Agniteris- 11. Kapitola

5. května 2015 v 16:23 | Callia |  Agniteris
Ahojky. Tak jsem atdy zase! :D Tahle a myslím, že ještě jedna kapitola už je na wattpadu a opět... Chci trošku srovnat jakoby "tempo" tak, aby i tady i na wattpadu byly stejné kapitoly. :)
Takže... Doufám, že si kapitolu užijete. :)
Více v celém článku.



11. Kapitola
"Co to mělo znamenat?!" vyjela na mě kamarádka, když jsme vstoupili do pokoje. Sedla jsem si na postel a potichu vzdychla.
"Neřeš to." Zavrtěla jsem hlavou a stočila svůj pohled na udivené spolubydlící, které se tvářili jako ztracené dítě ve velkoměstě.
"Co se stalo?" zeptala se nakonec Wassie.
"To vážně nic…"
"Pohádala se s nějakým klukem a nechce mi říct proč!" skočila mi do řeči Mandy. Naštvaně jsem se na ni ohlédla.
"Není to důležité. Navíc vám do toho nic není." Odvětila jsem. Vlastně jsem si nebyla tak úplně jistá, proč jim to nechci říct. Možná pro to, že nechci, aby si dělali starosti. Nebo pro to, že nechci, aby to dál řešili. Možná proto, že nechci myslet na tu větu, kterou Darllen nedopověděl. A možná taky proto, že kdybych jim to řekla, potvrdili by mou a zřejmě i Darllenovu domněnku. A já… To bych prostě nezvládla. Nedokázala bych přijmout tu pravdu.
"Tak fajn. Jestli nám to nechce říct, tak to neříkej. Jen… Slib mi, že kdyby se dělo něco vážného nebo kdyby se ti něco stalo, tak mi to řekneš." Do očí se mi nahrnuly slzy. Tohle bylo snad poprvé, co o mě měl někdo strach. A ten pocit byl tak… tak zvláštní. Někomu na mně vážně záleží. Usmála jsem se na Mandy a poté ji objala.
"Slibuji." Šeptla jsem. S úsměvem se na mě zadívala, jenže potom její úsměv zmizel. Oči se rozšířily a ona na mě pohlédla, jako bych snad začala krvácet z hlavy.
"Mandy? Co je?" zeptala jsem se vystrašeně.
"Neměla jsi hned po vyučování jít za Svartem?" Už jsem se chtěla zasmát a říct, že ne, jenže potom mi došlo, že má pravdu.
"Sakra! Do háje!" rozeběhla jsem se ke dveřím a poté vyrazila sprintem přes chodbu. Seběhla jsem schody a zastavila se až před učebnou k Ovládání schopností. Pár sekund jsem vydýchávala ten běh a nakonec zaklepala.
"Pojďte dál, slečnu Mightová." Ozvalo se zpoza zavřených dveří. Na sucho jsem polknula a otevřela.
"Dobrý den. Pane profesor, omlouvám se, ale úplně jsem…" Přerušil mě zvednutou rukou. Otočil se čelem ke mně a zkoumavým pohledem si mě přeměřil.
"Nezajímají mě vaše výmluvy. Je to váš čas, o který jste přišla. Teď si sedněte." Pokynul mi k první lavici a já poslušně přešla až dopředu třídy. Cítila jsem se strašně divně. Být samotná ve třídě, jen s učitelem, který mi trochu naháněl strach. To není nejlepší kombinace.
"Jelikož jste jediná ve třídě… A vlastně i na celé škole, která ještě nikdy nepoužila své schopnosti, jste oproti svým spolužákům ve značné nevýhodě. Nedělám si iluze, že by se vám dnes povedlo…" přejel mě trochu pohrdavým pohledem a poté dodal "cokoli. Ale přes to to musíte zkusit." Na chvíli se odmlčel a poté pokračoval. "Zavřete oči." Udělala jsem, co mi učitel řekl a čekala na další pokyny. "Tak a teď se zhluboka nadechněte. Představte si tu energii. Představte si, jak proudí celým vaším tělem. Jako potůčky vody, které se vám rozlévají do těla. Představte si místo vaší krve vodu. A zaměřte se na to, aby se jí co nejvíce dostalo do rukou. Do vašich dlaní. Jakmile tohle všechno uvidíte a ucítíte, jakmile budete vědět, že se do vaší dlaně nevejde už ani kapička, otevřete oči." Chtěla jsem otevřít oči přesně ve chvíli, co domluvil a vpálit mu do obličeje, jestli se náhodou nescvokl. Naštěstí jsem se dokázala ovládnout a pokusila se udělat přesně to, co řekl.
Nevím, jak dlouho jsem měla oči zavřené, ale když jsem je otevřela a pohlédla na své ruce, vůbec nic se nestalo.
"Přesně jak jsem předpokládal. Zkuste to znovu, Alesio. Ale tentokrát se na to opravdu soustřeďte. Vnímejte to. Představte si, jak s každým úderem srdce vám energie přibývá a přibývá. Prociťte to." Znovu jsem zavřela oči a zhluboka se nadechla. Z hlavy jsem se pokusila vytlačit naprosto všechny myšlenka a soustředila se na své dýchání. V hlavě jsem viděla své tlukoucí srdce, ze kterého se mi do těla rozbíhaly všemožné žilky a v nich rudá krev. Jenže potom jsem si vzpomněla na můj příchod sem. Na to, jak jsem musela najít svou barvu. Své pravé já. A najednou jsem okolo svého srdce znovu spatřila modrou. A jakoby to snad byla nějaká lavina, místo krve jsem viděla vodu. Proudila mi v celém těle a já cítila, že ji dokážu ovládat. Dokázala jsem určit směr, kterým se měla vydat. Dokázala jsem ji říct, aby se nashromáždila v mé dlani. A v okamžiku, kdy jsem cítila naprostou plnost jsem otevřela oči.
K mému překvapení byly mé prsty vlhké. S povytaženým obočím a možná i ústy otevřenými dokořán údivem jsem si své prsty prohlížela. Já to dokázala! Dokázala! Chtělo se mi křičet radostí. Chtěla jsem skákat do stropu, ale to mě za vteřinu přešlo.

"Skvěle. Sice to stále není to, co dokážou vaši spolužáci, ale základ máte. A jak už jsem říkal na začátku, přišla jste pozdě. Sama jste si sebrala čas a já teď mám jiné věci na práci. Takže bych vás poprosil, abyste opustila třídu." Nechápavě jsem si jej prohlížela. To jako vážně? Dvakrát jsem si to zkusila a teď už mám jít? To si dělá srandu. Nějakou chvíli jsem tam ještě seděla, ale když mi profesor pokynul ke dveřím, zvedla jsem se a vyšla z místnosti. S vrtěním hlavou jsem začala vycházet schody zpátky k pokoji, když jsem za sebou uslyšela hlasité POZOR! Než jsem stačila cokoliv udělat, ležela jsem na zemi s obrovskou bolestí hlavy. Chtěla jsem se postavit nebo se alespoň pohnout, ale když jsem se o to pokusila, do celého těla mi vystřelila obrovská bolest a pak už bylo jenom černo.
Callia
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 5. května 2015 v 20:35 | Reagovat

Tato kapitola byla na můj vkus trochu krátká, a našla jsem tam asi dva překlepy, ale jinak se mi, ostatně jako vždy, moc líbila.
Jsem zvědavá, co se jí na konci stalo. Snad nic vážného. Vážně jsi mi o ní nahnala strach.
Takového profesora bych tedy také mít nechtěla. Má tedy smůlu.
Každopádně, jen tak dále, moc se těším na další tvou kapitolu...čehokoli, a vlastně i jakýkoli článek!

2 Callia Callia | Web | 7. května 2015 v 10:22 | Reagovat

[1]:  Byla hodně krátká a omlouvám se za to, ale byla taková... Spíše spojovací. :D A jinak děkuji. :)

3 Abigail Abigail | Web | 7. května 2015 v 23:03 | Reagovat

Úplně jsem ten děj téhle povídky pozapomněla =) Radši si ho opráším, jinak pěkná kapitola =) Sice krátká, ale to nevadí =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama