Agniteris- 12. Kapitola

7. července 2015 v 9:08 | Callia |  Agniteris
Ahojky. Tak asi po měsíci jsem zpátky. A to s další kapitolou Agniteris. Už několikrát jsem to tady psala, ale napíši to znovu. Opravdu by pro vás (jakožoto mé čtenáře) bylo výhodnější založit si wattpad. :D Jelikož tam přidávám mnohem častěji než sem na blog. Je to hlavně z toho důvodu, že tam prostě nemusíte číst povídky ostatních a oni ty vaše čtou. Teď to zní, jakoby mě někdo do něeho nutil. :D Ne, takhle to nemyslím. :D Jde o to, že např. dneska jsem se rozhodla, že omrknu vaše blogy (asi ne všechny, ale pár jo) a budu toho OPRAVDU HODNĚ muset dohnat. Chápete jak to myslím? Asi ne... No... Prostě si založte wattpad. :D (Dělám si srandu. Nikoho do ničeho nenutím.) :)
Pod tímhle (možná jste si toho všimli) jsem už konečně přidala všechny zbývající kapitoly přepisu JbP. :)

Kdyžtak tady je můj profil: ZDE

Tak ale teď už konec tlachání. Pusťte se do kapitoly. :)

Více v celém článku.

12. Kapitola
Otevřela jsem oči a zamžourala do ostrého světla. Ležela jsem na něčem měkkém a pohodlném. Když jsem svůj pohled sklopila dolů, zjistila jsem, že se nacházím v posteli. Počkat… Cože?! Prudce jsem se posadila, až mi zčernalo před očima. Tohle nebyl můj pokoj. Vypadalo to tady jako v nějaké nemocnici. Najednou jsem vedle sebe uviděla pohyb. Zmateně jsem se otočila a spatřila neznámého kluka. Byl poměrně vysoký, vypracované svaly se mu krásně rýsovali pod upnutou bílou košilí a pronikavě modré oči se na mě dívaly s obavami a smutkem. To mě zmátlo ještě víc.
"Konečně jsi vzhůru!" pronesl jemným a tichým hlasem. Povytáhla jsem obočí.
"A ty jsi…?" Usmál se na mě a napřáhl ke mně svou ruku. Přijala jsem ji.
"Já jsem Cailt." Oslnivě se usmál, jenže potom jeho úsměv pohasl. "Strašně se omlouvám." Zavrtěla jsem hlavou, což byla chyba, protože mi do celého těla vystřelila obrovská bolest. Sykla jsem a zpátky si lehla.
"Co se vlastně stalo?" zeptala jsem se a pomalu se zvedla na lokty. Složil si obličej do dlaní.
"Zrovna jsem skončil hodinu a tak trochu jsem blbnul…" nevěřícně jsem se na něj podívala. On rozhodně nevypadal jako typ, který "jen tak blbne" Zřejmě můj pohled zachytil, protože vzdychl a nakonec spustil.
"Tak fajn. Neblbnul jsem. V hodině mě strašně naštval jeden… spolužák a mě prostě ruply nervy. Použil jsem na něj energetickou kouli, jenže se ji vyhnul a tak nějak si to schytala ty." Teď už jsem musela oči přímo třeštit. Už zase jsem seděla a nevěděla, co si myslet.
"Nemám tušení, co to ta energetická koule je," řekla jsem narovinu. Cailt se jenom zasmál a zavrtěl hlavou.
"Budete se o tom učit. Ty jsi v prváku ne?" přikývla jsem.
"A ty?" zeptala jsem, když nijak nepokračoval.
"Druhák."přikývla jsem a upřela svůj pohled na bílé povlečení postele. Už zase se mi do hlavy vloudila ta odporná pichlavá bolest. Nechtěla jsem to na sobě nijak dát najevo, ale nepovedlo se. Potichu jsem sykla a Cailt si toho všiml.
"Hele jsi v pohodě? Nemám někoho zavolat nebo tak?" zavrtěla jsem hlavou a poté mu pohlédla do obličeje. Měla jsem pocit, jako bych jej už někde viděla. Jako bych jej odněkud znala. Zamračila jsem se.
"Jak dlouho jsem byla mimo?" zeptala jsem se. Provinile se na mě podíval a poté svůj pohled sklopil k zemi.
"Tři dny." Šeptl. Málem jsem vyskočila z postele.
"Tři dny?!" vykřikla jsem o oktávu výš, než byl můj normální hlas.
"Já se vážně omlouvám! Nebylo to vůbec mířeno na tebe! Já jen…"umlčela jsem jej zvednutím ruky.
"V pohodě. Jen… Ach bože! Nic neumím! Vůbec nic! A teď jsem navíc přišla o tři dny základů!"složila jsem si hlavu do dlaní a nahlas vzdychla. Najednou jsem na své rameni ucítila čísi ruku.
"Určitě není pravda, že nic neumíš. A tři dny nejsou taková hrůza. Určitě to v pohodě doženeš." Usmál se na mě Cailt a mě došlo, že to zřejmě neví.
"Ty nevíš… Nevíš, kdo jsem že?" zamračil se na mě.
"Cože?" Upřímně jsem se zasmála. Tohle bylo snad poprvé, co mě někdo nepoznal a nedíval se na mě pohledem typu: Chudák holka. Ten pocit byl skvělý. Muset se představit jako naprosto obyčejný člověk.
"Jsem Alesia Mightová. Common." Vytřeštil na mě oči, jako by mi snad přirostla další hlava.
"Takže to jsi ty!" Rozpřáhla jsem ruce a ironicky řekla.
"V celé své kráse. Nebo spíše… nekráse." Ušklíbla jsem se, ale on jen protočil oči.
"Ale prosím tě." Na chvíli se odmlčel a poté dodal. "Tak to chápu, proč ti tolik vadí tři zameškané dny." Prohrábl si své černé vlasy a modré oči zabodl do těch mých.
"Jsem totálně v háji." Pronesla jsem trochu naštvaně. V ten okamžik se Cailt postavil na nohy a jeho tvář se zkroutila v jeden obrovský oslnivý úsměv. Tvářil se, jakoby ho snad napadl ten nejgeniálnější nápad pod Sluncem.
"Nejsi! Nejsi v háji!" rozhlédl se po místnosti a rázným krokem se vydal pryč. Když byl asi v polovině cesty, křikl na mě: "Zůstaň tady!" Sarkasticky jsem si odfrkla. Jako bych snad mohla odejít. Po několika minutách se Cailt vrátil s ještě radostnějším výrazem ve tváři. Upřímně… Jeho radost mě dost vyváděla z míry, protože jsem neměla nejmenší tušení, co má v plánu.
"Doktorka říkala, že už můžeš odejít." Nastavil mi ruku a čekal, až se jí chytnu. Pár vteřin jsem si to rozmýšlela, ale nakonec jsem ji přijala.
"Skvěle. Měla bych jít na pokoj a vysvětlit holkám, co se…" Cailt začal vrtět hlavou.
"Nejdeš na pokoj. Jdeš semnou." Vytřeštila jsem na něj oči.
"Co prosím?!" vypískla jsem. Rozešel se z místnosti ven a mě táhl za sebou. Začínal mě opravdu děsit, dokud se na mě mile neusmál a neřekl:
"Je to moje vina, že jsi přišla o tři dny výuky. A jelikož jsem už ve druháku a základy umím, tak tě je naučím já!" zastavila jsem se uprostřed kroku, což očividně nečekal, protože sebou trhl a málem spadl.
"Cože?" Pokrčil rameny, jakoby nic.
"Slyšela jsi. Moc dobře víš, že každá hodina je pro tebe dobrá. A já ti nabízím lekce úplně zdarma! A věř mi, že rozhodně nebudou tak nudné jako ty, které tě čekají s profesory. Žádná trapná teorie. Půjdeme hezky na praktickou část!" Nedokázala jsem to zastavit. Po tváři se mi rozlil úsměv a nakonec jsem se začala smát.
"Nikdy bych nečekala, že to řeknu, ale vážně se těším, až se budu učit." Cailt se taktéž rozesmál.

"Hele… Na ten pokoj klidně jdi. Dělal jsem si jenom srandu. Samozřejmě, že nezačneme hned, co tě propustili z nemocnice." Vřele jsem se na něj podívala, ale úsměv mi za vteřinu zmizel. "Začneme zítra. Je sobota, takže žádné vyučování. Sejdeme se u snídaně." Chtěla jsem nějak reagovat, ale on se rozeběhl pryč a já nic nestihla udělat. Nějakou chvíli jsem jen omámeně stála na chodbě a poté se rozešla ke schodům, vedoucím k pokoji.

Ano, vím, že kapitola byla krátká. :D Ale i tak... co na ni říkáte? :)
Callia
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jess Jess | 7. července 2015 v 16:51 | Reagovat

Welcome back, Call!:)
Kapitola byla příjemná, krásně se četla, ale nemám vůbec potuchy o co jde xD Asi bych to měla co nejdříve dohnat :D Achjo, jsem hrozná, no ale aspoň něco :D
Každopádně se hrozitánsky těším jak se bude učit a Cailt se mi zdá jako sympaťák :33 Vůbec bych se nedivila, kdyby skončili spolu:3

2 Eliza Eliza | Web | 9. července 2015 v 11:56 | Reagovat

Wattpad mám, koukala jsem, že od téhle povídky už je tam patnáctá kapitola :D Já jsem si k Wattpadu zatím moc cestu nenašla, jako něco tam sem tam hodím, ale nijak zvlášť se o něj nestarám.
Kapitola se mi moc líbila, dobře se četla, i když jsem už taky trochu pozapomněla, co se dělo předtím xD

3 Eliza Eliza | Web | 10. července 2015 v 19:49 | Reagovat

[2]: Jinak jsem ještě chtěla poprosit, pokud bys na blogu zahlasovala do povídkové anketa, ať vím, co psát a co by moje SBčka rády četly :)

4 Callia Callia | Web | 17. července 2015 v 18:49 | Reagovat

[1]:  Moc děkuji. :333

[2]:  Ano ano. Na wattpadu jsou moje povídky nějak moc dopředu. :D A jinak moc děkuji. :)

5 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 29. července 2015 v 9:05 | Reagovat

Měla jsem za to, že jsem již tuto kapitolu okomentovala. Tak asi ne. Omlouvám se.
Samozřejmě, že se mi jako vždy moc líbila. Má takový příjemný, oddechový styl, a přitom čtenáře naprosto vtáhneš do atmosféry.
Jen tak dále!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama