. Měniči nemají nic společného s vlkodlaky, ale hold je to tak. Přibližně dva týdne před první proměnou se u člověka začínají projevovat změny v chování. Náhlá agresivita, přecitlivělost, u některých nesnesitelná touha dělat špatnosti, u některých zase pravý opak. Neustále by někomu chtěli pomáhat. Opět je to individuální. Ale jedno je jasné. Čím blíže je úplněk, tím více se člověk mění. Odlišuje se od své povahy. A když nastane proměna, uvnitř člověka se něco zlomí. Již několikrát se stalo, že měnič se po proměně začal chovat naprosto jinak než předtím. Jeho povaha byla změněna a to nenávratně." V hlavě mi to šrotovalo, jak jsem se snažila pobrat všechny ty informace. Tohle téma m opravdu zaujalo.
"Poté je tady stadium, kdy se měnič učí ovládat svou proměnu. Abyste to pochopili… Je to jako se schopnostmi. Ty se taky musíte naučit ovládat, abyste při každém záchvěvu vzteku nebo radosti nevytopili… nebo nezapálili školu. To samé je i u měničů, akorát oni se k tomu všemu musí naučit kontrolovat i svou proměnu. Proto se poměrně často stává, že se mladí měniči promění třeba jen napůl nebo se něco zvrtne a oni se promění například v přeplněné ulici. Naštěstí tohle období netrvá dlouho. Přibližně asi měsíc a poté, když se naučí svou proměnu plně kontrolovat, jsou vlastně naprosto stejnými lidmi jako všichni okolo." Učitel se na nás usmál a poté dodal. "To by bylo pro dnešek vše. Tohle je dneska vaše poslední hodina, takže vám popřeju hezký zbytek dne. Nashledanou." Všechny věci jsem si hodila zpátky do tašky a zvedla se z lavice. Pomalým krokem jsem se sunula ke dveřím s kamarádkami v závěsu, když mi někdo šlápl na nohu. Bolestivě jsem sykla a podívala se na to nemehlo. Samozřejmě. Jak jinak. Chtěla jsem tomu namyšlenému idiotovi něco říct, ale poté jsem si vzpomněla na učitelovo varování na začátku hodiny a raději jsem mlčela. Ale Xariusovi to zřejmě bylo jedno. Přiblížil se k mému uchu a šeptl.
"Měl jsem pocit, jako kdyby mluvil o tobě, Alesio. Pokud vím, neznáš své schopnosti, že?" přimhouřila jsem oči a zatnula zuby. Už jen kousek a budeme venku ze třídy. Tam mu můžu něco říct. Tady ještě ne. "Vlastně by to docela sedělo. Ty změny nálad. I když… Co já můžu vědět. Možná se chováš jako namyšlená hloupá kravka vždycky." Zasmál se a protlačil se mezi zbytkem studentů. Naštvaně jsem zavrtěla hlavou a zrychlila své tempo. Konečně jsem se dostala na chodbu, kde jsem se opřela o zábradlí a zrychleně dýchala. To je takový…. Ahh!!! Co jsem mu udělala?! Sotva jsem s ním promluvila.
"Alesio, v pohodě?" zeptala se mě Mandy, ruku položenou na mém ramenu. Setřásla jsem ji.
"Jo. Naprosto." Vyštěkla jsem a vydala se po schodech nahoru. Cítila jsem na svých zádech její pohled, ale ignorovala jsem jej. Věděla jsem, že si to nezasloužila. Měla o mě jenom starost. Ale v tu chvíli mi to byl jedno. Jediné, co jsem chtěla, bylo to, aby se do mě ten blonďák přestal navážet.


Tak co vy na to? Asi už vám došlo, proč se Alesia chová tak... divně a nebo ne? :D
Callia
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Abigail Abigail | Web | 31. března 2015 v 18:35 | Reagovat

Pěkná kapitola, ale asi bych si měla dočíst i ty předchozí, abych byla více v obraze =)

2 Callia Callia | 31. března 2015 v 19:35 | Reagovat

[1]:  Díky. :) A no... Pokud se ti bude chtít je číst, budu jenom ráda. :D

3 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 1. dubna 2015 v 14:45 | Reagovat

Ano, myslím, že mi to došlo. Ale rozhodně jsem to nečekala. Upřímně, myslela jsem si, že bude mít schopnost teleportace. Ani nevím, proč.
Hrozně se mi líbí, že každá tvá postava je jiná, i když jich máš tolik. Zdá se mi, že každá má něco, díky čemuž bych si jí nespletla s jinou.
Jinak, moc se ti chci omluvit, že jsem to neokomentovala už dříve, četla jsem to, jen zapomněla cokoli připsat.
Jen tak dále, tato kapitola se mi zdála opravdu povedená!

4 Wow Wow | 1. dubna 2015 v 17:28 | Reagovat

Píšeš úžasně :) ani jsem nečekala že se mi to bude takhle líbit Harryho Pottera moc nemusím ale tohle je BOŽÍ :D

5 Callia Callia | 1. dubna 2015 v 20:13 | Reagovat

[3]:  Strašně moc děkuji. Já jsem chtěla, aby ten dr byl trochu.. Aby jste na něj nepřišli hned u první kapitoly. :D A jinak ti moc děkuji za pochvalu mých postav. Většinou se je snažím vytvořit právě tak, aby se nepletly s jinými postavami. Proto je někdo hodný, jiný zlý někdo praštěný jiný chytrý. A jsem ráda, že se mi to alespoň trochu povedlo. :) Takže ještě jednou moc díky. :) :3

[4]:  Strašně moc děkuju. :3 Jsem ráda za nové čtenáře a jsem ráda, že se ti povídka líbí. :) :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama